Možná bude aspoň pár Čechů zajímat, co se děje u jejich jižních sousedů, protože ať chceme nebo ne, politické vazby na sousedy jsou důležité a ovlivňují nejen, zda se na sebe mračíme nebo usmíváme, ale následky jsou i hospodářské.
Po posledních volbách vznikla černo-modrá koalice, nebo spíše tyrkysově modrá, protože nový předseda strany Lidovců Sebastian Kurz tradiční černou stranu přebarvil. Předcházelo rozbití černo-červené koalice, tedy lidovců se sociálními demokraty. Byl to precizně provedený puč, Kurzův člověk Wolfgang Sobotka oznámil právě v době, kdy koaliční práce staré vlády začala fungovat (lidovci byli ve vládě menšinoví), že tam nefunguje vůbec nic, že jsou červení naprosto k ničemu. Když pak Sobotka odmítl odstoupit, vzdal se funkce místopředseda vlády Mitterlehner (lidovec, ale kupodivu slušný člověk) a Kurzovi se otevřela cesta k moci. Převzal stranu za podmínek, které si sám určil, protože staří bosové k němu neměli alternativu, následně vyhrál s přehledem volby a uzavřel koalici s velmi spornou stranou Svobodných (Freiheitliche), vedenou Hansem Christianem Strachem, který se stal místopředsedou vlády.
Kurz udělal v zájmu vytvoření této vlády koaličnímu partnerovi velké ústupky, předal Svobodným všechna silová ministerstva – ministerstvo vnitra, obrany, infrastruktury a zahraničních věcí a oni začali hned na úřadech a v postech přebarvovat – stejně jako komunisté v Československu po roce 1946. Ministerstvo vnitra se staralo o policejní ředitelství, ministerstvo infrastruktury o okresní úřady, ministerstvo zahraničí obměnilo diplomatický sbor a ministerstvo obrany… Dalším ústupkem bylo zrušení už odhlasovaného zákonu o ochraně proti kouření ve stravovacích zařízeních – hlavním důvodem bylo, že HC Strache byl silný kuřák a nesměl by si na setkáních se svými voliči (v drtivé většině taky kuřáky) ve stanech a hospodách zapálit.
Prakticky od samého začátku se Svobodní snažili změnit politický systém v Rakousku – jejich vzorem byl Viktor Orbán v Maďarsku, se spřízněností s jeho ideály a způsobem vládnutí se netajili, už trochu víc se snažili utajit své spojení do Moskvy, odkud dostávali peníze za protievropskou propagandu. Ale Putinovu demokraturu považovali vždy za ideální stav, samozřejmě pokud by byli oni u moci.
Od samého začátku následoval jeden malér za druhým. Nejprve se ministr vnitra a hlavní ideolog strany Svobodných Herbert Kickl pokusil ovládnout tajnou službu, sesadil jejího ředitele a nechal z centrály kontrarozvědky odvézt několik aut materiálů. Atentát se nepovedl, ústavní soud zasáhl a označil tuto akci za protiústavní, Kickl musel ředitele vrátit na jeho místo, spousty materiálů se ale ztratily, což značně poznamenalo další ochotu ostatních tajných služeb v Evropě s Rakouskem spolupracovat.
Pokračovalo to písní Buršenšaftu Dolního Rakouska, ve které tento spolek vyzýval k zplynování dalšího milionu Židů (zemský rada který byl v tomto buršenšaftu předsedou, sice tvrdil, že neví, co se u nich zpívá, ale nakonec musel přece jen svůj post vyklidit). V Linzi zase další člen Svobodných zveřejnil báseň o městských krysách s kanalizačním původem s jasnou asociací na přistěhovalce, tento pán musel stranu nakonec opustit. Kandidát do Evropských voleb Vilimsky žádal vyhození jednoho z nejpopulárnějších rakouských žurnalistů Armina Wolfa z televize, protože ho přivedl v diskuzi do úzkých. Různá „přeřeknutí“ a „přepsání“ se množila a předseda vlády zarputile mlčel, až si vysloužil přezdívku „Mlčící kancléř II.“ s podtextem přirovnání k Wolfgangu Schüsselovi, který se s modrými spojil jako první v roce 1999.
