Když se v březnu 2020 měnil náhle náš život, všichni jsme zřejmě věřili, že je to všechno jen nakrátko a „až to přejde“ vrátíme se zase k normálnímu životu, jaký byl před pandemií. Pohodlnému, poživačnému a s neustálou nespokojeností s blahobytem, ve kterém jsme žili. Prostě remcat vždycky patřilo ke kultuře národů střední Evropy, které jen neochotně přijímaly skutečnost, že je jim vlastně dobře.

               Uplynuly dva roky a už víme, že nic nebude takové jako dřív. Dějiny se budou neodvolatelně dělit na dobu předkovidovou a postkovidovou. Jizvy, které pandemie ve společnosti zanechá, budou viditelné už zřejmě navždy a kdo se nepřizpůsobí novým poměrům, bude strádat.

               Změnilo se naše pracovní prostředí. Kdo mohl, přešel do home office, a práce z domu se ukázala jako řešitelný problém, mnohdy dokonce pro obě strany, zaměstnavatele i zaměstnance výhodná. Osobní přítomnost v kanceláři se stala vlastně anachronismem, samozřejmě zaplatili jsme za to cenu ztráty osobních kontaktů, lidé pracující spolu ve firmách se teď mnohdy osobně ani neznají – a zvykli si na to. Problém je to pouze pro trh s nemovitostmi, protože kancelářské prostory se výrazně zmenšily a tím i zisk z jejich pronájmů. Majitelům nemovitostí se snížily zisky. Obchodníci s nemovitostmi se ovšem bohatě zahojili jinde.

               Jestliže jsme před kovidovou pandemií bojovali stále úporně s nezaměstnaností, najednou máme velký problém sehnat kvalifikované pracovníky. Tento fenomén jsem stále ještě tak úplně nepochopil, ale lidé chybí skoro všude. Zejména pak v gastronomii a v hoteliérství, tedy ve službách, které v době pandemie masivně omezily svůj provoz – a teď kvůli nedostatku pracovních sil nedokážou znovu nastartovat. Jestliže pražský pětihvězdičkový hotel Luxury Family Hotel Royal Palace není schopen svým hostům nabídnout ani snídani, pak něco není v pořádku. O něčem podobném jsem ještě v životě neslyšel. Před pandemií se zaměstnanci ucházeli o práci, teď se zaměstnavatelé ucházejí o pracovníky. Cena pracovní síly stoupla.

               Dramaticky bylo zasaženo především zdravotnictví. Po počátečním potlesku byli zdravotníci ponecháni svému neradostnému osudu a později dokonce vystaveni agresi ze strany frustrovaného obyvatelstva. Práce v extrémně ztížených podmínkách, ve stálém nebezpečí smrtící nákazy, v prodloužených službách. Kdo by už o takovou práci stál? Zejména v oblasti středního a pomocného zdravotního personálu došlo k masívnímu zlomu. Neznám detailně situaci v Česku, v Rakousku odešlo ale mnoho sester a ošetřovatelek. Do důchodu, na mateřskou, do domovů důchodců nebo do jiného povolání. Náhle se nedaly obsadit služby. Vedení nemocnic zůstala jen jedna možnost, redukovat počet lůžek či zavírat celá oddělení. Ovšem nemocných lidí tím neubylo. Jen se výrazně snížila dostupnost léčby. Nedostupnost lůžek nutí lékaře léčit pacienty, kteří by si zasloužili lůžkovou péči, ambulantně – jsou tím vystaveni mnohem většímu riziku žalob a stížností. Stres na odděleních se tím zvýšil a ochota lidé pracovat v oboru se dále snížila. Spirála se točí směrem dolů, dostat se na lůžko do nemocnice je stále obtížnější. A do lékařského slovníku se začíná stále intenzivněji vnucovat slovo „triáž“. Hrozné slovo, protože znamená rozhodování o životě a smrti. Zdravotnictví je ohroženo kolapsem, lidé nechápou, co se děje a jejich agresivita vůči zdravotníkům stoupá. Je jasné, že tak se situace nezlepší. Zda se zdravotnictví ze současné situace vzpamatuje, to je otázka, bude to ale rozhodně trvat dlouho.

               Lidé si zvykli na zásilkové služby. Nejen v obchodě, ale i ve stravování. Samozřejmě že největší zisky z pandemie vytěžili obři jako Amazon, ale nikdy předtím jsem neviděl ve městě tolik cyklistů rozvážejících do rodin jídlo. Místo cesty do restaurace si lidé nechají jídlo dodat domů, otázka je, zda ženy vaří víc nebo míň než před pandemií. Nedokážu to odhadnout, ale to množství cyklistů s batohy s jídlem na zádech mě vede spíše ke kacířské myšlence, že s tím vařením přestaly.

               Kultura utrpěla také velké šrámy. Divadla nemohla dlouho fungovat, ale ta se zřejmě vzpamatují, ten bezprostřední zážitek účasti na představení se nedá nahradit. Ale kina přešla do trvalé recese. Návštěvu kina nahradily streamy, Netflix, Disney, Prime video, Sky X a další nabízejí filmy na svých sítích – za minimální poplatek. Mnohdy se filmy do kin ani nedostávají a jsou určeny jen pro domácí sledování. Víc se investuje do sérií a minisérií – ty jsou samozřejmě v streamu realizovatelné, v kině by to byla neřešitelná situace. Tím můžou témata zpracovávat komplexněji, než by dovolil 90minutový nebo i třeba tříhodinový film. Lidé už zřejmě budou mnohem víc zůstávat doma a sledovat novou filmovou produkci z pohodlí své pohovky. Čipsy nebo popkorny si udělají doma nebo si je koupí hotové. A časopisy místo programu kin inzerují novinky na streamech.

               Ale hlavně, změnili se lidé. Ať už v důsledku lock downů nebo strachu z nákazy si zvykli být doma, někteří, zejména ti, kteří měli strach jak z nákazy, tak i z očkování, se někdy úplně uzavřeli do své bubliny ve svém bytě nebo domě. Znám rodinu, kde rodiče měli takový panický strach z očkování ale i z kovidu, že nevycházeli vůbec z domu a když přijel syn s rodinou na návštěvu, musel spát v karavanu na dvoře a rodiče s ním komunikovali jen přes zavřené okno. To je samozřejmě extrém. Ale sociální kontakty se omezily prakticky každému. Lidé se odnaučili se setkávat. Jestliže bylo před koronavirovou krizí normální zajít na kafe k sousedovi nebo ke kamarádovi, teď jsme se naučili s nimi komunikovat přes what´s app. Chatování jen letí, mimo jiné dokážou přivést řadu politiků k jejich pádu – na rozdíl od důvěrného rozhovoru se totiž taková komunikace dá vždycky dohledat.

               Naprosto nová situace je ve finančním světě. Státy se snažily zabránit hospodářskému kolapsu, a proto napumpovaly do ekonomiky spousty nekrytých peněz. Prostě si je půjčily, Česká republika byla sice v tomto směru extrémem (daným jednak nekompetentností Babišovy vlády jakož i bojem o voliče), ale stejnou cestou se vydaly prakticky všechny státy. A mnohé z nich, jako Řecko nebo Itálie byly už před pandemií extrémně zadlužené. Splácení jejich dluhu je prakticky nemožné, velkým hospodářským problémem by bylo ale i jen splácení úroků z dluhů. Proto drží Evropská centrální banka úrokovou míru stále na nule nebo blízko ní, i když by už dávno musela zareagovat a úroky zvýšit. Výsledkem je inflace, jakou západní Evropa nezažila od osmdesátých let. Státy se tímto způsobem částečně zbaví svých dluhů, v podstatě se ale tato politika rovná vyvlastnění prostých občanů – jejich úspory se dramaticky snižují a mít peníze na „spořícím“ účtu je stejně nesmyslné, jako je schovávat ve slamníku. Jenže co s nimi?

               Samozřejmě, zainvestovat, vrazit je do nemovitostí. Ceny nemovitostí vyletěly přímo raketovou rychlostí a ani nejsou k mání. V okolí Vídně se už prý nedá koupit ani psí bouda, někteří obchodníci s nemovitostmi pro nedostatek nabídek ukončili nebo přerušili svou činnost. Peníze ztrácejí svou hodnotu mnohem vyšším tempem, než by bylo bankéřům milé, ale nemůžou proti tomu v podstatě nic dělat. O to víc se radují obchodníci s akciemi, lidé vrážejí peníze aspoň tam, aby z nich měli zisk pokrývající inflační ztráty. Samozřejmě je to jen bublina, která jednou praskne, otázka je jen, kdy. A pak bude následovat velká hospodářská krize.

               Nejhroznějším důsledkem pandemie je ale polarizace společnosti. Dokud jsme byli všichni proti chorobě bezmocní a stejně ohrožení, nedělo se ještě nic. Vše se změnilo, když se objevilo řešení, totiž vakcíny. Je zřejmé, že určité síly si normalizaci poměrů nepřály. Nahrálo tomu, že se v posledních letech rozmohla aktivakcinační móda. „Osvícené“ matky chtěly ponechat své děti v „přírodním stavu“. Očkování bylo prohlašováno za škodlivé pro vývoj přirozené imunity. Byl to problém komfortní společnosti. Díky proočkovanosti většiny populace k žádným masivním epidemiím nebezpečných chorob nedocházelo (snad s výjimkou ojedinělých ohnisek spalniček, protože ty jsou skutečně extrémně nakažlivé). Jenže proti této módní vlně nikdo skutečně vážně nevystupoval podle hesla „nechte je blbnout, oni se sami spálí.“ Jenže v okamžiku, kdy se očkování stalo rozhodující zbraní k potlačení pandemie, se tento laxní přístup posledních let vymstil. Odpírači očkování vyšli na barikády – a určité síly, které rozštěpení společnosti potřebovaly, poznaly svou šanci. Je to náhoda, že prakticky všichni hlasití odpírači očkování jsou teď podporovatelé ruské agrese na Ukrajině? Nebo byli placeni ze stejného zdroje? Kdo měl zájem na tom, aby se demokratické společnosti utápěly v naprosto zbytečných vnitřních sporech? Z hnutí proti očkování se stalo náboženství, jeho příslušníci se stali členy „sekty osvícených“, kteří vědí mnohem víc a vidí mnohem dál než okolní „nevědoucí stádo.“  Přesvědčení o škodlivosti očkování – ale i o jeho prospěšnosti – se stalo součástí ega osoby a to znemožnilo jakoukoliv diskusi mezi oběma tábory. Možná byla už jen konfrontace. Srážky obou skupin se začaly podobat náboženským válkám ze šestnáctého století a společnost tím trpěla.

               A pak někdo chtěl využít této slabosti, kterou celé roky rozséval a začal válku. Nejhorší, co se lidstvu vůbec může stát, je válka. V té ztrácí lidský život jakoukoliv cenu. Najednou neumírají lidé na infekci, ale v ohni střel. A válka je drahá věc. Pro toho, kdo ji vede, ale i pro ty, kdo jsou závislí na zboží z válečné oblasti. Cítíme to všichni. Kdo topí plynem, je na tom hodně špatně, kdo elektrikou, jen o něco líp. Kdo jezdí autem, potřebuje pomalu po každém tankování psychologa. Inflace a tím i ztráta po dlouhá desetiletí budovaného blahobytu se dále zrychluje. Nikdo nedokáže odhadnout, kam to povede a kde to skončí.

               Jednou to všechno skončí – doufejme že ne odpálením atomových hlavic, které by znamenaly opravdový konec civilizace. Pak by už nebyla žádná doba postkovidová. Ale ani předkovidová, protože by nebylo nikoho, kdo by o ní psal nebo četl. Albert Einstein byl jednou tázán, zda ví, jakými zbraněmi se povede třetí světová válka. Odpověděl, že neví, ale ta čtvrtá že určitě kameny a klacky. Možná ale ani těmi. Odpálení atomových zbraní v masovém měřítku by mohlo skutečně znamenat zánik života na zemi.

               Pokud ale lidstvo nezanikne a historici se budou i nadále vyskytovat, bude rok 2020 a pandemie koronaviru zaznamenán v historii lidstva jako významný předěl. Předěl, kde není cesty zpátky.

               Lidstvo stojí na hraně propasti. A přitom si ještě v únoru 2020 myslelo, že je neohrozitelné a jeho blahobyt nenapadnutelný. Hospodářský růst byl uctíván jako zlaté tele a všelék. Tak rychle změnil vnímání života jeden mrňavý čínský virus. Nevěřím, že byl z laboratoře z Wuchanu vypuštěn úmyslně, ale možná přece jen měli dívat čínští soudruzi víc pozor.

               Stopa, kterou ten prcek ve společnosti zanechal, je neodstranitelná. Lidstvo stojí před výzvami, na které před dvěma roky ani nepomyslelo.

Přiznám se, že jsem s napsáním tohoto článku dost dlouho váhal. Tenhle zatracený virus mě už tolikrát překvapil, že jsem se stal hodně opatrným při jeho hodnocení. Nikdy se nedokázal chovat jako slušný člen přírodního světa, možná proto, že v něm byl cizí. A napáchal neskutečně mnoho zlého.

               Dokázal zabít víc než jeden a půl milionu lidí – to jsem skutečně nečekal, přece jenom jsme medicínsky někde jinde než v čase španělské chřipky. Ale jen v Česku to bylo víc než 37 000 a v Rakousku přes 13 000 lidí, kteří zemřeli s kovidem v těle a ať popírači tvrdí, co chtějí, jen menšina z nich zemřela s kovidem, naprostá většina na kovid. V tom můžu mluvit z vlastní zkušenosti. Já jsem jejich plíce viděl!

               Dokázal napáchat neskutečné ekonomické škody a nahnat do konkursu řadu podnikatelů a hoteliérů a současně zvýšit neuvěřitelně míru zadlužení států, takže se z těch dluhů budou těžce vyhrabávat.

               Dokázal nás nepřímo připravit o úspory. Ony státy totiž nemají jinou možnost, jak se dluhů zbavit než rozpoutat inflaci, díky které se dluhy v poměru k Hrubému hospodářskému produktu sníží. Proto Centrální evropská banka stále trvá na nulovém úroku z peněz, které tiskne a zvyšuje tak uměle objem oběživa a tím snižuje cenu peněz. Přesto nemá Eurozóna zdaleka na Česko, které žene inflaci až někam k deseti procentům – to je na úrovni Turecka. Mstí se zbytečné vyhazování peněz před volbami. Tím, že teď ztrácejí cenu, jsou ony peněžní předvolební dary stejně bezcenné. Centrální banka se sice brání, ale moc šancí nemá. Lidi o své peníze přijdou.

               Dokázal rozdělit společnost na vaxery a antivaxery, kteří už mezi sebou nemají prakticky žádný prostor pro komunikaci a zůstala jen nenávist a vztek. A před parlamentem se tyčí šibenice duševních lajdáků, kteří nemají tušení, co dělají. Co si myslí, že jsou hrdinové, když budou politikům vyhrožovat oběšením. Ale první by utekli a plakali a prosili, kdyby se tyto šibenice staly jejich popravištěm. V tom se ale můžou spoléhat na to, že trest smrti není, a tedy se jim vlastně nemůže nic stát.

               Dokázal toho ještě mnoho, ale nejstrašnější oběť bylo hned první úmrtí, které pandemie způsobila – smrt zdravého rozumu. Od března 2020 už slyšíme jen „experty“ kteří buď straší armagedonem nebo si myslí, že smrt 3 promile přemnoženého primáta je vlastně pozitivní zprávou. obě skupiny mají za sebou své vyznavače podobající se náboženské sektě. Ochotných za svou pravdu i umřít. Politici se pak snaží využít nouzi a strach lidí k získávání hlasů a slibují nemožné nebo bojují proti opatřením, které lidi mají chránit. Slovo „svoboda“ je hájena lidmi, kteří se otevřeně hlásí k diktaturám ruského, běloruského nebo čínského typu nebo dokonce s láskou vzpomínají na Třetí říši velkého Adolfa a slibují plynovat další miliony lidí podle rasistického klíče.

               Jenže virus dokázal i něco jiného. Dokázal mutovat a měnit se. A zdá se, že poslední změna přináší určitou šanci. Virus v podstatě mutuje proto, aby přežil. Jeho hostitel, ať už je to člověk nebo zvíře, si po nákaze vybuduje obranyschopnost a virus má tak s pokračováním epidemie stále méně potenciálních hostitelů. Což by pro něho bylo fatální. Proto se mění, aby onu imunitní obranu obelstil a obešel. Chřipka to dělá každý rok, koronavirus je dokonce o něco rychlejší a stíhá to v řádu měsíců.

               Nové mutace jsou tedy v podstatě vždy nakažlivější než mutace předešlé. Viru jde o přežití, nové mutace tedy musí vytlačit ty staré ze životního prostoru a tento ovládnout. K tomu potřebují hostitele, tedy člověka. Jenže smrt hostitele je vlastně nežádoucím vedlejším efektem. Pokud nositel viru umře, umře s ním i celá viroví kolonie, která ho kolonizovala. Smrt hostitele je tedy nežádoucí a pokud se tak stane, tak virus vlastně něco zvrtal. A určitě z toho nemá radost.

