Přiznám se, že jsem skoro doufal, že se vláda konečně k něčemu rozhodne. Možná se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale lock down po izraelském vzoru by byl možná jedinou opcí, která ještě může něco přinést. I když už je beznadějně pozdě. V listopadu to mohlo ještě národ zachránit, v prosinci pandemii zpomalit. Dnes? Kdo ví? I když v Izraeli to fungovalo ještě i v lednu.

               Pozdě je nejen, protože čísla nemocných už dávno prorazila strop a přetížení nemocnic se nedá zabránit, protože je už realitou. Ale hlavně protože téhle vládě už nikdo nevěří – tedy přesněji nevěří jí 77 procent obyvatelstva a pokud by nová opatření s omezením volného pohybu zavedla, musela by asi do ulic povolat i armádu, protože policie by už nevůli lidí nezvládla.

               Těch nesmyslů už bylo tolik, že se nedivím, že ať už teď tato vláda udělá cokoliv, i kdyby to hned bylo rozumné – což se od ní ale očekávat nedá – nebudou tomu lidi věřit.

               Jednou pandemický zákon není potřeba, potom zase potřeba je.

               Jednou pandemický zákon stačí, pak zase nestačí.

               Do divadel a galerií se nesmí, ale na fotbal může pan Tvrdík na Slavii pustit 3000 diváků. Je jasné, že tato vláda nemá ráda intelektuály (pražskou kavárnu), kteří by rádi do divadla, ale její voličstvo má raději lidovou zábavu typu fotbalu. To je pak možné.

               Vrcholní politici se chovají přesně podle hesla „Vodu kážou, ale víno pijí“ a stojí je to politickou pozici, jen pokud lezou premiérovi na nervy svou přítomností v televizi (Primula). Pokud se před kamery necpou (Hnilička, Faltýnek), můžou ve funkcích zůstat.

               Policie zkontroluje v Teplicích v určitý večer všechny bary v centru města, jen jeden hotel, kde se koná velká a hlučná párty, na které se účastní i její velitel Husák, nekontroluje. Oslepne a ohluchne, kdykoliv se k této budově přiblíží.

               Obchody se mohou otvírat pouze, pokud jsou navázány na dodávky Agrofertu, s kterým nemá předseda vlády nic společného, protože ho odevzdal do svěřeneckých fondů. Květiny a potraviny se prodávat můžou, oblečení ani boty ne.

               Místo roušky FFP2, která skutečně chrání před nákazou, je možné nosit DVĚ CHIRURGICKÉ ROUŠKY NA SOBĚ!!! Větší pitomost se už snad nedá vymyslet a je to přímo symbolické pro tuto vládu diletantů.

               V době nejkritičtější přijímají poslanci ANO, SPD, KSČ a ČSSD zákon, který přikazuje prodejcům potravin kontrolovat košíky zákazníků, zda v nich mají nejméně 55 procent českých výrobků. Naštěstí je tu onen nenáviděný a opovrhovaný senát, který dokáže aspoň takové nehoráznosti, které Česko zesměšňují před celým světem, vrátit. Opravdu nejsou jiné starosti?

               Do Německa se pacienti vozit nesmí, do Polska a do Maďarska ano, ale až bude nejhůř. Pane premiére, až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři!

               Nouzový stav není schválen parlamentem, tak ho protiústavně vyhlásí vláda. Já sice chápu, že pan Babiš a Zeman, a dokonce i Klaus, pevně zakotveni v komunistické minulosti, považují ústavní soud za obtížný hmyz. Komunisté právě z toho důvodu sice měli ústavu, ale neměli ústavní soud – aby nikdo na porušování ústavy nemohl poukazovat. Jenže ústavní soud tu není na to, aby chránil obyvatelstvo před virem, ale jeho úlohou je jen zkoumat, zda přijímaná opatření a zákony jsou či nejsou v souladu s nejvyšší právní normou a tou je ústava. Čili vláda a parlament jsou povinny přijímat zákony jen v rámci ústavy a pokud je potřebné přijmout zákon, který její rámec přesahuje, je třeba sehnat v parlamentu ústavní většinu a ústavní zákon změnit. Jenže to by člověk musel mluvit s opozicí. Mluvit – ne na ni křičet!

