Category: Korona

Cestování v čase koronaviru

               Co si budeme povídat, jsou to nervy. Zejména pro lidi, kteří nepatří k digitální generaci – ovšem nemyslím si, že by to měli „digital native“ až o tolik snazší. Možná je pro ně jednodušší převést si své certifikáty na mobilní telefon, ovšem napřed se musí dostat k očkování – a to není pro mládež vůbec snadné. A mutace delta řádí.   

V Rakousku zavedli takzvané pravidlo tří „G“. (Geimpft, genesen, getestet), tedy očkovaný, vyléčený nebo testovaný. První týdny ho dostávali jen testovaní a vyléčení, protože se řešil problém, zda informace o tom, zda je člověk očkovaný, nepodléhá ochraně osobních dat. Dobrá, konečně se dostali do systému i očkovaní, ale jak se dostat k certifikátu, který by mi umožňoval vycestovat přes hranici? Mladý kolega mi doporučil, abych si opatřil „občanskou kartu“ nebo „digitální signaturu na mobilním telefonu – německy „Handysignatur“. Dobrá rada. Tu občanskou kartu už jsem si kdysi před lety vyřizoval, protože jsem ji potřeboval v době, kdy jsem měl soukromou praxi, po těch letech jsem ovšem už neměl ani tušení, jak se to používá, ba dokonce ani co to je. Rozhodl jsem se tedy pro onu Handysignatur. Stránka ministerstva vnitra uváděla dvě možnosti – buď si ji opatřit online na finančním úřadě nebo vyhledat místo v blízkosti bydliště, kde se ta registrace provádí. Našel jsem místo – bylo to ve vedlejší vesnici Hausmannstätten. Poněkud mě zarazila pracovní doba – od pěti do sedmi večer, a to jen v pondělí. Zavolal jsem tam v tuto dobu, ale nikdo mi telefon nezvedl. Pomyslel jsem si, že je třeba si termín pro tuto dobu vyřídit v normální pracovní době. Zavolal jsem tam tedy druhý den dopoledne, telefon vyzváněl do prázdna. Tudy cesta nevedla.

Rad nerad rozhodl jsem se pro online cestu a vstoupil jsem na stránku finanzonline. Ztroskotal jsem poměrně brzy. Když jsem se chtěl zaregistrovat, oznámila mi ona stránka, že už zaregistrován jsem a požadovala po mě nekompromisně PIN. Snažil jsem se jí – digitálně – vysvětlit, že PIN neznám, protože jsem naposledy dělal daňové přiznání sám někdy v roce 2005. To nepomohlo. Zkontaktoval jsem mého daňového poradce a poprosil jsem ho, aby pro mě mé údaje z finančního úřadu zjistil. Odpověděl, že to není potřebné a požadované informace mi finanční úřad neposkytne.

V době, kdy jsem si už zoufal, objevil jsem náhodně v obchodním centru, že Handysignatur poskytuje bezplatně síť A1 a to i zákazníkům jiných sítí. Zašel jsem tam, milý mladý muž mi pomohl rychle celou věc vyřídit a já jsem si doma mohl konečně vytisknout můj certifikát o očkování. Sice to není ta krásná PDF na displeji telefonu, která po osvícení celníkem krásně zezelená, ale přece mezinárodní certifikát s kódem, který je povinen jakýkoliv úředník v EU uznat.

Takže s certifikátem hurá do Itálie. Předešlu hned, že ten certifikát ode mě během celého pobytu nikdo nechtěl, ani na hranici, ani v hotelech, neřkuli v restauracích.

Italové mě překvapili i tím, že ještě stále platila povinnost nosit roušku nebo respirátor v exteriéru čili na ulici, a to i když teploty přesahovaly 37 stupňů ve stínu a pod respirátorem to bylo na udušení. Ještě víc mě ale překvapili, že když od pondělí 28.června byla povinnost nošení roušek omezena na vnitřní prostory, starší Italové nosili roušky na veřejnosti dál. A když jsme se k nim blížili, obcházeli nás obloukem o poloměru několika metrů. Strach byl tedy všude přítomný, očividně italská společnost šok z první vlny pandemie, která si vybírala spousty lidských obětí (i když ne tolik, jako v Česku za moudré vlády premiér Babiše a jeho mnoha ministrů zdravotnictví) ještě nepřekonala.

Nakolik byly kovidu přizpůsobeny otvírací doby muzeí nedokážu posoudit, každopádně nám ubytovatel ve Florencii kladl na srdce, abychom se na návštěvy muzeí přihlásili online, že se jinak nemusíme dovnitř dostat. Rozhodl jsem se jeho rady neignorovat a dal jsem se do toho. U „Palazzo vecchio“ proběhla rezervace online vcelku bez problémů, musel jsem jen na mobil nahrát novou aplikaci a ta pak nabídla vstupenku do muzea. Horší to bylo s Bargelem. Jednak jsem musel vyhrabat starý PIN, protože ho při platbě VISOU vyžadovali. Poté se objevila rezervace na jméno Antonín Polách bytem na Broadway New York. Současně s upozorněním, že se nejedná o vstupenku, tu že si musím vybrat na pokladně v Bargelu. To jsem dostal šok v přesvědčení, že jsem sedl na lep podvodníkům, kteří teď vysávají moje konto přes kreditní kartu, kterou jsem při platbě musel zadat. Moje pochyby se rozhodně nezmenšily, když jsme dorazili do Bargela a paní na pokladně prohlásila, že to číslo rezervace, které mi poslali mailem, je určitě špatné, protože žádné takové ona nemá. To jsem se začal potit. Poté se ale zeptala na moje jméno a zjistila, že rezervaci na jméno Polách tam má. Naštěstí nekontrolovala můj pas – určitě by musela vyžadovat americký, ale Italové nejsou chválabohu až tak důslední. Takže jsme dostali vstupenky, mohli muzeum navštívit a já se zapřisáhl, že už takové experimenty s online rezervací nikdy nebudu dělat.

Pozitivní na koronavirové pandemii – nesmějte se, ani nevztekejte – i korona má své pozitivní stránky – byla skutečnosti, že turistů nebylo nadbytek ani na nejfrekventovanějších místech. Ani Florencie, a dokonce ani Cinque Terre nebyly zavaleny davy turistů, všude se dalo poměrně rozumně pohybovat. Samozřejmě za stálého – roušku nasadit, roušku sundat. Lezlo to na nervy, ale dalo se to vydržet.

Po návratu do Rakouska se žena rozhodla, že bychom mohli navštívit Klosterneuburg. Nádherný klášter u Vídně, o němž jsem jí pěl ódy už roky. Navštívil jsem ho někdy v letech 2002 nebo 2003, když jsem rešeržoval na můj román o Elišce Rejčce. (Schoval si ji tam tehdy její milenec Friedrich Sličný Habsburský) Tehdy jsem tam měl prohlídku s paní Otavou – byli jsme sami dva, ona jako průvodkyně a já, prodebatovali jsme hodinu a čtvrt, ačkoliv měla za hodinu už další skupinu, která na ni musela kvůli mně čekat. Všechno bylo tehdy v pohodě, hned u kláštera byla malá restaurace s dobrým a levným jídlem, prostě měl jsem nejkrásnější vzpomínky, zejména pak na Verdunský oltář, který považuji za jedno z nejgeniálnějších děl světové kultury a který v Klosterneuburgu mají. Tak jsme tedy se ženou vyrazili a taky dorazili, i když mě můj GPS vedl podivnými cestičkami přes Vídeň – ale za to koronavirus (snad) opravdu nemůže.

Překvapilo mě obrovské podzemní parkoviště, které tam před bezmála dvaceti lety nebylo. Míst na parkování bylo víc než dost, cena za parkování 2,50 Euro za hodinu, ovšem s poznámkou, že v případě koupení vstupenky do kláštera je parkování čtyři hodiny gratis. Pochválil jsem organizátory – to byla taky moje poslední pochvala.

U prodeje vstupenek mi slečna sdělila, že další návštěva s průvodcem je v 15:15. Byla jedna hodina, pochopil jsem, že blažené časy návštěv každou hodinu byly z nějakého důvodu zrušeny Protože jsme měli pořádný hlad, zeptal jsem, se, kde se během čekání na vstup do kláštera můžeme najíst. Ukázala mi na bar Egon hned vedle vstupní haly. Tam nám ale číšník sdělil, že on má pouze frankfurtské párky, toast nebo guláš z konzervy. Ovšem máme jít na nádvoří a tam je restaurace s menu a s nabídkou jídel. Šli jsme tedy na nádvoří. Byla tam malá restaurace, nabízela ale pouze rajskou polévku a noky s rajskou omáčkou. Myslel jsem si, že je to trochu málo. Přece bezprostředně u Vídně a ve frekventovaném turistické lokalitě musí být nějaká dobrá restaurace! Vždyť tu přece před dvaceti lety byla! Hledali jsme a našli jsme směrovku ke klášterní restauraci „Stiftkeller Leopold“. Ovšem to upozornění na onu restauraci tam bylo jen jednou. Prošli jsme celé okolí, a nakonec jsme ji už napůl mrtví hlady našli – stálo tam, že bude otevřena od pátého srpna. Na mobilu jsme našli Hotel restaurant Anker. Měl být vzdálen od kláštera jen 200 metrů, nabízel ale jen jídla na odnos – očividně tedy ještě nepřešel z koronavirového do normálního provozu. Poslední šancí tedy byla ona restaurace, kterou jsme kvůli její skromné nabídce minuli. Jmenuje se Caféhaus Holler. Silně demotivovaná číšnice potvrdila, že mají skutečně v nabídce pouze rajskou polévku a noky s rajskou omáčkou. Když si všimla nespokojeného výrazu v mé a vražedného v tváři mé manželky, připustila, že bych mohl ještě dostat řecký selský salát s houskou. Souhlasil jsem, žena si objednala polévku. Salát se skládal z padesáti procent z červené cibule. Ještě nikdy jsem tolik cibule nesnědl, v důsledku toho odpadly pak polibky při vítání se snachou, kterou jsme následně navštívili. V čase kovidu se ale lidi stejně líbat nemají. V salátu bylo i trochu papriky, několik oliv a kousky řeckého sýra, z rajčat tam byly ovšem maximálně čtyři kousky – očividně poté, co kuchař uvařil rajskou polévku a omáčku na noky, už mu rajčat nezbylo. Ostatně ta polévka byla tak hustá, že jsme se právem domnívali, že je používána ve stejné podobě i jako ona omáčka na noky. Poté, co ji manželka snědla, oznámila, že se jí něco pohnulo ve střevech. Nastaly obavy, zda to dovezeme až k synovi, ale podařilo. Pročistila se až u syna na návštěvě a měla poté velmi dobou náladu. Minimálně lidé trpící zácpou by mohli být s pobytem v Klosterneuburgu spokojeni.

Vlastně bylo za daných okolností štěstím, že jsme vstupenky do kláštera nedostali. S Audioguidem se dala navštívit pouze pokladnice kláštera, do kláštera vpouštěli jen s průvodcem. Chtěl jsem koupit lístky na oněch 15:15, jak mi avizovali původně, dozvěděl jsem, se ale, že to je pouze prohlídka vinného sklepa, do kláštera vpouštějí turisty až o půl páté odpoledne. Vzdal jsem to a opustil klášter, aniž bych ženě ukázal Verdunský oltář. Zřejmě by si to ale s ohledem na pohyb ve střevech v důsledku požití rajské polévky stejně neužila.

Šok z této návštěvy jsme ještě úplně nepřekonal. Čím to je, že je určitá kulturní památka dělána turistům tak odpudivou? Je v tom úmysl? Jak je možné, že člověk nedostane nic k jídlu? V Rakousku, kde je gastronomie kult? Připomínalo mi to hodně stav v čase komunismu, kdy bylo problematické u kulturních památek najít restauraci s jídlem a člověk na výlety jezdil se smaženými řízky. Samozřejmě je za tím korona. Který Rakušák by se už postavil do kuchyně v hnízdě jako je Klosterneuburg? Raději bude brát podporu v nezaměstnanosti. Kuchaři, číšníci, to všechno byl personál, který do Rakouska jezdil z Maďarska, Slovenska eventuálně i z Česka. Teď prostě nejsou. Po zavření restaurací byli posláni domů. Tam si mezitím z větší části našli nějakou práci. Teď se Rakušáci marně snaží přilákat je zpět. Nevaří se. Nejsou kuchaři, nejsou číšníci. V místech jako je Klosterneuburg, tedy mimo velká města, je ten problém nejvypuklejší a přímo fatální. Lepší to zřejmě v dohledné době nebude.

Průvodci sice byli Rakušáci, ale v čase zavřených památek si zřejmě taky z velké části našli jiný džob. Prohlídky se zredukovaly na dvě denně. Až v Klosterneuburgu jsem pochopil, že se zřejmě turistika vzpamatuje z korony – pokud to mutace delta a další, které budou následovat vůbec dovolí – jen velmi pomalu. Pro Rakousko špatná zpráva. Pro nás, zvědavé turisty, ještě horší.

Klosterneuburgu se raději vyhněte. A pokud už tam pojedete, zabalte si podle dobré staré české tradice chleba s řízkem a nakládanými okurkami. Potom možná tu návštěvu přečkáte s méně nabuzeným adrenalinem, než to bylo u mě a mé ženy.

Den nato jsme jeli na Slovensko. Bohužel právě poté, co Slováci z obavy z delta varianty viru přitvrdili. Údajně na určitých hraničních přechodech, které zavírali, stavěli bariéry, takže Moravák, který si zajel do hospody za kamarády se už neměl jak vrátit domů. Syn mě vybavil zeleným pasem, konečně jsem tedy měl na mobilu vše tak, jak jsem si to představoval. Stejně tak i moje žena a syn s manželkou. Plni optimismu jsme dorazili na slovenskou hranici. Ukázali jsme naše zelené pasy a mysleli jsme, že je přechod hranice vybavený. Chyba lávky!

„Ste elektronicky zaregistrovaní?“ ptal se přátelský ale nekompromisní celník.