               Ideální virus je tedy vysoce infekční, ale málo smrtící jedinec. Takový má nejlepší šance ovládnout životní prostor. Vysoce smrtelné viry jako SARS nebo MERS s úmrtností 20 nebo dokonce 35 procent nakažených vyvolaly jen lokální epidemie a rychle zase zanikly. Zdá se, že varianta Omikron udělala krok k onomu ideálnímu viru. Stále sice přicházejí statistická čísla, například z USA, která tvrdí, že na Omikron umírá stejný počet lidí jako na Deltu, protože i když je méně smrtelný, postihuje nepoměrně víc lidí. Jenže otázka je, zda v tomto případě lidé skutečně umírají na onen virus nebo jen s ním.

               Samozřejmě můžu hovořit jen z vlastní zkušenosti a jedná se tedy o malá čísla pacientů. V posledních týdnech skutečně zase začaly stoupat počty lidí nakažených koronavirem, variantou Omikron, které jsme museli přijmout do lůžkové péče. Ale – minimálně v našem souboru – ani jeden neměl onen obávaný a často smrtelný zápal plic. Lidé, které jsme přijali buď měli problémy s bolestmi hlavy nebo s horečkami, které nedokázali sami zvládnout. Někteří přišli s průjmy a bolestmi břicha. A ani jeden neskončil se zápalem plic na umělé ventilaci. Něco se tedy dramaticky změnilo.

               Zdá se, že Omikron skutečně napadá jen horní dýchací cesty a nesestupuje do plic. Zda je to sníženou afinitou k ACE 2 receptorům se zřejmě ještě neví. Každopádně je onen vazebný „spike“ protein na jeho povrchu hodně změněný, což předurčuje onen virus i k tomu, aby se v těle choval jinak než jeho předchůdci. V podstatě se dostal svým smrtícím efektem na úroveň chřipky (která ovšem jako choroba úplně zmizela, takže se nedá s koronavirem porovnávat). Otázkou tedy je, zda musíme i nadále postupovat tak tvrdě a celoplošně ve snaze jeho šíření zpomalit. V Dánsku, kde mají nejvyšší proočkovanost v Evropě, žádná omezení nemají. Lidí s rýmou jim nevadí, ať si ji klidně předávají dál.

               Paradoxně v našem špitále zrušili před dvěma týdny povinnost se jednou týdně testovat antigenním testem, kterou jsme měli víc než rok. A to právě v době, kdy infekční čísla stoupají geometrickou řadou. Je jasné proč. Aby se nepřišlo na to, když budou někteří zaměstnanci nakažení. Protože by neměl brzy kdo pracovat. Opět populistický čin. Faleš, kterou lidé samozřejmě chápou. Tak hloupí nejsou!

               Těch politických populistických kroků bylo tolik, až je mi z toho špatně. K očkování se politici snažili lidi přimět restrikcemi – bez reálného úspěchu. Povinnost testování jen pro neočkované jakož i rakouský lock down pro neočkované měl motivovat k vyšší očkovací morálce. Přičemž se argumentovalo naprosto špatně. Politici tvrdili, že očkovaní jedinci se nenakazí a nemoc dál nepřenášejí, a proto si mohou užívat svobody. K tomu jim dodal munici i farmakologický průmysl – v přiloženém letáku očkovací látky firmy Pfizer/Biontech Comirnaty se píše, že chrání „protect against infection and disease.“ U jakéhokoliv léku mě vždycky zajímá patofyziologie, tedy jak v těle působí. Proti infekci sliznice chrání protilátky IgA, které se musí na oné sliznici po kontaktu s virem vytvořit. Jak by se ale mohly vytvořit, když podáváme očkovací látku do svalu – tedy přímo do krve? Tam se mohou tvořit protilátky IgM a IgG, které tělo jinak tvoří až poté, co virus prolomil první ochrannou bariéru sliznic a jsou rozhodující pro obranu proti vzniku choroby, ale IgA na sliznicích tím člověk získat nemůže – a proto ani nebude chráněn před nákazou – jen před chorobou. Přesto ještě nikdo tuto informaci o očkovací látce nezměnil.

               Správná argumentace, proč byli neočkovaní „diskriminováni“ by byla v tom, aby svými zápaly plic neobsazovali jednotky intenzivní léče, díky čemuž nebyla na JIPkách místa pro srdeční infarkty, selhání ledvin či záněty žlučníku a žlučových cest. Že se kvůli nim neoperovalo. Že kvůli nim tito lidé zbytečně umírali bez pomoci, kterou potřebovali. To ale nikdo jasně neřekl. Očkování mělo být „odměněno“ a neočkováni „potrestáni.“ Aspoň tak tomu společnost rozuměla to vedlo k agresivitě a v konečném důsledku k šibenicím před parlamentem. Opět tedy jednou fatální chyba.

               Jenže s Omikronem JIPky obsazené nejsou. Naopak, je teď problematické léčit lidi, kteří přijdou do nemocnice s jinou chorobou a náhodou jsou i pozitivní na koronavirus (protože jsou očkovaní, nemají příznaky a nevědí, že onen virus v sobě mají). Právě dnes přišel do nemocnice osmdesátiletý muž s krvácením z tenkého střeva. Gastroskopicky se krvácení nedalo zastavit, bylo příliš daleko od žaludku, gastroskop nebyl dost dlouhý, abych se k onomu prameni krvácení dostal. Léky se to podařilo, ale takový pacient potřebuje nutně intenzivní péči. Lůžko bychom pro něho měli – kdyby nebyl náhodou pozitivní na koronavirus. Naše intenzivka už mezitím totiž jede na plné obrátky i pro chirurgický program a je tedy plná – pacienty bez koronaviru. Po nekonečných vyjednáváních se pacienta podařilo umístit na POSLEDNÍ kovidové lůžko na klinice. Zdůrazňuji, že se jedná o pacientka, jehož onemocnění nemá s onou koronavirovou infekcí nic společného. Ve statistice se samozřejmě objeví jako koronavirový pacient, který vyžaduje intenzivní péči. A kdyby nedejbože na své krvácení zemřel…. objeví se v další statistice.

               Nejednou se tedy opravdu začíná dít to, o čem lhali celou dobu antivaxeři, totiž že lidi umírají na autonehody a pokud mají v těle virus, jsou započítáni mezi kovidové mrtvé. A co brzy uslyšíme – „My jsme to vždycky říkali.“

               Ano, tvrdili to v době, kdy to byla lež, jenže teď je situace jiná a svou argumentaci nezměnili oni ale ani zodpovědní experti a politici.

               Moji čtenáři vědí, že jsem byl vždycky obhájcem očkování a podporoval jsem očkovací povinnost. V Rakousku ji zavedli, ovšem onen zákon je tak špatný, že není ani realizovatelný. V mé představě měla skutečně přijít očkovací povinnost, poté bylo třeba zrušit všechny kontroly a pokud by někdo na koronavirus onemocněl a nebyl očkovaný, mohla by jeho pojišťovna odmítnout převzít náklady na jeho léčbu. Bylo by to jednoduché, přehledné a s minimální byrokracií.

               Tak to ovšem není. Každý neočkovaný má čtvrtročně platit 600 euro pokuty. Jak ovšem získat spolehlivou databázi? Zdravotní dokumentační systém ELGA, který v Rakousku střádá zdravotní data už oznámil, že do dubna nebude schopen očkované registrovat (navíc je registrace v tomto systému dobrovolná a nikdo neví, co s lidmi, kteří budou naočkovaní, ale nebudou v tomto registru). Dá se tedy čekat naprostý chaos, neskutečnou byrokracii. Lidé budou odmítat pokutu platit, budou se soudit, stát musí počítat s hromadnými žalobami, právníci budou vydělávat miliony až to nakonec stát vzdá a všechny amnestuje. Ze zákona nebude nic než potenciální hrozbička – zvednutý prst, který nikdo nemusí brát vážně.

               Čili zapomeňme. Očkovací povinnost pro určité skupiny zaměstnanců jako pracovníků v zdravotnictví nebo policistů může vést pouze k odlivu lidí z těchto i tak už hodně personálně poddimenzovaných povolání. Čili ještě větší nesmysl.

               Očkovací látka proti Omikronu se prý vyrábí, vzhledem na průběh infekční vlny přijde ale s křížkem po funuse – než budou hotovy připouštěcí studie, bude už po této vlně. A co přijde potom?

               Experti varují před tím, že virus bude mutovat dál a může se stát znovu vražedným. Pravděpodobnost je ale malá. Takovou mutací by byl virus sám proti sobě – argumenty jsem uvedl výše. A takový virus by nedokázal vytlačit ze životního prostoru viry infekční a málo smrtící – protože by byl v porovnání s nimi ve velké nevýhodě.

               Nechci tvrdit, že to tak bude, na to jsem už příliš opatrný, ale pravděpodobnost tohoto vývoje je velká. Je dost možné, že se onen čínský zatracený mutant zcivilizuje a bude se stále více podobat přírodním koronavirům, které tu s námi žijí už tisíce let – a způsobují dětem ve školkách a školách nudli u nosu a zvýšenou teplotu – čili ony klasické respiratorní sezónní infekty. A na ty se není třeba testovat!

               Ten zákon o očkovací povinnosti měl být přijat před rokem nebo nejpozději v létě 2021. Pak bychom si ušetřili tisíce mrtvých. Jenže tehdy se politici opájeli představou konce pandemie a vydávali optimistické až euforické prognózy. Teď je už beznadějně pozdě. Protože díky menší smrtelnosti nové varianty se výrazně snižuje poměr: prospěch v zabránění onemocnění proti potenciálnímu ohrožení z vedlejších účinků.

               Země, které zdravý rozum úplně nezabily a kde se místní vlády těší důvěře svých spoluobčanů, jako je Dánsko, ukazují cestu, kudy se je možné vydat. Samozřejmě – v zemích, kde zdravý rozum už před dlouhou dobou zahynul a vládnou jen emoce, to bude velmi těžké. Ale co se o to aspoň pokusit?

Tento článek jsem už dlouho nosil v hlavě a už jeho titul naznačuje, že se nejedná o jeho konečnou formu, ale že ho hodlám doplňovat novými informacemi. Kdo by zde hledal údaje „evidence based medicine“ je tu špatně. Samozřejmě, že se budu snažit, jak je mým zvykem, zůstat věrný realitě a tím pádem budu mé články opírat o vědecky podložené vědomosti, ale neodpustím si i mé vlastní úvahy, podpořené jen mými osobními zkušenostmi. Ale hlavně, pokusím se podat téma tak, aby mu rozuměli laici. Tento slovník tedy není primárně určen medicínské veřejnosti, ale veřejnosti laické. Proto prosím o porozumění ze strany odborníků. Určité údaje se jim budou zdát zjednodušené, ale to je principem sdělování komplikovaných informací laikům tak, aby jim rozuměli a aby se přestali bát věcí, kterých se bát nemusí a naopak, aby zpozorněli tam, kde je to potřebné.

Je mi zřejmé, že text bude dost dlouhý, ale termíny jsou seřazeny podle abecedy a jsou poměrně krátké. Nemělo by tedy být obtížné najít konkrétní heslo, které člověka zajímá. Za připomínky budu jen vděčný, už vzhledem na vysokou dynamiku vývoje znalostí o tomto zatraceném Číňanovi.

Hesla:

ACE Receptor

Antigenový test

Cytokinová bouře

Inkubační doba

Karanténa

Kontraindikace k očkování

Koronaviry

Léčba

MERS

Mutace

Očkování

Očkovací látky

PCR Test

Protilátky

SARS

Spike Protein

Trombózy

Vedješí účinky očkování

Viry

Vitamíny

               ACE receptor

               Tento receptor máme všichni ve svém těle. Je to bílkovina na povrchu buňky, která umožňuje působení angiotensin-konvertujícího enzymu (odtud jeho zkratka). ACE je součást systému renin-angiotensin-aldosteron, který je rozhodující pro regulaci objemu tekutiny a soli v těle a sekundárně tak i pro udržování krevního tlaku. ACE 2 receptor se nachází v srdci, plicích, ledvinách a v trávicím traktu. Bohužel využívají koronaviry, a tedy i kovid 19 tyto receptory jako vstupní bránu do buněk. ACE 2 receptor tedy hraje pro vznik těžkého onemocnění s postižením výše jmenovaných orgánů rozhodující roli. Patofyziologicky vznikly obavy, že léky, blokující aktivaci angiotensin konvertujícího enzymu (klíčové v léčbě vysokého tlaku) a tím vedoucí sekundárně k namnožení těchto ACE receptorů na buněčném povrchu mohou průběh choroby zhoršovat. Zdá se, že tomu tak není, i když studie, který měly dokázat pravý opak, musely být staženy, protože byly zfalšované.

               Antigenový test

               Na rozdíl od přesnějšího PCR testu je při tomto testu prokazována kapsida viru, tedy jeho povrchový protein, ne genetická RNA. Test má výhodu rychlé interpretace během patnácti minut, bohužel je ale mnohem nepřesnější než PCR test. Jeho citlivost (sensitivita) se pohybuje okolo 70 procent (to znamená, že třicet procent nakažených nebude tímto testem odhaleno), ale i jeho specifita není stoprocentní. Existuje tedy mnoho falešně pozitivních i falešně negativních výsledků. Očekávání od tohoto testu jsou spíše v tom, že by měl odhalit lidi s vysokou zátěží viru, a tedy vysoce nakažlivé.

               Cytokinová bouře

               Je to nejobávanější ve většině případů smrtelná komplikace průběhu choroby. Cytokiny jsou látky, které tělo produkuje v případě zánětu, jsou zodpovědné za spuštění obranné zánětlivé reakce. Patří k nim například Interleukin 6 nebo Tumor nekrotizující faktor. V případě cytokinové bouře se tato obranná zánětlivá reakce vymkne kontrole a obrátí se proti vlastnímu tělu. Virus není cílem ale spouštěčem této reakce a tato není bezprostředně spojena s aktivitou choroby. Zánětlivá reakce se obrátí mylně proti vlastním orgánům, vytvoří se protilátky proti tkáním i povrchovým bílkovinám, což vede ke generalizovanému srážení krve a zničení postižených orgánů. Určitou ochranu před touto reakci prokázaly monoklonární protilátky tlumící chybnou imunitní odpověď – bývají používány u autoimunitních chorob.

               Inkubační doba

¨             Jedná se o dobu mezi nákazou a vypuknutím choroby, je to tedy bezpříznakové období, kdy člověk ještě neví, že je nakažen. I v této době je ale už sám nakažlivý a může tedy infekci roznášet dál. Inkubační doba je rozdílně dlouhá, od několika dní až po desítky let (u lepry). U koronaviru se jedná zpravidla o jeden až tři dny. Právě tento fakt opomíjejí odpůrci hygienických opatření, kteří se domnívají, že člověk, který nemá příznaky nemoci, nemůže chorobu roznášet. Je to fatální omyl, který přispívá masívně k šíření jakékoliv epidemie, tedy i současné pandemie Covidu 19.

               Karanténa

               Období, po které je nemocný člověk, nebo člověk, který byl v kontaktu s nemocnou osobou a tím pádem je potenciálním přenašečem choroby, izolován. Původní izolace pacientů až do negativního PCR testu už byla zrušena, v současnosti se pacient považuje za neinfekčního od desátého dne od začátku příznaků. V Rakousku je rozhodující hodnota CT, stoupne-li nad 30, je pacient prohlášen za neinfekčního. Název karanténa pochází ze čtrnáctého století a vznikl v Benátkách v době velkého moru. Námořníci, kteří přistáli v benátském přístavu, museli zůstat čtyřicet dní v izolaci na lodi (Quaranta je italsky čtyřicet), než byli vpuštěni do města. Dnešní karanténa je bohudík podstatně kratší.

               Kontraindikace k očkování

               Jsou, ale je jich poměrně málo. V žádném případě by se neměli očkovat lidé, kteří měli po prvním vpichu alergickou reakci prvního typu, tedy anafylaktickou s poklesem krevního tlaku nebo s křečí průdušek. Došlo-li ke kožní vyrážce, je očkování možné, doporučuje se ale před vpichem podání protialergických látek – antihistaminik a lékař má být připraven k možnému rychlému podání kortisonu a katecholaminů – nedá se totiž nikdy vyloučit, že druhá reakce může být u citlivého člověka silnější než ta první. Alergické reakce vznikají spíše na látky, ve kterých je očkovací látka „zabalená“ než na látku samu. Kontraindikací je tedy například alergie na etylenglykol. Relativní kontraindikací je překonaná choroba, při které došlo k tvoření trombóz. Pravděpodobnost, že se trombóza může po očkování zopakovat je totiž poměrně vysoká – samozřejmě ne, pokud člověk ještě bere látky blokující srážení krve – Warfarin, Eliquis, Xarelto, Lixiana, Pradaxa). Tyto je ale třeba 48 hodin před očkováním vysadit, aby se zabránilo zakrvácení do očkovaného svalu.

               Obecně existují stavy, které tvoření protilátek po očkování blokují. Proto by měli být proočkováni pacienti, kteří mají dostávat imunologickou léčbu například při chronických střevních nebo revmatických onemocněních, proočkování pokud možno ještě před začátkem této léčby. Dva plně očkovaní pacienti, kteří přesto skončili u nás na JIPce a museli být uměle dýcháni (oba přežili) měli leukemii vycházející z B-lymfocytů, tedy buněk zodpovědných za tvoření protilátek. Jestliže jsou tyto buňky nemocné, očividně nejsou schopny protilátky proti viru tvořit.