               Ministr Havlíček blábolí o pomoci podnikatelům, o kterou se prakticky nedá požádat a pokud se i dá, stejně nebude vyplacena.

               Ministryně Schillerová blábolí o bilionu a dvou stech miliardách podpory pro podnikatele, z nichž se nakonec vyklube 100 miliard.

               Ministr Blatný blábolí z principu. Neumí jinak.

               Včera nechali v televizi blábolit ministra Zaorálka, který si mimo jiné myslí, že soukromá divadla spadají pod ministerstvo průmyslu.

               Náměstek ministra zdravotnictví vyhlásil, že každý je zodpovědný sám za sebe, ministerstvo se z boje s pandemií tedy stahuje. V zahraničním tisku (Kleine Zeitung) tento výrok interpretovali jako výkřik „Zachraň se, kdo můžeš!“

               Velice zábavný je ale i Tomio Okamura. Napřed bojoval proti rouškám, potom proti očkování. Jeho tradiční výrok „Izolujme 20 procent rizikové populace a nechejme těch ostatních 80 procent normálně žít“, určitě dobře rezonuje mezi jeho voličstvem, které si nedělá problém s přemýšlením, jak by se to dalo uvést do praxe.

               Měly by se odizolovat domovy důchodců tak, že by tam byli důchodci zavřeni i s personálem, který by celé měsíce nesměl zařízení opustit?

               Personál v nemocnicích by musel v nemocnicích zůstat – udělaly by se na chodbách nouzové ubytovny, kde by mohli lékaři a sestry přespávat, když by nesměli domů k dětem?

               Zakázalo by se důchodcům chodit nakupovat a nosila by se jim domů kovidová dieta. (Aha, co to je kovidová dieta? No přece pizza a bramborové placky, to je jediné, co se dá podstrčit pod prahem).

               Nebo by se zrovna postavily koncentrační tábory? Proti tomu by zřejmě Tomio nic neměl. Ovšem hlavní problém je, jak definovat oněch dvacet procent, když umírají stále mladší lidé, dokonce už i pod třicet let? Možná by se mohlo obyvatelstvo rozpočítat první druhý třetí čtvrtý a pátý by šel do izolace.

               Prostě mluví se snadněji, než koná. Což platí i o očkovací strategii, která existuje jen v prohlášeních na tiskových konferencích.

               Ale dost legrace. Čísla jsou hrozná, i když tomu stále mnozí odmítají věřit. A já tomu prostě nerozumím. Jak je možné, že mají Češi 15 000 nakažených denně a Rakousko 1800? Jak to, že je incidence v Česku 635/100 000 obyvatel za týden a v Rakousku 139? A přitom se rakouská vláda svou činorodostí od té české zase až tak neliší a například ministr financí Blümel pani Schillerovou intelektem nijak výrazně nepřevyšuje. A stejné hlouposti, které hlásají páni Okamura a Klaus, zvládnou u nás páni Kickl a Hofer. Je snad přece jen rozdíl v samotném premiérovi? Pan Babiš je známý tím, že ve své blízkosti nesnese nikoho chytřejšího, než je on sám. A ze sociálních studií víme, že nejúspěšnější podnikatelé se prý pohybují ve svém IQ těsně pod stovkou bodů. Na vedení firmy, zejména při získání dostatečného množství dotací a dostatečné bezohlednosti to možná stačí. Ale na vedení státu, a to zejména v krizové době?

Jsou za tím rozdílem opravdu jen ony otevřené hospody před vánoci? Nebo je to celkovou nedůvěrou k činům vlády? Lidé možná správně tuší, že onen stále prodlužovaný nouzový stav slouží pouze k tomu, aby byly všechny zakázky zadávány bez veřejné soutěže. A vyjde to najevo, až když se do sebe pustí ministr Hamáček, který zadal opatření antigenních testů obskurní firmě se základním kapitálem 1000 korun, zatímco premiér Babiš chtěl, aby ho dostala firma, napojená na trestně stíhaného majitele (pro podvody v dodávkách materiálu ve zdravotnictví) , před kterou varuje BIS. Lidé mezitím dál umírají zvyšujícím se tempem a dnes přesáhne jejich počet 20 000.