Zato mohl Kurz zkrátit sociální podpory, prodloužit pracovní dobu, ale i snížit daně, zejména pro podnikatele a firmy. Modří mu na vše kývli, i když tím poškozovali vlastní klientelu – sociálně nejslabší vrstvy společnosti. Zdálo se, že tento deal bude fungovat věčně. Připravovala se reforma důchodu (ženy chodí v Rakousku jako v jediné zemi do důchodu v 60 a muži v 65) reforma televize, kterou chtěli změnit pod líbivým heslem odstranění televizních poplatků z veřejně právní na státní. Když bylo nejhůř a začaly klesat preference, vytáhl se vždy problém s obranou proti uprchlíkům, například se snížila hodinová mzda žadatelů o azyl při veřejně prospěšných pracích ze 4 eur na 1,50. A preference zase stouply.
Jenže co si Kurz zřejmě tak zcela neuvědomoval, když se spojí s hlupáky, musí počítat s tím, že budou dělat hlouposti. Hlupáci to totiž mají v povaze. Přesto ho rozsah hlouposti jeho koaličního partnera naprosto zaskočil.
Do vládní idyly najednou vybuchla bomba v podobě videa z Ibizy. HC Strache byl i se svou pravou rukou, předsedou parlamentního klubu Gudenusem vylákán do pasti a nafilmován. Zatím se neví, kdo tu akci zorganizoval. S domnělou neteří ruského oligarchy se snažil dohodnout obchody politické i ekonomické. O co šlo, kromě toho, že se Strache chlubil svým rozhazovačným stylem života, s tím jak miluje pravé šampaňské a kaviár atd. atd.?
Ruský oligarcha měl koupit podíly na nejčtenějším rakouském deníku „Krone Zeitung“ a ovládnout ho. Nepřímo by tak toto médium ovládli Svobodní. Strache už si dělal plány, koho odstranit, koho naopak potlačit a byl si jist, že s podporou těchto novin („Krone Zeitung“ čte neuvěřitelných 43 procent rakouského obyvatelstva, což nemá v žádné evropské zemi obdobu). Že ovládne i hlavní televizní kanály, s tím se netajil, ostatně onen zákon o změně statutu televize je už hotový. Řekl v onom rozhovoru jasně, že si přeje v Rakousku stejnou strukturu médií, jako má Orbán v Maďarsku.
Jako protislužbu nabízel oligarchovi všechny státní zakázky na stavby v Rakousku. Jen by měl založit novou firmu s touto pracovní náplní a pak všechny smlouvy, které zatím dostává rakouský Strabag, bude dostávat on.
Dál radil Strache, jak má onen oligarcha posílat peníze na konto Strany Svobodných tak, aby se o tom nedozvěděl finanční úřad. Že existuje nadace, na jejíž konto posílají peníze velcí podnikatelé jako výrobce zbraní Glock nebo největší majitel imobilií v Rakousko Bencö atd. Že je to nenapadnutelné, protože to už funguje řadu let a ještě nikdo na to nepřišel.
V okamžiku, kdy bylo video zveřejněno německými novinami, byl Strache politicky mrtvý. A Rakousko v krizi. Kurz chvíli váhal, co má dělat, po Stracheho rezignaci se zřejmě snažil koalici zachránit, ovšem opět přecenil inteligenci svého koaličního partnera. Ti se odvolávali na to, že se jedná o „ožraleckou historku“ Stracheho jako osoby a neviděli důvod, proč by měli vyvozovat nějaké důsledky.