               Koronaviry

               Jedná se o poměrně velkou skupinu RNA-Virů, jsou to hlavní původci respiračních onemocnění u malých dětí (Infekce v jeslích ve školkách a na nižších stupních základních škol). Své jméno dostaly koronaviry podle své podoby s množstvím výrůstků na svém povrchu, připomínajících korunu. Jsou v podstatě neškodné, pokud se usadí v dýchacích cestách, okupují postižené buňky pro sebe a nedovolí vstupu jiným virům. Proto mají malé děti očividně lepší obranu proti zhoubnému viru Kovid-19. Pokud totiž v jejich nose sídlí nezhoubný koronavirus, nepustí „zlého Číňana“ dovnitř. Dítě s nudlí u nosu je tedy proti infekci kovidem poměrně dobře chráněno.

               Léčba

               Obecně se dá říct, že je léčba virových infekcí problematická. Nemáme mechanismus, kterým bychom virus mohli zabít, protože se mimo lidskou buňku nemnoží ani nic neprodukuje a je-li v buňce, je těžké ho vypudit, aniž by člověk nezabil i hostitelskou buňku, tedy buňku nemocného člověka. V podstatě jsou jen dvě možnosti léčby. První je zamezit množení viru, druhá zabránit jeho vstupu do buňky. Ta druhá možnost je výhodnější, samozřejmě je ale možná jen v počátečním stádiu choroby, dokud virus do buněk nevstoupil. U kovidu byla vyzkoušena celá řada substancí většina z nich však účinek neprokázala.

               Hydrochlorochin – byl populární na začátku pandemie. Malá studie z Marseille poukazovala na účinek v zabránění úmrtí pacientů. Velké studie to ale nepotvrdily. Je třeba si uvědomit, že u malých studií v řádu desítek pacientů se může jednat o náhodu, chybu malých čísel. U studií s tisíci pacientů se tato možnost výrazně snižuje.

               Camostat – neprokázal žádný účinek

               Ivermectin – lék proti svrabu a na odčervování dobytka byl nositelem nadějí. Anekdotické příběhy líčily pozitivní účinek, velké studie (jedna z nich běžela i v nemocnici u Svaté Anny v Brně) efekt nepotvrdily. Byl zde sice naznačen minimální tendenční profit, který ale nebyl signifikantní. Zato otravy touto látkou jsou hodně nebezpečné a bohužel nejsou až tak zřídkavé. Účinek proti koronaviru byl totiž „in vitro“ tedy ve zkumavce opravdu prokázán, ovšem při padesátinásobné dávce, než jaká se užívá v humánní medicíně, a tedy v dávce pro člověka jedovaté.

               Remdesivir – antivirální látka vyvinutá původně k léčbě Eboly. Tu doporučoval i prezident Trump. Prokázala minimální účinek u lehce nemocných, u pacientů na umělé ventilaci neměla účinek žádný.

               Lidská plazma od vyléčených pacientů. Byla používána v naději, že obsahuje neutralizační protilátky, které můžou virus inaktivovat. Neprokázal se žádný účinek, koncentrace těchto protilátek byla v plazmě dárců příliš nízká.

               Molnupiravin – lék původně vyvinutý proti chřipce. V čtyřnásobné dávce (v porovnání s chřipkou), podané do třetího dne onemocnění, prokázal určitý účinek, firma Merck ale nejnověji přidusila velká očekávání. Snížení úmrtí či hospitalizace je údajně 30 procent, čili ve skutečnosti zřejmě nižší.

               Isoprinosin – lék aktivující T-Lymfocyty, takzvané killer lymfocyty, tedy zabijáky. Doporučuje se při léčbě virálních infektů horních dýchacích cest, existují k tomu pozitivní studie profesora Berana. Egyptská studie podávající Isoprinosin u Covidu 19 však neprokázala žádný pozitivní účinek, žádný pokles úmrtnosti či umělé ventilace. Může posílit odolnost organismu na samém začátku infekce, pozor! zvyšuje hladinu kyseliny močové a u pacientů s dnou může vyvolat záchvat.

               Kortison – Dexametason jako tablety nebo Budesonid jako inhalace ukázaly pozitivní účinek pro postižení plic a redukci cytokinové bouře. NNT (number need to treat) je osm, to znamená, že je třeba léčit kortisonem osm pacientů, aby se zabránilo jedné umělé ventilaci či smrti pacienta.

               Monoklonární protilátky –   Bamlanivimab a Etesevimab – zdá se, že dokážou zabránit těžkému průběhu choroby, pokud jsou podány v prvních dnech onemocnění. U ventilovaných pacientů nemají účinek. Podobně i Baricitinib – látka podaná prezidentu Trumpovi. Casirivimab a Indevimab se podávají subkutánně, tedy injekcí pod kůži. U lidí bez protilátek (tedy bez očkování a bez prodělané choroby) ukázaly dobrý účinek, u pacientů s protilátkami byly neúčinné.

Paxlovid – rovněž blokátor proteázy, podobně jako Molnupiravin, čili blokátor množení viru, od firmy Pfizer je před připuštěním. Podle výrobce snižuje pravděpodobnost hospitalizace či úmrtí o 89%. Je třeba počkat, co ukáže reálný život, naděje tu ale je.

               MERS

               MERS byl virus z rodu koronavirů, který v roce 2013 vyvolal smrtící epidemii v oblasti Středního Východu. Odtud jeho jméno „middle east respiratory syndrom“. Způsoboval těžké zápaly plic, úmrtnost dosahovala u nakažených až 35 procent. Protože ale podobně jako jeho příbuzný SARS  v Číně v roce 2003 napadal jen dolní dýchací cesty, nebyl příliš nakažlivý a epidemii se podařilo hygienickými opatřeními potlačit.

               Mutace

               Každý virus má tendenci mutovat, tedy měnit se. Je to dáno jeho poměrně jednoduchou strukturou a odkázaností na množení se v buňkách jeho hostitele. Mutace jsou tří typů. První zhoršuje schopnost přežití, tyto mutace většinou velmi rychle zaniknou, protože nemohou obstát v konkurenčním boji s původním virem. Druhý typ nepřináší ani výhody ani nevýhody, tyto mutace můžou ale nemusí přežít, tvoří zpočátku nepatrnou menšinu virové nálože a mohou zaniknout. Třetí typ přináší viru výhody při množení a nakažlivosti. Tyto mutace mají potenciál převládnout a vytlačit původní typ viru z jeho životního prostoru. Koronavirus mutuje velmi rychle. Po původním Wuchanském viru – tzv. „Wildtyp“, přišly typy alfa, beta, nyní vládne typ delta. Delta, rozšířená od dubna 2021 už díky výhodám, které díky svému genetickému vy bavení má, vytlačila už prakticky všechny starší mutace. Například alfa existovala do srpna 2021, od té doby už nebyla prokázána. Delta vykazuje osmkrát nižší citlivost vůči neutralizačním protilátkám získaným očkováním proti původní variantě viru. Typy lambda a mí se neukázaly jako nebezpečné a pomalu zmizely, nyní se objevila nová jihoafrická mutace (poprvé detekovaná v Botswaně), která dostala jméno „omikron“. Nakolik je nebezpečná není zatím jasné. Viry dostávají jména podle řecké abecedy. Co přijde po viru „omega“ si neodvažuji odhadnout.

               Očkování

               Očkování je způsobem aktivní imunizace, kdy se prostřednictvím neškodné nákazy vytváří obranyschopnost proti nebezpečnějším infekcím. Princip je znám od osmnáctého století. Právě před dvěma sty lety, tedy v roce 1721, si všiml anglický lékař Edward Jenner, že dojičky krav, které se nakazily kravskými neštovicemi, způsobující vyrážku na rukou, jsou odolné proti tehdejšímu „moru“, čili černým neštovicím (variole), na které umíraly desetitisíce lidí a úmrtí se nevyhnuly ani například rakouské císařské rodině – zemřel na ně císař Josef I. nebo manželka císaře Josefa II. Isabela Parmská. Jenner začal vtírat lidem do kůže extrakt z oněch kožních vyrážek dojiček krav a měl s tím úspěch. I jinak konzervativní Marie Terezie se stala velkou podporovatelkou očkování – šlechtická rodina, která se nechala naočkovat proti černým neštovicím, měla zabezpečený „all inclusiv“ pobyt na císařském zámku „Hof“. Zavedení povinného očkování proti černým neštovicím v roce 1912 mělo za následek velké nepokoje ve Vídni, kdy odpůrci očkování dokonce obsadili vídeňský parlament. Přesto se právě kvůli očkovací povinnosti podařilo tuto chorobu zcela vymýtit, poslední případ černých neštovic byl dokumentován v roce 1978. Proto se dnes už proti variole neočkuje.

               Očkování se provádí buď mrtvou nebo živou vakcínou. Jde o to dostat do těla část původce choroby, který tělo pozná jako cizí těleso (antigen) a začne se proti němu bránit vytvořením imunitní odpovědi. Buď se tedy do těla dodává virus mrtvý – cholera, záškrt, klíšťová encefalitida, Haemofilus influenzae, Hepatitída A a B, Herpes zoster, Papilomavirus, chřipka, japonská encefalitida, meningokoky, černý kašel, pneumokoky, dětská obrna, tetanus, vzteklina a tyfus. Nebo se podává virus živý ale oslabený: žlutá horečka, chřipka (nosní očkování dětí) spalničky, příušnice, zarděnky, rotavirus, plané neštovice. V principu se při očkování proti životu nebezpečným infekcím používají převážně mrtvé vakcíny. Očkování živými vakcínami je na rozdíl od mrtvých vakcín problematické u lidí s oslabenou imunitou.

               Nové vakcíny využívající technologii mRNA jsou typem mrtvé vakcíny.

          Očkovací látky

               Dramatický průběh pandemie přiměl farmakologické firmy k rychlému vyvinutí očkovacích vakcín. Tato rychlost vzbudila určitou nedůvěru, kterou pak plně využily dezinformační weby k diskreditaci očkovací kampaně. A měly přitom zejména v postkomunistických zemích velký úspěch. Pokud bylo jejich cílem destabilizovat společnost, pak toho dosáhly.

               Na trhu jsou následující očkovací látky:

               Corminaty firmy Biontech/Pfizer – jedná se o očkovací látku využívající mRNA technologii. Protože americký koncern Pfizer sám v této oblasti nebádal, koupil patent od německé firmy Biontech, která výhody této technologie prezentovala už v roce 2018, tedy dva roky před vypuknutím pandemie. V tomto případě je z viru vystřižena jeho ribonukleová kyselina (RNA) a synteticky je pak namnožena. Protože je to velmi nestabilní látka, která by se rozpadla v několika sekundách, musí být pak zabalena do lipidového obalu a pak „ponořena“ do polyetylenglykolu. Poté musí být uchovávána při teplotách okolo minus 70 stupňů a rozmrazena může být jen 1-3 dny před podáním. Virová RNA aplikovaná do svalu je pak tělem rozeznána jako antigen, proti kterému tělo vytváří protilátky a uloží informaci o něm do paměťových T-Buněk pro případ opětného setkání s antigenem – tedy virem. Odpůrci očkování argumentují toxicitou polyetylenglykolu, což je v podstatě pravda, jedná se ale o minimální množství, které je do těla podáno a je poté metabolicky rychle odbouráno. A to kdekoliv se ony partikly s očkovací látkou dostanou.

               Spikevax firmy Moderna. Pracuje na stejném principu jako vakcína firmy Pfizer, Moderna pracovala sama na vývoji mRNA vakcín od roku 2013, má tedy v tomto oboru vlastní výzkumnou laboratoř a není odkázána na externí spolupráci jako Pfizer na Biontech. Účinek vakcíny Moderna je zřejmě o něco silnější než u Pfizeru a slábne pomaleji. Jsou ale u ní popsány silnější reakce po očkování s teplotami, bolestmi kloubů a únavou – což svědčí o poměrně silné imunologické (tedy žádané) reakci na podaný antigen. Vzhledem na vyšší počet zápalů srdečního svalu u mladých mužů než u jiných vakcín se tato vakcína na Islandu, ve Švédsku a ve Finsku nepoužívá.

               Vaxzeuria firmy Astra Zeneca. Jedná se o takzvanou vektorovou vakcínu. V tomto případě je vzat neškodný adenovirus, v tomto případě adenovirus napadající pouze opice a ne člověka, což zajišťuje, že člověk se s tímto virem ještě nesetkal. Poté je tento virus upraven tak, že je na svém povrchu totožný s koronavirem, nemá ale jeho infekční vlastnosti. Tělo ho rozezná jako antigen a vytvoří imunitní odpověď. Problémem je, že v tomto případě reaguje tělo jen na tento virální povrch. Pokud virus mutuje a svůj povrch změní, účinek vakcíny rychle slábne. To je patrné i u této očkovací látky, ochrana proti variantě delta poklesla na čtyřicet procent.

               Sputnik V – vektorová ruská vakcína. Pracuje na stejném principu jako Astra Zeneca, jen místo opičího adenoviru používá dva lidské adenoviry. Dva proto, že je velmi pravděpodobné, že se člověk už s infekcí adenovirem v životě setkal a nebude tedy na očkování reagovat, protože ho považuje za už „dobře známý“ antigen. Při dvou adenovirech se tato pravděpodobnost snižuje, přesto čím je člověk starší, tím větší je pravděpodobnost, že vakcína nebude fungovat. Proti patentu se v podstatě nedá nic namítat, Rusko ale opět prokázalo své tradiční deficity v průmyslové výrobě, zejména při kontrole kvality. Vakcína byla mnohokrát znečištěna bílkovinami, ve kterých byly viry pěstovány, takže ji řada zemí – jako Brazílie – nakonec zakázala používat.

               Janssen (Ad26.COV2.S) firmy Johnson and Johnson je rovněž vektorová očkovací látka. Její výhodou mělo být podání pouze jedné očkovací dávky. Ukazuje se ale, že toto očkování neposkytuje dlouhodobou ochranu před virovou infekcí, proto se nově doporučuje přeočkování 28 dní po prvním vpichu nebo přeočkování vakcínou mRNA.

               Vero čínské firmy Sinopharm pracuje s klasickou technologií chemicky inaktivovaného koronaviru, který je pak podán ve vakcíně. Jedná se o tradiční způsob přípravy očkovacích látek známý už od padesátých let minulého století. Bohužel se ukázalo, že tato očkovací látka dokáže chránit pouze proti původnímu typu viru (wildtyp). V Evropě se používala jen v Srbsku a v Turecku.

               mRNA technologie měla nabídnout především flexibilitu v případě mutací viru. Detekování změněné RNA mutovaného viru a jeho namnožení do nové vakcíny mělo podle vyjádření firmy Pfizer trvat maximálně šest týdnů. Naskýtá se tedy oprávněná otázka – proč není vakcína používaná k booster očkování adaptovaná na variantu delta a zda se bude pracovat na vakcíně proti nové mutaci omikron, proti které současné vakcíny nemusí účinkovat. Proč se nic neděje? Nedokáže se Pfizer dohodnout s Biontechem o ceně nebo potřebuje doprodat zásoby původní vakcíny? Chování farmakologického giganta vzbuzuje oprávněnou nevůli a zpochybňuje proces očkování.

               PCR Test

               Polymerase chain reaction, česky reakce polymerázového řetězce umožňuje identifikaci přítomnosti DNA nebo RNA na sliznicích či jinde – využívá se i v kriminalistice při důkazu přítomnosti DNA pachatele na místě činu. Vznik této metody dal vzniknout i filmům Jurassic Park. Materiál ze stěru ze sliznice je v laboratoři namnožen, až se stopy RNA dají detekovat. Právě toto namnožování materiálu v laboratoři je časově náročné a trvá okolo 24 hodin, proto není možno na rozdíl od antigenového testu dostat výsledek PCR testu ihned. Tento proces se dá kvantitativně určit pomocí čísla CT (cycle treshold), čili kolikrát musí být materiál namnožen, než se dá virus dokázat. Nízké hodnoty CT svědčí o vysoké koncentraci viru, vysoké hodnoty o nízké. Hodnoty CT nad třicet svědčí o minimální přítomnosti viru, ev.  viru už mrtvého, který může na sliznicích přetrvávat i měsíce. Obecně se člověk s CT nad třicet považuje za již bezinfekčního. Na začátku infekce mohou být ale CT hodnoty JEŠTĚ vysoké, protože virus teprve vstoupil do těla a začíná se množit. Výpověď CT je tedy možná jen už po překonané chorobě.