               Přesto je skoro 40 procent lidí stále ochotno tyhle břídily volit. Protože dostali rouškovné 5000 korun? Jedna známá si stěžovala mojí mamince, jak stouply ceny potravin. Opravdu, inflace v České republice dosáhla v roce 2020 3,2%, zatímco v Eurozóně to bylo 0,3 procent. Právě potraviny přitom mají na růstu cen největší podíl. Chce tak pan Babiš dostat těch svých pět tisíc zpět?

               Ale kdepak! Těch pět tisíc přece nedával ze svého ale ze státního rozpočtu, tedy z kapes daňových poplatníků. A zvýšením cen potravin je převede do své, pardon, ne své, ale agrofertové kasy, se kterou nemá vůbec nic společného. Elegance tohoto tahu by se mi skoro líbila, ale uznávám, jsem zaujatý.

               Tak to běží, když předseda vlády chápe stát jako servisní službu pro svůj koncern. A když se místo boje s pandemií vede nepřetržitá předvolební kampaň.    

               Hrozné je, když se člověku nad hloupostí už nechce ani smát Protože je prostě tragická. Tahle vláda dokázala udělat z Česka jedno obrovské Bergamo. A já trnu ve své bezmocnosti, protože tam žije moje miminka, bratr s rodinou, moji kamarádi, spolužáci a známí a já je ani nemůžu přijet navštívit.

               Uvedu jen několik kdyby:

               Kdyby vláda nakoupila už v létě dostatek FFP2 masek, které jediné dokážou opravdu chránit, a dala je už v říjnu k dispozici – možná by si celý lock down, zejména pak zavření obchodů mohla ušetřit. S restauracemi je to komplikovanější, tam si člověk masku při pití a jídle sundat musí, ale obchody? Proč bylo třeba zruinovat desítky tisíc drobných podnikatelů? Má snad někdo v úmyslu po odeznění pandemie jejich podniky lacinou skoupit?

               Kdyby vláda dokázala vytvořit atmosféru vzájemnosti a důvěry, tedy pocit, že chce lidem pomoci, a ne se sama obohatit a vyhrát příští volby. Že volič je člověk!

               Kdyby už na podzim, kdy bylo víceméně jasné, že přijdou očkovací vakcíny, připravila vláda očkovací trasy místo nesmyslných nemocnic v Letňanech a v Brně a vsadila na správnou očkovací látku mRNA. Stačilo se podívat, co objednává Izrael. Můžete si o Židech myslet, co chcete, ale mají vždycky informace z první ruky a ve všech dozorčích radách farmakologických firem svou lobby. Jenže jednoduchost organizace Astry Zenecy byla tak svůdná! Nemuset nic dělat, bože, kdo by odolal?

               Kdyby vláda vytvořila jednoduchý systém náhrad škod podnikatelům a firmám – ne těm obrovským, které mají silnou lobby, ale těm malým, které jsou páteří ekonomiky.

               Co z toho se stalo?

               Ale nakonec mi dovolte, abych vyslovit moje uznání a obdiv českým zdravotníkům. My jsme tu hrůzu zažili taky, ale trvala jen šest týdnů. Tehdy jsme neměli dost intenzivních postelí, museli jsme selektovat a posílat pacienty jinam. Mezi kovidovými pacienty na JIPkách jsme trávili celé hodiny. Čeští zdravotníci v tom bojují už šest měsíců. Je to výkon, který si popravdě řečeno vůbec nedokážu představit. Nechápu, jak to fyzicky ale hlavně psychicky zvládají.  Mají můj nezměrný obdiv.

               Ta diskuse je teď hodně žhavá. Je očkovací látka Astra Zeneca méně kvalitní? Chrání méně a má více vedlejších účinků? Experti bojují statečně proti veřejnému mínění, které se postavilo proti této očkovací látce. Ale kde je pravda?

               To je hodně těžké posoudit. Veškeré diskuse, které se týkají koronaviru, jsou tak nabity emocemi, že je hledání objektivní pravdy prostě „mission imposible“.

               Napřed na zopakování – čím se očkovací látka Astry Zenecy liší od očkovacích látek Pfizer/Biontech a Moderna?