Skoro mě trefil šlak. Zatím jsem se vždycky registroval. Do Česka, do Itálie, nikdy to zatím nikdo nechtěl vidět. Tentokrát jsme se samozřejmě nezaregistrovali. Už proto, že poslední noc před přechodem hranice jsme nestrávili doma, ale na návštěvě u syna. Takže žádný přechod hranice! Zacouvali jsme na jedno parkovací místo přímo na hranici a následovala registrace přes mobil. Já bych byl zřejmě na mrtvici. Na počítači jsem sice tuhle koronavirovou registraci prováděl už několikrát, ale na mobilu je to pro mě stále mnohem komplikovanější – už proto, že displej je nepoměrně menší. Naštěstí jsme měli v autě syna a snachu, tedy dva digital native, ti nás zaregistrovali a pak už stačilo jen čekat na SMS, která potvrdila, že můžeme na Slovensko vstoupit a že máme výjimku ze čtrnáctidenní karantény. Mně přišla hned, ženě vůbec. Ale zato jsme tu zprávu objevili v jejím mail boxu. Mohli jsme tedy vyrazit. Samozřejmě bylo třeba koupit elektronickou dálniční nálepku. To dělávám vždy na prvním dálničním odpočívadle v Járovcích. Automat na dálniční nálepky nefungoval, zřejmě byl zavirovaný koronavirem. Platba kartou nebyla možná, zřejmě byl terminál zavirován koronavirem. Platba byla možná jen v hotovosti, jako za oněch zlatých komunistických časů. Hotovost ve výši deseti eur jsem měl. Začal jsem chápat, proč se Slováci toho viru tak bojí. Do Rakouska jsme se vraceli ještě týž den. Celník nahlédl do auta, žena se ho zeptala, zda chce vidět naše certifikáty. Usmál se a zeptal se: „Máte je všichni?“ Potvrdili jsme s důvěryhodným úsměvem, že je máme. „Tak pokračujte,“ usmál se a pustil nás přes hranici.

Tedy aspoň na závěr troška normality. Ale že bych měl chuť tu hranici překračovat častěji, to nemůžu říct. Koronavirus už zase nechal vztyčit hraniční ploty.

Cesta přes hranici v čase koronaviru

               Předesílám, že jsem byl vždy příznivcem vládních opatření na omezení virové pandemie, pokud se dala logicky zdůvodnit a dalo se jim porozumět. Jsem zastáncem očkování, protože je to podle mého soudu jediná cesta, jak pandemii překonat. Samozřejmě se to dalo dělat rozumněji a například místo mnohatýdenního zatloukání, že Astra Zeneca žádné trombózy nedělá přiznat, že dělá, ale prakticky výhradně u žen před menopauzou a tuto skupinu z očkování touto vakcínou prostě vyjmout. Nebo očkovat ty, kteří chorobu už prodělali a jsou tedy imunní, až nakonec.

               Byl jsem i příznivcem nošení FPP 2 masek v uzavřených prostorech a jsem přesvědčen, že kdyby se přes léto nakoupilo nebo vyrobilo dostatek těchto masek a hned v říjnu se přikázalo jejich nošení, mohli jsme si velkou část lock downu a velký počet mrtvých ušetřit.

               Nikdy jsem zcela nepochopil uzavření obchodů, pokud by tam lidi ty masky nosili ani zákaz ubytování v apartmánech na sjezdovkách, které v provozu byly (teď mluvím o Rakousku). Tady zřejmě hrál svou úlohu strach, že by se lidi v apartmánech navštěvovali a společně opíjeli. což bylo dost možné. Dost dobře jsem nepochopil, proč se nesmí hrát pod širým nebem tenisová čtyřhra, když je pro skoroseniora jako já nebezpečí zranění při dvojhře tisíckrát větší než nebezpečí nákazy virem. Ale dobře, je to zakázáno, nehrajeme.

               Přesto jsem byl stále i přes tyto výhrady pro dodržování pravidel. Až jsem se rozhodl navštívit mamku. Za tím účelem totiž musím přes rakousko-českou hranici. A protože jsem spořádaný občan, rozhodl jsem se to udělat podle předepsaných pravidel. A pochopil jsem absurdnost celého systému.

               Předesílám, že jsem od února proti koronaviru naočkovaný – zasloužil jsem si toto privilegium prací na JIPce s koronavirovými pacienty. Mám potvrzení o přítomnosti protilátek proti koronaviru, tedy o dostatečné imunizaci a jak víme, očkování snižuje i pravděpodobnost se koronavirem nakazit a dál ho roznášet o 96 procent. Tato skutečnost není ale nikde zohledňována, nehraje tedy při předpisech omezujících volnost pohybu osob žádnou roli.

               Přechod hranice je možný s antigenním testem z posledních dvaceti čtyř hodin. To nebyl až tak velký problém, i když jsem v přímo šíleném pracovním stresu zachytil laboranta Laszla, který tyto testy v pátek prováděl, v posledním momentu, když už své pracoviště opouštěl. Byl milý, test udělal a já jsem nezapomněl před odjezdem vytisknout potvrzení o negativním výsledku.

               Už ve čtvrtek jsem vyplnil na stránce českého velvyslanectví v Rakousku online formulář o úmyslu jet do České republiky. Bylo to docela veselé. Když jsem zadal místo, kam hodlám jet Starojicka Lhota, napsal mi počítač, že to místo nezná. Dobrá, pomyslel jsem si, má rodná vesnička je přece jen díra, která možná nestála za zaznamenání. Zadal jsem tedy obec střediskovou Stary Jicin. Opět negativní výsledek. Zadal jsem město okresní Novy Jicin. Počítač neznal ani toto město ale vyžadoval po mně o to naléhavěji, a abych zadal cíl cesty. Ze zoufalství jsem zadal Ostrava, tedy město krajské a hle, počítač ji znal. Další otázka byla, zda se mnou cestuje dítě pod osmnáct let. Klikl jsem na „ne“ a dotazník jsem odeslal. Kolonka výhružně zčervenala a žádala, že „minimálně jedno dítě pod osmnáct let musím uvést“.  To mě znejistilo. Podíval jsem se, zda jsem omylem nekliknul při otázce, zda vezu s sebou děti na „ano“. Nebylo tomu tak. Aktivován byl bok „ne“. Odeslal jsem dotazník znova a napsal mi to samé. Bez dítěte pod osmnáct let mě prostě do Česka nepustí. Začal jsem přemýšlet, kde si mám to dítě půjčit a zda se mnou bude chtít cestovat.

               Spásnou myšlenkou bylo vystoupit ze stránky a potom tam znovu vstoupit. Teď už po mně formulář dítě nevyžadoval. Tehdy mě napadla spásná myšlenka přehodit německou klávesnici na českou, čímž jsem měl k dispozici čárky a háčky. Zadal jsem Starý Jičín a hle – ono to fungovalo. Jak to dělají Němci, kteří na počítači nemají českou klávesnici, nevím. Musí zřejmě jezdit jen do Prahy nebo do Brna, tedy do měst, která žádné háčky a čárky nemají.

               Mohl jsem se vydat na cestu. Na hranici mě nikdo nekontroloval, pohraničník nebyl v dohledu ani na rakouské ani na české straně. I když jsem měl na sedadle spolujezdce připravený jak vytištěný formulář, tak i potvrzení o negativním antigenovém testu a pas s očkovacím průkazem.

               Až na benzinové pumpě jsem pochopil, že to nebude tak snadné, když jsem chtěl koupit dálniční nálepku. Velmi milá paní mi sdělila, že to nejde, že je to možné jen online. Upozorňuji, že jsem analogový typ a internet na mobilním telefonu nenávidím – už proto že je to tam všechno hrozně maličké a já na to nevidím. Ona velmi milá paní mi sdělila, že se dálniční nálepky dají koupit na pumpách Eurooil, ovšem žádná taková se v okruhu sto kilometrů nenachází. Pak mi ale prozradila, že když pojedu zpět na hranici a tam zabočím na odstavné místo kamionů, je tam automat, na kterém se nálepka koupit dá. On je sice „schovaný, aby ho lidi nenašli“ – konec citátu, ale dala mi náčrtek, díky kterému (JEN DÍKY KTERÉMU) jsem ho našel. Nákup dálniční nálepky byl jednoduchý i pro analogovou osobu mého typu a – první pozitivní překvapení, nálepka platí na dobu jednoho roku, tedy ne na rok kalendářní! Překvapení to bylo milé, jen nevím, jak si s tou situací poradí rodilý Rakušák nebo Němec. Ale to není můj problém. Česko přece není žádná země vítačů!

               Dojel jsem k mamince a nastoupil povinnou pětidenní karanténu. Navzdory negativnímu testu, očkování a důkazu protilátek. Samozřejmě existuje možnost se z karantény nechat vytestovat negativním PCR testem. Při nejlepší vůli jsem ale v celém Severomoravském a Olomouckém kraji nenašel ani jediné testovací místo, které by testovalo mezi pátkem večer a pondělím 16 hodin. Takže jsem se přes rezervaci nahlásil na test v Novém Jičíně na 16 hodin v pondělí. Do té doby jsem oficiálně nesměl opustit maminčin dům, což ovšem usnadňovalo deštivé počasí. Jako bych si ho objednal, ven by ani psa nevyhnal. Ani toho Blatného PSA zřejmě ne.

               V pondělí jsem se tedy dostavil k testu a po jeho výsledku jsem získal volnost pohybu. Teoreticky. V praxi ne. Výsledek totiž člověk dostane do 48 hodin. Takže jsem vlastně ani jindy než v pondělí na test jít nemohl, protože jinak bych do středy, kdy jsem nejpozději musel zpátky, nedostal výsledek. Ještě že je ten test platný 72 hodin, takže jeden den byste se mohli cítit volní. Ale necítíte, protože ve středu nejpozději musíte zpět, abyste do neděle odseděli povinnou karanténu v Rakousku. Důvod? Navzdory očkování, protilátkám a negativnímu aktuálnímu PCR testu jsem musel na dalších pět dní do karantény. Při nástupu do této karantény ve středu mi tato končila v neděli, abych se musel v neděli nechat opět otestovat a v pondělí mohl nastoupit do práce. V případě, že bych z důvodu karantény do práce nastoupit nemohl, není zaměstnavatel povinen mi vyplácet za dny, kdy bych musel zůstat doma, plat. Odhlédnouc od faktu, že by za mě neměl kdo pracovat neřkuli nastoupit do nočních služeb.

               Samozřejmě jsem byl povinen před odjezdem do Rakouska opět vyplnit příjezdový formulář. Na hranici mě zastavili rakouští celníci a svědomitě zkontrolovali cestovní pas, výsledek PCR testu a ptali se na registraci. Přitom zjistili, že jsem vyplnil špatný formulář. Kde je na internetu ten správný, netuším. Byli ale velmi milí a slíbili, že ten formulář na základě údajů, které jsem uvedl ve „špatném“ formuláři, ten správný vyplní. Stačilo podepsat a vyrazit na cestu do Rakouska – do oné pětidenní karantény

               Daná opatření, kterým se musí podrobit i očkovaná osoba, nemají se zdravým rozumem nic společného. Je to prostě mocenská hra a buzerace občana. Ze strany české stejně jako ze strany rakouské. Dokonce i rakouští ústavní právníci se vyjádřili, že taková omezení osobní svobody jen na principu solidarity (s neočkovanými) nejsou ústavně zdůvodnitelná. Zřejmě to není náhoda, že obě vlády na obou stranách hranice mají permanentní problémy s ústavou a s ústavními soudy. Je zřejmé, že kdo by všechna tato pravidla skutečně přesně dodržoval, si musí sám o sobě myslet, že je blbec (to je můj případ). Nedivím se, že naprostá většina lidí na taková pravidla kašle. Ale fatální je jiná věc. Jestliže už kašle na pravidla, která se prostě chápat ani dodržovat nedají, kašle i na všechna ostatní. Protože je určili ti stejní lidé – tedy naši milovaní politici. Kteří se budou ucházet o naše hlasy. Říkám už teď, že marně.

               Nevolím blbce a už vůbec ne lidi, kteří dělají blbce ze mě. Protože mě to uráží.

PS: Už po dopsání tohoto článku jsem se dozvěděl, že se prý bude rozvolňovat. Zřejmě proto, že si polovina Rakouska už na nadcházející svátek Božího těla objednala ubytování v Itálii. A za daných podmínek by tam prostě jet nemohla. Pro mne příliš pozdě.

Kde udělali soudruzi chybu?

               Ano, tento článek jsem měl napsat před několika měsíci. Teď budou právem někteří lidé argumentovat, že po boji je už každý generál. Přesto si myslím, že to ještě má smysl, i když z mé pozice nemůžu nic změnit. Protože těch několik lidí, kteří mé příspěvky čtou, nemají žádný vliv na průběh boje s oním zákeřným virem, tedy nesedí v generálním štábu. Tam sedí lidi jako zmatený Babiš, ukecaný Havlíček, beztvarý a bezcharakterní Hamáček, do své krásy zamilovaná Schillerová a zřejmě mírně dementní Arenberger. Kdo ještě, nechci ani vědět. Boj ovšem ještě neskončil. Zkusme si tedy zrekapitulovat, proč vše dopadlo tak, jak to dopadlo, tedy špatně a proč muselo díky chaotickému a nesmyslnému velení zemřít 30 000 českých občanů. Pokusím se být stručný a sepsat to do následujícího desatera:

  1. Úplné zaspání v letní pauze. Příprava na druhou vlnu se prostě neodehrála. Jestliže se dalo chápat, že na tu první vlnu nemohl být nikdo připraven, v případě druhé a třetí vlny už to bylo naprosto nepochopitelné. Kdyby se přes léto nakoupily nebo začaly vyrábět respirátory a hned na začátku druhé vlny se zavedlo jejich povinné nošení (tedy v čase, kdy byli lidé ještě ochotni určité příkazy akceptovat), mohl si stát ušetřit hodně lock downů. Místo toho se šířila z populistických důvodů atmosféra, že je už vše přečkané, že jsme díky geniálnímu vedení předsedy vlády virus porazili a na Karlově mostě se organizovala hostina, při které celému světu tuhla krev v žilách. Podobně jako teď, když v Indii povolili největší hinduistický náboženský svátek, který ve svém důsledku kosí Indy po tisících. Pustit lidi před vánoci do hospod pak byl přímo zločin. Ano, voliči to vyžadovali a vláda starající se především o své preference jim to nehodlala odepřít. A pak se děly věci. Poté už nebylo cesty zpátky.
  2. Zavírání obchodů a likvidace malého podnikání je hospodářským zločinem. Proč to bylo nutné, mi zřejmě nikdo nevysvětlí. Ano, jiné je to v restauracích a v hotelech. Tam člověk musí logicky při konzumaci dát dolů respirátor a vydechuje virus do prostoru. Minimálně od vánoc jsme už věděli, že se nejedná o klasickou kapénkovou infekci, jak ji známe z chřipky, ale o šíření aerosolem, který zůstává ve vzduchu podstatně déle a stačí projít jeho oblakem a virus se dostane do dýchacích cest. Ale zavření malých obchodů a ponechání velkých řetězců? Aby se do omezeného prostoru natlačilo co nejvíc zákazníků? Za předpokladu nošení respirátorů (samozřejmě kvalitních, ale to už je zase jiná historie) mohly zůstat obchody otevřené. Ve Štýrsku teď na jaře udrželi nervy a ponechali obchody v provozu. K žádnému nárůstu infekcí nedošlo. Ve Vorarlbergu otevřeli restaurace. Během dvou týdnů stoupla incidence z 69 na 100 000 obyvatel a týden na 278/100 000/týden. Samozřejmě že hejtman Wallner křičel, že mezi těmito dvěma věcmi nevidí žádnou souvislost. A potom mu má někdo věřit! Prakticky za každým výrokem politiků stála nějaká lobby, skoro nikdy ne racionální rozhodnutí. Ano, gastronomie se očividně zachránit nedala. Ale malé obchody mohly přežít a ušetřit tak státu spoustu peněz. Jestliže ovšem je pro restaurace aspoň do určité míry možné využít pomocí dodávkových služeb dodávky jídla do domu, pro malé obchody se spotřebním zbožím je to v konkurenci Amazonu a dalších obrů naprosto nemožné.
  3. O zavření škol se samozřejmě mohou vést spory. Je to těžko rozhodnout, ale právě proto se zde měly koncentrovat epidemiologické výzkumy. Středočeská studie neprokázala mezi školou povinnými dětmi prakticky žádné infekce. Otázka je, zda zde virus skutečně necirkuloval nebo zda stály použité antigenové testy za …… Je pravdou, že proočkováním dětské populace v čase chřipkové epidemie se nejúčinněji snižuje počet nemocných i v starých věkových kategoriích (dokonce více, než když očkujete ty staříky). Kolaterální škody zavřených škol skoro celý rok jsou ale hrozné. To ovšem nikoho nezajímá, protože tady „nejde o peníze“.
  4. Testování na pracovištích mělo být to první, a ne to poslední, co se zavedlo. Právě pracoviště byla největším semeništěm infekcí a spoléhat se na to, že se lidé budou dobrovolně testovat, když jim šlo o práci a existenci, bylo naivní (nebo úmyslné, protože takové testování přece stojí peníze). Lidi chodili do práce, aby je z ní nevyhodili a aby dostali plat a šířili virus mezi spolupracovníky. Podchycením clustrů na pracovištích se mohlo šíření infekcí podvázat nejrychleji. Jenže šlo o to, že testy by firmy stály peníze (a čím větší firma, tím víc, takže nejvíc Agrofert?) a škody způsobené neschopenkami a karanténami mohly taky něco stát. Zavedlo se až v březnu, když už bylo nejhůř. Jenže nejhůř být nemuselo. Pak to stálo všechno mnohem víc.
  5. Strategie očkování nebyla prakticky žádná. A není dodnes. Už při nákupu vakcín nepadlo žádné rozhodnutí (nakupovalo se plošně – od každé firmy trošku) – a na tom se dodnes nic nezměnilo. Samozřejmě bylo hodně těžké odhadnout, která z firem bude na trhu první, která vakcína bude nejbezpečnější a která firma je dost seriózní, aby splnila slíbené dodávky. Jenže kdo zná, jak to na světě chodí, díval by se velmi bedlivě do Izraele. Nevěřím, že existuje jediný farmakologický koncern, kde by neseděl v dozorčí radě aspoň jeden Žid. Nevěřím tedy ani, že jde o náhodu, že právě Izrael vsadil na správného koně a očkuje velmi úspěšně vakcínou Pfizer Biontech. Prostě měli Izraelci „Insider“ informace. A nešetřili. Místo nesmyslného handrkování o ceně (ušetřily se tak miliony a ztratily miliardy) nabídli údajně místo deseti dolarů za vakcínu dvacet. A vakcíny dostali přednostně. Kšeft je kšeft. Chápu, že je taková věc velmi citlivá a kdyby se na něco takového přišlo v EU nebo v České republice, okamžitě se objeví otázka „co za to ten člověk dostal“. Tak jsme si zvykli na korupci, že si už ani nedovedeme představit, že by se něco dělo bez ní. Ale kompetence při nákupu vakcín prostě chyběla. Jak v Bruselu, tak v Praze i ve Vídni.
  6. Při očkovací strategii bylo možné postupovat mnohem rychleji a efektivněji i při relativním nedostatku vakcín. Proč bylo potřebné očkovat lidi, kteří už infekci prodělali? Ti byli proti infekci chránění, epidemiologických dat bylo k tomu dostatek. U pacientů, kteří prodělali klinickou – tedy příznakovou – nákazu v posledních třech měsících to bylo naprosto zbytečné, u odstupu šest měsíců a víc je to už sice méně jisté, ale i tady je přece spolehlivá metoda měření protilátek v krvi. Kdo je má, žádné očkování nepotřebuje. Kolik lidí onemocnělo podruhé a hlavně – kolik z nich mělo těžký průběh? Mohla se tak ušetřit spousta vakcín pro lidi mladších ročníků, kteří na očkování marně čekají dodnes. Lidé, kteří už nemocní byli, se mohli přeřadit na konec seznamu, nic zlého by se tím nestalo. Jenže plošné očkování je samozřejmě organizačně jednodušší než selektivní. Z přemýšlení bolí hlava.
  7. Strategie při volbě vakcín chybí úplně. Prostě se očkuje tím, co je právě k dispozici. Přitom se jedná o vakcíny s rozdílným principem účinku. Po vektorových vakcínách (Astra Zeneca, Johnson and Johnson, Sputnik) se objevily trombózy (ke Sputniku chybí v této věci údaje).  Bylo to poměrně logické. U vektorových vakcín se jedná o genově zmanipulovaný adenovirus, který vypadá jako koronavirus. Že převzal – ve velmi oslabené formě – i určité vlastnosti viru, který je mistrem světa v tvoření trombóz v lidském těle, nebylo žádné velké překvapení. Jenže tyto trombózy postihly prakticky výhradně ženy před menopauzou, mladší 55 let. Proč nebylo možné zcela jasně tuto skupinu z očkování vektorovými vakcínami vyčlenit (a očkovat je mRNA vakcínami, kde tento vedlejší účinek není dokumentován nebo je zanedbatelný) a ostatní lidi dál těmito vakcínami očkovat? Vneslo by to klid do obyvatelstva a zvýšila by se důvěra, spolupráce a akceptovatelnost vakcíny. Do dneška si nikdo netroufl říct v té věci jasné slovo. Ze strachu z obvinění z diskriminace? Křečovitá snaha EMA tvrdit, že se vlastně nic neděje a „pozitiva vakcíny převažují nad negativy“ je kontraproduktivní. Důvěra ve vakcíny se tím jen snižuje.
  8. Plošné uzavírání okresů a obcí způsobilo jen chaos. Protože přišlo příliš pozdě. Kdyby se začalo s lokálním uzavíráním okresů s vysokou incidencí (jak se to dělo v březnu 2020) včas, mělo by to určitý význam. V Rakousku uzavřeli okres Schwaz (samozřejmě v Tyrolsku, kde do každého údolí vede jen jedna cesta, se okresy uzavírají snadno, stačí na to pár policistů) a pustili lidi ven jen s negativním testem a současně postižený okres plošně proočkovali bez ohledu na věk. Velmi rychle se podařilo lokální ohnisko zvládnout. Hasit se má v okamžiku, když začne hořet tuk v pánvi na plotně. Když už hoří celý dům, je pozdě. Česká vláda počkala, až plameny zachvátí celý dům. A ani pak se nedržela doporučením profesionálních hasičů.
  9. Korupce a papalášství provázelo celou koronavirovou éru, a to snižovalo rozhodujícím způsobem důvěryhodnost opatření. Ať už šlo o nedodržování pravidel prominenty (i když oni sami tato opatření přikázali), aféry s výrobou a distribucí nekvalitních respirátorů, dotace do firem dcery ministry zdravotnictví (na výrobu dezinfekčních prostředků). Na každé tragédii, ať už je to válka nebo epidemie, se snaží určití bezcharakterní supi nabalit. Jenže když to dělají tak okatě a hloupě, že to vidí každý obyčejný občan, nemůžou počítat s tím, že budou oni občané dodržovat předpisy.
  10. Určitá pravidla byla nastavena tak, že se prostě dodržovat nedala. Jako cestování přes hranici s několikanásobným testováním a karanténou na obou stranách hranic. V podstatě to bylo myšleno tak, že když není možné cestování do jiných zemí EU zakázat (tento postup na jaře 2020 byl v podstatě nezákonný), tak mělo být aspoň uděláno nemožným. O zákazu prodeje šatstva pro dospělé a povolení prodeje dětského a spory o tom co je ještě dětské číslo a co ne, nemusíme zřejmě ani hovořit. To je téma pro satiru, ne pro analýzu. Jestliže je ale určitě pravidlo nepochopitelné, lidé se s ním nedokážou ztotožnit – a hledají cesty, jak je obejít – a můžete se spolehnout, že je najdou. I kdyby je to mělo stát život. Protože pak se neobcházejí jen ona pravidla nesmyslná, ale všechna. Důvěra ve stát je v krizových situacích esenciální. Ve skandinávských zemích (dokonce i v tom Švédsku, kde se rozhodli jít jinou riskantní, a ne příliš úspěšnou cestou) byly počty obětí nízké. Opatření byla přijata skupinami odborníků a vládou uplatněna jedna ku jedné bez politického kalkulování, zda se to bude voličům líbit nebo ne. Protože v těchto zemích historicky neexistuje prakticky žádná korupce, je důvěra ve vládní rozhodnutí vysoká. Výsledky jsou velmi pozitivní.

Je zřejmě zbytečné plakat nad rozlitým mlékem. Chyby se staly a byly přímo fatální a často i hloupé. Stačilo by ale, kdyby se vlády aspoň z těchto chyb poučily a připravily se na opakování možné situace – i když samozřejmě všichni doufáme, že se opakovat nebude. Chaoti, kteří sedí ve Strakově akademii v současnosti, to ale určitě nedokážou.

Nová léčba Covidu 19

               Když se lidi cítí vůči určitému nebezpečí bezmocní, žene je strach k iracionálním rozhodnutím. Od okamžiku, kdy se v Evropě objevila infekce kovidem 19 jsme byli svědky několika vln tvrzení o zaručeně účinkujících lécích, často s následnou dezinformací, že farmakologická lobby blokuje informace o použití těchto levných léků, aby prosadila léčbu preparáty drahými, i když neúčinnými. Tyto léčebné trendy byly často podloženy laboratorními nebo i klinickými studiemi. Jednalo se o léky, používané v jiných indikacích, u nichž byl „náhodně“ prokázán účinek na kovid 19. Jako první to byl Hydrochlorochin, vlastně lék proti malárii, používaný i při léčbě revmatických onemocnění, jako revmatoidní artritida a kolagenózy. Tento lék zvyšuje obsah Zinku buňkách a Zinek blokuje replikaci RNA virů. Proto se předpokládal účinek proti RNA viru Koronaviru. První malé klinické studie z Marseille měly tento účinek potvrdit, později se definitivně prokázalo, že tento lék proti koronaviru nepomáhá, díky svým vedlejším účinkům ale může škodit.

               Používáno bylo virostatikum Remdesivir, výsledky ale opět nebyly přesvědčivé.

 Neúčinné se ukázaly i hříšně drahé monoklonální protilátky, které měly blokovat přehnanou imunitní reakci organismu, která byla příčinou fulminantních smrtelných průběhů choroby.

               V poslední době vznikla podobná euforie kolem antiparazitního léku Ivermektinu. Lék používaný proti svrabu (Scabies) měl v experimentu prokázat blokování množení koronaviru, následovala celá řada opět velmi malých klinických studií. V lednu 2021 registrovala platforma Cliniclatrials.gov celkem 46 studií, v březnu 2021 pak „Front Line COVID-19 Critical Care Alliance“ provedla metaanalýzu 24 studií, z nichž bylo 12 už publikováno a dalších 12 k publikaci nabídnuto. Tyto dokazují klinické zlepšení především u mírných a středně těžkých průběhů choroby, k opatrnost nabádá jen skutečnost, že oněch 12 studií zahrnovalo necelých 4000 pacientů, tedy asi 300 pro studii. Při paritě placeba a účinné látky bylo tedy pro studii léčeno ivermektínem asi 150 pacientů, což není mnoho.

               Slabinou těchto léčiv byl fakt, že si nikdo nedovedl vysvětlit, proč by léky, používané v zcela jiné indikaci (proti parazitům, tedy organismům, které jsou virům ještě více vzdáleny než baktérie) měly být tím zázrakem, který nás zbaví koronavirové hrozby. Proto měly vedle planoucích zastánců i skeptické protivníky. Ivermektin se nikdy nedostal do pozice léku všeobecně doporučeného ať už WHO nebo agenturou EMA, zodpovědnou pro schvalování léčiv v EU. Možná i proto, že žádná z těchto studií se nedostala do opravdu renomovaných medicínských časopisů jako je Lancet nebo New England Journal of Medicine, což může svědčit o jejich určitých metodických slabinách.

               Podle mého soudu hrála podstatnou roli i skutečnost, že se Ivermektin používá jen velmi zřídka a jsou ho tedy velmi omezené zásoby. Na Slovensku, kde byla ivermektinová euforie nejsilnější není vůbec registrován. Pokud by se tedy tento lék stal standartní částí léčby Covidu 19, bylo by ho na trhu beznadějně málo. A pokud by se výroba znásobila a poté se ukázalo, že je stejně jako jeho předchůdci neúčinný, zůstal by výrobce sedět na horách neprodejných balení. Každopádně ve věci tohoto léku žádný dynamický vývoj nezaznamenávám.

               Nová naděje se objevila se studií STOIC, publikovanou 9.dubna skupinou oxfordských vědců pod vedením Sanjayho Ramakrishmana v časopise Lancet. Je třeba podotknout, že i zde se jedná o velmi malou studii, celkem bylo do ní zařazeno jen 146 pacientů, nakažených koronavirem, kdy 73 z nich inhalovalo kortisonový preparát Budesonid a druhá polovina byla léčena bez inhalativního kortisonu. Použita byla obvyklá dávka, která se podává u plicního astmatu nebo u pokročilé obstruktivní plicní chorobě 400 mikrogramů dvakrát denně. Cílovým bodem byly návštěvy urgentní ambulance kvůli zhoršení dýchaní. U pacientů bez Budesonidu bylo v akutních ambulancích ošetřeno nebo přijato k hospitalizaci 14 procent pacientů, u budesonidové skupiny to byl jen jeden jediný pacient. Číslo NNT (number need to treat) čili kolik pacientů musím léčit, abych zabránil jedné události představující cílový bod studie, bylo osm, což je velmi dobré číslo.

               Studie je velmi malá a cílový bod studie „měkký“, protože hodně subjektivní – lidé jdou do akutní ambulance na základě svého subjektivního pocitu, ne nějakých objektivních kritérií. „Tvrdým“ bodem by byla například úmrtnost, na to ale byla studie příliš malá.