               Protilátky

               Protilátky jsou základním kamenem imunitní obrany proti infekcím, tedy i proti koronaviru. Při infekcích rozlišujeme tři různé druhy protilátek, IgA, IgM a IgG. Protilátky se tvoří buď po překonané infekci nebo po očkování, tedy aktivní imunizaci. V těle se většinou tvoří podle potřeby, po překonané infekci zůstane informace v bílých krvinkách, takzvaných paměťových T – lymfocytech. Tyto v případě opakované infekce poznají škůdce a aktivují B-lymfocyty, zodpovědné za tvorbu protilátek. Protilátky IgA se tvoří na sliznicích a chrání tedy proti nové infekci. Protilátky IgM (akutní) a IgG (trvalé), se tvoří v krvi. Je tedy logické, že očkováním, podaným do svalu a obcházejícím tím slizniční bariéru, nemohou vzniknout protilátky IgA. Zato ale dojde k aktivaci imunitního systému přítomností protilátek IgG a uložení informace v paměťových T-lymfocytech. Očkovaný člověk tedy není logicky chráněn proti nákaze, a pokud ano, pak jen v omezené míře. Je chráněn proti těžkému průběhu choroby, protože jeho imunitní systém dokáže reagovat na přítomnost viru mnohem rychleji než u lidí neočkovaných. Hladina protilátek se dá měřit a například u Hepatitidy B je hladina protilátek rozhodující pro opakování očkování. Pokud poklesne pod určitou kritickou hladinu, je třeba očkování obnovit. U kovidu-19 je problém poněkud komplexnější. Nejen že existují tři firmy (Abbot, Roche a Diasorin) které měření nabízejí, mají ale rozdílné referenční hodnoty. Hladina celkových protilátek není pro ochranu před chorobou rozhodující, k tomu jsou potřebné takzvané neutralizující protilátky, které blokují navázání viru na receptory buněk. Ty tvoří jen část z celkového množství protilátek. Je sice možné neutralizační protilátky měřit buď v takzvaném neutralizační testu na buněčných kulturách nebo surogátovým testem, ale obě metody jsou poměrně náročné a trvají několik dní. U neutralizačního testu se do buněčných kultur přidá virus spolu se sérem očkované nebo uzdravené osoby. Pak se zjišťuje počet takto ochráněných receptorů. U surrogátového testu je postup poněkud jednodušší. Zde se nepracuje s buněčnými kulturami, ale se syntetickými ACE-receptory. I zde se měří po podání séra počet takto ochráněných receptorů. Spoléhat se tedy na hladinu protilátek je problematické. Je sice pravděpodobné, že celková hladina, pokud je vysoká, zabezpečuje i dostatečnou hladinu neutralizačních protilátek, jistotu to ale nenabízí. Proto jsou odborníci k měření protilátek jako indikátoru pro boosterové očkování skeptičtí. Klinické studie k tomuto tématu ještě nebyly vyhodnoceny.

SARS

               SARS (pojmenovaný podle choroby, kterou vyvolával „severe acute respirátory syndrom“) je virus z rodiny koronavirů, který se objevil v Číně v roce 2003. Choroba způsobovala těžké a často smrtelné virové zápaly plic. Úmrtnost nakažených dosahovala dvaceti procent. Obavy ze smrtící pandemie se tehdy nepotvrdily. Virus napadal dolní dýchací cesty a byl proto sice smrtící, ale relativně málo nakažlivý. Díky tomu se podařilo epidemii hygienickými opatřeními potlačit. Kovid-19, nazývaný také SARS-2 je tomuto viru nápadně podobný. Je sice méně smrtící (zhruba 2%), ale protože napadá i horní dýchací cesty, je nepoměrně víc nakažlivý. Skutečnost, že se objevil ve Wuchanu, kde je hlavní laboratoř zkoumající viry, zvyšuje podezření, že se jedná o uměle změněný SARS virus, který byl zde zkoumán a podařilo se mu z laboratoře uniknout. Důkazy se ovšem zřejmě nikdy nepodaří získat. Čína důkladně zametá stopy už dva roky a nezávislé vyšetřování nikdy nedovolila.

               Spike protein

               Tato bílkovina je klíčová pro existenci kovidového viru a pro jeho infekčnost. Díky této bílkovině, která je na oněch výrůstcích na povrchu viru se virus navazuje na povrch lidské buňky, konkrétně na ACE receptor. Díky tomuto navázání na onen receptor může virus vstoupit do buňky, tam se rozpadne jeho povrch (kapsida) a uvolní se jeho RNA, která slouží jako podklad tvorby potřebných proteinů i pro množení viru v buňce. Důležité je, že lidská imunita poznává virus převážně podle tohoto spike proteinu. Pokud se tedy tento rozhodujícím způsobem změní (prostřednictvím mutace nebo vícero mutací) nemusí být virus imunitním systémem odhalen a imunitní reakce k potlačení choroby se nespustí. To platí jak pro stav po překonání choroby (chřipka se opakuje každou zimu, protože přichází každý rok jinak zmutovaná) tak i pro stav po očkování. Očkování ani prodělaná choroba proti viru s výrazně změněným spike proteinem nemusí chránit.

               Trombózy

               Trombózy, tedy tvoření krevních sraženin, je při infekci kovidem 19 zatím nevídaně častou komplikací. Mohou se tvořit prakticky všude, nejčastější jsou končetiny, odkud se můžou sraženiny uvolnit a dostat se do plic, kde mohou způsobit i smrtelnou plicní embolii. Tyto komplikace postihují pacienty na intenzivních jednotkách až v 46 procentech případů, mohou se ale vyskytnout i po lehkých průbězích choroby, a to i s odstupem několika týdnů. Prevencí je podávání nízkomolekulárního heparinu pod kůži, ani tato ochrana ale není stoprocentní.

               Vedlejší účinky očkování

               Ano, jsou. Tak jako při každé léčbě, při každé aplikaci cizí látky do těla, může dojít k neočekávané reakci. Při léčbě, jedno čím, ať už antibiotiky, léky proti diabetu nebo proti vysokému tlaku. Problém je v něčem jiném. Zatímco léky dostává člověk nemocný, očkování se týká lidí sice potenciálně chorobou ohrožených, ale zdravých. Čili můžeme vyvolat nežádoucí účinek u zdravého člověka. Což budí emoce. Navíc, zatímco nemocný člověk je prostě nemocný a chce, aby se mu pomohlo, člověk, který se bojí injekční jehly se může stále utěšovat, že ho to možná choroba nepotrefí. A svůj strach přebíjí hraním si na hrdinu, odmítajícího státní „teror“.

               Samozřejmě moc nepomohla úporná snaha EMA, tedy evropské agentury pro schvalování nových léků, která ještě i v době, kdy bylo jasné, že vedlejší účinky jsou, zatloukala jako doktor Plzák.

               Nejobávanějším vedlejším účinkem je trombotická trombocytopenická purpura s fatální generalizací trombóz v celém těle a ucpáním cév v životně důležitých orgánech. Je extrémně řídká, ale možná, jak v Rakousku, tak i v Česku byly popsány jednotlivé případy se smrtelným koncem. V Rakousku se jednalo o dva případy (při šesti milionech očkovaných). O něco častější jsou trombózy. Postiženy jsou hlavně mladé ženy a komplikacemi byly zatíženy více vektorové vakcíny než vakcíny mRNA. Nejobávanější z nich je trombóza kavernózního sinu tedy mozkových žil, která neléčená může být smrtelná. Ale i trombózy v končetinách jsou potenciálně nebezpečné tím, že se krevní sraženina může uvolnit a ucpat plicní žíly – vznikne plicní embolie. Zvýšené riziko trombóz je vzhledem na protrombotický účinek kovidu logické. V očkovací látce zůstane stopové působení původního viru, tedy i onoho trombotického účinku. Dalším vedlejším účinkem jsou záněty srdečního svalu a osrdečníku. Postiženi jsou především mladí muži, častost je 66 případů na milion očkovaných. V Evropě bylo registrováno k 8. říjnu 2021 3008 případů myokarditidy při 400 Milionech naočkovaných. Častost představovala 1:133 000 u očkovací látky Corminaty (Pfizer/Biontech) a 1:74 000 u očkovací látky Spikevax (Moderna) Bohužel dostal případ hokejisty Borise Sádeckého, který zemřel při zápasu Bratislavských Capitals v Dornbirnu s následnou sebevraždou bratislavského přednosty klubu Dušana Paška, velkou publicitu. Samozřejmě, jestliže hlásí hokejista, který musí na ledě hrát permanentně na kyslíkový dluh, srdeční problémy, musí být jeho trenér ostražitý. Dva případy, které jsem viděl já, (jedna myokarditida a jedna perikarditida) se vyléčily bez následků. Nicméně na Islandu, ve Švédsku a Finsku bylo očkování mladých mužů vakcínou Moderna zastaveno. Kromě trombotické trombocytopenické purpury jsou všechny ostatní komplikace léčitelné a v žádném poměru k nebezpečí pocházejícího z viru samotného.

Podle statistiky Paul Ehrlichova institutu (německá hlavní infektologická společnost) hlásí k 28.listopoadu 2021 celkově pro všechny vedlejší účinky 21 054 případů, což dělá 2 případy na 10 000 naočkovaných, přičemž u očkovací látky Astra Zeneca (kterou se už v Evropě neočkuje), je ta častost zhruba třikrát vyšší než u očkovacích látek Pfizer nebo Moderna.

               Existují i lokální reakce v místě vpichu. Většinou odezní v průběhu jednoho až třech dní, jsou ale popsány případy, kdy bolesti v rameni přetrvávají i několik měsíců – očividně zde došlo k lokální zánětlivé reakci. Tato reakce sice není životu nebezpečná, ale nepříjemná a omezující životní kvalitu. Principiálně by se člověk měl nechat očkovat do končetiny, kterou používá méně, tedy praváci do levého a leváci do pravého ramene.

               Viry

               Jedná se o nejmenší živé organismy. Jejich název se odvozuje od latinského „virus“, což znamená „jed“. Dlouho se virová onemocnění považovala za otravy, protože viry pro svou miniaturní velikost nebyly dlouho jako příčiny chorob identifikovány. Virus je cizopasník, protože nemá svůj vlastní metabolismus a může se rozmnožovat a přežívat jen v buňkách svého hostitele. Existují viry, které svou genetickou informaci mají zakódovánu v jednořetězcové RNA (ribonukleové kyselině), jiné v DNA (desoxyribonukleové kyslině), která je dvojřetězcová.  Sem patří virus Hepatidídy B, herpesviry, virus pravých černých neštovic či papilomavirus. Ostatní viry jsou RNA viry, sem patří hepatitida A nebo C, chřipka, klíšťová encefalitida, dětská obrna, hantanvirus nebo právě koronaviry. Podle RNA se tvoří bílkoviny potřebné k přežití a množení viru – virus přitom využívá struktury buňky, kterou napadl. U DNA virů je jejich činnost poněkud komplikovanější, nejprve musí podle své DNA vytvořit RNA, podle níž se pak tvoří bílkoviny. Virová RNA nebo DNA zůstává v cytoplazmě buňky, kde jsou pro ni potřebné struktury (chemická továrna buňky v podobně mitochondrií), neproniká do buněčného jádra (nemá tam žádnou funkci) a proto nemůže změnit genetickou informaci napadeného organismu. Virus napadá svého nositele, aby sám přežil a rozmnožil se. Pokud tedy vyvolá těžké onemocnění, jedná se vlastně o vedlejší – a pro virus nežádoucí – vedlejší efekt, protože se smrtí hostitele zaniká samozřejmě i celá virová populace, která se v něm nachází.

               Vitamíny

               Vitamíny jsou důležité pro posílení lidské imunity, zejména zde hrají důležitou roli vitamíny C a D. Jejich nedostatek v zimních měsících (spolu s oslabením ultrafialového slunečního záření) je spoluzodpovědný za zimní epidemie respiračních chorob. Nedostatek vitamínu C je dán nedostatkem čerstvého ovoce (to dovážené vypěstované ve sklenících ho má nedostatek), vitamin D pak chybí v zimních měsících kvůli slabému slunečnímu záření. Vitamín D vzniká v kůži působením ultrafialového slunečního záření. V zimních měsících je poloha slunce nad obzorem tak nízká, že se právě spektrum, potřebné k jeho vzniku, přes atmosféru v našich zeměpisných šířkách vůbec nedostane, aicky tedy mezi říjnem a březnem vzniká nedostatek tohoto vitamínu. Na tom v těchto měsících nemění ani pobyt na čerstvém vzduchu či na horách, a dokonce ani opálená kůže ze zimního lyžování. Při hnědnutí kůže se totiž jedná o jinou frekvenci ultrafialového záření, než jaká je potřebná k tvoření vitamínu D. Ta, na rozdíl od oné „vitamínové“ atmosférou proniká, i když v prosinci a lednu také v podstatně omezené míře. V zimních měsících se tedy doporučuje podávání vitamínu D, ovšem nízké dávce okolo 30 kapek týdně. Vysoké dávky můžou způsobit i životu nebezpečnou otravu. Vitamín D se ukládá v tukové tkáni a na rozdíl od vitamínu C či B není v případě přebytku vylučován ledvinami.

               Přiznám se, že jsem s nimi už nepočítal. Myslel jsem si, že budeme moci zase normálně léčit nemocné lidi, že se vrátíme k našim běžným povinnostem, prostě že se náš medicínský život vrátí k normálu. Ostatně ten rok 2020–2021 byl hrozný dost, aby toho člověk měl plné zuby.

               Nestalo se. Jsem zklamaný a nejsem sám. Očkování, které mělo být vysvobozením a garancí návratu k normálnímu životu, se jím nestalo. Teď se samozřejmě vedou, a ještě povedou spory, zda je to tím, že se naočkovalo málo licí a tím pádem se nedosáhlo skupinové imunity nebo je to tím, že očkování prostě nefunguje. Obě strany se bombardují statistikami, která dokazují samozřejmě každá něco zcela jiného. Bohužel jsou i ony statistiky, které mají dokazovat pozitivní účinek očkování zfalšované a tím pádem nevěrohodné. Zase jednou platí, že dobře myšleno je přímým opakem dobrého. Falešné statistiky dodávají munici odpůrcům očkování a snižují celkovou důvěru k celému projektu. Jestliže se vede statistika za celý rok 2020, přičemž první měsíce nebyl prakticky nikdo očkován, je logické, že procento očkovaných pacientů na intenzivních jednotkách bude falešně nízký. Správné by byla bodová porovnání čili kolik očkovaných je na intenzivních jednotkách k danému dni a jaké procento pacientů tvoří. Zdá se, že toto číslo roste tempem, který je zastáncům očkování hodně nepříjemný. Jenže jak to vlastně opravdu je? Řídím se radou mého syna nevěřit žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval, a proto se oprostím od velkých čísel. Prostě se pokusím podat lokální obrázek nově rostoucí pandemie v naší nemocnici.

               Zatím se jedná o tak malá čísla, že se můžu zabývat jednotlivými případy. Bude hůř a my to víme. Na umělé ventilaci bylo či je u nás po letní pauze zatím 5 pacientů. Tři z nich byli plně očkování dvěma dávkami firmy Pfizer, dva byli neočkovaní. Čili nic, nad čím by zastánci očkování mohli jásat. Když se na ty pacienty podíváme zblízka, vypadá situace trošku jinak.

               První pacientka, Albánka 75 let se 150 kilogramy živé váhy, sice očkovaná, ale s těžkým průběhem, nakonec se zotavila, což skoro nikdo nečekal.

               Druhý pacient Chorvat 36 let, štíhlý sportovní typ, neočkovaný, protože mu to jeho tatínek zakázal. Úplné selhání plic, podařilo se nám ho dostat na kliniku na ECMO, zatím je na něm stále, prognóza na přežití je velmi špatná. Mimochodem jeho bratra, rovněž na tatínkův příkaz neočkovaného, potkal stejný osud, leží na klinice v Linci.

               Třetí pacient, rodilý Rakušan, 61 let plně očkovaný se zápalem plic na neinvazivní ventilaci. Stav se výrazně zlepšuje, zítra ho překládáme na normální oddělení, zdá se, že je už za vodou. Jeho hlavní onemocnění: Chronická leukemie B lymfocytů, zodpovědných za lidskou imunitu a tvorbu protilátek čili pacient jednoznačně s oslabenou přirozenou imunitou.

               Čtvrtý pacient, rodilý Rakušan, 63 let, plně očkovaný, 168 kilogramů, katastrofální situace srdeční s dilatativní kardiomyopatií (srdeční rozedmou) v septickém a současně i kardiálním šoku. Šance na přežití velmi špatná.

               Pátá pacientka 66 let, rodilá Rakušanka, štíhlá, plně aktivní, neočkovaná, selhání plic s oboustranným těžkým zápalem, velmi agresivní průběh, prognóza se zatím nedá odhadnout, ale vypadá to dost špatně.

               Na normálním oddělení s léčbou kyslíkem se dnes nachází osm pacientů (čtyři muži a čtyři ženy), všichni neočkovaní, Zatím žádný z nich se nedekompenzuje ve směru umělé ventilace a doufáme, že to tak i zůstane.

               Co je pro mě nápadné, je fakt, že všichni tři očkovaní nemocní měli nějaký podstatný problém. Jeden z nich nemocnou imunitu na základě své leukemie, zde tedy očividně nepomáhá ani očkování, tělo ty protilátky prostě nevytvoří. Další dva byli extrémně obézní. Naskýtá se oprávněná otázka, zda injekční jehla při očkování vůbec dosáhla až do svalu v rameni. Pokud zůstala trčet ve vrstvě podkožního tuku, pak se samozřejmě očkovací látka vůbec nedostala do krevního oběhu a očkování bylo pro kočku.