               Očkovací látky posledně jmenovaných firem pracují se systémem mRNA – tedy na bázi messenger ribonukleové kyseliny.

mRNA je nová technologie, nebyla ale vyvinuta pro očkovací vakcínu proti koronaviru.. V budoucnosti se zřejmě očkovací látky vydají všechny touto cestou. Do nedávna nebyly nanotechnologie rozvinuty natolik, aby bylo takovéto „stříhání“ viru a identifikace jeho jednotlivých částí a jejich funkcí (tedy odborně vliv genotypu na fenotyp viru) možné. V principu kóduje očkovací látka pouze Spike protein viru, tedy bílkovinu, kterou se virus navazuje na buněčné struktury a proniká do buněk. Celková struktura viru je jí celkem ukradená, aby ztratila účinnost, musel by se změnit onen protein, což je ale pro virus zase velký problém – protože pak by vniknutí do buňky nemuselo fungovat.

Astra Zeneca je stejně jako ruský Sputnik V vektorová očkovací látka. Jedná se o genově upravený šimpanzí Adenovirus (u Sputinku dva lidské adenoviry), upravený tak, aby vypadal na povrchu jako koronavirus. Imunitní systém ho pozná, zafixuje si ho jako škůdce (i když tento virus není pro člověka patogenní, čili nevyvolává choroby) a když se pak objeví skutečný koronavirus, imunitní systém ho považuje za onoho adenovira a zaútočí na něho. Idea v podstatě dobrá, jenže se firmě vloudilo neskutečné množství chyb, zejména v PR.