Jako by si neuvědomovali, že Strache hovořil o straně a ne o sobě. Že jednak dokázal, jak živé jsou styky Svobodných s Ruskem a dokonce i ruským podsvětím. Jinak by nepřijal tak ochotně pozvání s velmi problematickou osobou, která nabízela investice ve výši 250 milionů eur (ne zcela čistých, jak připomněla) Že mají Svobodní propracovaný systém nelegálního financování strany. A že mají v plánu ovládnout veřejné sdělovací prostředky a udělat si z nich poslušné služebníky a tím na maďarský způsob zničit svobodu tisku. Svůdná představa policejního státu s podporou hlavních médií klepala na dveře.
Hlavní boj se tedy logicky rozhořel o ministerstvo vnitra. Kurz už dávno poznal svou chybu, když toto ministerstvo předal koaličnímu partnerovi. Kickl už stačil povyhazovat černé úředníky a nahradil je modrými. Jeho neustálé snahy provokovat, polarizovat a vyvolávat konflikty byly programové, měly vyvolávat napětí a tlačit kancléře s jeho mlčením do stále větší defenzívy. Teď využil Kurz záminku, že právě úředníci ministerstva budou muset prověřit ono nezákonné financování strany Svobodných a že pod vedením ministra, který byl v inkriminované době současně generálním manažerem strany zodpovědným i za její financování, by možná nemuseli pracovat úplně nezaujatě. Kickl odstoupit odmítl, neviděl důvod, proč by nemohl vyšetřovat sám sebe. To přece určitě objektivitu vyšetřování neovlivní!
Kurzovi praskly nervy a nechal ho odvolat prezidentem. Modří ministři se postavili za Kickla a odešli z vlády. A v Rakousku máme vládní krizi.
Kurz nahradil odstoupivší ministry nestranickými odborníky – k tomu dostal sanktus od prezidenta Van den Bellena. Ale zdaleka nemá vyhráno. Nenávist odvolaného Heberta Kickla je tady a tento muž – zatím druhý muž strany po Hoferovi, který ve funkci předsedy vystřídal Stŕacheho ovlivňuje rozhodujícím způsobem dění strany. Už v časech Haidra psal pro tehdejšího předsedu strany projevy, je slovně velmi nadaný a aktivní v sociálních médiích.
V pondělí bude v parlamentu projednáváno vyslovení nedůvěry předsedovi vlády Kurzovi a ten je vydán na milost a nemilost svého někdejšího koaličního partnera, přičemž by ho mluvčí strany Kickl viděl nejraději nejen odstraněného z úřadu, ale i zavřeného, případně mrtvého. A sociální demokrati nezapomněli na onen puč, kterým Kurz prostřednictvím Sobotky zničil jejich koalici a poslal je do opozice. Vědí, že Kurz je neuvěřitelně šikovný intrikán a že se mu nedá věřit. Otázka je jen, zda tuto oprávněnou nedůvěru projeví i při hlasování v pondělí, protože pak by byl Kurz odvolen a musel by rezignovat. Premiér v demisi na rozdíl od Česka v Rakousku dlouho nevládne, prezident by tuto situaci musel rychle vyřešit vyjmenováním úřednické vlády včetně nového předsedy. Nepochybuji, že by to udělal, Van den Bellen totiž na rozdíl od prezidenta Zemana ctí ústavu. Mladíkovi na postu rakouského premiéra padly jeho intriky a bezcharakternost tak trochu na hlavu, zatím se ještě neví s jakými následky. I kdyby totiž vyhrál následující volby, bude se mu hodně těžko hledat koaliční partner. Jak modří tak červení se do spolupráce s ním nepohrnou a jiné možnosti prakticky nemá. Další dvě parlamentní strany Neos a Jetzt jsou marginální, vytvořit s nimi vládu by znamenalo, že by se musel se svými lidovci dostat hodně přes čtyřicet procent. Kurz sází na tuto variantu. Vedle – vcelku oprávněného – pohrdání Svobodnými už vyhlásil o socialistech, že jsou naprosto neschopní a proto nevhodní do vlády. Nepřímo je obvinil, že stojí za onou intrikou z Ibizy, čímž je rozpálil do bla a pozici pro budoucí vyjednávání si tím nezjednodušil. Očividně chce na sebe a svou stranu strhnout hlasy od obou těchto stran, aby mohl vládnout sám. Pravděpodobnost že by se mu to mohlo podařit, je minimální, i když se teď za něho plně postavilo „Krone Zeitung“, jako rozhodující masmédium v zemi.