               Nicméně výhodou Budesonidu je, že se jeho účinek dá dobře patofyziologicky vysvětlit, lék se používá na zabránění zánětlivých změn v průduškách a dá se tedy dobře pochopit, proč vzniku virové pneumonie dokáže zabránit. Jednalo se ale opět o pacienty s lehkým průběhem, lék působí, pokud ho začne pacient brát hned na začátku infekce, tedy ještě před vznikem virového zápalu plic. Odpovídá to pozorování, které nás už rok iritovalo. Totiž že pacienti s astmatem či s obstrukční plicní chorobou, kteří byli díky předpoškozeným plicím definování jako riziková skupina, měli mnohem mírnější průběhy onemocnění koronavirem, než se čekalo a mnohem nižší úmrtnost. Například jistá obvodní lékařka Lisa-Maria Kellermayr z Horního Rakouska si tohoto fenoménu všimla u svých pacientů už na jaře 2020 a podávala inhalativní budesonid svým pacientům – údajně s velmi dobrým výsledkem. Ovšem tyto anekdotické informace provázely i euforii okolo Hydrocholorochinu či  Ivermektinu, zejména na Slovensku to byla tvrzení doktora Töröka z Košic. Takové údaje je vždy třeba přijímat opatrně a s rezervou, nicméně používání inhalativního kortisonu bych se nebál doporučit, protože jeho účinku v lidském organismu rozumím a dokážu ho pochopit.

               Používat inhalace s Budesonidem preventivně ale nemá smysl, opravdu stačí začít inhalovat až když se člověk nakazí. Jde o to, že inhalovaný kortison může udělat plíce náchylnější pro záněty jinými baktériemi či znovuoživit latentní (tedy spící) infekce mykobaktériemi – původci tuberkulózy.

               Otázka samozřejmě je, zda mají lidé, kteří inhalují jiné typy kortizonových preparátů přestoupit na Budesonid.  V praxi se používají tyto preparáty: Budesonid, Beclomethason, Fluticason, Ciclesonid a Mometason. Liší se svou „sílou“ která se měří koeficientem protizánětlivého účinku proti referenční látce kterou je dexametason (u Budesonidu je to 9,3, Beclometason má tento koeficient 13,5 a Fluticason dokonce 18. Dalšími kritérii jsou poločas rozpadu a vyloučení z těla a vazba na krevní bílkoviny. V těchto parametrech jsou ale všechny preparáty v podstatě identické. V minulosti bylo pozorováno, že Fluticason, který má nejvyšší protizánětlivý účinek zaznamenal i nejvíc komplikací, co se týkalo bakteriálních zánětů plic.

               Budesonid byl volen vědci z Oxfordu proto, že se jedná v preparátech Pulmicort nebo Symbicort, které jsou produkty (v současnosti nechvalně známé) firmy Astra Zeneca. Oxfordská univerzita působí jako vědecká báze této firmy (vyvinula i onu problematickou očkovací látku). Dá se předpokládat, že ostatní inhalativní kortikoidy budou mít stejný nebo velmi podobný protektivní účinek jako Budesonid. Samozřejmě je to spekulace, která by musela být potvrzena klinickými studiemi s těmito preparáty.  Stejně je nezbytné provést další větší studie s Budesonidem, aby bylo možné požádat o připuštění tohoto léku od EMA (European Medicine Agency). V jedné takové studii s 2617 pacienty, která ještě nebyla publikována, ale už nabídnuta do tisku, bylo v budesonidové větvi studie zaznamenáno 8,5 procent pacientů, kteří zemřeli nebo museli být hospitalizováni, v kontrolní skupině to bylo 10,3 procenta a rozdíl byl statisticky významný.  Budesonid tedy zlepšil prognózu pacientů s kovidovou infekcí.

               Takže závěrem – možná se skutečně blýská v léčbě kovidových infekcí na lepší časy. V okamžiku potvrzené infekce bych doporučoval s dobrým svědomím inhalace Pulmicortu. Na druhé straně v žádném případě nepodporuji profylaktické inhalace této látky u zdravých lidí a astmatikům, kteří inhalují jiný preparát než ten od Astry Zenecy, můžu říct jen: pokračujte v inhalování preparátu, který byl u vás úspěšný, pokud nějaký typ kortisonu obsahuje. Není žádný hmatatelný důvod terapii, která se u vás osvědčila měnit. Dá se očekávat, že všechny inhalované preparáty budou mít srovnatelný účinek v ochraně plic před kovidovým zánětem. Aspoň tak to z dlouhodobých pozorováních (nekontrolovaných studiemi) vycházelo – astmatici prostě měli poměrně lehké průběhy bez ohledu na používaný inhalátor – pokud obsahovaly některý z kortizonových preparátů.

Sputnik V, očkovací látka nebo politikum? V Turecku, Brazílii a Maďarsku explodují počty nakažených a mrtvých.

               Ačkoliv ještě nebyl v České republice naočkován ruskou vakcínou Sputnik V ani jeden člověk, o řádné jiné se nediskutuje tolik jako o tomto ruském vynálezu.

               Je Sputnik V vakcína nebo špatná? Je součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti EU nebo jsou takové hypotézy jen fantasmagorií Putinových odpůrců?

               Že je Sputnik V politikum, o tom rozhodli Rusové už v okamžiku, kdy své očkovací látce dali toto jméno. Sputnik byl přece jeden z jejich největších úspěchů, kdy demonstrovali v závodu o ovládnutí vesmíru svou převahu nad Američany. Mimochodem Sputnik V vynesl na oběžnou dráhu dva psy Belku a Strelku spolu se 40 myšmi a dvěma krysami a poprvé se podařilo živé tvory dostat z vesmíru zase na zem. (Laiku ve Sputniku II jen vystřelili do vesmíru, aniž by s návratem na Zem vůbec počítali).

Strelka měla později šest štěňat, jedno z nich, Pušinku, dostala darem Karolína Kennedyová dcera Johna F.Kennedyho. Ale to jen na okraj.

               Jestliže tedy pojmenuji očkovací látku jménem symbolizující úspěchy dosažené v minulosti v boji o ovládnutí světa, dávám celé věci vědomě politický náboj. Už v tom se dá jasně vidět účel, proč tato očkovací látka je Rusy tak agresívně tlačena do celého světa. Ačkoliv doma je jí proočkováno méně než 3 procenta populace. Ochrana vlastního obyvatelstva před infekcí očividně není primárním úkolem této vakcíny.

               Ale nechme emoce stranou (pokud to tedy vůbec jde) a podívejme se jen na věcnou stranu věci.

               Myšlenka této očkovací látky není špatná. Jde o vektorovou očkovací látku, tedy pracující na stejném principu, jaký vyvinuli vědci z anglického Oxfordu pro firmu Astra Zeneca nebo kterou používá firma Johnson and Johnson. Jde o genově manipulovaný Adenovirus, který u člověka způsobuje běžné respirační infekce. Tento virus je změněn na svém povrchu tak, aby vypadal jako koronavirus, přitom si má ale zachovat vlastnosti adenoviru. Způsobí tedy jen lehkou infekci, které si člověk sotva všimne, vytvoří ale protilátky, které v případě, že se člověk nakazí skutečným koronavirem, tento virus zneškodní – právě pro onu podobnost povrchů viru v očkovací látce a koronavirového originálu, které lidské tělo od sebe nedokáže odlišit. Slabostí vektorových vakcín je přirozeně skutečnost, že pokud člověk nákazu oním adenovirem už prodělal, nebude na očkovací látku reagovat a žádné protilátky nevytvoří a zůstává tedy proti koronaviru bezbranný. Aby tuto skutečnost obešli, použili vědci v Oxfordu virus, který způsobuje infekce u šimpanzů, člověka ale nikdy nenapadá. Rusové použili sice lidský adenovirus, ale pro jistotu jsou v očkovací látce adenoviry dva, což pravděpodobnost, že by člověk už nákazu oběma typy adenoviru prodělal, snižuje. Samozřejmě, čím je člověk starší, tím se pravděpodobnost, že se setkal už s oběma viry, zvyšuje, ovšem tato skutečnost není příliš podstatná, hlavní období života, kdy člověk prodělává adenovirové infekce, je doba návštěvy jeslí, školek a základní školy.

               Myšlence se tedy nedá nic vyčítat, princip by měl fungovat. Je zde ale jiný problém, a to je problém průmyslové výroby. O úrovni a kvalitě ruského výrobního procesu je známo leccos. Právě chybějící kvalita výrobků byla důvodem, proč Rusko i v dvacátém prvním století zůstává především poskytovatelem ropy a zemního plynu. V jediném oboru dosahují Rusové špičkové kvality, a to je ve výrobě zbraní – patří ostatně k jednomu u jejich největších vývozců. Moje generace si ještě pamatuje, jak fungovala průmyslová výroba před rokem 1989. Když strana zavelela a stanovila plán, musel se tento splnit za každých okolností. Rozhodovalo množství vyrobených výrobků, kvalita byla naprosto podružná. A jedná-li se o tak strategický výrobek jako je očkovací látka, která má pomoci putinovskému Rusku ovládnout svět nebo aspoň vzbudit všeobecný pocit vděčnosti a obdivu, pak se plán musí splnit za všech okolností. Tento způsob myšlení byl i příčinou výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Nemyslím, že se od té doby něco v ruském způsobu myšlení změnilo.

               Takže otázka je, nakolik se vyrobená látka shoduje s látkou experimentální, vyrobenou v laboratořích a pak zkoušenou – údajně na státních úřednících a vojácích, ale především ve třech zemích Venezuele, Bělorusku a Indii. Důvěryhodnost připouštěcích studií zpochybnil dost nešťastně sám Vladimír Vladimirovič, když vyhlásil, že látka má devadesátiprocentní úspěšnost ještě předtím, než začala rozhodující třetí fáze klinického zkoušení. Že pak výsledky tento údaj potvrdily, a dokonce i překonaly, nikoho, kdo ruské poměry zná a jim rozumí, nepřekvapilo. Jenže to pochopitelně vzbudilo oprávněné pochybnosti. Sotva by si nějaký ruský lékař dovolil dodat údaje, které by slova nejvyššího vůdce nepotvrdily. V Rusku umírají lékaři i z mnohem menších důvodů, jako například lékař ošetřující Alexeje Navalného v Omsku, či ředitelé nemocnic, kteří se bránili změnit své špitály na kovidové nemocnice, pokud jim nebudou dodány ochranné prostředky.

               A tu jsme právě u problému. Funguje průmyslově vyráběný Sputnik nebo ne? Je totožný se zkoušenou experimentální látkou, nebo se jedná jen o lahvičku s nějakou látkou, která když nepomůže, možná neuškodí? Trapným úderem pro Sputnik bylo onemocnění kovidem argentinského prezidenta, který se touto látkou v lednu nechal před namířenými kamerami očkovat. A Maďarsko, které očkuje Sputnikem už několik měsíců, má v současnosti nejvyšší úmrtnost na kovid v přepočtu na počet obyvatel – ano skutečně předehnal náš soused pod rozvážným vedením diktátora Viktora Orbána, který si k tomu nechal od parlamentu dát všechny pravomoci a po dobu epidemie tedy jakoukoliv parlamentní kontrolu vypnul, dokonce i Česko. Už nejsme „best of covid“, odevzdali jsme štafetu příteli Viktorovi. Samozřejmě se naskýtá otázka, jak je to možné, že při vysoké proočkovanosti maďarského obyvatelstva ruskou vakcínou úmrtnost neklesá, ale dokonce stoupá? Že by vytvářelo ono očkování pocit falešné jistoty? Funguje vůbec? A nejenom Maďarsko, i v Turecku, kde vsadili na ruskou a čínskou vakcínu, právě explodují čísla nakažených i mrtvých. O Brazílii ani nemluvě. Není to nápadné? Ve všech zemích, kde se očkuje západními vakcínami, v Izraeli, Británii, dokonce i v Česku a Rakousku jdou čísla nemocných dolů, v zemích se Sputnikem a Sinovacem nahoru. Je to falešný pocit bezpečí, který žene počty infekcí nahoru? Naočkování neúčinnou vakcínou? Číňané už sami přiznali, že účinek jejich vakcíny je “slabý”. Kdy to přiznají Rusové?

               Vektorové vakcíny vyvolávají většinou očkovací reakci, tedy příznaky oné infekce adenovirem. Bohužel i nepříjemné příznaky. Protože se jedná o genově zmanipulovaný koronavirus, který je mistrem světa ve vyvolávání krevních sraženin, tedy trombóz, objevily se celkem logicky trombózy (sice zřídkavé ale jednoznačně s očkováním spojené) v končetinách, v plicích a bohužel i v mozkových cévách – tyto komplikace mohou být i smrtelné. K datu 15. dubna 2021 bylo registrováno celosvětově 86 těchto trombóz mozkových žil, z nichž 19 skončilo smrtelně – všechny po očkování vakcínou Astra Zeneca. (při 26 milionech očkovaných) Nejnověji se objevilo i několik stejných trombóz po očkování vektorovou vakcínou Johnson a Johnson. Sputnik pracuje na stejném principu – o vzniku trombóz po očkování touto látkou chybí jakékoliv údaje. Maďarský kolega mého zetě byl očkován Sputnikem a neměl ani nejmenší vedlejší účinky. Žádnou teplotu, žádné bolesti kloubů – jako by se vůbec nic nestalo – můj zeť leží po očkování Astrou Zenecou v posteli na paracetamolu.  Že bychom se mohli dočkat spolehlivých údajů o počtu lidí, kteří navzdory očkování Sputnikem kovidovou infekcí onemocněli a o počtu trombóz v souvislosti s tímto očkováním, od státem kontrolovaných maďarských sdělovacích prostředků určitě nehrozí.

               Spolehlivá data nejsou, symptomatické je, že Rusové ani evropskému úřadu na schvalování léčiv ani slovenskému lékovému ústavu nedodali patřičnou literaturu. Největší blamáží bylo, když Slováci zjistili, že se jedná o jinou látku, než jaká byla publikována v časopise Lancet. Následovala nepříčetná zuřivá reakce Ruska, žádající svou látku nazpět. Pod záminkou, že si Slováci dovolili dodanou látku sami testovat. Prý to bylo ve smlouvě, který byla tajná a kterou tehdejší premiér Matovič podle vlastní výpovědi NEČETL!!! výslovně zakázáno. Prezidenta Čaputová si na rozdíl od svého zmateného ministra smlouvu přečetla a nic takového tam prý nenašla.