               Čísla, která jsem uvedl, nevypadají na první pohled nijak dramaticky, mají ale dramatický dopad. Protože polovina JIPky musela být rezervována pro koviďáky, museli už chirurgové rozhodujícím způsobem omezit operační program a nám zastavili endoskopie. Už letos jsem objevoval ve střevech rakoviny u pacientů, kteří se nemohli kvůli kovidu nechat vyšetřit o rok dřív, kdy by se té rakovině dalo ještě zabránit. Počet lůžek pro nekovidové pacienty se dramaticky snížil. Nejen proto, že musí být celá řada pokojů pro ně vyhrazena. Ale nastal hromadný útěk sester z jejich povolání. Odcházejí do předčasného důchodu, do domovů důchodců, dávají výpovědi či unikají do těhotenství. Nedivím se jim. Obdivoval jsem jejich celoroční nasazení, ale opětovný nárůst infekcí jejich vůli zřejmě definitivně zlomil. Z důvodu nedostatku sester se zavírají nemocniční lůžka, celkem ve Štýrsku už několik stovek převážně internistických lůžek, na našem oddělení je to 16 ze 64, dalších 15 je rezervováno pro pacienty s kovidem. Myslím, že musí být každému jasné, že na 80 000 obyvatel je 33 internistických lůžek beznadějně málo. Musíme triážovat, dnes jsme museli poslat 92letého dědu s těžkým zápalem plic domů umřít se zdůvodněním, že šance na přežití jsou minimální a nemáme pro něho lůžko.

               Tak právě toho jsem se nikdy nechtěl dožít. Neiritují mě kovidoví pacienti na JIPce, o které se umím postarat, iritují mě ti nekovidoví, o které se postarat nemůžu, protože pro ně nemám postel. A to je důsledek nezvládnuté pandemie!

               Nedávno jsem se setkal s názorem, že tlak na očkování je vlastně dán egoismem lékařů a sester pracujících v nemocnicích a na JIPkách. Že mají držet hubu a makat. Koneckonců si to povolání dobrovolně zvolili a museli přitom počítat s tím, že nastane třeba válka nebo právě pandemie. A nemají právo přemlouvat lidi, kteří se nechtějí nechat očkovat k tomu, aby tak činili. Trošku mi to vyrazilo dech, už proto, že toto mínění pocházelo od lékařky – která ovšem na kovidové JIPce očividně nepracuje – byla prostě při volbě povolání o něco chytřejší než my blbci.

               Nechám se ale svést jejím článkem s přirovnáním k válce. Ano, jsme ve válce se zákeřným čínským virem a nedokážeme ho porazit. Proč? Žijeme totiž očividně v době žoldnéřských armád. Ještě v polovině minulého století, když vypukla válka, musel každý občan přispět k obraně vlasti. Muži narukovali, ženy přešly do válečného průmyslu. Cítili to jako občanskou povinnost. Takovou službu odmítnout se rovnalo dezerci – a ta byla trestána. Dnes za nás bojují profesionálové, kteří jsou za to placení. Když Američané vpadli do Iráku (aniž by k tomu měli rozumný důvod) a jejich vojáci tam umírali, nalepili si Američané v USA na auto nálepku „Podporuji naše vojáky v Iráku“ a měli zato, že koupí té nálepky svou vlasteneckou povinnost splnili.

               Podobné je to teď s virem. Bojovat mají ti, kdo jsou za to placení, tedy lékaři a sestry v nemocnicích. Že by každý občan přispěl svou troškou k boji proti viru a nechal se očkovat, o tom nesmí být ani řeč. Musí to být dobrovolné. Dala by se vyhrát nějaká válka s armádou dobrovolníků? Strach z jehly a vedlejších účinků je příliš velký, ovšem strach z viru taky, a to znásobuje agresivitu antivaxerů na sociálních sítích ale už i v běžném životě. Na Slovensku útočí fyzicky na očkující lékaře a ničí očkovací trasy. V podstatě je to z pohledu válečné terminologie velezrada. Nikdo si ji ale tak neodváží nazvat. Protože se jedná o voliče a politici myslí na příští volby.

               Samozřejmě že jsou tu problémy, které nechci zamlčet. Ano, očkování může mít vedlejší účinky. Nejnebezpečnější z nich trombotická trombopenie končící smrtí, v Rakousku byly popsány dva případy (při 6 milionech očkovaných), druhou nebezpečnou komplikací i když ne nutně smrtelnou je trombóza kavernózního sinu s častostí 1:197 000 – přiznám se, že tento údaj pochází z 30 června 2021, tedy je už poněkud zastaralý, navíc, jak víme, statistikám se nemá až tak věřit. Z těchto dvou komplikací jsem ovšem nezažil ani jednu, a proto nemůžu hovořit z vlastní zkušenosti. Trombózy ovšem můžou nastat i na jiných místech těla. Je to logické. Covid 19 je mistrem světa v tvoření trombóz (Na JIPkách má trombózy 47 procent pacientů a jsou popsány smrtelné embolie i v důsledku lehkého průběhu choroby až do dvou týdnů po zdánlivém vyléčení) a i v očkovací látce zůstanou stopy této schopnosti. Zažil jsem dvě trombózy, které se daly dát do spojitosti s očkováním, jedna v břišních žilách, jedna v noze s plicní embolkou – obě dopadly dobře, pacienti se uzdravili. Tu embolii měla pacientka, která se nechala očkovat Pfizerem, ačkoliv už chorobu prodělala a rámci kovidové infekce měla embolii taky – takové pacienty před očkováním důrazně varuji! Dalším fenoménem jsou záněty srdečního svalu a osrdečníku u mladých mužů, zažil jsem po jednom případě z obou těchto chorob, oba muži ve věku 23 a 49 let se vyléčili bez následků.

               Mám pocit, že naši rodiče nebo spíš prarodiče podstupovali při narukování do armády nepoměrně větší riziko, než jaké je spojeno s oním vpichem. Ovšem teď můžu být obviněn, že do očkování, které má primárně sloužit ochraně zdraví jednotlivce, pletu politiku. Jenže to očkování nemá jen chránit onoho jednotlivce. Ono má i zachránit volná lůžka pro pacienty s jinými chorobami, ono má udržet v práci zdravotní sestry, aby neutíkaly a nemusela se zavírat oddělení a nemocnice. Nemyslím, si, že jsou egoističtí lékaři a sestry, ale ti, kdo odmítají očkování či popírají existenci viru. V nemocnici Deutschlandsbergu byla poslední slova pacientky, než ji museli kvůli selhání plic zaintubovat –byla to paní magistra s vysokoškolským vzděláním – „Kovid není!“.

               Nechci teď generálně odsuzovat lidi, kteří jsou k očkování skeptičtí. Masivní politická kampaň moc nepomohla, zfalšované statistiky už vůbec ne a farmakologický průmysl, myslící jen na vlastní zisky, už vůbec ne. Jak jinak se dá vysvětlit, že stále není na trhu modifikovaná vakcína firmy Pfizer, která by byla účinná proti variantě Delta či Delta plus, i když svého času firma tvrdila, že je schopna takovou vakcínu vyvinout v časovém horizontu několika týdnů? Ale musí se napřed doprodat zásoby! I kdyby ta vakcína neúčinkovala vůbec! Teď se podává třetí dávka vakcíny. Prý to má skvělé výsledky – to aspoň tvrdí statistiky z Izraele. Ovšem takovou euforii jsme už zažili několikrát. Pokaždé přišlo vystřízlivění.

               Taky není zodpovězena otázka, zda se mají skutečně očkovat i lidé, kteří chorobu prodělali. Jsou známky, že prodělaná choroba chrání před novým onemocněním lépe než očkování – podmínkou ovšem je, aby byl člověk SKUTEČNĚ nemocný, a nejen pozitivně testovaný. Virus musí prolomit slizniční bariéru a dostat se do krevního oběhu – až pak se začne tvořit imunita, která může zabránit nové infekci.

               Bohužel, velmi důležitá je politická podpora, kterou antivaxeři dostávají. Určité politické strany poznaly jejich voličský potenciál a hodlají ho využít. Nejde jim přitom ani o zdraví či životy těchto lidí ani o jejich svobodu, jak velkohubě propagují, ale jen o jejich hlasy v příštích volbách. Nebo se pletu, páni Okamuro, Volný, Kotlebo, Harabíne, Fico či Kickle? Účinky této politické propagandy jsou ale fatální.

               Na druhé straně přicházejí zákazy pro neočkované. Ať už se jedná o kina, divadla, restaurace. Samozřejmě, že to chápou jako diskriminaci. Jsou přece svéprávní! Bývalý kancléř Kurz to označil za jejich ochranu. Prostě je držet od možných klastrů na distanc. Nezdá se totiž, že by tito lidé byli ve své naprosté většině schopni odhadnout míru svého ohrožení. Připomínají tak trochu děti hrající si se zápalkami. A když se popálí, běží do nemocnice nechat se ošetřit. Samozřejmě se domáhají přednostního ošetření před autonehodou.   

               Je zajímavé, že nejvyšší míra proočkovanosti je v zemích, kde je vysoká důvěra k místním vládám. Dánsko má proočkovanost přes devadesát procent – je to země, kde prakticky neexistuje korupce a důvěra k vládě je velmi vysoká. Portugalsko, které její premiér vytáhl z ekonomického srabu po roce 2008, 86 procent, malá Malta, kde se korupce špatně tají, dokonce 87 procent. Naproti tomu Rakousko, kde právě kvůli korupční aféře musel odstoupit kancléř Kurz, se nemůže dostat přes 66 procent, Česká republika visí u 57 procent a Slovensko dokonce zamrzlo na 42 procentech. Pokud tedy obyvatelstvo nevěří své vládě, že tato nekrade, nevěří jí ani v otázce očkování.

               Na závěr musím přece jen ukázat nejistotu v mém provakcinačním zápalu. Máme očkovat děti či ne? Na tuto otázku nedokážu s dobrým svědomím odpovědět. Je pravda, že u dětí choroba nevyvolává téměř nikdy vážné zdravotní problémy. V Rakousku popsali k srpnu 2021 celkem 43 případů postkovidového syndromu u dětí, který museli léčit na jednotkách intenzivní péče, zemřelo jen několik málo dětí s jinými vážnými onemocněními. Na druhé straně jsou děti samozřejmě vítaným rezervoárem viru. Virus totiž ve volné přírodě nepřežije, musí mít svého hostitele. Existují staré studie, které dokázaly, že senioři byli nejlépe chráněni proti chřipce v populaci, kde byly proočkovány děti. Nezjistil jsem, jak byly ty děti staré, ale staroušky určitě spíš nakazí děti malé, které se s nimi rády mazlí, než tínejdři. Ne, tady opravdu nevím. Snad nám dají odpověď vakcinační zkušenosti z USA, kde už děti očkují. Žádné dítě by na komplikace po očkování zemřít nemělo.

Děti do války nerukují!

Přiznám se, že mi to leze už hodně na nervy. Koronavirus je téma, které je naprosto výjimečné. Ještě nikdy se tolik expertů nemýlilo v posuzování epidemiologické situace, ještě nikdy se nešířilo tolik fake news a dezinformací a samozřejmě ještě nikdy se nesnažil nikdo udělat z choroby tak lukrativní obchod, jako z koronaviru. Ale žijeme v době industriální a žijeme v době, kde vládnou peníze a morálka se stává stále víc prázdným slovem.

Koronavirus je totiž první skutečně globální problém v čase internetové komunikace. Když jsem kdysi v roce 2011 psal svůj článek o příchodu nové epochy lidstva (Stále nalezitelný na mém webu pod názvem „Pozdní doba“) netušil jsem, jak rychle se moje slova potvrdí. Ano, to, co se děje, nemá nic společného s obvyklou komunikací, jak jsme ji znali z doby tištěných médií, televize a rádia, je to nová kvalita, v žádném případě ne ale vyšší. Kvantita naprosto převládla nad kvalitou. Jak pravil Milan Lasica: „V době před internetom sme si mysleli, že ľudia sú hlúpi, pretože majú nedostatok informácií. Tak to definitívne neplatí.“

Při pohledu na zuřivé protesty proti očkování a proti veškerým opatřením jsem si vzpomněl na kolegu Kuriana v Popradě, který mě kdysi poučil: „Kto sa hlúpy narodí, ten sa už nevylieči.“

Jenže v čase koronavirové krize mám pocit, že je hloupost nakažlivá a přenáší se extrémně rychle, díky internetu možná rychleji než virus sám.

Na druhé straně se vůbec nedivím, že jsou lidé zmatení, znejistění, nemají ani tušení, kde je pravda a jak se mají chovat. Téma využívají okamžitě politické strany ke své agitaci a lovu hlasů, bez ohledu nato, kolik lidí kvůli jejich agitaci zemře.  Jde o hlasy, jde o poslanecké mandáty a jde – opět jednou – o peníze – o to nejdůležitější, co tato moderní společnost zná. Když jsem si poslechl na videu na platformě „Svědomí národa“ příspěvek profesora Turánka, kde naléhavě varoval před mRNA vakcínami, pomyslel jsem si nejprve, jak může profesor Karlovy univerzity dělat takovou negativní propagandu. Argumentoval částicemi Polyetylenglykolu a lipidů, na které je RNA navázána a kam všude se ty částice dostanou. Nejhorší na tom bylo, že měl v podstatě pravdu, RNA je skutečně navázána na lipidy a zabalena do onoho polyethylenglykolu, čili jeho argumentace působila opravdu fundovaně. Ve studiích se tyto částice označené radioaktivní látkou, dostaly do celého těla (i když jejich největší koncentrace byla samozřejmě ve svalu v místě vpichu. Pan profesor ovšem nepřipomněl, že když se toto vyšetření zopakovalo po několika dnech, nebyly tyto částice už detekovatelné – protože je tělo, jako všechno jemu cizí, prostě odbouralo. Mimochodem jsem měl v ambulanci právě před dvěma dny pacientku, která dostala kožní alergickou reakci po očkování vakcínou firmy Moderna – i když bylo známo, že je na etylenglykol alergická, její lékař jí tu vakcínu píchl. Potom se není třeba divit!

Musel jsem si položit otázku, proč to pan profesor Turánek dělá. Možná tomu skutečně věří. Možná má o očkované lidi obavy. Jenže už jsem se naučil kontrolovat zdroje, ze kterých se na mě informace valí. A tak jsem se podíval na platformu „Svědomí národa“. Jméno šéfredaktora Viktora Baroše mi nic neřeklo, ani jsem o něm nic nedohledal. Ale pak jsem se podíval, s kým pan šéfredaktor dělal rozhovory a vše bylo jasné: Doktorka Soňa Peková, kandidující za stranu „Švýcarská demokracie“, poslanec Lubomír Volný, volební lídr Volného bloku, Jana Zwyrtek Hamplová, kandidátka za stranu „Nezávislí“, kterou vede její manžel, statečná bojovnice proti „Milionu chvilek pro demokracii“ a politická kolegyně Jany Bobošíkové, herec Jaroslav Dušek, známý svými „neortodoxními“ názory. Jinými slovy, je to web Volného bloku a s ním spřízněných hnutí. Zda se profesor Turánek nechal zneužít, nebo skutečně s Volným, Lipovskou a Tomášem Vandasem sympatizuje, nevím, závěrečná část rozhovoru svědčila spíše o druhé možnosti. Ale nechci panu profesorovi nic podsouvat. Víme ale, že Lubomír Volný si z boje proti očkování a nošení roušek udělal hlavní volební téma (protože jiné kromě okamžitého vystoupení z EU nemá).

Jenže…

Jenže lidé mohou být zneklidněni právem. Že virus pochází z čínské laboratoře, na tom se shoduje stále více odborníků (slovo expert je už tak zprofanované, že se mu pokusím vyhnout), v tom měla doktorka Peková zřejmě pravdu a já jsem tuto hypotézu zastával ještě v době, kdy byla odsuzována jako konspirační teorie. V tom je právě problém, že v době internetu a nových neznámých výzev je odlišení pravdy od konspirace velmi obtížné a někdy nemožné. Problém je, že tedy máme do činění s něčím, s čím lidstvo ještě konfrontováno nebylo. Něco, co nepochází z přírody se nebude chovat jako přírodní a z toho pramení spousty omylů – přiznám se bez mučení, že jsem se pletl taky mnohokrát.

Jenže i takový umělý virus – mutant – chce přežít. Na rozdíl od klíštěte nemůže viset někde na lístku celý rok a čekat, až půjde okolo někdo, na koho se může vrhnout a přisát. Má na to jen několik minut. Ve volné přírodě nepřežije, potřebuje nutně člověka jako nositele. Jenže lidé se imunizují, ať už v důsledku prodělané infekce nebo očkování a virus si u takového nositele vyláme zuby a chcípne. Jedinou jeho šancí je imunitní odpověď potenciálního nositele obejít, změnit se tak, aby ho imunita nepoznala – čili mutovat. Ještě žádný virus v historii nemutoval, čili nevytvářel své varianty, v takovém tempu jako koronavirus. Samozřejmě že 99,99% těchto mutací není životaschopných a zaniknou. Přežije právě jen ta, která se ukázala životaschopnější než její předchůdci, čili ta, která najde způsob, jak lidskou imunitu obejít. To je momentálně varianta delta, ale už je v „pipeline“ lambda, pak přijde zřejmě kappa a tak dále, co přijde po „omega“ nevím, vědcům bude holt muset něco napadnout. Budou muset být hodně kreativní, mutační potenciál koronaviru je zřejmě nevyčerpatelný.