1. Především Astra Zeneca dodala podklady agentuře EMA poměrně pozdě. Základní poučka každé reklamy je, že je třeba být ve své kategorii první – a pokud nejste, musíte vytvořit vlastní kategorii. Pfizer a Moderna byly prostě rychlejší.
2. Firma, vědomá si toho, že se především „spořivé“ země střední Evropy spolehly na její očkovací látku, začala hrát nebezpečný a. Očividně se při vyjednávání s EU o ceně látky přepočítala a teď se rozhodla dodávat látku přednostně do zemí, které platily víc. Navíc očividně lhala o výpadcích výroby, které neuměla dokázat. A dlouho arogantně odmítala jednání si politiky z Bruselu. Závazky k EU, která na výzkum vakcíny přispěla sumou přes 300 milionů eur, prostě ignorovala. Důsledkem byl nedostatek vakcíny, a hlavně pomalý náběh očkování.
3. Mezitím se ukázalo, že vedlejší účinky po očkování Astrou Zenecou jsou silnější a závažnější, než při očkování mRNA. To má svou logiku, protože se u ní očkuje vlastně celým virem, zatímco u mRNA je to jen proteinem.
4. Ukázalo se, že účinnost vakcíny je nižší než u mRNA vakcín. Tady je třeba zůstat ale při zemi. Astra Zeneca prokázala účinnost 59 procent, zatímco u látky Pfizer je účinnost přes devadesát procent. Ovšem jedná se o lidi, kteří měli příznaky choroby. Testováni byli jen oni. Čili počet pacientů, kteří neměli vůbec žádné příznaky (ne ale nakažených virem, tento údaj chybí ve všech studiích, protože bezpříznakoví pacienti se netestovali) se zredukoval podáním vakcíny o zhruba 60 procent. Ale z těch očkovaných, kteří se přece jen nakazili, neskončil ani jeden nemocný v nemocnici a ani jeden nezemřel. Úmrtí v rámci infekce Covidem u očkovaných pacientů bylo jen jedno u firmy Moderna, zda onen člověk zemřel skutečně na infekci, není zcela jasné. Tento údaj Astry Zenecy ovšem relativizuje skutečnost, že mezi dobrovolníky prakticky nebyli lidé starší 65 let, kde je hospitalizace a úmrtnost podstatně vyšší. Zanedbání toho, aby mezi dobrovolníky byli zastoupeni i lidé hlavních rizikových skupin, snížilo opět důvěryhodnost vakcíny a některé země ji připouštějí pouze k očkování lidí mladších šedesáti pěti let. Tady se zřejmě musí počkat na výsledky „real life“ studie očkováni ve Velké Británii.
5. Ukázalo se, že očkovací látka Astry Zenecy neúčinkuje dobře na tzv. jihoafrickou variantu viru. I tady je ale třeba poznamenat, že Astra Zeneca je JEDINOU vakcínou, která má s touto variantou vůbec nějakou zkušenost. Očkovací látka totiž byla zkoušena ve Velké Británii, Brazílii, a právě v Jižní Africe. Žádní jiná očkovací látka nebyla v Jižní Africe zkoušena a nepřišla tedy s novým typem viru do kontaktu. In vitro – tedy v laboratoři – byla prokázána devětkrát nižší účinnost vakcíny na hubení tohoto viru – ovšem ani za těchto okolností neskončil údajně žádný z očkovaných dobrovolníků v nemocnici a ani jeden neumřel – ovšem zde je opět třeba připomenout, že se jednalo převážně o mladé lidi, kteří infekci s Covidem většinou ustojí doma i bez očkování.
6. A aby všem svým přešlapům nasadili korunu, začali manažeři Astry Zenecy v čase, kdy bylo vakcín tak málo, že nebylo zabezpečeno druhé povinné přeočkování, s tvrzením, že vlastně ani není třeba očkovat v čtyřtýdenním intervalu, ale že stačí přeočkovat za dvanáct týdnů. A ihned se objevili zaplacení experti, kteří dokazovali, že přeočkování za dvanáct týdnů je vlastně mnohem lepší, protože se tvoří více protilátek. A to přesto že tento model naprosto neodpovídal dizajnu studie. Kdo nevěří ať tam běží. PR manager Astry Zenecy by už dávno měl brát podporu v nezaměstnanosti.
7. Současná skoro hysterická kampaň politiků ve prospěch Astry Zenecy působí velmi nedůvěryhodně a dále snižuje důvěru obyvatelstva v tuto očkovací látku. Má to celkem jednoduchý důvod. Firma přivedla politiky v postižených zemích do úzkých. Vsadili na tuto vakcínu kvůli ceně ale hlavně kvůli skutečnosti, že se dá lehce distribuovat a nepotřebuje mražení (Pfizer se musí přechovávat při 70 stupních pod nulou a Moderna při dvaceti, u Astry Zenecy stačí teplota chladničky). Což v praxi znamenalo, že politici a státní správa nemusela nic dělat. Prostě rozvezeme dodané očkovací látky obvodním lékařům a oni ať se postarají. Čili žádná očkovací centra podle izraelského vzoru, nabírání lékařů a sester pro tyto očkovací „ulice“ nebo nedejbože dokonce armádu. Bylo by vystaráno, a to bez práce. Bez Astry Zenecy se ukazuje, že se vlastně státní správa a ministerstvo zdravotnictví na variantu očkování mRNA vakcínou, která vyžaduje náročnější logistiku, vůbec nepřipravilo. To je největší katastrofa a pan ministr se snaží toto selhání zastírat hysterickým voláním, že jsou očkovací látky rovnocenné. Nejsou.
8. Tím netvrdím, že je očkovací látka Astry Zenecy špatná. Je zřejmě lepší než její poškozená pověst. Nedosahuje ovšem zřejmě ochrany látek mRNA, má více vedlejších účinků a hlavně – přišla pozdě a pomalu a utrpěla tím nenapravitelnou škodu na image. Ztráta důvěry se napravuje jen velmi těžce – hlavně když díky pozitivním zkušenostem s prvními vakcínami stoupá ochota obyvatelstva nechat se očkovat. Jenže lidé chtějí vakcíny, které už viděli v akci. Astra Zeneca je pro ně opět nová a nevyzpytatelná – je to prostě normální a pochopitelný lidský strach, který teď použití této vakcíny blokuje. Já bych prostě doobjednal vakcíny od Moderny nebo Pfizeru – rakouský ministr Anschober to prý už udělal – nechal nespolehlivého dodavatele stranou. Jenže co s vakcínami, které už dorazily? Na řadě byli právě zdravotníci z ambulancí – a ti se teď bouří. Chtějí vakcínu mRNA, což je logické. Jenže důvěru laické veřejnosti k vektorové očkovací látce tím samozřejmě taky nezvýší.
9. Očkovací látka Astry Zenecy se stává nádherným příkladem zmršené prezentace výrobku. Hůř to snad už ani nejde.