               Že je za tlakem prezidenta Zemana na nákup Sputniku čistě politická úvaha, není třeba pochybovat – tolik touží po pochvale od Vladimíra Vladimiroviče, protože ho už roky nikdo nepochválil a on to pro své ego nutně potřebuje! Navíc si kamarád Nejedlý už určitě vyjednal exkluzivní smlouvu na dodávání Sputniku do České republiky, která mu může vynést nemálo milionů. Zde ovšem o žádné racionální úvahy nejde. Sputnik se zde změnil jednoznačně v politický nástroj, který mimo jiné vedl k odvolání ministra zdravotnictví a zvýšenému vydírání premiéra Babiše ze strany prezidenta Zemana. Kabaret dosáhl svého vrcholu, když se do Moskvy rozhodl odcestovat ministr Hamáček, aby si Zemana udobřil a získal a možná se stal spolupodílníkem Nejedlého při dodávání vakcíny do Česka. Že se jednalo o Hamáčkovu soukromou akci (dost nevhodnou v době, kdy Rusko hrozí vpádem na Ukrajinu), potvrdil i Andrej Babiš, když s touto cestou vyjádřil nesouhlas. Ovšem tady si nemusíme dělat žádné iluze, možná Hamáčkovi tu cestu doporučil a potom ho sejmul. Že se sociální demokracie pod Hamáčkovým vedením do parlamentu nedostane, je v podstatě jisté. Ale jsou tu ty tři procenta hlasů, které by dostat mohla – a tyto hlasy by zbytečně propadly. Nebylo by logické, kdyby tito voliči nakonec volili přímo Babišovo ANO, než aby volily jeho onuci, která mu po volbách stejně už nepomůže? Zdá se, že i tady je Sputnik politikem, a ne očkovací látkou zachraňující životy.

               Jako dar z nebe mohli Rusové přivítat tragické vystoupení firmy Astry Zenecy, která napřed nebyla schopna domluvená množství vakcín dodat, a pak se objevily ony smrtelné komplikace, které vedly k všeobecné nedůvěře v tuto látku, na níž řada evropských států postavila svou strategii. I Česko, kde prý pan Primula nebyl přesvědčen o bezpečnosti očkování mRNA vakcínou. Zřejmě se bál o svou DNA. Pokud by opravdu ke změně jeho DNA mělo dojít, měl by to právě on chápat jako šanci. Ale bohužel se DNA nemění, proč, o tom jsem už psal.

               Je možné, že se po ruské očkovací látce stýská nostalgikům, vděčným Rusku za vpád do Československa v roce 1968, protože by se oni nebo jejich rodiče bez této opancéřované pomoci nedostali k funkcím, které pak zastávali. Stejně tak se může jednat o vděčnost komunistické strany, která by bez tehdejší ruské pomoci ztratila svou pozici už koncem šedesátých let a díky tehdejším událostem přežívá jako politický dinosaurus dodnes a má dokonce 1 – slovy jednoho – poslance, pardon poslankyni v Evropském parlamentu. Ti všichni se snaží prosadit ruskou vakcínu – ne, že by jí nadměrně věřili, ale jako výraz svého vděku či panslovanství (Ján Čarnogurský). Čili z politických, ne z racionálních důvodů. Paradoxně právě ti, kdo dělají ze Sputniku politický nástroj, křičí, aby se problém nepolitizoval. Tak nějak mi to připomíná, jako když zloděj křičí „Chyťte zloděje.“

               Podle průzkumu by se pouze Sputnikem nechalo očkovat 53 000 Slováků čili asi jedno procento obyvatelstva. Zhruba 500 000 je připraveno nechat se očkovat Sputnikem, pokud nebudou mít brzký přístup k jiné očkovací látce.

               Zajímavý byl názor jistého německého epidemiologa, který mínil, že by neměl nic proti očkování Sputnikem – pokud by se tento vyráběl za kontrolovaných podmínek v Německu. S tím se zřejmě dá souhlasit. Patent sám není špatný, ruskou vědu není principálně třeba odmítat. Jen s kvalitou a věrohodností jsou Rusové tradičně na štíru.

               Podle mého soudu ale patří budoucnost stejně očkovacím látkám typu mRNA. Vektorové a jiné vakcíny budou hrát na trhu v budoucnosti jen podřadnou roli. I když na výrobu takových vakcín přihrává premiér Babiš své věrné poslankyni Věře Adámkové 250 milionů korun. Ačkoliv se jedná o zastaralou technologii ze sedmdesátých let dvacátého století.

               Ale zpět ke Sputniku:

               Krátce a souhrnně – vakcínou vyrobenou v Rusku bych se v žádném případě očkovat nenechal. Ale to je jen můj názor. Nikomu v tom nebráním. Komunisté by měli nastoupit jako jeden muž. Doufám, že tam ještě funguje stranická disciplína.

Riziko Astry Zenecy – očkovat či neočkovat, to je oč tu běží

               Zřejmě už zdravý rozum skutečně umřel. Co předvádí příznivci i odpůrci očkování jsou už jen čisté emoce bez jakéhokoliv rozumového zdůvodnění. A to se týká i všech těch tzv. „expertů“. Přiznám se, že to slovo už ani nemůžu slyšet. 

               Kdo jsou to ti experti? Skutečně ti, kteří věcí rozumí nebo ti, kteří byli jmenováni (většinou po známosti nebo podle stranické knížky) do úřadů s pravomocí rozhodovat, nebo ti, kteří se za experty vyhlásili sami a hovoří moudře k národu?

               Jsem z toho zmatený a nedivím se, že laická veřejnost ještě víc. Vzhledem na vážnost situace je takový přístup prostě fatální. V konečném důsledku bude mít za následek naprostou ztrátu důvěry v očkování, což je jediná cesta, jak se vrátit do normálního života bez toho, že bychom trvale zaplnili nemocnice lidmi s víceméně neléčitelnými zápaly plic. Nebo abychom zdvojnásobili kapacity nemocnic, abychom mohli léčit i něco jiného, než covidové zápaly plic – a na to bychom potřebovali personál, který ale vychováme nejdřív za deset let.

               To co předvádí britsko – švédská firma Astra/Zeneca, je už doslova kriminální a její vedení by mělo být skutečně hnáno k zodpovědnosti za všeobecné ohrožení.

               O problémech, které si firma nadrobila katastrofálním přístupem k PR, jsem už psal v článku „Trápení s očkovací látkou Astra Zeneca“. Jenže teď přišly problémy nové a o poznání větší.

               Jak už veřejnost slyšela odevšad, objevily se po očkování touto látkou trombotické příhody. Plicní embolie, trombózy v končetinách, ale i velmi nebezpečné trombózy sinus cavernosus, tedy mozkových žil a ojedinělé případy diseminované intravaskulární koagulace se smrtelným průběhem. Emoce logicky planou!

               Nápadné bylo, že se jednalo výlučně o mladé ženy pod 55 let, tedy před menopauzou. Pokud si vzpomenete na s velkou pompou publikované případy (35 letá slovenská učitelka, 49 letá zdravotní sestra z rakouského Zwetlu) zapadají všechny do této skupiny.

               Vzápětí se úřady na všech úrovních snažily tyto události zlehčovat, popírat přímou souvislost a tvrdit, že látka je naprosto bezproblémová a musí se s ní očkovat dál. Očkovací koordinátor ve Štýrsku Koren, jehož práce zatím byla jedním velkým osobním selháním, v rádiu dokonce vyhrožoval lidem, kteří se odmítnou nechat touto vakcínou očkovat, že budou zařazeni až zcela nakonec očkovacího seznamu a možná se k očkování vůbec nedostanou.

               Narychlo do rádia a televize povolaní „experti“ vyhlašovali, že po orální antikoncepci utrpí ženy trombózu v jednom z 2000 případů, zatímco po očkování Astrou Zenecou je to jeden z 160 000 případů. Tohle srovnání je hodně přitažené za vlasy. Ženy berou antikoncepci zhruba dvacet let, což je přibližně 1000 týdnů, tedy připadá 1 trombóza na 2 miliony týdnů braní těchto pilulek. Jestliže se posuzovaly dva týdny po naočkování, pak máme jednu trombózu na 320 000 týdnů, čili máme zhruba šestinásobně častější trombózu po očkování než po antikoncepci. Z těchto výkřiků přímo čpí snaha zlehčit problém a přinutit lidi nechat se očkovat spornou vakcínou, která by se mohla hromadit na skladech.

               EMA, čili schvalovací agentura vyhlásila ústy svého „executing director“, paní  Emer Cooke: „U očkovací látky Astra Zeneca se jedná o bezpečnou a účinnou látku, která chrání pacienty před riziky spojenými s infekcí Covid 19, jako je hospitalizace a smrt. Komise došla též k závěru, že vakcína není spojena se zvýšeným rizikem tromboembolických příhod.“ 

               To nám bylo oznámeno ve zprávách 18.března tohoto roku.

               19. března, tedy den nato, oznamovala rakouská epidemioložka slavnostně, že „byla odhalena příčina trombotických příhod po očkování látkou Astra Zeneca i účinná léčba těchto komplikací.“

               A já se ptám, zda z nás už opravdu chtějí udělat úplné voly, když vyhlašují, že objevili příčinu i léčbu neexistujících komplikací.

A zatímco se lidu tvrdí, že žádná souvislost mezi očkováním a trombózami neexistuje, dostali lékaři instrukci, ve které se píše: “U žen mladších 55 let existuje po očkování proti Covidu 19 signál pro velmi nízké riziko (méně než 1:100 000) pro zřídkavou formu poruchy srážlivosti krve s tvořením krevních sraženin, na což má být očkovaný před podáním vakcíny upozorněn.”

A?

Problém, co se stane, pokud pacientka po takovém upozornění očkování odmítne, či zda nese pak lékař zodpovědnost, když k takové komplikaci dojde, se už neřeší.

Zřejmě dále platí, že pak na očkování ztratí nárok.

               Ale jak jsem už pravil, rozum už je dávno vypnut a svou roli hrají jen emoce, a hlavně politický úkol vyočkovat objednané očkovací látky a zamaskovat vlastní politické selhání. Postiženy jsou nejvíc logicky takzvané „šetřivé“ země, které objednaly nejlevnější očkovací látku, a to je právě Astra Zeneca, ačkoliv firma stejně není schopna svůj produkt dodávat ve slíbeném množství.

               Ne, nejsem expert – ani habilitovaný ani jmenovaný. Jsem jen lékař, který se zoufale snaží udržet svůj zdravý selský rozum v činnosti – i když to vůbec není snadné.

               Co tedy hovoří fakta: EMA obdržela hlášeni 9 úmrtí s možnou souvislostí s očkováním Astrou Zenecou. Postiženy jsou prakticky výlučně jen ženy ve věku pod 55 let. Na základě údajů před pandemií odhaduje výbor, že do 16.března bylo možno očekávat méně než jednu diseminovanou intravaskulární koagulaci během 14 dní po obdržení očkovací látky, hlášeno bylo pět případů. Podobně by se daly očekávat v této věkové skupině 1,35 mozkových žilních trombóz, zatímco ke stejnému dni existovalo 12 zpráv o tomto onemocnění – také v časovém intervalu 14 dní od očkování. Přímá souvislost s očkovací látkou nebylo dokázána, je ale možná a zaslouží si další analýzu.“ Toto je přímá citace ze zprávy PRAC (Pharmacovigilance Risk Assessment Committee), čili komise pro bezpečnost léčiv, která je součástí EMA.

               Německá internetová platforma Medscape, informující o nejnovějších událostech v oblasti medicíny, vzápětí informuje, že němečtí lékaři objevili příčinu oněch neexistujících trombóz.

               Jak se daslo očekávat, jedná se o srážení krevních destiček v důsledku imunologické reakce. Zde je třeba upozornit na to, že u vakcíny Astra Zeneca (a i u ruského Sputniku) se na rozdíl od mRNA vakcín očkuje živým virem. Jde sice v obou případech o za normálních okolností neškodný adenovirus (u Astry Zenecy o šimpanzí, u ruské o dva lidské), jenže tyto byly geneticky změněny, aby vypadaly jako koronavirus. A tak to snad nebude zas až tak neuvěřitelné, že se tento virus v určitých – skutečně velmi zřídkavých – případech chová jako koronavirus. (Že je koronavirus ve vyvolávání trombóz mistr světa, víme už delší dobu, u pacientů na intenzivních jednotkách se vyvine trombóza až u 41 procent léčených.

               V podstatě se dá tento proces zvýšené srážlivosti krve zjistit z odběru krve, kdy objevíme zvýšené hodnoty rozpadových produktů fibrinu (produkt srážlivosti krve, takzvaný D-Dimer) a snížené hodnoty krevních destiček. Čili dostane- li člověk po očkování bolesti hlavy, které přetrvávají víc než den, dostane-li potíže s dechem nebo mu napuchne noha či ruka (ne pouze to očkované rameno, ale celá paže), je možné zvýšené riziko vzniklé trombózy z krve zjistit a v případě, že krevní výsledky podezření zesílí, provést další diagnostiku a léčbu heparinem.

               Aspirin, který někdy doporučují lékaři jako prevenci, je při žilních trombózách naprosto neúčinný a vezme-li si ho člověk před očkováním, zvyšuje tím riziko, že se v místě očkování vytvoří lokální krvácení.

               Kdyby si příslušné úřady daly práci se zapnutím mozku (uznávám, že je to obtížné, nepříjemné a bolí po tom hlava) mohly už dávno identifikovat rizikovou skupinu, které by se tato očkovací látka podávat nemusela. Tedy ženy před menopauzou. Pro ty by se určitě našlo dost očkovacích látek od Pfizeru/Biontechu nebo od Moderny. Myslím, že by lidé vysvětlení, že trombózy očividně souvisí s hormonálním stavem žen před menopauzou (co si budeme povídat, i feministky přiznají, že je hormonální situace žen v plodném věku nestabilní a mění se ze dne na den), přijali. Samozřejmě je třeba na tomto poli dále zkoumat, zjistit, nakolik se na vzniku trombóz podílí kouření, braní orální antikoncepce anebo jiné faktory. Takové studie jsou potřebné, ale NENÍ NA NĚ ČAS! Opatrnosti není nikdy dost a takový logický závěr vyloučení rizikových skupin z očkovacího programu určitou vakcínou by mohl důvěru k jednání úřadů a očkovacích míst, když ne obnovit, tak aspoň zvýšit.

               Jenže místo toho se znovu volí metoda doktora Plzáka – zatloukat, zatloukat a zase zatloukat.

               Což škodí fatálně očkovacímu programu a v konečném důsledku nám všem.

Život s respirátorem

               Aby bylo jasno hned na začátku. Chápu a souhlasím s tím, že je to věc otravná a nepříjemná. A taky souhlasím s názorem, že po zmatcích, která vláda za poslední rok nadělala, je obtížné jí věřit, že vymyslela jednou něco rozumného. Důvěra v ni je logicky hodně nízko, někde v neviditelném podzemí a nezapomeňme že Češi jsou mistři světa v jedné disciplíně – v obcházení nařízení. Pokud má Čech pocit, že s vládou „vyčúral“, bude šťastný, i kdyby ho to mělo stát život. To je věc, kterou se Češi naučili za čtyři sta let pod habsburskou nadvládou a během devatenáctého století dovedli do absolutní dokonalosti. Pak ještě přišel intenzivní čtyřicetiletý trénink, o který se postarali profesionální trenéři komunisté a téměř dokonalý výrobek je na světě.

               Možná teď své čtenáře vyděsím konstatováním, že tentokrát stojím na straně vládní moci – tedy skoro, ten dodatek o dvou rouškách na sobě je opět důkazem nedostatečné inteligence a schopnosti něco chápat, ale to samozřejmě už nikoho nepřekvapí.

