Co s omikronem – je třeba změnit taktiku?

Přiznám se, že jsem s napsáním tohoto článku dost dlouho váhal. Tenhle zatracený virus mě už tolikrát překvapil, že jsem se stal hodně opatrným při jeho hodnocení. Nikdy se nedokázal chovat jako slušný člen přírodního světa, možná proto, že v něm byl cizí. A napáchal neskutečně mnoho zlého.

               Dokázal zabít víc než jeden a půl milionu lidí – to jsem skutečně nečekal, přece jenom jsme medicínsky někde jinde než v čase španělské chřipky. Ale jen v Česku to bylo víc než 37 000 a v Rakousku přes 13 000 lidí, kteří zemřeli s kovidem v těle a ať popírači tvrdí, co chtějí, jen menšina z nich zemřela s kovidem, naprostá většina na kovid. V tom můžu mluvit z vlastní zkušenosti. Já jsem jejich plíce viděl!

               Dokázal napáchat neskutečné ekonomické škody a nahnat do konkursu řadu podnikatelů a hoteliérů a současně zvýšit neuvěřitelně míru zadlužení států, takže se z těch dluhů budou těžce vyhrabávat.

               Dokázal nás nepřímo připravit o úspory. Ony státy totiž nemají jinou možnost, jak se dluhů zbavit než rozpoutat inflaci, díky které se dluhy v poměru k Hrubému hospodářskému produktu sníží. Proto Centrální evropská banka stále trvá na nulovém úroku z peněz, které tiskne a zvyšuje tak uměle objem oběživa a tím snižuje cenu peněz. Přesto nemá Eurozóna zdaleka na Česko, které žene inflaci až někam k deseti procentům – to je na úrovni Turecka. Mstí se zbytečné vyhazování peněz před volbami. Tím, že teď ztrácejí cenu, jsou ony peněžní předvolební dary stejně bezcenné. Centrální banka se sice brání, ale moc šancí nemá. Lidi o své peníze přijdou.

               Dokázal rozdělit společnost na vaxery a antivaxery, kteří už mezi sebou nemají prakticky žádný prostor pro komunikaci a zůstala jen nenávist a vztek. A před parlamentem se tyčí šibenice duševních lajdáků, kteří nemají tušení, co dělají. Co si myslí, že jsou hrdinové, když budou politikům vyhrožovat oběšením. Ale první by utekli a plakali a prosili, kdyby se tyto šibenice staly jejich popravištěm. V tom se ale můžou spoléhat na to, že trest smrti není, a tedy se jim vlastně nemůže nic stát.

               Dokázal toho ještě mnoho, ale nejstrašnější oběť bylo hned první úmrtí, které pandemie způsobila – smrt zdravého rozumu. Od března 2020 už slyšíme jen „experty“ kteří buď straší armagedonem nebo si myslí, že smrt 3 promile přemnoženého primáta je vlastně pozitivní zprávou. obě skupiny mají za sebou své vyznavače podobající se náboženské sektě. Ochotných za svou pravdu i umřít. Politici se pak snaží využít nouzi a strach lidí k získávání hlasů a slibují nemožné nebo bojují proti opatřením, které lidi mají chránit. Slovo „svoboda“ je hájena lidmi, kteří se otevřeně hlásí k diktaturám ruského, běloruského nebo čínského typu nebo dokonce s láskou vzpomínají na Třetí říši velkého Adolfa a slibují plynovat další miliony lidí podle rasistického klíče.

               Jenže virus dokázal i něco jiného. Dokázal mutovat a měnit se. A zdá se, že poslední změna přináší určitou šanci. Virus v podstatě mutuje proto, aby přežil. Jeho hostitel, ať už je to člověk nebo zvíře, si po nákaze vybuduje obranyschopnost a virus má tak s pokračováním epidemie stále méně potenciálních hostitelů. Což by pro něho bylo fatální. Proto se mění, aby onu imunitní obranu obelstil a obešel. Chřipka to dělá každý rok, koronavirus je dokonce o něco rychlejší a stíhá to v řádu měsíců.

               Nové mutace jsou tedy v podstatě vždy nakažlivější než mutace předešlé. Viru jde o přežití, nové mutace tedy musí vytlačit ty staré ze životního prostoru a tento ovládnout. K tomu potřebují hostitele, tedy člověka. Jenže smrt hostitele je vlastně nežádoucím vedlejším efektem. Pokud nositel viru umře, umře s ním i celá viroví kolonie, která ho kolonizovala. Smrt hostitele je tedy nežádoucí a pokud se tak stane, tak virus vlastně něco zvrtal. A určitě z toho nemá radost.