Mimochodem – informace pro ruské fanoušky. Sputnik V se testoval v Indii, Venezuele a Bělorusku – tedy „velmi spolehlivých a v medicínském systému sofistikovaných zemích“. A účinnost přes devadesát procent byla prezidentem Putinem atestována ještě předtím, než studie III fáze začaly. Onen článek v Lancetu, na který se teď rusofilové odvolávají, byl publikací ruských vědců a časopis k této studii doplnil komentář, že POKUD SE ÚDAJE STUDIE ZAKLÁDAJÍ na pravdě, jednalo by se o nadějnou vakcínu. Rusové nebyli schopni nebo ochotni dodat evropské agentuře pro schvalování léčiv EMA potřebné podklady. Očividně se snaží vyhnout přísným schvalovacím procesům této agentury a sázejí na populistické politiky východní Evropy, kteří jsou ochotni očkovat čímkoliv, jen aby zastřeli své selhání. Jsou-li ochotni se touto vakcínou očkovat Maďaři, nehodlám jim to rozmlouvat, ale já bych se jí očkovat nedal.

               Ovšem PR má Sputnik neporovnatelně lepší. Vladmír Vladimirovič řekl, že vakcína bude mít účinnost přes devadesát procent a všechny tři země, kde se zkoušelo, toto číslo následně potvrdily. Potom tomu nevěřte!

               Covid 19 je virová infekce, za niž je zodpovědný RNA virus z rodiny koronavirů a chová se při přenášení jako chřipka, proto si i porovnání s chřipkou vysloužil. Stále znova tuto nemoc přirovnávají přemoudřelí laici a polovzdělaní „experti“, jakož i ignoranti politici k chřipkovému onemocnění. Ostatně i „španělská chřipka“, která zahubila 50 milionů lidí byla chřipka, stejně tak i ptačí či prasečí chřipka – všechny pocházely z mutovaných klonů chřipkových virů.

               Covid ale vykazuje určité vlastnosti, které my lékaři prostě neznáme. Obraz choroby, kterou vyvolává, se od chřipkového onemocnění v několika rozhodujících bodech odlišuje. Což způsobuje problémy při léčbě a zvyšuje úmrtnost. Že je úmrtnost na Covid podstatně vyšší než na chřipku, začínají svým mlčením přiznávat i největší ignoranti. Ona studie, která přisuzovala Covidovi úmrtnost 0,25 procenta, kterou publikovali „experti“ ze Straffordu, totiž počítala mrtvé v létě – kdy nebyl ani jeden případ chřipky – čili její úmrtnost byla nulová. I teď, v zimě, srovnání chybí. Prostě proto, že opatření proti Covidovi přenos chřipkového viru zcela zablokovala – ne ale infekce Covidem – potřebuje ještě někdo důkaz, že je tento virus podstatně nakažlivější a nebezpečnější? Pana prezidenta Klause se samozřejmě přesvědčovat nesnažím – byla by to marná snaha – se svědky Jehovovými taky nediskutuji. A jestliže začne stařík vykazovat známky počínající demence, není možno ho dosáhnout žádnými argumenty.

               Ale konkrétně k specifikům Covidové infekce, jak ji zažíváme v každodenní praxi:

1. Principy umělé ventilace, jak jsme je znali z minulosti, můžeme zapomenout. Když byli pacienti dýcháni na jaře podle těchto zažitých pravidel – umírali masově. V podstatě máme u covida dva typy plicního postižení – tedy virového zápalu plic. Takzvaný “H“ (high elastance) typ a „L“ (low elastance) typ. Oba je třeba dýchat rozdílně. Pravidla šetrného dýchání 6-8 ml/kg tělesné hmotnosti v mnoha případech nestačí, vysoký tlak, pod kterým je vzduch do plic vháněn a kterého jsme se vždy báli, je u covidových pacientů často nezbytný. I z polohování na břiše při klasickém plicním selháním (v medicínské hantýrce nazývané ARDS), profituje jen polovina pacientů. Dokonce i vysoký bazální ventilační tlak – tzv. PEEP, nastavovaný pravidelně u ARDS jiného typu, je u Covida kontraproduktivní. Opakovaně vidíme pacienty, jejichž plíce jsou tak ztuhlé, že do nich prostě dostatek vzduchu nedostaneme – ti pak umírají. To je něco, co od pacientů s chřipkou neznáme, i když i oni umí vyvinout onu ARDS.
2. Covid 19 aktivuje v zatím neznámé míře koagulaci (srážení krve) v těle. Ano, koagulace je obecně zvýšena u všech septických stavů, protože se tělo snaží právě tvořením krevních sraženin v cévách infekci ohraničit, ale rozsah aktivace koagulace u Covida je mnohonásobně vyšší než u jiných infekcí. Důsledkem jsou trombózy ve všech orgánech těla. V oněch plicích, v játrech, ledvinách i v mozku. Snažíme se tomu stavu předcházet léčbou heparinem (na jaře jsme to ještě nevěděli), ne vždy ale úspěšně. Navíc se tyto embolie a trombózy můžou vyskytnout až čtyři týdny po odeznění infekce, minulý týden jsme za jediný den přijímali dva takové pacienty.
3. Pacienti, zejména ti starší, vyvinou v nepoměrně častějším počtu případů delirium, tedy stav zmatenosti a agresivity, který ztěžuje až znemožňuje léčbu bez intubace a umělé ventilace. Delirium je sice u starých lidí v případě těžkých infekcí stav známý i z minula (confuseness) a je zatížen třicetiprocentním nárůstem úmrtnosti v porovnání s pacienty, kteří delirium nemají, u Covida je ale tato komplikace nepoměrně častější. Stejně je to pak při odvykání z plicní ventilace. Prakticky všichni pacienti mají po odpojení od přístrojů ještě několik dní až týdnů stavy těžké zmatenosti, které potřebují obrovské dávky léků, používaných jinak v psychiatrii – a které jsou samozřejmě zatížené nebezpečnými vedlejšími účinky. Jen to bez nich prostě nejde. Neurologové zatím nepřišli na to, proč tomu tak je. Virus byl v mozku prokázán jen v naprosto ojedinělých případech (jednu takovou 45letou pacientku s těžkým postižením mozku jsme měli i my), diskutuje se o maličkých sraženinách v mozkových kapilárách nebo o autoimunitní odpovědi. Dlouhodobé psychické následky nejsou zatím známy, musíme se jich ale obávat.
4. Dříve neznámý stav tzv. „happy hypoxemic“. I pacienti s velmi špatnou koncentrací kyslíku v krvi se cítí dobře, jedí s chutí, telefonují, zdá se, že jim nic nechybí. A pak se náhle zhroutí a během několika hodin skončí na plicní ventilaci nebo zemřou. Tento fenomén taky u jiných plicních infekcí neznáme. Brzká intubace těchto pacientů jen na základě špatných krevních plynů vedla na jaře k zvýšené úmrtnosti, ale pozdní intubace ve stavu celkového vyčerpání je taky špatně. Varovným příznakem v krevních plynech jsou snížené hladiny kysličníku uhličitého jako příznak hyperventilace – jen díky rychlejšímu a hlubšímu dýchání udržují pacienti pro tělo ještě přijatelnou hladinu kyslíku v krvi. Jenže hyperventilace je svalová námaha a ta vede časem k vyčerpání (zejména když tělo nemá k dispozici dostatek paliva pro svaly – tedy onoho kyslíku) – a k onomu popsanému rychlému zhroucení. To souvisí zřejmě s následujícím bodem.
5. Zhroucení metabolismu, tedy látkové výměny. To je něco, co z jiných chorob neznáme. Prakticky u každého pacienta s Covidem s těžkým průběhem dojde k masívnímu vzestupu hodnot Ferritinu, tedy zásobního železa, které tělo postižené infekcí nedokáže dodat ze zásob krvetvorbě. Tento fenomén z jiných infekcí známe, i když ne tak rychlý. Jenže extrémně rychlý pokles albuminu, tedy bílkoviny, důležité pro stabilitu krevního oběhu, metabolických i imunitních funkcí a udržování acidobazické rovnováhy (tedy poměru kyselost/zásaditost v těle je novým fenoménem.  Metabolismus pacientů s Covidem je poškozen v rozsahu, jaký u jiných infekcí neznáme nebo jen ojediněle. Samozřejmě to rozhodujícím způsobem oslabuje schopnost těla se s vážnou chorobou vypořádat. Zde hledají lékaři i odpověď na otázku, proč mají tlustí lidé mnohem častěji těžký průběh choroby v porovnání s lidmi s normální hmotností. Důvodem by mohlo být ztukovatění jater, na které obézní lidé často trpí, protože právě játra hrají v metabolismu klíčovou roli.
6. Krize z vysokého tlaku, které se dají jen těžko ovládnout obvyklými léky. Samozřejmě zde hraje úlohu i strach pacienta, který je naprosto pochopitelný. Panika vyplavuje stresové hormony – katecholaminy – které ženou tlak do výšky. Může to být i známka svalového vyčerpání, kdy tělo aktivuje poslední rezervy jako při výstupu na vysokou horu, kdy docházejí síly. A pak dojde náhle k zhroucení krevního oběhu se šokem.
7. Cytokinové bouře známe sice i z jiných infekčních onemocnění, provázejí septické stavy, kdy se imunita vymkne kontrole a začne ničit vlastní tělo. Ovšem v takovém rozsahu, a tak často jako u Covidu, tuto reakci neznáme. Centrální roli hrají ve spouštění této chybné imunitní reakce látky Interleukiny, konkrétně Interleukin 6. Proč dochází k této patologické reakci, která končí příliš často smrtí, nevíme. Léky, které tuto reakci měly blokovat jako Chlorochin či Hydrochlorochin (do těch se vkládaly velké naděje na začátku epidemie), analoga estrogenů jako Raloxifen nebo Bazedoxifen, se ukázaly jako neúčinné. Momentálně panuje nová euforická vlna okolo antiparazitika Ivermectin. Na Slovensku je například už tento lék vyprodaný. Zda opravdu účinkuje musí ještě potvrdit klinické studie – po všech falešných nadějích už je třeba být opatrný.  Dále se zkoušejí Imunomodilační léky blokující přímo receptory pro Interleukin 6 jako Tozilizumab (Ro Actembra) nebo Sarilizumab (Kevzara) nebo Ustekimumab (Stelara), která blokuje tento receptor jen nepřímo přes Interleukin 12/23 jsou ve stádiu zkoušení.
8. Syndrom PIMS, čili Pediatric Inflammatory Multisystem Syndrom byl až do Covidu 19 extrémně zřídkavé onemocnění chybné imunitní odpovědi dětí, taky známý jako Kawasakiho syndrom. Teď se objevuje jako pozdní odpověď na prodělanou infekci u dětí, přičemž samotná infekce proběhla zcela bez příznaků a vysoké horečky a postižení různých orgánů se objeví až týdny po Covidové infekci. V důsledku tohoto odstupu se ještě nepodařilo dokázat bezprostřední souvislost s Covidem, je ale velmi pravděpodobná. Nejedná se sice o častý syndrom, ale je to varování těm, kteří tvrdí, že se Covid dětí netýká. Podstatná část postižených končí na jednotkách intenzivní péče dětských klinik.