Teď jde ale o ony respirátory třídy FFP2. Proč v ně věřím? Protože je už rok nosím na odděleních s kovidovými pacienty při vizitách, a dokonce i na intenzivní jednotce při intubacích a za celý rok jsem se nenakazil. V současnosti sice m2n9me masky na JIPkách z FFP2 na FFP3, ale dlouho jsme používali FFP2, zejména v ambulancích a na odděleních s Covidovými pacienty bez potřeby intenzivní péče. Dobrá, někteří řeknou, že jsem měl štěstí a že mám krevní skupinu nula, která prokazatelně před infekcí chrání, ale štěstí může mít člověk jednou či dvakrát ale ne stokrát a ta krevní skupina taky nechrání stoprocentně. A strávil jsem celý týden několik hodin denně v bezprostřední blízkosti nakažených sester (které poté dost vážně onemocněly) protože jsem s nimi dělal vizitu. A nic!

Dost nešťastně je ona ochrana formulována na příbalovém letáku. Tady je u masky FFP2 uvedeno, že chrání před nanočásticemi o velikosti nad 0,6 mikrometru a má ochranný účinek minimálně 95 procent pro škodlivé prachy, mlhy a kouře. Filtr pak před pevnými a tekutými částicemi.

U masky FFP3 je pak uvedeno, že chrání rovněž před částicemi o velikosti nad 0,6 mikrometru, ale zde jsou vyjmenovány i aerosoly, viry, bakterie, houby a jiné spory.

Samozřejmě že to vyvolává otázku, proč se nepoužívají přímo FFP3. Jenže velkost částic, před kterými respirátory chrání je stejný 0,6 mikrometru. Koronavirus má sice velikost 0,16 mikrometru, je ale prakticky vždycky „zabalen“ do kapiček tekutiny a tím pádem podstatně větší.

Uznávám, že je těžké si na ni zvyknout. První dny jsem hledal někde kousek místa, kde bych ji mohl aspoň na pár minut sejmout a „nadýchat se čerstvého vzduchu“, nosit ji osm hodin v kuse bylo nepředstavitelné – a teprve po oněch osmi hodinách nastupoval člověk – přidušený – do noční služby trvající dalších sedmnáct hodin. Člověk si prý zvykne i na šibenici, zvykl jsem si, ale přiznávám, že nemám tu masku na tváři osm hodin bez přestání, to by ani nešlo. Jsou pauzy na pití a na jídlo a občas se zašiju do pracovny, kde jsem sám a můžu si ji na chvíli sundat. Ale dá se to.

Samozřejmě, že v běžném životě je to navýsost otravné. Zejména pro nosiče brýlí. A především v zimě, kdy jsou rozdíly teplot venku a vevnitř v budově velké. Vejdete do jakékoliv místnosti a v ten moment oslepnete. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Na lyžích je to taky legrace. Při jízdě samozřejmě masku sundám, jinak se brzy promočí a je na nic. Takhle to vypadá následovně: Příjezd k vleku. Zastavit, rukavice dole, přilbu dole. Respirátor z kapsy, nasadit, utěsnit nad nosem, přilbu nasadit, rukavice obléct, pak se nechat vyvést na kopec. Tam zastavit, rukavice dole, přilbu dole, masku sundat a dát do kapsy – kapsu nezapomenout zapnout. Přilbu nasadit, rukavice obléct a jet z kopce dolů. Mnoho lidí to řeší prostým stažením respirátoru pod bradu, nakolik se při tom během dne vytahají závěsy na uši natolik, že maska pak už netěsní, nedokážu odhadnout.

To lyžování baví s respirátorem skutečně méně než bez něho. Ovšem ten pocit, že chrání, mi nikdo nevezme. Jedno, co stojí na přiloženém letáčku – že chrání před prachem ale ne před viry. Zapomněli je tam připsat nebo se v naší juristické společnosti budou bát, že kdyby se někdo přece jen nakazil, bude výrobce žalován? Možné je všechno.

Odpůrci respirátorů mají celou řadu argumentů.

  1. Že zadržuje baktérie a viry v dýchacích cestách. Ano, ale vaše vlastní bakterie a viry. Takže brání výměně s jinými lidmi. V případě, že virus už máte v sobě, nenadýcháte ho na někoho jiného a v případě, že ho má někdo jiný, nepřenese ho na vás. Pokud si někdo myslí, že se viru, usídleného už na sliznicích, zbaví intenzivním dýcháním, je vedle.
  2. Že zhoršuje plicní funkci. Nevím, jak by to dělal. Samozřejmě, že je dýchání s respirátorem namáhavější než bez něho. V prvních měsících, kdy jsme ho museli nosit celý den, mi bylo nápadné, jak unavený jsem chodil domů. Napřed jsem to přikládal zvýšenému stresu při expozici virem, ale pak jsem přišel na to, že za tím je ten respirátor. Totiž zvýšená svalová námaha při dýchání, protože respirátor klade pochopitelně proudu vzduchu odpor. Ovšem když jsem byl na konci léta v Tyrolsku, byl jsem překvapen, že moje kondice byla lepší než kdykoliv předtím – a to přesto, že jsem po celý rok na horách nebyl. Možná, že část tohoto zlepšení výkonu připadá na betablokátor, který zabraňoval nadměrnému zvýšení pulsové frekvence, ale část i na zesílené dýchací svalstvo – vytrénované respirátorem. Aspoň si to myslím. Plicní funkce se mi za celý ten rok nezhoršila, nemám žádné příznaky obstrukce – moje žena je plicní lékařka.
  3. Že nechrání a způsobuje vdechování vláken, které způsobují alergii. Respirátor nechrání, pokud není dobře nasazený a pokud je vlhký. Tu kovovou sponku na jeho horním okraji je tedy vždy znova přitlačit na kořen nosu. A zajistit brýlemi, pokud je nosíte. Sám vidím problém i v tom, že si lidi respirátor dávají pod bradu a pak zase nasazují. Je to pohodlné, ale závěsy za uši se tím časem vytahají a maska pak nemusí těsnit. Proto je třeba ho nosit jen tak krátce, jak je možné. Že je respirátor vlhký a nedostatečně funkční, pozná člověk právě podle toho, že se na vnitřní straně začnou uvolňovat vlákna, která člověk při dýchání cítí. Pak je třeba ho dát dolů nebo vyměnit za čerstvý. Principálně je třeba ho nosit tak krátce jak je jen možné, ale tak dlouho, jak je nezbytně potřebné. O nic déle.

Samozřejmě že jsou lidé, kteří masku nezvládnou. Pacienti s pokročilým COPD (obstruktivní plicní chorobou), kteří i bez masky dýchají tak tak, tu dodatečnou námahu svalově prostě nezvládnou. Pak jsou lidé se skutečnou klaustrofobií, kteří dostávají pod maskou záchvaty paniky. To jsou relativně malé skupiny. Ovšem absolutní většina těch, kteří se domáhají „osvobození od nošení respirátoru“ se prostě jen nechtějí vzdát svého pohodlí. Ať to stojí, co to stojí. I kdyby je to mělo stát život. Ten pocit vítězství na úřady, pocit výjimečnosti v davu je k nezaplacení. Tak dobře dělá egu těchto lidí|! Jenže pokud onemocní, je přece na vině doktor, který jim to potvrzení dal, ne oni!

Jsou i zvláštní exoti. Do praxe mé ženy přišla pacientka, která měla respirátor na ústech rozstřižený. Když žena nechápala, vysvětlila jí, že to má proto, že má obstrukční chorobu plicní a kdyby neměla vystřižený ten otvor, nemohla by inhalovat Berodual ani by nemohla kouřit. A ona musí dělat obojí. Pročež potřebuje potvrzení, že masku nemůže nosit. Když jí to žena odmítla, byla hodně neurvalá.

Předpokladem je samozřejmě, aby se jednalo o respirátory certifikované. A tady je hlavní malér. Jako při každé katastrofě, ať je to válka, nebo pandemie, se najdou existence, které chtějí na utrpení jiných zbohatnout. A dodávají šmejd.

Když jsme si konečně zvykli na naše respirátory, objevily se nové. Dozvěděli jsme, se, že ty původní už nemocnice kupovat nebude a že budou k dispozici jen tyto nové. Problém byl v tom, že tyto nové měly o centimetr kratší závěsy na uši. Po pěti minutách nošení měl člověk pocit, že mu ty uši každou chvíli utrhnou, po hodině měli ti nejvytrvalejší – a nejdisciplinovanější – za ušima krvavé rány. Sestřičky jsou vynalézavé, a tak vymyslely různé systémy upevnění respirátorů na tvář, od komplikovaných a sofistikovaných kovových úponů (které způsobovaly bolesti porovnatelné se samotnými respirátory) až po fixování respirátorů v záhlaví obvazy. Na otázku, proč nemůžeme mít ty původní s delšími úchyty, které nebolely, jsme se dozvěděli, že se u těch nových jedná o rakouský výrobek firmy Palmers.

       Takže jsme sklapli. Když můžeme sebetrýzněním podpořit rakouský průmysl, není co namítat. Že Palmers, známý výrobou sexy spodního prádla, přešel na respirátory, se dalo hodnotit pozitivně. Že jsou respirátory menší se tím taky dalo vysvětlit, Palmers vždycky šetřil materiálem a nám (tedy hlavně mužům) se to celé roky líbilo. Takže nebyl důvod remcat.

       Až jsme se dozvěděli, že všechno je jinak. Firma Hygiena Österreich, pověřená distribucí a prodejem respirátorů, nakupovala nejlevnější respirátory v Číně, ve svém provozu ve Vídni je po nocích nelegální pracovníci přeetiketovali a vydávali za výrobky Palmersu. Když na ně vletěla policie, napřed všechno „co nejrozhodněji popřeli“. Poté přiznali, že masky jsou sice z Číny, ale byly certifikovány ve Švýcarsku a odpovídají tedy kvalitě předepsané Evropskou Unií. Když vyšetřovatelé zjistili, že ona certifikační značka pochází z Budapešti, pozměnili výpověď, že respirátory byly sice prověřeny ve Švýcarsku, ale razítko dostaly v Maďarsku.

Jak vidíte, nejste v Česku sami, ze kterých se zodpovědní činovníci snaží udělat úplné idioty. Důsledky jejich jednání jsou jim ukradené, hlavní je okamžitý zisk. Pak se zjistilo že majitelem firmy je švagr vysoké pracovnice kanceláře kancléře Kurze. Od té chvíle má prokuratura co dělat s útoky ze strany vládnoucí strany. Tedy ne od té chvíle, už předtím se provinila, když provedla domovní prohlídku u ministra financí a kancléřova nejbližšího spolupracovníka Blümela. Pan ministr zavedl vyšetřovatele do svého bytu sám, jeho žena ale nebyla doma a nebyl tam ani jeho hledaný laptop. O kterém on tvrdil, že ho nikdy neměl. Nakonec se ten počítač přece jen našel. Manželka s ním byla na procházce, asi ho musela vyvenčit. Co měla dělat, když ten počítač tak nutně musel…?

Nejde jen o respirátory. Na každé katastrofě, ať je to válka nebo pandemie, se budou snažit určití bezcharakterní jedinci obohatit. Pokud navíc panuje nouzový stav, jako v Česku a zakázky se nemusí vypisovat veřejně ale přidělovat firmám spřáteleným s ministry a úředníky, je to pro takové lidi pravý sen.

A to se rozdýchává hůř než respirátor FF2. A bude mít mnohem horší následky.

Takže – remcejte, koneckonců to duši pomáhá – ale dávejte na sebe pozor.

Já mám teď dovolenou. Mažu si uši Pantenolem. Abych vydržel i ten padělaný Palmers. Pochybuji, že by nemocnice – i po těchto odhaleních – nakupovala jiné, poněkud dražší respirátory. O peníze jde při léčení lidí přece vždy až na úplně prvním místě.

Lock down nebo nekonečný nouzový stav – to je to, oč tu běží

               Přiznám se, že jsem skoro doufal, že se vláda konečně k něčemu rozhodne. Možná se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale lock down po izraelském vzoru by byl možná jedinou opcí, která ještě může něco přinést. I když už je beznadějně pozdě. V listopadu to mohlo ještě národ zachránit, v prosinci pandemii zpomalit. Dnes? Kdo ví? I když v Izraeli to fungovalo ještě i v lednu.

               Pozdě je nejen, protože čísla nemocných už dávno prorazila strop a přetížení nemocnic se nedá zabránit, protože je už realitou. Ale hlavně protože téhle vládě už nikdo nevěří – tedy přesněji nevěří jí 77 procent obyvatelstva a pokud by nová opatření s omezením volného pohybu zavedla, musela by asi do ulic povolat i armádu, protože policie by už nevůli lidí nezvládla.

               Těch nesmyslů už bylo tolik, že se nedivím, že ať už teď tato vláda udělá cokoliv, i kdyby to hned bylo rozumné – což se od ní ale očekávat nedá – nebudou tomu lidi věřit.

               Jednou pandemický zákon není potřeba, potom zase potřeba je.

               Jednou pandemický zákon stačí, pak zase nestačí.

               Do divadel a galerií se nesmí, ale na fotbal může pan Tvrdík na Slavii pustit 3000 diváků. Je jasné, že tato vláda nemá ráda intelektuály (pražskou kavárnu), kteří by rádi do divadla, ale její voličstvo má raději lidovou zábavu typu fotbalu. To je pak možné.

               Vrcholní politici se chovají přesně podle hesla „Vodu kážou, ale víno pijí“ a stojí je to politickou pozici, jen pokud lezou premiérovi na nervy svou přítomností v televizi (Primula). Pokud se před kamery necpou (Hnilička, Faltýnek), můžou ve funkcích zůstat.

               Policie zkontroluje v Teplicích v určitý večer všechny bary v centru města, jen jeden hotel, kde se koná velká a hlučná párty, na které se účastní i její velitel Husák, nekontroluje. Oslepne a ohluchne, kdykoliv se k této budově přiblíží.

               Obchody se mohou otvírat pouze, pokud jsou navázány na dodávky Agrofertu, s kterým nemá předseda vlády nic společného, protože ho odevzdal do svěřeneckých fondů. Květiny a potraviny se prodávat můžou, oblečení ani boty ne.

               Místo roušky FFP2, která skutečně chrání před nákazou, je možné nosit DVĚ CHIRURGICKÉ ROUŠKY NA SOBĚ!!! Větší pitomost se už snad nedá vymyslet a je to přímo symbolické pro tuto vládu diletantů.

               V době nejkritičtější přijímají poslanci ANO, SPD, KSČ a ČSSD zákon, který přikazuje prodejcům potravin kontrolovat košíky zákazníků, zda v nich mají nejméně 55 procent českých výrobků. Naštěstí je tu onen nenáviděný a opovrhovaný senát, který dokáže aspoň takové nehoráznosti, které Česko zesměšňují před celým světem, vrátit. Opravdu nejsou jiné starosti?