Právě to zřejmě zlomí vaz Svobodným. Ne to, že jsou zkorumpovaní, že jsou hloupí, že jsou financování z Ruska atd. atd. Ale naštvat „Krone Zeitung“, to je v Rakousku politický rozsudek smrti. Tyhle noviny pořádají v posledních dnech na Svobodné, které zatím vždy podporovaly, od soboty doslova politický pogrom.
Jenže tahle strana je jako hydra, když jí useknete hlavu, narostou ji dvě nové – to už několikrát dokázala, naposledy, když se ji snažil zničit sám Jörg Haider. Někdy při reakcích lidí nevěřím, co slyším.
- Za všechno můžou červení. Ti určitě nastražili tuto intriku, a to jen proto, aby Rakousko zesměšnili. Na argument, že Rakousko zesměšnil Strache, jsem dostal odpověď, že sice ano, ale bez červených by o tom nikdo nevěděl, takže jsou na vině oni.
- Ta koalice tak skvěle pracovala, tolik toho pro lidi udělala (na přímou otázku se můj tenisový partner sice na nic nemohl vzpomenout, ale je mu už 77 takže se určitá zapomnětlivost se tolerovat. Já jsem ale mladší a taky jsem se na nic nemohl vzpomenout. A vůbec se ve vládě nehádali! Jako by zapomněli, že ten, kdo v bývalé koalici stále vyvolával hádky, byli právě lidovci a měli jen jeden cíl. Nové volby!
- Kradou přece všichni a právě na toho chudáka Stracheho, který má mladou ženu a malé trojměsíční dítě to prasklo. Co si teď počne? No není to svinstvo? V tomto bodě můžu lidi, kteří mají o HC strach uklidnit, zůstal předsedou vídeňské organizace Svobodných a hodlá kandidovat na vídeňského starostu.
- Herbert Kickl vyjádřil teorii, že to je všechno intrika primárně namířená proti němu, protože měl tak skvělé výsledky jako ministr (nejlepší rakouský poválečný ministr vnitra, jak se nazval), že hrozilo, že v oblíbenosti předežene Kurze. A proto se to všechno stalo a on je hlavní oběť. Není málo těch, kteří tomu věří. Svobodní se okamžitě postavili do pozice oběti, to jim jde, s touto hrou mají mnohaleté zkušenosti a vědí, že jim na to mnoho lidí a potenciálních voličů naletí.
Lidská hloupost je nekonečná a já děkuju Bohu, že máme rozumného prezidenta, který zná a dodržuje ústavu a v jejím rámci problém řeší. Nedovedu si vůbec představit, co by se dělo, kdyby poslední prezidentské volby vyhrál kandidát Svobodných Hofer. Nebo člověk jako je například Miloš Zeman. Ale to by se v Rakousku opravdu stát nemohlo. Pozitivní je, že zavedení policejního státu se odkládá. Prezident se ve svém projevu k národu obratně vyhnul větě „Wir schaffen das,“ tedy (my to dokážeme), protože tuto větu zcela zprofanovala Angela Merkel. S uklidňujícím úsměvem použil jinou, rakouskému lidu bližší variantu se stejným významem „Wir kriegen es hin.“
Věřím tomu, že se to skutečně podaří. Je dobré mít rozumného prezidenta. Zejména v krizových chvílích je to k nezaplacení. Možná by si to Češi mohli taky uvědomit.