               Ideální virus je tedy vysoce infekční, ale málo smrtící jedinec. Takový má nejlepší šance ovládnout životní prostor. Vysoce smrtelné viry jako SARS nebo MERS s úmrtností 20 nebo dokonce 35 procent nakažených vyvolaly jen lokální epidemie a rychle zase zanikly. Zdá se, že varianta Omikron udělala krok k onomu ideálnímu viru. Stále sice přicházejí statistická čísla, například z USA, která tvrdí, že na Omikron umírá stejný počet lidí jako na Deltu, protože i když je méně smrtelný, postihuje nepoměrně víc lidí. Jenže otázka je, zda v tomto případě lidé skutečně umírají na onen virus nebo jen s ním.

               Samozřejmě můžu hovořit jen z vlastní zkušenosti a jedná se tedy o malá čísla pacientů. V posledních týdnech skutečně zase začaly stoupat počty lidí nakažených koronavirem, variantou Omikron, které jsme museli přijmout do lůžkové péče. Ale – minimálně v našem souboru – ani jeden neměl onen obávaný a často smrtelný zápal plic. Lidé, které jsme přijali buď měli problémy s bolestmi hlavy nebo s horečkami, které nedokázali sami zvládnout. Někteří přišli s průjmy a bolestmi břicha. A ani jeden neskončil se zápalem plic na umělé ventilaci. Něco se tedy dramaticky změnilo.

               Zdá se, že Omikron skutečně napadá jen horní dýchací cesty a nesestupuje do plic. Zda je to sníženou afinitou k ACE 2 receptorům se zřejmě ještě neví. Každopádně je onen vazebný „spike“ protein na jeho povrchu hodně změněný, což předurčuje onen virus i k tomu, aby se v těle choval jinak než jeho předchůdci. V podstatě se dostal svým smrtícím efektem na úroveň chřipky (která ovšem jako choroba úplně zmizela, takže se nedá s koronavirem porovnávat). Otázkou tedy je, zda musíme i nadále postupovat tak tvrdě a celoplošně ve snaze jeho šíření zpomalit. V Dánsku, kde mají nejvyšší proočkovanost v Evropě, žádná omezení nemají. Lidí s rýmou jim nevadí, ať si ji klidně předávají dál.

               Paradoxně v našem špitále zrušili před dvěma týdny povinnost se jednou týdně testovat antigenním testem, kterou jsme měli víc než rok. A to právě v době, kdy infekční čísla stoupají geometrickou řadou. Je jasné proč. Aby se nepřišlo na to, když budou někteří zaměstnanci nakažení. Protože by neměl brzy kdo pracovat. Opět populistický čin. Faleš, kterou lidé samozřejmě chápou. Tak hloupí nejsou!

               Těch politických populistických kroků bylo tolik, až je mi z toho špatně. K očkování se politici snažili lidi přimět restrikcemi – bez reálného úspěchu. Povinnost testování jen pro neočkované jakož i rakouský lock down pro neočkované měl motivovat k vyšší očkovací morálce. Přičemž se argumentovalo naprosto špatně. Politici tvrdili, že očkovaní jedinci se nenakazí a nemoc dál nepřenášejí, a proto si mohou užívat svobody. K tomu jim dodal munici i farmakologický průmysl – v přiloženém letáku očkovací látky firmy Pfizer/Biontech Comirnaty se píše, že chrání „protect against infection and disease.“ U jakéhokoliv léku mě vždycky zajímá patofyziologie, tedy jak v těle působí. Proti infekci sliznice chrání protilátky IgA, které se musí na oné sliznici po kontaktu s virem vytvořit. Jak by se ale mohly vytvořit, když podáváme očkovací látku do svalu – tedy přímo do krve? Tam se mohou tvořit protilátky IgM a IgG, které tělo jinak tvoří až poté, co virus prolomil první ochrannou bariéru sliznic a jsou rozhodující pro obranu proti vzniku choroby, ale IgA na sliznicích tím člověk získat nemůže – a proto ani nebude chráněn před nákazou – jen před chorobou. Přesto ještě nikdo tuto informaci o očkovací látce nezměnil.

               Správná argumentace, proč byli neočkovaní „diskriminováni“ by byla v tom, aby svými zápaly plic neobsazovali jednotky intenzivní léče, díky čemuž nebyla na JIPkách místa pro srdeční infarkty, selhání ledvin či záněty žlučníku a žlučových cest. Že se kvůli nim neoperovalo. Že kvůli nim tito lidé zbytečně umírali bez pomoci, kterou potřebovali. To ale nikdo jasně neřekl. Očkování mělo být „odměněno“ a neočkováni „potrestáni.“ Aspoň tak tomu společnost rozuměla to vedlo k agresivitě a v konečném důsledku k šibenicím před parlamentem. Opět tedy jednou fatální chyba.