               Do Německa se pacienti vozit nesmí, do Polska a do Maďarska ano, ale až bude nejhůř. Pane premiére, až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři!

               Nouzový stav není schválen parlamentem, tak ho protiústavně vyhlásí vláda. Já sice chápu, že pan Babiš a Zeman, a dokonce i Klaus, pevně zakotveni v komunistické minulosti, považují ústavní soud za obtížný hmyz. Komunisté právě z toho důvodu sice měli ústavu, ale neměli ústavní soud – aby nikdo na porušování ústavy nemohl poukazovat. Jenže ústavní soud tu není na to, aby chránil obyvatelstvo před virem, ale jeho úlohou je jen zkoumat, zda přijímaná opatření a zákony jsou či nejsou v souladu s nejvyšší právní normou a tou je ústava. Čili vláda a parlament jsou povinny přijímat zákony jen v rámci ústavy a pokud je potřebné přijmout zákon, který její rámec přesahuje, je třeba sehnat v parlamentu ústavní většinu a ústavní zákon změnit. Jenže to by člověk musel mluvit s opozicí. Mluvit – ne na ni křičet!

               Ministr Havlíček blábolí o pomoci podnikatelům, o kterou se prakticky nedá požádat a pokud se i dá, stejně nebude vyplacena.

               Ministryně Schillerová blábolí o bilionu a dvou stech miliardách podpory pro podnikatele, z nichž se nakonec vyklube 100 miliard.

               Ministr Blatný blábolí z principu. Neumí jinak.

               Včera nechali v televizi blábolit ministra Zaorálka, který si mimo jiné myslí, že soukromá divadla spadají pod ministerstvo průmyslu.

               Náměstek ministra zdravotnictví vyhlásil, že každý je zodpovědný sám za sebe, ministerstvo se z boje s pandemií tedy stahuje. V zahraničním tisku (Kleine Zeitung) tento výrok interpretovali jako výkřik „Zachraň se, kdo můžeš!“

               Velice zábavný je ale i Tomio Okamura. Napřed bojoval proti rouškám, potom proti očkování. Jeho tradiční výrok „Izolujme 20 procent rizikové populace a nechejme těch ostatních 80 procent normálně žít“, určitě dobře rezonuje mezi jeho voličstvem, které si nedělá problém s přemýšlením, jak by se to dalo uvést do praxe.

               Měly by se odizolovat domovy důchodců tak, že by tam byli důchodci zavřeni i s personálem, který by celé měsíce nesměl zařízení opustit?

               Personál v nemocnicích by musel v nemocnicích zůstat – udělaly by se na chodbách nouzové ubytovny, kde by mohli lékaři a sestry přespávat, když by nesměli domů k dětem?

               Zakázalo by se důchodcům chodit nakupovat a nosila by se jim domů kovidová dieta. (Aha, co to je kovidová dieta? No přece pizza a bramborové placky, to je jediné, co se dá podstrčit pod prahem).

               Nebo by se zrovna postavily koncentrační tábory? Proti tomu by zřejmě Tomio nic neměl. Ovšem hlavní problém je, jak definovat oněch dvacet procent, když umírají stále mladší lidé, dokonce už i pod třicet let? Možná by se mohlo obyvatelstvo rozpočítat první druhý třetí čtvrtý a pátý by šel do izolace.

               Prostě mluví se snadněji, než koná. Což platí i o očkovací strategii, která existuje jen v prohlášeních na tiskových konferencích.

               Ale dost legrace. Čísla jsou hrozná, i když tomu stále mnozí odmítají věřit. A já tomu prostě nerozumím. Jak je možné, že mají Češi 15 000 nakažených denně a Rakousko 1800? Jak to, že je incidence v Česku 635/100 000 obyvatel za týden a v Rakousku 139? A přitom se rakouská vláda svou činorodostí od té české zase až tak neliší a například ministr financí Blümel pani Schillerovou intelektem nijak výrazně nepřevyšuje. A stejné hlouposti, které hlásají páni Okamura a Klaus, zvládnou u nás páni Kickl a Hofer. Je snad přece jen rozdíl v samotném premiérovi? Pan Babiš je známý tím, že ve své blízkosti nesnese nikoho chytřejšího, než je on sám. A ze sociálních studií víme, že nejúspěšnější podnikatelé se prý pohybují ve svém IQ těsně pod stovkou bodů. Na vedení firmy, zejména při získání dostatečného množství dotací a dostatečné bezohlednosti to možná stačí. Ale na vedení státu, a to zejména v krizové době?

Jsou za tím rozdílem opravdu jen ony otevřené hospody před vánoci? Nebo je to celkovou nedůvěrou k činům vlády? Lidé možná správně tuší, že onen stále prodlužovaný nouzový stav slouží pouze k tomu, aby byly všechny zakázky zadávány bez veřejné soutěže. A vyjde to najevo, až když se do sebe pustí ministr Hamáček, který zadal opatření antigenních testů obskurní firmě se základním kapitálem 1000 korun, zatímco premiér Babiš chtěl, aby ho dostala firma, napojená na trestně stíhaného majitele (pro podvody v dodávkách materiálu ve zdravotnictví) , před kterou varuje BIS. Lidé mezitím dál umírají zvyšujícím se tempem a dnes přesáhne jejich počet 20 000.

               Přesto je skoro 40 procent lidí stále ochotno tyhle břídily volit. Protože dostali rouškovné 5000 korun? Jedna známá si stěžovala mojí mamince, jak stouply ceny potravin. Opravdu, inflace v České republice dosáhla v roce 2020 3,2%, zatímco v Eurozóně to bylo 0,3 procent. Právě potraviny přitom mají na růstu cen největší podíl. Chce tak pan Babiš dostat těch svých pět tisíc zpět?

               Ale kdepak! Těch pět tisíc přece nedával ze svého ale ze státního rozpočtu, tedy z kapes daňových poplatníků. A zvýšením cen potravin je převede do své, pardon, ne své, ale agrofertové kasy, se kterou nemá vůbec nic společného. Elegance tohoto tahu by se mi skoro líbila, ale uznávám, jsem zaujatý.

               Tak to běží, když předseda vlády chápe stát jako servisní službu pro svůj koncern. A když se místo boje s pandemií vede nepřetržitá předvolební kampaň.    

               Hrozné je, když se člověku nad hloupostí už nechce ani smát Protože je prostě tragická. Tahle vláda dokázala udělat z Česka jedno obrovské Bergamo. A já trnu ve své bezmocnosti, protože tam žije moje miminka, bratr s rodinou, moji kamarádi, spolužáci a známí a já je ani nemůžu přijet navštívit.

               Uvedu jen několik kdyby:

               Kdyby vláda nakoupila už v létě dostatek FFP2 masek, které jediné dokážou opravdu chránit, a dala je už v říjnu k dispozici – možná by si celý lock down, zejména pak zavření obchodů mohla ušetřit. S restauracemi je to komplikovanější, tam si člověk masku při pití a jídle sundat musí, ale obchody? Proč bylo třeba zruinovat desítky tisíc drobných podnikatelů? Má snad někdo v úmyslu po odeznění pandemie jejich podniky lacinou skoupit?

               Kdyby vláda dokázala vytvořit atmosféru vzájemnosti a důvěry, tedy pocit, že chce lidem pomoci, a ne se sama obohatit a vyhrát příští volby. Že volič je člověk!

               Kdyby už na podzim, kdy bylo víceméně jasné, že přijdou očkovací vakcíny, připravila vláda očkovací trasy místo nesmyslných nemocnic v Letňanech a v Brně a vsadila na správnou očkovací látku mRNA. Stačilo se podívat, co objednává Izrael. Můžete si o Židech myslet, co chcete, ale mají vždycky informace z první ruky a ve všech dozorčích radách farmakologických firem svou lobby. Jenže jednoduchost organizace Astry Zenecy byla tak svůdná! Nemuset nic dělat, bože, kdo by odolal?

               Kdyby vláda vytvořila jednoduchý systém náhrad škod podnikatelům a firmám – ne těm obrovským, které mají silnou lobby, ale těm malým, které jsou páteří ekonomiky.

               Co z toho se stalo?

               Ale nakonec mi dovolte, abych vyslovit moje uznání a obdiv českým zdravotníkům. My jsme tu hrůzu zažili taky, ale trvala jen šest týdnů. Tehdy jsme neměli dost intenzivních postelí, museli jsme selektovat a posílat pacienty jinam. Mezi kovidovými pacienty na JIPkách jsme trávili celé hodiny. Čeští zdravotníci v tom bojují už šest měsíců. Je to výkon, který si popravdě řečeno vůbec nedokážu představit. Nechápu, jak to fyzicky ale hlavně psychicky zvládají.  Mají můj nezměrný obdiv.

Trápení s vakcínou Astra Zeneca

               Ta diskuse je teď hodně žhavá. Je očkovací látka Astra Zeneca méně kvalitní? Chrání méně a má více vedlejších účinků? Experti bojují statečně proti veřejnému mínění, které se postavilo proti této očkovací látce. Ale kde je pravda?

               To je hodně těžké posoudit. Veškeré diskuse, které se týkají koronaviru, jsou tak nabity emocemi, že je hledání objektivní pravdy prostě „mission imposible“.

               Napřed na zopakování – čím se očkovací látka Astry Zenecy liší od očkovacích látek Pfizer/Biontech a Moderna?

               Očkovací látky posledně jmenovaných firem pracují se systémem mRNA – tedy na bázi messenger ribonukleové kyseliny.

mRNA je nová technologie, nebyla ale vyvinuta pro očkovací vakcínu proti koronaviru.. V budoucnosti se zřejmě očkovací látky vydají všechny touto cestou. Do nedávna nebyly nanotechnologie rozvinuty natolik, aby bylo takovéto „stříhání“ viru a identifikace jeho jednotlivých částí a jejich funkcí (tedy odborně vliv genotypu na fenotyp viru) možné. V principu kóduje očkovací látka pouze Spike protein viru, tedy bílkovinu, kterou se virus navazuje na buněčné struktury a proniká do buněk. Celková struktura viru je jí celkem ukradená, aby ztratila účinnost, musel by se změnit onen protein, což je ale pro virus zase velký problém – protože pak by vniknutí do buňky nemuselo fungovat.

Astra Zeneca je stejně jako ruský Sputnik V vektorová očkovací látka. Jedná se o genově upravený šimpanzí Adenovirus (u Sputinku dva lidské adenoviry), upravený tak, aby vypadal na povrchu jako koronavirus. Imunitní systém ho pozná, zafixuje si ho jako škůdce (i když tento virus není pro člověka patogenní, čili nevyvolává choroby) a když se pak objeví skutečný koronavirus, imunitní systém ho považuje za onoho adenovira a zaútočí na něho. Idea v podstatě dobrá, jenže se firmě vloudilo neskutečné množství chyb, zejména v PR.

  1. Především Astra Zeneca dodala podklady agentuře EMA poměrně pozdě. Základní poučka každé reklamy je, že je třeba být ve své kategorii první – a pokud nejste, musíte vytvořit vlastní kategorii. Pfizer a Moderna byly prostě rychlejší.
  2. Firma, vědomá si toho, že se především „spořivé“ země střední Evropy spolehly na její očkovací látku, začala hrát nebezpečný poker. Očividně se při vyjednávání s EU o ceně látky přepočítala a teď se rozhodla dodávat látku přednostně do zemí, které platily víc. Navíc očividně lhala o výpadcích výroby, které neuměla dokázat. A dlouho arogantně odmítala jednání si politiky z Bruselu. Závazky k EU, která na výzkum vakcíny přispěla sumou přes 300 milionů eur, prostě ignorovala. Důsledkem byl nedostatek vakcíny, a hlavně pomalý náběh očkování.
  3. Mezitím se ukázalo, že vedlejší účinky po očkování Astrou Zenecou jsou silnější a závažnější, než při očkování mRNA. To má svou logiku, protože se u ní očkuje vlastně celým virem, zatímco u mRNA je to jen proteinem.
  4. Ukázalo se, že účinnost vakcíny je nižší než u mRNA vakcín. Tady je třeba zůstat ale při zemi. Astra Zeneca prokázala účinnost 59 procent, zatímco u látky Pfizer je účinnost přes devadesát procent. Ovšem jedná se o lidi, kteří měli příznaky choroby. Testováni byli jen oni. Čili počet pacientů, kteří neměli vůbec žádné příznaky (ne ale nakažených virem, tento údaj chybí ve všech studiích, protože bezpříznakoví pacienti se netestovali) se zredukoval podáním vakcíny o zhruba 60 procent. Ale z těch očkovaných, kteří se přece jen nakazili, neskončil ani jeden nemocný v nemocnici a ani jeden nezemřel. Úmrtí v rámci infekce Covidem u očkovaných pacientů bylo jen jedno u firmy Moderna, zda onen člověk zemřel skutečně na infekci, není zcela jasné. Tento údaj Astry Zenecy ovšem relativizuje skutečnost, že mezi dobrovolníky prakticky nebyli lidé starší 65 let, kde je hospitalizace a úmrtnost podstatně vyšší. Zanedbání toho, aby mezi dobrovolníky byli zastoupeni i lidé hlavních rizikových skupin, snížilo opět důvěryhodnost vakcíny a některé země ji připouštějí pouze k očkování lidí mladších šedesáti pěti let. Tady se zřejmě musí počkat na výsledky „real life“ studie očkováni ve Velké Británii.
  5. Ukázalo se, že očkovací látka Astry Zenecy neúčinkuje dobře na tzv. jihoafrickou variantu viru. I tady je ale třeba poznamenat, že Astra Zeneca je JEDINOU vakcínou, která má s touto variantou vůbec nějakou zkušenost. Očkovací látka totiž byla zkoušena ve Velké Británii, Brazílii, a právě v Jižní Africe. Žádní jiná očkovací látka nebyla v Jižní Africe zkoušena a nepřišla tedy s novým typem viru do kontaktu. In vitro – tedy v laboratoři – byla prokázána devětkrát nižší účinnost vakcíny na hubení tohoto viru – ovšem ani za těchto okolností neskončil údajně žádný z očkovaných dobrovolníků v nemocnici a ani jeden neumřel – ovšem zde je opět třeba připomenout, že se jednalo převážně o mladé lidi, kteří infekci s Covidem většinou ustojí doma i bez očkování.
  6. A aby všem svým přešlapům nasadili korunu, začali manažeři Astry Zenecy v čase, kdy bylo vakcín tak málo, že nebylo zabezpečeno druhé povinné přeočkování, s tvrzením, že vlastně ani není třeba očkovat v čtyřtýdenním intervalu, ale že stačí přeočkovat za dvanáct týdnů. A ihned se objevili zaplacení experti, kteří dokazovali, že přeočkování za dvanáct týdnů je vlastně mnohem lepší, protože se tvoří více protilátek. A to přesto že tento model naprosto neodpovídal dizajnu studie. Kdo nevěří ať tam běží. PR manager Astry Zenecy by už dávno měl brát podporu v nezaměstnanosti.
  7. Současná skoro hysterická kampaň politiků ve prospěch Astry Zenecy působí velmi nedůvěryhodně a dále snižuje důvěru obyvatelstva v tuto očkovací látku. Má to celkem jednoduchý důvod. Firma přivedla politiky v postižených zemích do úzkých. Vsadili na tuto vakcínu kvůli ceně ale hlavně kvůli skutečnosti, že se dá lehce distribuovat a nepotřebuje mražení (Pfizer se musí přechovávat při 70 stupních pod nulou a Moderna při dvaceti, u Astry Zenecy stačí teplota chladničky). Což v praxi znamenalo, že politici a státní správa nemusela nic dělat. Prostě rozvezeme dodané očkovací látky obvodním lékařům a oni ať se postarají. Čili žádná očkovací centra podle izraelského vzoru, nabírání lékařů a sester pro tyto očkovací „ulice“ nebo nedejbože dokonce armádu. Bylo by vystaráno, a to bez práce. Bez Astry Zenecy se ukazuje, že se vlastně státní správa a ministerstvo zdravotnictví na variantu očkování mRNA vakcínou, která vyžaduje náročnější logistiku, vůbec nepřipravilo. To je největší katastrofa a pan ministr se snaží toto selhání zastírat hysterickým voláním, že jsou očkovací látky rovnocenné. Nejsou.
  8. Tím netvrdím, že je očkovací látka Astry Zenecy špatná. Je zřejmě lepší než její poškozená pověst. Nedosahuje ovšem zřejmě ochrany látek mRNA, má více vedlejších účinků a hlavně – přišla pozdě a pomalu a utrpěla tím nenapravitelnou škodu na image. Ztráta důvěry se napravuje jen velmi těžce – hlavně když díky pozitivním zkušenostem s prvními vakcínami stoupá ochota obyvatelstva nechat se očkovat. Jenže lidé chtějí vakcíny, které už viděli v akci. Astra Zeneca je pro ně opět nová a nevyzpytatelná – je to prostě normální a pochopitelný lidský strach, který teď použití této vakcíny blokuje. Já bych prostě doobjednal vakcíny od Moderny nebo Pfizeru – rakouský ministr Anschober to prý už udělal – nechal nespolehlivého dodavatele stranou. Jenže co s vakcínami, které už dorazily? Na řadě byli právě zdravotníci z ambulancí – a ti se teď bouří. Chtějí vakcínu mRNA, což je logické. Jenže důvěru laické veřejnosti k vektorové očkovací látce tím samozřejmě taky nezvýší.
  9. Očkovací látka Astry Zenecy se stává nádherným příkladem zmršené prezentace výrobku. Hůř to snad už ani nejde.