Delta je infekčnější než původní virus (zatím každá nová varianta byla infekčnější než ta předchozí, ty pindy, o kolik procent to bylo, ponechme stranou. Kdo by to asi tak mohl kvantifikovat, zde šlo jen o to, nahánět lidem těmi z prstu vycucanými čísly strach. Strach v přiměřené míře není úplně špatná věc, protože chrání, v nadměrné míře vede k ochrnutí celé společnosti a je fatální. Jako každý lék by měl být i strach správně dávkován. Což ovšem v čase „sociálních médií“ nepřipadá v úvahu. Tady šedá barva neexistuje, jen černá nebo bílá. Buď absolutní panika nebo absolutní bezstarostnost a popírání existence viru. Kdo se snaží být šedý, jako já, dosáhne čtenosti v řádu desítek návštěv, extrémní názory mají desetitisíce. Jsou zajímavější.

Když přišel Pfizer s očkovací látkou, dodával jedním dechem, že je schopen v průběhu několika týdnů reagovat na mutační změny viru. Technologie mRNA skutečně umožňuje výrobu nové vakcíny velmi rychle. Jde o průmyslový proces. Prostě se identifikuje RNA nové virové varianty a ta se strojově namnoží (odhlédnouc samozřejmě od mnohem složitější fixace RNA oněmi lipidy a polyethylenglykolem, protože jinak by se rozložila během několika sekund). Jenže máme tu variantu delta, máme lambdu – a kde je nová očkovací látka? Přeočkování touto novou vakcínou by dávalo smysl, ale přeočkovávání tou původní…?

Ano, průběhy nákazy variantou delta jsou mírnější a méně časté, ale počet „průlomů očkování“ je podstatný a pohybuje se nad deseti procenty. Sice virus méně napadá dolní dýchací cesty a zůstává v dýchacích cestách horních (pročež nakažení méně kašlou ale o to víc kýchají, což k šíření viru samozřejmě přispívá, protože se tak dostane do většího prostoru), ale právě o tomto víkendu jsme přijali ženu plně naočkovanou se selháním plic v důsledku nákazy delta variantou. Dobře, paní je extrémně tlustá a své plicní selhání k našemu velkému překvapení přežila poměrně dobře, ale přesto je to znepokojující. Očkování chrání proti novým variantám jen nedostatečně – a nová slibovaná vakcína v nedohlednu.

Firma Pfizer vyplatila svým akcionářům za rok 2020 30 miliard dolarů na dividendách. Přesto se jim to zdálo být málo. Taková šance se přece naskytne jednou za sto let! Firma tedy zdražuje vakcínu – má teď díky nešikovnosti Astry Zenecy a slabšího marketingu Moderny (Moderna je menší a slabší než Pfizer a ve snaze dohnat konkurenčního giganta přecenila své možnosti – řada marží byla znečištěna a musela být zlikvidována, což vakcíně Moderny neprospělo – i když se její účinek zdá být dokonce lepší než u Pfizera). A očividně je to třetí přeočkovávání dáno komerčními cíli. Poté, co nadšení pro očkování díky dezinformacím a intenzivní kampani odpůrců očkování (ale i chybějící odvaze vlád, očkování přikázat a nést pak za své rozhodnutí následky) pokleslo, zůstalo na skladech určitě velké množství nepoužitých vakcín. Ty je třeba napřed použít, vyočkovat, až pak se můžeme bavit o nové vakcíně vyrobené z nových mutací viru. Zase jen kšeft, který zpochybňuje celý očkovací proces! Ty peníze prostě stále smrdí – a lidé ten smrad samozřejmě cítí.

Samozřejmě by bylo možné ony přebytečné vakcíny darovat do zemí, které na ně nemají peníze. Možné ano. Ale prosím vás, zadarmo? Pokud některé státy takové vakcíny dostaly, pak jen ty už koupené bohatými státy, kterým pak vakcíny přebyly. Že by takto rozeslal své přebytečné vakcíny ze skladů Pfizer jako dobročinný skutek, na to zapomeňte. Obchod je obchod a tváří v tvář ohrožení, jaké lidstvo zatím neznalo, se dá vydělat víc než kdykoliv předtím. Pfizer byl vždycky žralok mezi farmakologickými firmami, svou bezohledností si vybudoval svou pozici. Proč by měl teď měnit strategii, která ho udělala velkým? Aby si vylepšil pověst? Koho už nějaká pověst zajímá? Zajímavé je jen to, kolik jsme vydělali za poslední kvartál.

Jsem z toho znechucený. Opět se zastavují operace a péče o nekovidové pacienty, unavené sestřičky podávají výpověď nebo utíkají na mateřskou dovolenou, v dlouhodobém výhledu hrozí zhroucení zdravotnictví kvůli nezájmu o tak nebezpečné a nedoceněné povolání. V Česku se zdá, že pandemie neudeří – Češi jsou promoření tak jako žádný jiný národ. Co chtěl udělat Boris Johnson v Británii úmyslně, ale pak tváří v tvář realitě přeplněných nemocnic couvl, zvládla vláda Andreje Babiše svou neschopností neúmyslně. Jenže variantou delta celý ten cirkus nekončí. Přijdou další. Nakolik bude před nimi chránit prodělaná infekce, je otevřenou otázkou. A virus nezůstane jen zdravotní otázkou, ale i otázkou politickou, na níž budou určitě strany lovit hlasy nevědomých a zmanipulovaných.

Nová epocha lidstva, kterou jsem nazýval Pozdní dobou je tady. Naplno a dřív, než jsem čekal. Nepočítal jsem totiž s netěsnou čínskou laboratoří ve Wuchanu.

               Už to tak vypadá. Odpůrci očkování dosáhli významného vítězství, podařilo se jim zabránit proočkovanosti obyvatelstva, která by dokázala zastavit šíření viru Covid 19. Nicméně se musí o toto vítězství podělit, radost nemají jen oni, ale samozřejmě i virus sám. Může spokojeně vydechnout, jeho zničení definitivně nehrozí.

               Ani v Izraeli, který byl dlouho vzorným dítětem ve věci očkování, se nepodařilo dostat kvótu proočkovanosti nad šedesát procent, oněch vysněných osmdesát procent, které by životní prostor viru opravdu dokázalo podstatně omezit, zůstane jen snem. V Německu odmítá očkování 14 milionů lidí. Očkuje se stále, ale není možné si nevšimnout jeho zpomalování a jestliže na začátku vakcíny chyběly, teď přebývají. Nejsou o ně zájemci.

               Musíme si tedy zvyknout na to, že tu virus s námi zůstane. Bude dál mutovat a měnit se, bude hledat cestu k přežití. Každý chce přežít a dělá pro to všechno možné, i viry. Jedinou výjimkou se zdá být člověk. Ten je ochoten se opatření, která mu můžou život zachránit, vzdát. Paradoxně proto, že se bojí.

               Odpůrci očkování můžou tisíckrát argumentovat přirozenou imunitou a zdravým způsobem života, životem v souladu s přírodou, za jejich chováním je prostě strach. Čím vášnivěji to popírají, tím víc se usvědčují. Ať už jde o ten prostý strach z injekční jehly, který hraje velmi podstatnou úlohu, nebo strach z možných vedlejších účinků očkování. Paradoxně se jejich strach poté, co očkování odmítli, nezmenšil, naopak roste. Je to vidět na jejich rostoucí agresivitě. Samozřejmě že člověk při prakticky žádném rozhodnutí nemá jistotu, že se rozhodl správně. A odpůrci očkování, kteří nedokázali potlačit svůj strach z očkování, samozřejmě žijí dále se strachem z nákazy. I ti, kteří křičí, že žádný virus neexistuje, podvědomě tuší, že nemají pravdu a jejich křik je jen snahou utišit své svědomí. Agresivita odpůrců očkování na sociálních sítích je až neuvěřitelná. Hrozby toho, že člověk pustí plyn a zapálí ho, pokud ho přijdou očkovat, protože raději vyletí do vzduchu, než by se nechal píchnout jehlou, jsou jen špičkou ledovce. Ale překvapilo, kolik obránců našel ihned doktor Vlastimil Voráček poté, co nakazil v letadlo do Tokia několik sportovců a zničil jim jejich celoživotní sen účasti na olympijských hrách. A s jakým nadšením a agresivitou ho jeho příznivci bránili proti všem útokům.

               Je samozřejmě možné, aby se lékař nenechal očkovat. Je možné, i když hloupé, když absolvent medicíny považuje za nejúčinnější prostředek proti coronaviru ústní vodu. Ale že s olympijskou výpravou letí lékař, který očividně odmítá klasickou medicínu a spoléhá na alternativní metody léčby, je obraz bídy a selhání organizace ze strany Českého olympijského výboru. Následné podsouvání černého Petra, kdo doktora Voráčka kandidoval, je jen ukázkou morálního marasmu, ve kterém se naše společnost nachází.

               Demokratické systémy se ukázaly jako neschopné koncentrovaného boje proti zřejmému nepříteli, kterým byla pandemie. Jestliže Čína, kde epidemie vznikla a kde zřejmě skutečně unikl nový virus z laboratoře, dokázala pandemii účinně potlačit drastickými opatřeními, v demokratických zemích bez výjimky systém ochrany selhal. Systém postavený na svobodě jednotlivce není v současné době schopen postupovat jednotně. Jestliže bychom přirovnali současnou situaci k válce, pak v těchto státech je ponecháno každému na svobodné vůli, zda se přihlásí do armády a zda bude na nepřítele střílet. Kdyby tak jednaly státy napadené fašistickým Německem v druhé světové válce, žili by Češi někde v sibiřské kolonii a slavili by každoročně 20. dubna jako státní svátek narozeniny vůdce. Tehdy volili někteří lidé odpor proti diktatuře, i když jim hrozilo zranění či smrt statisíckrát víc než těm, kteří by se zapojili do boje proti zákeřnému viru prostřednictvím očkování. Samozřejmě i tehdy mnozí kolaborovali s Němci a ze strachu jim sloužili. Dnes lidé kolaborují s virem, který je schopen lidstvu napáchat obrovské škody. Opět ze strachu. Ale v popředí je především egoismus. Když se nechají naočkovat „ti blbci“, virus stejně zmizí a já se očkovat nemusím a nemusím riskovat vedlejší účinky! Jsem prostě chytřejší než to „stádo“! Třicet let je společnost vychovávána k egoismu, někdejší prezident Klaus ho pozdvihl na piedestál symbolu úspěchu. Není to náhoda, že právě tito kazatelé egoismu stojí i teď v popředí kampaně proti očkování, proti společenskému přínosu každého jednotlivce k všeobecnému blahu. To všeobecné blaho tyto lidi totiž nikdy nezajímalo. Jen vlastní prospěch.

               V podstatě bylo občanskou povinností každého občana přispět k boji s nebezpečím zvaném pandemie, jen tak se dala porazit. Nestalo se. Odpůrci totiž okamžitě dostali politickou podporu. Jen paradoxně od stran na pravém okraji politického spektra, kteří pod zástěrkou propagace svobody jednotlivce usilují o zavedení fašistických diktatur typu Ruska nebo Běloruska. V demokracii jde totiž o voliče. Poté, co došli migranti, ztratily tyto strany, které nemají žádný konstruktivní program a musí se spoléhat na šíření strachu a nabízení ochrany před určitým nebezpečím, které ony samy propagují, munici. Neměly svým voličům co nabídnout. Covid a strach z očkování jakož i odpor k nošení nepohodlných roušek a respirátorů byl pro ně darem z nebe. Hned se tohoto tématu chopily a zajistily si tak existenci, poslanecké posty a slušné platy i pro budoucí období. Kdo by se takové šance nechopil? Že proto umře pár stovek nebo tisícovek lidí? Vadilo to snad Hitlerovi? Vadí to Putinovi nebo Lukašenkovi? Lidé jsou jen voličský potenciál, nic jiného.

               V roce 2011 jsem napsal článek o tom, že podle mého soudu zavedením internetu skončil novověk, jaký známe a který začal vynálezem knihtisku v roce 1455. Tehdy jsem porovnával současnou společnost s dobou minulých století, nedokázal jsem si ale ještě představit, co ona urychlená výměna informací způsobí. Covid ukázal, co internet dokáže. Bleskové šíření dezinformací konspiračních teorií, organizace demonstrací a protestů. Síť duchem spřízněných, nebo jak by to nazval John Kennedy Toole „Spolčení hlupců“. Je to nový fenomén a společnost na něho není, a ještě ani nemůže být připravena.

               Zatímco naočkovaná většina se diskusím většinou vyhýbá, protože má pocit, že už je „za vodou“, neočkovaní se předhánějí v počtu a agresivitě příspěvků. Zahlušují tím křikem svůj vlastní strach, vytvářejí ale tím dojem, že představují většinu. Protože jejich příspěvky jsou většinové a každý jiný názor je okamžitě nesmlouvavě napadán. Ale skutečnost, že je určitý názor nejhlasitěji prezentován, neznamená, že je většinový, a i kdyby většinový byl, neznamená to ještě dlouho, že je pravdivý.

               Bohužel tu politika žalostně selhala. Ve strachu o preference, o voliče a o své zvolení v dalších volbách se skoro nikde neodvážili politici převzít opravdu zodpovědnost a bez ohledu na ztrátu vlastní popularity prosadit nekompromisní boj s neviditelným virovým nebezpečím. Povinné očkování bylo možné. V Rakousku argumentovali, že by to odporovalo ústavě, i když ta ústava se nezměnila od padesátých let a v šedesátých povinnost očkování zákonem dána byla. Jenže politici pustili do kalhot. Ve společnosti, která se k smrti ráda soudí by museli převzít zodpovědnost na vedlejší účinky očkování. A toho se báli. Samozřejmě by se našli kverulanti, kteří by i jen kvůli bolesti v očkovaném rameni vymáhali velké sumy odškodnění. Ale i kdyby je stát musel naplatit, vyšlo by to stále o mnoho levněji než lock downy a strach z nákazy, který paralyzuje veřejný život. Ale šlo hlavně o voliče! Povinné očkování by nahnalo jeho odpůrce do politického tábora krajní pravice. A jde o hlasy! Určitým politikům, jako Babišovi, jde opravdu o přežití. Nechtěl tedy riskovat ani jeden hlas. Ovšem přinutit lidi se nechat očkovat oklikami, jako je povinné testování a platba za testy vzbudí jen nevůli a neposlušnost. Každý cítí falešnost těchto opatření, snahu vyzrát na ty “neposlušné”. A ti se budou dát snažit vyzrát na vládní moc – aby si uchovali své ego chytřejších a informovanějších.

               Samozřejmě, očkování má vedlejší účinky. Jsou zřídkavé, ale jsou. Já sám jsem zažil jednoho padesátiletého muže s perikarditidou po očkování Pfizerem (zánět osrdečníku se bez následků vyhojil) a trombózu břišní mezenteriální žíly, která vznikla v časovém odstupu od očkování, který je velmi podezřelý. V současnosti leží na oddělení člověk s náhodně zjištěnou plicní embolií – ani o ní nevěděl, byla tak malá, že mu nedělala potíže. Ale souvislost s očkováním se nabízí i tady. Nevěřím oficiálním statistikám vedlejších účinků, určitě nejsou všechny případy hlášeny a počet komplikací je tedy určitě o něco vyšší, než udávají statistiky.  Ale stále se jedná o počty v řádu zlomků promile. Ovšem když se člověk očkovat nechá, má tu látku v sobě a ona pravděpodobnost 1:100 000 nenávratně vstupuje do hry. Pokud se očkovat nedá, má určitou šanci, že ho třeba virus nenajde. Je to tedy pštrosí politika. Hlava do písku a tvářit se, že se nic neděje. Třeba to vyjde!

               Samozřejmě hraje roli i nepříliš dobrý management očkování. EMA se nevyznamenala, dlouhodobým popíráním vedlejších účinků nezvýšila ochotu se nechat očkovat, jak zřejmě doufala, ale jen zvýšila nejistotu a hnala vodu na mlýn konspiračním teoriím. Co předvedla Astra Zeneca, je pod jakoukoliv úroveň, její působení zanechalo neodstranitelné škody. Rychlost očkování nebyla dostatečná. Bylo třeba, aby skutečně každý, kdo měl zájem, byl naočkovaný ještě před začátkem července. To se ani zdaleka nepodařilo. Mezitím přišlo léto, počet infekcí poklesl a s ním i ochota nechat se píchnout. Pštrosi začali doufat, že ta hlava v písku stačí. Katastrofální čísla z Ruska nebo Tuniska nedokážou motivovat, je to něco vzdáleného, orientálního, tak jako když se objevily první zprávy o zatím neznámém viru v Číně. Kdo to tehdy bral vážně?

               Nedostatečná proočkovanost dala viru možnost přežít. Samozřejmě že tvoří mutace, aby obešel lidskou imunitu, protože to je jeho jediná šance na přežití. Teď tu máme mutaci delta, potom přijde lambda (nevím proč byla vynechána kappa) a jednou přijde problém, jak pojmenovat variantu, která přijde po mutaci omega. Ochota se nechat přeočkovávat bude samozřejmě stále nižší a skončí nakonec někde u čísel chřipkového očkování (V Rakousku v roce 2019 to bylo osm procent). A lidi budou umírat, začne to zase někdy v září a v říjnu s vrcholem v zimě. Medicínská zařízení se na to musí připravit. Logicky je každá nová varianta nakažlivější než ta předchozí, protože se pool nakazitelných zmenšuje – někteří vytvořili protilátky chorobou, jiní jsou naočkovaní a někteří zemřeli. Virus se tedy musí snažit. Dobrá zpráva je, že těžké průběhy s pobyty v nemocnicích mají prakticky výhradně jen neočkovaní. Úmrtí v USA jsou pak jejich naprostou doménou, v současnosti je mezi úmrtími 99,6 procent neočkovaných. Úmrtnost mezi nakaženými je ale stále příliš nízká, než aby pomohla vyhubit lidskou hloupost.