               Jenže s Omikronem JIPky obsazené nejsou. Naopak, je teď problematické léčit lidi, kteří přijdou do nemocnice s jinou chorobou a náhodou jsou i pozitivní na koronavirus (protože jsou očkovaní, nemají příznaky a nevědí, že onen virus v sobě mají). Právě dnes přišel do nemocnice osmdesátiletý muž s krvácením z tenkého střeva. Gastroskopicky se krvácení nedalo zastavit, bylo příliš daleko od žaludku, gastroskop nebyl dost dlouhý, abych se k onomu prameni krvácení dostal. Léky se to podařilo, ale takový pacient potřebuje nutně intenzivní péči. Lůžko bychom pro něho měli – kdyby nebyl náhodou pozitivní na koronavirus. Naše intenzivka už mezitím totiž jede na plné obrátky i pro chirurgický program a je tedy plná – pacienty bez koronaviru. Po nekonečných vyjednáváních se pacienta podařilo umístit na POSLEDNÍ kovidové lůžko na klinice. Zdůrazňuji, že se jedná o pacientka, jehož onemocnění nemá s onou koronavirovou infekcí nic společného. Ve statistice se samozřejmě objeví jako koronavirový pacient, který vyžaduje intenzivní péči. A kdyby nedejbože na své krvácení zemřel…. objeví se v další statistice.

               Nejednou se tedy opravdu začíná dít to, o čem lhali celou dobu antivaxeři, totiž že lidi umírají na autonehody a pokud mají v těle virus, jsou započítáni mezi kovidové mrtvé. A co brzy uslyšíme – „My jsme to vždycky říkali.“

               Ano, tvrdili to v době, kdy to byla lež, jenže teď je situace jiná a svou argumentaci nezměnili oni ale ani zodpovědní experti a politici.

               Moji čtenáři vědí, že jsem byl vždycky obhájcem očkování a podporoval jsem očkovací povinnost. V Rakousku ji zavedli, ovšem onen zákon je tak špatný, že není ani realizovatelný. V mé představě měla skutečně přijít očkovací povinnost, poté bylo třeba zrušit všechny kontroly a pokud by někdo na koronavirus onemocněl a nebyl očkovaný, mohla by jeho pojišťovna odmítnout převzít náklady na jeho léčbu. Bylo by to jednoduché, přehledné a s minimální byrokracií.

               Tak to ovšem není. Každý neočkovaný má čtvrtročně platit 600 euro pokuty. Jak ovšem získat spolehlivou databázi? Zdravotní dokumentační systém ELGA, který v Rakousku střádá zdravotní data už oznámil, že do dubna nebude schopen očkované registrovat (navíc je registrace v tomto systému dobrovolná a nikdo neví, co s lidmi, kteří budou naočkovaní, ale nebudou v tomto registru). Dá se tedy čekat naprostý chaos, neskutečnou byrokracii. Lidé budou odmítat pokutu platit, budou se soudit, stát musí počítat s hromadnými žalobami, právníci budou vydělávat miliony až to nakonec stát vzdá a všechny amnestuje. Ze zákona nebude nic než potenciální hrozbička – zvednutý prst, který nikdo nemusí brát vážně.

               Čili zapomeňme. Očkovací povinnost pro určité skupiny zaměstnanců jako pracovníků v zdravotnictví nebo policistů může vést pouze k odlivu lidí z těchto i tak už hodně personálně poddimenzovaných povolání. Čili ještě větší nesmysl.

               Očkovací látka proti Omikronu se prý vyrábí, vzhledem na průběh infekční vlny přijde ale s křížkem po funuse – než budou hotovy připouštěcí studie, bude už po této vlně. A co přijde potom?

               Experti varují před tím, že virus bude mutovat dál a může se stát znovu vražedným. Pravděpodobnost je ale malá. Takovou mutací by byl virus sám proti sobě – argumenty jsem uvedl výše. A takový virus by nedokázal vytlačit ze životního prostoru viry infekční a málo smrtící – protože by byl v porovnání s nimi ve velké nevýhodě.

               Nechci tvrdit, že to tak bude, na to jsem už příliš opatrný, ale pravděpodobnost tohoto vývoje je velká. Je dost možné, že se onen čínský zatracený mutant zcivilizuje a bude se stále více podobat přírodním koronavirům, které tu s námi žijí už tisíce let – a způsobují dětem ve školkách a školách nudli u nosu a zvýšenou teplotu – čili ony klasické respiratorní sezónní infekty. A na ty se není třeba testovat!

               Ten zákon o očkovací povinnosti měl být přijat před rokem nebo nejpozději v létě 2021. Pak bychom si ušetřili tisíce mrtvých. Jenže tehdy se politici opájeli představou konce pandemie a vydávali optimistické až euforické prognózy. Teď je už beznadějně pozdě. Protože díky menší smrtelnosti nové varianty se výrazně snižuje poměr: prospěch v zabránění onemocnění proti potenciálnímu ohrožení z vedlejších účinků.

               Země, které zdravý rozum úplně nezabily a kde se místní vlády těší důvěře svých spoluobčanů, jako je Dánsko, ukazují cestu, kudy se je možné vydat. Samozřejmě – v zemích, kde zdravý rozum už před dlouhou dobou zahynul a vládnou jen emoce, to bude velmi těžké. Ale co se o to aspoň pokusit?