Mimochodem – informace pro ruské fanoušky. Sputnik V se testoval v Indii, Venezuele a Bělorusku – tedy „velmi spolehlivých a v medicínském systému sofistikovaných zemích“. A účinnost přes devadesát procent byla prezidentem Putinem atestována ještě předtím, než studie III fáze začaly. Onen článek v Lancetu, na který se teď rusofilové odvolávají, byl publikací ruských vědců a časopis k této studii doplnil komentář, že POKUD SE ÚDAJE STUDIE ZAKLÁDAJÍ na pravdě, jednalo by se o nadějnou vakcínu. Rusové nebyli schopni nebo ochotni dodat evropské agentuře pro schvalování léčiv EMA potřebné podklady. Očividně se snaží vyhnout přísným schvalovacím procesům této agentury a sázejí na populistické politiky východní Evropy, kteří jsou ochotni očkovat čímkoliv, jen aby zastřeli své selhání. Jsou-li ochotni se touto vakcínou očkovat Maďaři, nehodlám jim to rozmlouvat, ale já bych se jí očkovat nedal.

               Ovšem PR má Sputnik neporovnatelně lepší. Vladmír Vladimirovič řekl, že vakcína bude mít účinnost přes devadesát procent a všechny tři země, kde se zkoušelo, toto číslo následně potvrdily. Potom tomu nevěřte!

Zvláštnosti covidové infekce

               Covid 19 je virová infekce, za niž je zodpovědný RNA virus z rodiny koronavirů a chová se při přenášení jako chřipka, proto si i porovnání s chřipkou vysloužil. Stále znova tuto nemoc přirovnávají přemoudřelí laici a polovzdělaní „experti“, jakož i ignoranti politici k chřipkovému onemocnění. Ostatně i „španělská chřipka“, která zahubila 50 milionů lidí byla chřipka, stejně tak i ptačí či prasečí chřipka – všechny pocházely z mutovaných klonů chřipkových virů.

               Covid ale vykazuje určité vlastnosti, které my lékaři prostě neznáme. Obraz choroby, kterou vyvolává, se od chřipkového onemocnění v několika rozhodujících bodech odlišuje. Což způsobuje problémy při léčbě a zvyšuje úmrtnost. Že je úmrtnost na Covid podstatně vyšší než na chřipku, začínají svým mlčením přiznávat i největší ignoranti. Ona studie, která přisuzovala Covidovi úmrtnost 0,25 procenta, kterou publikovali „experti“ ze Straffordu, totiž počítala mrtvé v létě – kdy nebyl ani jeden případ chřipky – čili její úmrtnost byla nulová. I teď, v zimě, srovnání chybí. Prostě proto, že opatření proti Covidovi přenos chřipkového viru zcela zablokovala – ne ale infekce Covidem – potřebuje ještě někdo důkaz, že je tento virus podstatně nakažlivější a nebezpečnější? Pana prezidenta Klause se samozřejmě přesvědčovat nesnažím – byla by to marná snaha – se svědky Jehovovými taky nediskutuji. A jestliže začne stařík vykazovat známky počínající demence, není možno ho dosáhnout žádnými argumenty.

               Ale konkrétně k specifikům Covidové infekce, jak ji zažíváme v každodenní praxi:

  1. Principy umělé ventilace, jak jsme je znali z minulosti, můžeme zapomenout. Když byli pacienti dýcháni na jaře podle těchto zažitých pravidel – umírali masově. V podstatě máme u covida dva typy plicního postižení – tedy virového zápalu plic. Takzvaný “H“ (high elastance) typ a „L“ (low elastance) typ. Oba je třeba dýchat rozdílně. Pravidla šetrného dýchání 6-8 ml/kg tělesné hmotnosti v mnoha případech nestačí, vysoký tlak, pod kterým je vzduch do plic vháněn a kterého jsme se vždy báli, je u covidových pacientů často nezbytný. I z polohování na břiše při klasickém plicním selháním (v medicínské hantýrce nazývané ARDS), profituje jen polovina pacientů. Dokonce i vysoký bazální ventilační tlak – tzv. PEEP, nastavovaný pravidelně u ARDS jiného typu, je u Covida kontraproduktivní. Opakovaně vidíme pacienty, jejichž plíce jsou tak ztuhlé, že do nich prostě dostatek vzduchu nedostaneme – ti pak umírají. To je něco, co od pacientů s chřipkou neznáme, i když i oni umí vyvinout onu ARDS.
  2. Covid 19 aktivuje v zatím neznámé míře koagulaci (srážení krve) v těle. Ano, koagulace je obecně zvýšena u všech septických stavů, protože se tělo snaží právě tvořením krevních sraženin v cévách infekci ohraničit, ale rozsah aktivace koagulace u Covida je mnohonásobně vyšší než u jiných infekcí. Důsledkem jsou trombózy ve všech orgánech těla. V oněch plicích, v játrech, ledvinách i v mozku. Snažíme se tomu stavu předcházet léčbou heparinem (na jaře jsme to ještě nevěděli), ne vždy ale úspěšně. Navíc se tyto embolie a trombózy můžou vyskytnout až čtyři týdny po odeznění infekce, minulý týden jsme za jediný den přijímali dva takové pacienty.
  3. Pacienti, zejména ti starší, vyvinou v nepoměrně častějším počtu případů delirium, tedy stav zmatenosti a agresivity, který ztěžuje až znemožňuje léčbu bez intubace a umělé ventilace. Delirium je sice u starých lidí v případě těžkých infekcí stav známý i z minula (confuseness) a je zatížen třicetiprocentním nárůstem úmrtnosti v porovnání s pacienty, kteří delirium nemají, u Covida je ale tato komplikace nepoměrně častější. Stejně je to pak při odvykání z plicní ventilace. Prakticky všichni pacienti mají po odpojení od přístrojů ještě několik dní až týdnů stavy těžké zmatenosti, které potřebují obrovské dávky léků, používaných jinak v psychiatrii – a které jsou samozřejmě zatížené nebezpečnými vedlejšími účinky. Jen to bez nich prostě nejde. Neurologové zatím nepřišli na to, proč tomu tak je. Virus byl v mozku prokázán jen v naprosto ojedinělých případech (jednu takovou 45letou pacientku s těžkým postižením mozku jsme měli i my), diskutuje se o maličkých sraženinách v mozkových kapilárách nebo o autoimunitní odpovědi. Dlouhodobé psychické následky nejsou zatím známy, musíme se jich ale obávat.
  4. Dříve neznámý stav tzv. „happy hypoxemic“. I pacienti s velmi špatnou koncentrací kyslíku v krvi se cítí dobře, jedí s chutí, telefonují, zdá se, že jim nic nechybí. A pak se náhle zhroutí a během několika hodin skončí na plicní ventilaci nebo zemřou. Tento fenomén taky u jiných plicních infekcí neznáme. Brzká intubace těchto pacientů jen na základě špatných krevních plynů vedla na jaře k zvýšené úmrtnosti, ale pozdní intubace ve stavu celkového vyčerpání je taky špatně. Varovným příznakem v krevních plynech jsou snížené hladiny kysličníku uhličitého jako příznak hyperventilace – jen díky rychlejšímu a hlubšímu dýchání udržují pacienti pro tělo ještě přijatelnou hladinu kyslíku v krvi. Jenže hyperventilace je svalová námaha a ta vede časem k vyčerpání (zejména když tělo nemá k dispozici dostatek paliva pro svaly – tedy onoho kyslíku) – a k onomu popsanému rychlému zhroucení. To souvisí zřejmě s následujícím bodem.
  5. Zhroucení metabolismu, tedy látkové výměny. To je něco, co z jiných chorob neznáme. Prakticky u každého pacienta s Covidem s těžkým průběhem dojde k masívnímu vzestupu hodnot Ferritinu, tedy zásobního železa, které tělo postižené infekcí nedokáže dodat ze zásob krvetvorbě. Tento fenomén z jiných infekcí známe, i když ne tak rychlý. Jenže extrémně rychlý pokles albuminu, tedy bílkoviny, důležité pro stabilitu krevního oběhu, metabolických i imunitních funkcí a udržování acidobazické rovnováhy (tedy poměru kyselost/zásaditost v těle je novým fenoménem.  Metabolismus pacientů s Covidem je poškozen v rozsahu, jaký u jiných infekcí neznáme nebo jen ojediněle. Samozřejmě to rozhodujícím způsobem oslabuje schopnost těla se s vážnou chorobou vypořádat. Zde hledají lékaři i odpověď na otázku, proč mají tlustí lidé mnohem častěji těžký průběh choroby v porovnání s lidmi s normální hmotností. Důvodem by mohlo být ztukovatění jater, na které obézní lidé často trpí, protože právě játra hrají v metabolismu klíčovou roli.
  6. Krize z vysokého tlaku, které se dají jen těžko ovládnout obvyklými léky. Samozřejmě zde hraje úlohu i strach pacienta, který je naprosto pochopitelný. Panika vyplavuje stresové hormony – katecholaminy – které ženou tlak do výšky. Může to být i známka svalového vyčerpání, kdy tělo aktivuje poslední rezervy jako při výstupu na vysokou horu, kdy docházejí síly. A pak dojde náhle k zhroucení krevního oběhu se šokem.
  7. Cytokinové bouře známe sice i z jiných infekčních onemocnění, provázejí septické stavy, kdy se imunita vymkne kontrole a začne ničit vlastní tělo. Ovšem v takovém rozsahu, a tak často jako u Covidu, tuto reakci neznáme. Centrální roli hrají ve spouštění této chybné imunitní reakce látky Interleukiny, konkrétně Interleukin 6. Proč dochází k této patologické reakci, která končí příliš často smrtí, nevíme. Léky, které tuto reakci měly blokovat jako Chlorochin či Hydrochlorochin (do těch se vkládaly velké naděje na začátku epidemie), analoga estrogenů jako Raloxifen nebo Bazedoxifen, se ukázaly jako neúčinné. Momentálně panuje nová euforická vlna okolo antiparazitika Ivermectin. Na Slovensku je například už tento lék vyprodaný. Zda opravdu účinkuje musí ještě potvrdit klinické studie – po všech falešných nadějích už je třeba být opatrný.  Dále se zkoušejí Imunomodilační léky blokující přímo receptory pro Interleukin 6 jako Tozilizumab (Ro Actembra) nebo Sarilizumab (Kevzara) nebo Ustekimumab (Stelara), která blokuje tento receptor jen nepřímo přes Interleukin 12/23 jsou ve stádiu zkoušení.
  8. Syndrom PIMS, čili Pediatric Inflammatory Multisystem Syndrom byl až do Covidu 19 extrémně zřídkavé onemocnění chybné imunitní odpovědi dětí, taky známý jako Kawasakiho syndrom. Teď se objevuje jako pozdní odpověď na prodělanou infekci u dětí, přičemž samotná infekce proběhla zcela bez příznaků a vysoké horečky a postižení různých orgánů se objeví až týdny po Covidové infekci. V důsledku tohoto odstupu se ještě nepodařilo dokázat bezprostřední souvislost s Covidem, je ale velmi pravděpodobná. Nejedná se sice o častý syndrom, ale je to varování těm, kteří tvrdí, že se Covid dětí netýká. Podstatná část postižených končí na jednotkách intenzivní péče dětských klinik.

Prostě ať se na to dívám, jak chci, chřipka to není. Jsem činný v první medicínské linii už 36 let a obraz choroby, jaký nabízí Covid 19, prostě neznám. Nehodlám se dnes zabývat otázkou, zda je tento virus, který se chová proti všem pravidlům, jaké zatím příroda dodržovala, skutečně přírodní mutací nebo pochází z laboratoře. Moji čtenáři můj – menšinový – názor znají. Nechci být počítán k zastáncům konspirativních teorií.

               Chci jen varovat. Máme do činění s novou, zatím neznámou chorobou. Určitě to přinese celý déšť nových profesorů, kteří se budou chorobou zabývat a budou výzkumem této choroby habilitovat. Pro ně je to možná požehnání. Ne ale pro postižené.

               Dávejte na sebe pozor!