               Milan Lasica, na kterého s nostalgií vzpomínám, kdysi řekl: „V časoch před internetom sme si mysleli, že ľudia sú hlúpi v dôsledku nedostatku informácií. Tak to definitivne neplatí.“

               Lasica mi vždy imponoval svou moudrostí. Ani ta před smrtí nechrání.  Ale aspoň do určité míry před smrtí na koronavirus. Delta varianta dokáže očkované nakazit, nevyvolává u nich ale nebezpečné příznaky. Nedostává se u nich totiž do dolních dýchacích cest. Typickým příznakem je tedy místo kašle kýchání. Pro virus je to příznivé, kýcháním se dostane do podstatně většího prostoru a najde víc potenciálních obětí (pro něho jsou to hostitelé, kteří mu umožňují přežít). Pro člověka je to relativně příznivé taky, nějaký ten ucpaný nos se dá dobře přežít. Kdybychom se s virem dohodli na tomto kompromisu, bylo by to nakonec optimální. Jenže tento kompromis platí jen pro očkované. Část těch neočkovaných skončí v nemocnici. Na ventilátorech, na kyslíku a s plicními emboliemi.  Jenom doufám, že ministři zdravotnictví nepropadnou panice a nezačnou zase omezovat normální péči pro necovidové pacienty, jako to už dvakrát bylo. Covid se poté, co se podaří nabídnout očkování každému, kdo o něho bude mít zájem, stane soukromou záležitostí.

               Každý člověk měl právo se rozhodnout mezi očkováním a nákazou. Ti, kdo zvolili nákazu, ale nesmí bránit v tom, aby se ti ostatní dostali k dobrému lékařskému ošetření. Ať si klidně volí Volného, Bobošíkovou, Lipovskou, Okamuru nebo Kickla. Ale ať se nederou do nemocnic a neblokují místa na intenzivních jednotkách.

               Na závěr mě napadá citát od Friedricha Nietscheho: „Šílenství je u jedince ojedinělým fenoménem, u skupin, politických stran a národů je ale pravidlem.“

               Předesílám, že jsem byl vždy příznivcem vládních opatření na omezení virové pandemie, pokud se dala logicky zdůvodnit a dalo se jim porozumět. Jsem zastáncem očkování, protože je to podle mého soudu jediná cesta, jak pandemii překonat. Samozřejmě se to dalo dělat rozumněji a například místo mnohatýdenního zatloukání, že Astra Zeneca žádné trombózy nedělá přiznat, že dělá, ale prakticky výhradně u žen před menopauzou a tuto skupinu z očkování touto vakcínou prostě vyjmout. Nebo očkovat ty, kteří chorobu už prodělali a jsou tedy imunní, až nakonec.

               Byl jsem i příznivcem nošení FPP 2 masek v uzavřených prostorech a jsem přesvědčen, že kdyby se přes léto nakoupilo nebo vyrobilo dostatek těchto masek a hned v říjnu se přikázalo jejich nošení, mohli jsme si velkou část lock downu a velký počet mrtvých ušetřit.

               Nikdy jsem zcela nepochopil uzavření obchodů, pokud by tam lidi ty masky nosili ani zákaz ubytování v apartmánech na sjezdovkách, které v provozu byly (teď mluvím o Rakousku). Tady zřejmě hrál svou úlohu strach, že by se lidi v apartmánech navštěvovali a společně opíjeli. což bylo dost možné. Dost dobře jsem nepochopil, proč se nesmí hrát pod širým nebem tenisová čtyřhra, když je pro skoroseniora jako já nebezpečí zranění při dvojhře tisíckrát větší než nebezpečí nákazy virem. Ale dobře, je to zakázáno, nehrajeme.

               Přesto jsem byl stále i přes tyto výhrady pro dodržování pravidel. Až jsem se rozhodl navštívit mamku. Za tím účelem totiž musím přes rakousko-českou hranici. A protože jsem spořádaný občan, rozhodl jsem se to udělat podle předepsaných pravidel. A pochopil jsem absurdnost celého systému.

               Předesílám, že jsem od února proti koronaviru naočkovaný – zasloužil jsem si toto privilegium prací na JIPce s koronavirovými pacienty. Mám potvrzení o přítomnosti protilátek proti koronaviru, tedy o dostatečné imunizaci a jak víme, očkování snižuje i pravděpodobnost se koronavirem nakazit a dál ho roznášet o 96 procent. Tato skutečnost není ale nikde zohledňována, nehraje tedy při předpisech omezujících volnost pohybu osob žádnou roli.

               Přechod hranice je možný s antigenním testem z posledních dvaceti čtyř hodin. To nebyl až tak velký problém, i když jsem v přímo šíleném pracovním stresu zachytil laboranta Laszla, který tyto testy v pátek prováděl, v posledním momentu, když už své pracoviště opouštěl. Byl milý, test udělal a já jsem nezapomněl před odjezdem vytisknout potvrzení o negativním výsledku.

               Už ve čtvrtek jsem vyplnil na stránce českého velvyslanectví v Rakousku online formulář o úmyslu jet do České republiky. Bylo to docela veselé. Když jsem zadal místo, kam hodlám jet Starojicka Lhota, napsal mi počítač, že to místo nezná. Dobrá, pomyslel jsem si, má rodná vesnička je přece jen díra, která možná nestála za zaznamenání. Zadal jsem tedy obec střediskovou Stary Jicin. Opět negativní výsledek. Zadal jsem město okresní Novy Jicin. Počítač neznal ani toto město ale vyžadoval po mně o to naléhavěji, a abych zadal cíl cesty. Ze zoufalství jsem zadal Ostrava, tedy město krajské a hle, počítač ji znal. Další otázka byla, zda se mnou cestuje dítě pod osmnáct let. Klikl jsem na „ne“ a dotazník jsem odeslal. Kolonka výhružně zčervenala a žádala, že „minimálně jedno dítě pod osmnáct let musím uvést“.  To mě znejistilo. Podíval jsem se, zda jsem omylem nekliknul při otázce, zda vezu s sebou děti na „ano“. Nebylo tomu tak. Aktivován byl bok „ne“. Odeslal jsem dotazník znova a napsal mi to samé. Bez dítěte pod osmnáct let mě prostě do Česka nepustí. Začal jsem přemýšlet, kde si mám to dítě půjčit a zda se mnou bude chtít cestovat.

               Spásnou myšlenkou bylo vystoupit ze stránky a potom tam znovu vstoupit. Teď už po mně formulář dítě nevyžadoval. Tehdy mě napadla spásná myšlenka přehodit německou klávesnici na českou, čímž jsem měl k dispozici čárky a háčky. Zadal jsem Starý Jičín a hle – ono to fungovalo. Jak to dělají Němci, kteří na počítači nemají českou klávesnici, nevím. Musí zřejmě jezdit jen do Prahy nebo do Brna, tedy do měst, která žádné háčky a čárky nemají.

               Mohl jsem se vydat na cestu. Na hranici mě nikdo nekontroloval, pohraničník nebyl v dohledu ani na rakouské ani na české straně. I když jsem měl na sedadle spolujezdce připravený jak vytištěný formulář, tak i potvrzení o negativním antigenovém testu a pas s očkovacím průkazem.

               Až na benzinové pumpě jsem pochopil, že to nebude tak snadné, když jsem chtěl koupit dálniční nálepku. Velmi milá paní mi sdělila, že to nejde, že je to možné jen online. Upozorňuji, že jsem analogový typ a internet na mobilním telefonu nenávidím – už proto že je to tam všechno hrozně maličké a já na to nevidím. Ona velmi milá paní mi sdělila, že se dálniční nálepky dají koupit na pumpách Eurooil, ovšem žádná taková se v okruhu sto kilometrů nenachází. Pak mi ale prozradila, že když pojedu zpět na hranici a tam zabočím na odstavné místo kamionů, je tam a, na kterém se nálepka koupit dá. On je sice „schovaný, aby ho lidi nenašli“ – konec citátu, ale dala mi náčrtek, díky kterému (JEN DÍKY KTERÉMU) jsem ho našel. Nákup dálniční nálepky byl jednoduchý i pro analogovou osobu mého typu a – první pozitivní překvapení, nálepka platí na dobu jednoho roku, tedy ne na rok kalendářní! Překvapení to bylo milé, jen nevím, jak si s tou situací poradí rodilý Rakušák nebo Němec. Ale to není můj problém. Česko přece není žádná země vítačů!

               Dojel jsem k mamince a nastoupil povinnou pětidenní karanténu. Navzdory negativnímu testu, očkování a důkazu protilátek. Samozřejmě existuje možnost se z karantény nechat vytestovat negativním PCR testem. Při nejlepší vůli jsem ale v celém Severomoravském a Olomouckém kraji nenašel ani jediné testovací místo, které by testovalo mezi pátkem večer a pondělím 16 hodin. Takže jsem se přes rezervaci nahlásil na test v Novém Jičíně na 16 hodin v pondělí. Do té doby jsem oficiálně nesměl opustit maminčin dům, což ovšem usnadňovalo deštivé počasí. Jako bych si ho objednal, ven by ani psa nevyhnal. Ani toho Blatného PSA zřejmě ne.

               V pondělí jsem se tedy dostavil k testu a po jeho výsledku jsem získal volnost pohybu. Teoreticky. V praxi ne. Výsledek totiž člověk dostane do 48 hodin. Takže jsem vlastně ani jindy než v pondělí na test jít nemohl, protože jinak bych do středy, kdy jsem nejpozději musel zpátky, nedostal výsledek. Ještě že je ten test platný 72 hodin, takže jeden den byste se mohli cítit volní. Ale necítíte, protože ve středu nejpozději musíte zpět, abyste do neděle odseděli povinnou karanténu v Rakousku. Důvod? Navzdory očkování, protilátkám a negativnímu aktuálnímu PCR testu jsem musel na dalších pět dní do karantény. Při nástupu do této karantény ve středu mi tato končila v neděli, abych se musel v neděli nechat opět otestovat a v pondělí mohl nastoupit do práce. V případě, že bych z důvodu karantény do práce nastoupit nemohl, není zaměstnavatel povinen mi vyplácet za dny, kdy bych musel zůstat doma, plat. Odhlédnouc od faktu, že by za mě neměl kdo pracovat neřkuli nastoupit do nočních služeb.

               Samozřejmě jsem byl povinen před odjezdem do Rakouska opět vyplnit příjezdový formulář. Na hranici mě zastavili rakouští celníci a svědomitě zkontrolovali cestovní pas, výsledek PCR testu a ptali se na registraci. Přitom zjistili, že jsem vyplnil špatný formulář. Kde je na internetu ten správný, netuším. Byli ale velmi milí a slíbili, že ten formulář na základě údajů, které jsem uvedl ve „špatném“ formuláři, ten správný vyplní. Stačilo podepsat a vyrazit na cestu do Rakouska – do oné pětidenní karantény

               Daná opatření, kterým se musí podrobit i očkovaná osoba, nemají se zdravým rozumem nic společného. Je to prostě mocenská hra a buzerace občana. Ze strany české stejně jako ze strany rakouské. Dokonce i rakouští ústavní právníci se vyjádřili, že taková omezení osobní svobody jen na principu solidarity (s neočkovanými) nejsou ústavně zdůvodnitelná. Zřejmě to není náhoda, že obě vlády na obou stranách hranice mají permanentní problémy s ústavou a s ústavními soudy. Je zřejmé, že kdo by všechna tato pravidla skutečně přesně dodržoval, si musí sám o sobě myslet, že je blbec (to je můj případ). Nedivím se, že naprostá většina lidí na taková pravidla kašle. Ale fatální je jiná věc. Jestliže už kašle na pravidla, která se prostě chápat ani dodržovat nedají, kašle i na všechna ostatní. Protože je určili ti stejní lidé – tedy naši milovaní politici. Kteří se budou ucházet o naše hlasy. Říkám už teď, že marně.

               Nevolím blbce a už vůbec ne lidi, kteří dělají blbce ze mě. Protože mě to uráží.

PS: Už po dopsání tohoto článku jsem se dozvěděl, že se prý bude rozvolňovat. Zřejmě proto, že si polovina Rakouska už na nadcházející svátek Božího těla objednala ubytování v Itálii. A za daných podmínek by tam prostě jet nemohla. Pro mne příliš pozdě.

               Ano, tento článek jsem měl napsat před několika měsíci. Teď budou právem někteří lidé argumentovat, že po boji je už každý generál. Přesto si myslím, že to ještě má smysl, i když z mé pozice nemůžu nic změnit. Protože těch několik lidí, kteří mé příspěvky čtou, nemají žádný vliv na průběh boje s oním zákeřným virem, tedy nesedí v generálním štábu. Tam sedí lidi jako zmatený Babiš, ukecaný Havlíček, beztvarý a bezcharakterní Hamáček, do své krásy zamilovaná Schillerová a zřejmě mírně dementní Arenberger. Kdo ještě, nechci ani vědět. Boj ovšem ještě neskončil. Zkusme si tedy zrekapitulovat, proč vše dopadlo tak, jak to dopadlo, tedy špatně a proč muselo díky chaotickému a nesmyslnému velení zemřít 30 000 českých občanů. Pokusím se být stručný a sepsat to do následujícího desatera:

1. Úplné zaspání v letní pauze. Příprava na druhou vlnu se prostě neodehrála. Jestliže se dalo chápat, že na tu první vlnu nemohl být nikdo připraven, v případě druhé a třetí vlny už to bylo naprosto nepochopitelné. Kdyby se přes léto nakoupily nebo začaly vyrábět respirátory a hned na začátku druhé vlny se zavedlo jejich povinné nošení (tedy v čase, kdy byli lidé ještě ochotni určité příkazy akceptovat), mohl si stát ušetřit hodně lock downů. Místo toho se šířila z populistických důvodů atmosféra, že je už vše přečkané, že jsme díky geniálnímu vedení předsedy vlády virus porazili a na Karlově mostě se organizovala hostina, při které celému světu tuhla krev v žilách. Podobně jako teď, když v Indii povolili největší hinduistický náboženský svátek, který ve svém důsledku kosí Indy po tisících. Pustit lidi před vánoci do hospod pak byl přímo zločin. Ano, voliči to vyžadovali a vláda starající se především o své preference jim to nehodlala odepřít. A pak se děly věci. Poté už nebylo cesty zpátky.
2. Zavírání obchodů a likvidace malého podnikání je hospodářským zločinem. Proč to bylo nutné, mi zřejmě nikdo nevysvětlí. Ano, jiné je to v restauracích a v hotelech. Tam člověk musí logicky při konzumaci dát dolů respirátor a vydechuje virus do prostoru. Minimálně od vánoc jsme už věděli, že se nejedná o klasickou kapénkovou infekci, jak ji známe z chřipky, ale o šíření aerosolem, který zůstává ve vzduchu podstatně déle a stačí projít jeho oblakem a virus se dostane do dýchacích cest. Ale zavření malých obchodů a ponechání velkých řetězců? Aby se do omezeného prostoru natlačilo co nejvíc zákazníků? Za předpokladu nošení respirátorů (samozřejmě kvalitních, ale to už je zase jiná historie) mohly zůstat obchody otevřené. Ve Štýrsku teď na jaře udrželi nervy a ponechali obchody v provozu. K žádnému nárůstu infekcí nedošlo. Ve Vorarlbergu otevřeli restaurace. Během dvou týdnů stoupla incidence z 69 na 100 000 obyvatel a týden na 278/100 000/týden. Samozřejmě že hejtman Wallner křičel, že mezi těmito dvěma věcmi nevidí žádnou souvislost. A potom mu má někdo věřit! Prakticky za každým výrokem politiků stála nějaká lobby, skoro nikdy ne racionální rozhodnutí. Ano, gastronomie se očividně zachránit nedala. Ale malé obchody mohly přežít a ušetřit tak státu spoustu peněz. Jestliže ovšem je pro restaurace aspoň do určité míry možné využít pomocí dodávkových služeb dodávky jídla do domu, pro malé obchody se spotřebním zbožím je to v konkurenci Amazonu a dalších obrů naprosto nemožné.
3. O zavření škol se samozřejmě mohou vést spory. Je to těžko rozhodnout, ale právě proto se zde měly koncentrovat epidemiologické výzkumy. Středočeská studie neprokázala mezi školou povinnými dětmi prakticky žádné infekce. Otázka je, zda zde virus skutečně necirkuloval nebo zda stály použité antigenové testy za …… Je pravdou, že proočkováním dětské populace v čase chřipkové epidemie se nejúčinněji snižuje počet nemocných i v starých věkových kategoriích (dokonce více, než když očkujete ty staříky). Kolaterální škody zavřených škol skoro celý rok jsou ale hrozné. To ovšem nikoho nezajímá, protože tady „nejde o peníze“.
4. Testování na pracovištích mělo být to první, a ne to poslední, co se zavedlo. Právě pracoviště byla největším semeništěm infekcí a spoléhat se na to, že se lidé budou dobrovolně testovat, když jim šlo o práci a existenci, bylo naivní (nebo úmyslné, protože takové testování přece stojí peníze). Lidi chodili do práce, aby je z ní nevyhodili a aby dostali plat a šířili virus mezi spolupracovníky. Podchycením clustrů na pracovištích se mohlo šíření infekcí podvázat nejrychleji. Jenže šlo o to, že testy by firmy stály peníze (a čím větší firma, tím víc, takže nejvíc Agrofert?) a škody způsobené neschopenkami a karanténami mohly taky něco stát. Zavedlo se až v březnu, když už bylo nejhůř. Jenže nejhůř být nemuselo. Pak to stálo všechno mnohem víc.
5. Strategie očkování nebyla prakticky žádná. A není dodnes. Už při nákupu vakcín nepadlo žádné rozhodnutí (nakupovalo se plošně – od každé firmy trošku) – a na tom se dodnes nic nezměnilo. Samozřejmě bylo hodně těžké odhadnout, která z firem bude na trhu první, která vakcína bude nejbezpečnější a která firma je dost seriózní, aby splnila slíbené dodávky. Jenže kdo zná, jak to na světě chodí, díval by se velmi bedlivě do Izraele. Nevěřím, že existuje jediný farmakologický koncern, kde by neseděl v dozorčí radě aspoň jeden Žid. Nevěřím tedy ani, že jde o náhodu, že právě Izrael vsadil na správného koně a očkuje velmi úspěšně vakcínou Pfizer Biontech. Prostě měli Izraelci „Insider“ informace. A nešetřili. Místo nesmyslného handrkování o ceně (ušetřily se tak miliony a ztratily miliardy) nabídli údajně místo deseti dolarů za vakcínu dvacet. A vakcíny dostali přednostně. Kšeft je kšeft. Chápu, že je taková věc velmi citlivá a kdyby se na něco takového přišlo v EU nebo v České republice, okamžitě se objeví otázka „co za to ten člověk dostal“. Tak jsme si zvykli na korupci, že si už ani nedovedeme představit, že by se něco dělo bez ní. Ale kompetence při nákupu vakcín prostě chyběla. Jak v Bruselu, tak v Praze i ve Vídni.
6. Při očkovací strategii bylo možné postupovat mnohem rychleji a efektivněji i při relativním nedostatku vakcín. Proč bylo potřebné očkovat lidi, kteří už infekci prodělali? Ti byli proti infekci chránění, epidemiologických dat bylo k tomu dostatek. U pacientů, kteří prodělali klinickou – tedy příznakovou – nákazu v posledních třech měsících to bylo naprosto zbytečné, u odstupu šest měsíců a víc je to už sice méně jisté, ale i tady je přece spolehlivá metoda měření protilátek v krvi. Kdo je má, žádné očkování nepotřebuje. Kolik lidí onemocnělo podruhé a hlavně – kolik z nich mělo těžký průběh? Mohla se tak ušetřit spousta vakcín pro lidi mladších ročníků, kteří na očkování marně čekají dodnes. Lidé, kteří už nemocní byli, se mohli přeřadit na konec seznamu, nic zlého by se tím nestalo. Jenže plošné očkování je samozřejmě organizačně jednodušší než selektivní. Z přemýšlení bolí hlava.
7. Strategie při volbě vakcín chybí úplně. Prostě se očkuje tím, co je právě k dispozici. Přitom se jedná o vakcíny s rozdílným principem účinku. Po vektorových vakcínách (Astra Zeneca, Johnson and Johnson, Sputnik) se objevily trombózy (ke Sputniku chybí v této věci údaje).  Bylo to poměrně logické. U vektorových vakcín se jedná o genově zmanipulovaný adenovirus, který vypadá jako koronavirus. Že převzal – ve velmi oslabené formě – i určité vlastnosti viru, který je mistrem světa v tvoření trombóz v lidském těle, nebylo žádné velké překvapení. Jenže tyto trombózy postihly prakticky výhradně ženy před menopauzou, mladší 55 let. Proč nebylo možné zcela jasně tuto skupinu z očkování vektorovými vakcínami vyčlenit (a očkovat je mRNA vakcínami, kde tento vedlejší účinek není dokumentován nebo je zanedbatelný) a ostatní lidi dál těmito vakcínami očkovat? Vneslo by to klid do obyvatelstva a zvýšila by se důvěra, spolupráce a akceptovatelnost vakcíny. Do dneška si nikdo netroufl říct v té věci jasné slovo. Ze strachu z obvinění z diskriminace? Křečovitá snaha EMA tvrdit, že se vlastně nic neděje a „pozitiva vakcíny převažují nad negativy“ je kontraproduktivní. Důvěra ve vakcíny se tím jen snižuje.
8. Plošné uzavírání okresů a obcí způsobilo jen chaos. Protože přišlo příliš pozdě. Kdyby se začalo s lokálním uzavíráním okresů s vysokou incidencí (jak se to dělo v březnu 2020) včas, mělo by to určitý význam. V Rakousku uzavřeli okres Schwaz (samozřejmě v Tyrolsku, kde do každého údolí vede jen jedna cesta, se okresy uzavírají snadno, stačí na to pár policistů) a pustili lidi ven jen s negativním testem a současně postižený okres plošně proočkovali bez ohledu na věk. Velmi rychle se podařilo lokální ohnisko zvládnout. Hasit se má v okamžiku, když začne hořet tuk v pánvi na plotně. Když už hoří celý dům, je pozdě. Česká vláda počkala, až plameny zachvátí celý dům. A ani pak se nedržela doporučením profesionálních hasičů.
9. Korupce a papalášství provázelo celou koronavirovou éru, a to snižovalo rozhodujícím způsobem důvěryhodnost opatření. Ať už šlo o nedodržování pravidel prominenty (i když oni sami tato opatření přikázali), aféry s výrobou a distribucí nekvalitních respirátorů, dotace do firem dcery ministry zdravotnictví (na výrobu dezinfekčních prostředků). Na každé tragédii, ať už je to válka nebo epidemie, se snaží určití bezcharakterní supi nabalit. Jenže když to dělají tak okatě a hloupě, že to vidí každý obyčejný občan, nemůžou počítat s tím, že budou oni občané dodržovat předpisy.
10. Určitá pravidla byla nastavena tak, že se prostě dodržovat nedala. Jako cestování přes hranici s několikanásobným testováním a karanténou na obou stranách hranic. V podstatě to bylo myšleno tak, že když není možné cestování do jiných zemí EU zakázat (tento postup na jaře 2020 byl v podstatě nezákonný), tak mělo být aspoň uděláno nemožným. O zákazu prodeje šatstva pro dospělé a povolení prodeje dětského a spory o tom co je ještě dětské číslo a co ne, nemusíme zřejmě ani hovořit. To je téma pro satiru, ne pro analýzu. Jestliže je ale určitě pravidlo nepochopitelné, lidé se s ním nedokážou ztotožnit – a hledají cesty, jak je obejít – a můžete se spolehnout, že je najdou. I kdyby je to mělo stát život. Protože pak se neobcházejí jen ona pravidla nesmyslná, ale všechna. Důvěra ve stát je v krizových situacích esenciální. Ve skandinávských zemích (dokonce i v tom Švédsku, kde se rozhodli jít jinou riskantní, a ne příliš úspěšnou cestou) byly počty obětí nízké. Opatření byla přijata skupinami odborníků a vládou uplatněna jedna ku jedné bez politického kalkulování, zda se to bude voličům líbit nebo ne. Protože v těchto zemích historicky neexistuje prakticky žádná korupce, je důvěra ve vládní rozhodnutí vysoká. Výsledky jsou velmi pozitivní.

Je zřejmě zbytečné plakat nad rozlitým mlékem. Chyby se staly a byly přímo fatální a často i hloupé. Stačilo by ale, kdyby se vlády aspoň z těchto chyb poučily a připravily se na opakování možné situace – i když samozřejmě všichni doufáme, že se opakovat nebude. Chaoti, kteří sedí ve Strakově akademii v současnosti, to ale určitě nedokážou.

               Když se lidi cítí vůči určitému nebezpečí bezmocní, žene je strach k iracionálním rozhodnutím. Od okamžiku, kdy se v Evropě objevila infekce kovidem 19 jsme byli svědky několika vln tvrzení o zaručeně účinkujících lécích, často s následnou dezinformací, že farmakologická lobby blokuje informace o použití těchto levných léků, aby prosadila léčbu preparáty drahými, i když neúčinnými. Tyto léčebné trendy byly často podloženy laboratorními nebo i klinickými studiemi. Jednalo se o léky, používané v jiných indikacích, u nichž byl „náhodně“ prokázán účinek na kovid 19. Jako první to byl Hydrochlorochin, vlastně lék proti malárii, používaný i při léčbě revmatických onemocnění, jako revmatoidní artritida a kolagenózy. Tento lék zvyšuje obsah Zinku buňkách a Zinek blokuje replikaci RNA virů. Proto se předpokládal účinek proti RNA viru Koronaviru. První malé klinické studie z Marseille měly tento účinek potvrdit, později se definitivně prokázalo, že tento lék proti koronaviru nepomáhá, díky svým vedlejším účinkům ale může škodit.

               Používáno bylo virostatikum Remdesivir, výsledky ale opět nebyly přesvědčivé.

 Neúčinné se ukázaly i hříšně drahé monoklonální protilátky, které měly blokovat přehnanou imunitní reakci organismu, která byla příčinou fulminantních smrtelných průběhů choroby.

               V poslední době vznikla podobná euforie kolem antiparazitního léku Ivermektinu. Lék používaný proti svrabu (Scabies) měl v experimentu prokázat blokování množení koronaviru, následovala celá řada opět velmi malých klinických studií. V lednu 2021 registrovala platforma Cliniclatrials.gov celkem 46 studií, v březnu 2021 pak „Front Line COVID-19 Critical Care Alliance“ provedla metaanalýzu 24 studií, z nichž bylo 12 už publikováno a dalších 12 k publikaci nabídnuto. Tyto dokazují klinické zlepšení především u mírných a středně těžkých průběhů choroby, k opatrnost nabádá jen skutečnost, že oněch 12 studií zahrnovalo necelých 4000 pacientů, tedy asi 300 pro studii. Při paritě placeba a účinné látky bylo tedy pro studii léčeno ivermektínem asi 150 pacientů, což není mnoho.

               Slabinou těchto léčiv byl fakt, že si nikdo nedovedl vysvětlit, proč by léky, používané v zcela jiné indikaci (proti parazitům, tedy organismům, které jsou virům ještě více vzdáleny než baktérie) měly být tím zázrakem, který nás zbaví koronavirové hrozby. Proto měly vedle planoucích zastánců i skeptické protivníky. Ivermektin se nikdy nedostal do pozice léku všeobecně doporučeného ať už WHO nebo agenturou EMA, zodpovědnou pro schvalování léčiv v EU. Možná i proto, že žádná z těchto studií se nedostala do opravdu renomovaných medicínských časopisů jako je Lancet nebo New England Journal of Medicine, což může svědčit o jejich určitých metodických slabinách.

               Podle mého soudu hrála podstatnou roli i skutečnost, že se Ivermektin používá jen velmi zřídka a jsou ho tedy velmi omezené zásoby. Na Slovensku, kde byla ivermektinová euforie nejsilnější není vůbec registrován. Pokud by se tedy tento lék stal standartní částí léčby Covidu 19, bylo by ho na trhu beznadějně málo. A pokud by se výroba znásobila a poté se ukázalo, že je stejně jako jeho předchůdci neúčinný, zůstal by výrobce sedět na horách neprodejných balení. Každopádně ve věci tohoto léku žádný dynamický vývoj nezaznamenávám.

               Nová naděje se objevila se studií STOIC, publikovanou 9.dubna skupinou oxfordských vědců pod vedením Sanjayho Ramakrishmana v časopise Lancet. Je třeba podotknout, že i zde se jedná o velmi malou studii, celkem bylo do ní zařazeno jen 146 pacientů, nakažených koronavirem, kdy 73 z nich inhalovalo kortisonový preparát Budesonid a druhá polovina byla léčena bez inhalativního kortisonu. Použita byla obvyklá dávka, která se podává u plicního astmatu nebo u pokročilé obstruktivní plicní chorobě 400 mikrogramů dvakrát denně. Cílovým bodem byly návštěvy urgentní ambulance kvůli zhoršení dýchaní. U pacientů bez Budesonidu bylo v akutních ambulancích ošetřeno nebo přijato k hospitalizaci 14 procent pacientů, u budesonidové skupiny to byl jen jeden jediný pacient. Číslo NNT (number need to treat) čili kolik pacientů musím léčit, abych zabránil jedné události představující cílový bod studie, bylo osm, což je velmi dobré číslo.

               Studie je velmi malá a cílový bod studie „měkký“, protože hodně subjektivní – lidé jdou do akutní ambulance na základě svého subjektivního pocitu, ne nějakých objektivních kritérií. „Tvrdým“ bodem by byla například úmrtnost, na to ale byla studie příliš malá.

               Nicméně výhodou Budesonidu je, že se jeho účinek dá dobře patofyziologicky vysvětlit, lék se používá na zabránění zánětlivých změn v průduškách a dá se tedy dobře pochopit, proč vzniku virové pneumonie dokáže zabránit. Jednalo se ale opět o pacienty s lehkým průběhem, lék působí, pokud ho začne pacient brát hned na začátku infekce, tedy ještě před vznikem virového zápalu plic. Odpovídá to pozorování, které nás už rok iritovalo. Totiž že pacienti s astmatem či s obstrukční plicní chorobou, kteří byli díky předpoškozeným plicím definování jako riziková skupina, měli mnohem mírnější průběhy onemocnění koronavirem, než se čekalo a mnohem nižší úmrtnost. Například jistá obvodní lékařka Lisa-Maria Kellermayr z Horního Rakouska si tohoto fenoménu všimla u svých pacientů už na jaře 2020 a podávala inhalativní budesonid svým pacientům – údajně s velmi dobrým výsledkem. Ovšem tyto anekdotické informace provázely i euforii okolo Hydrocholorochinu či  Ivermektinu, zejména na Slovensku to byla tvrzení doktora Töröka z Košic. Takové údaje je vždy třeba přijímat opatrně a s rezervou, nicméně používání inhalativního kortisonu bych se nebál doporučit, protože jeho účinku v lidském organismu rozumím a dokážu ho pochopit.

               Používat inhalace s Budesonidem preventivně ale nemá smysl, opravdu stačí začít inhalovat až když se člověk nakazí. Jde o to, že inhalovaný kortison může udělat plíce náchylnější pro záněty jinými baktériemi či znovuoživit latentní (tedy spící) infekce mykobaktériemi – původci tuberkulózy.

               Otázka samozřejmě je, zda mají lidé, kteří inhalují jiné typy kortizonových preparátů přestoupit na Budesonid.  V praxi se používají tyto preparáty: Budesonid, Beclomethason, Fluticason, Ciclesonid a Mometason. Liší se svou „sílou“ která se měří koeficientem protizánětlivého účinku proti referenční látce kterou je dexametason (u Budesonidu je to 9,3, Beclometason má tento koeficient 13,5 a Fluticason dokonce 18. Dalšími kritérii jsou poločas rozpadu a vyloučení z těla a vazba na krevní bílkoviny. V těchto parametrech jsou ale všechny preparáty v podstatě identické. V minulosti bylo pozorováno, že Fluticason, který má nejvyšší protizánětlivý účinek zaznamenal i nejvíc komplikací, co se týkalo bakteriálních zánětů plic.

               Budesonid byl volen vědci z Oxfordu proto, že se jedná v preparátech Pulmicort nebo Symbicort, které jsou produkty (v současnosti nechvalně známé) firmy Astra Zeneca. Oxfordská univerzita působí jako vědecká báze této firmy (vyvinula i onu problematickou očkovací látku). Dá se předpokládat, že ostatní inhalativní kortikoidy budou mít stejný nebo velmi podobný protektivní účinek jako Budesonid. Samozřejmě je to spekulace, která by musela být potvrzena klinickými studiemi s těmito preparáty.  Stejně je nezbytné provést další větší studie s Budesonidem, aby bylo možné požádat o připuštění tohoto léku od EMA (European Medicine Agency). V jedné takové studii s 2617 pacienty, která ještě nebyla publikována, ale už nabídnuta do tisku, bylo v budesonidové větvi studie zaznamenáno 8,5 procent pacientů, kteří zemřeli nebo museli být hospitalizováni, v kontrolní skupině to bylo 10,3 procenta a rozdíl byl statisticky významný.  Budesonid tedy zlepšil prognózu pacientů s kovidovou infekcí.

               Takže závěrem – možná se skutečně blýská v léčbě kovidových infekcí na lepší časy. V okamžiku potvrzené infekce bych doporučoval s dobrým svědomím inhalace Pulmicortu. Na druhé straně v žádném případě nepodporuji profylaktické inhalace této látky u zdravých lidí a astmatikům, kteří inhalují jiný preparát než ten od Astry Zenecy, můžu říct jen: pokračujte v inhalování preparátu, který byl u vás úspěšný, pokud nějaký typ kortisonu obsahuje. Není žádný hmatatelný důvod terapii, která se u vás osvědčila měnit. Dá se očekávat, že všechny inhalované preparáty budou mít srovnatelný účinek v ochraně plic před kovidovým zánětem. Aspoň tak to z dlouhodobých pozorováních (nekontrolovaných studiemi) vycházelo – astmatici prostě měli poměrně lehké průběhy bez ohledu na používaný inhalátor – pokud obsahovaly některý z kortizonových preparátů.