Prostě ať se na to dívám, jak chci, chřipka to není. Jsem činný v první medicínské linii už 36 let a obraz choroby, jaký nabízí Covid 19, prostě neznám. Nehodlám se dnes zabývat otázkou, zda je tento virus, který se chová proti všem pravidlům, jaké zatím příroda dodržovala, skutečně přírodní mutací nebo pochází z laboratoře. Moji čtenáři můj – menšinový – názor znají. Nechci být počítán k zastáncům konspirativních teorií.

               Chci jen varovat. Máme do činění s novou, zatím neznámou chorobou. Určitě to přinese celý déšť nových profesorů, kteří se budou chorobou zabývat a budou výzkumem této choroby habilitovat. Pro ně je to možná požehnání. Ne ale pro postižené.

               Dávejte na sebe pozor!

               Je to zvláštní zápas. Od samého začátku pandemie se vyhrocují i ideologické spory, i když virus samozřejmě žádnou ideologii nemá.

               Od samého začátku je příznačné, že proti anticovidovým opatřením agitují nejvýrazněji a nejhlasitěji politické síly na pravém okraji politického spektra, a to bez ohledu na to, o kterou zemi se jedná. Takže zde stojí v jednom šiku Tomio Okamura, Marián Kotleba, Štefan Harabín či Herbert Kickl. (přiznám se, že názory Václava Klause mladšího neznám, nebudou se ale zřejmě lišit od názorů jeho otce, ovšem u Trikolóry se nejedná o relevantní politickou sílu, a tak mi snad čtenář odpustí, když ji v tomto článku vypustím.

Ti všichni jsou proti lock downu, proti nošení roušek, proti testování a proti očkování. A tak se člověk ptá, co tím vlastně sledují. Dobrá „Lock down“ je něco hodně nepříjemného, poškozuje hospodářství a tedy je možné zdůvodnit odpor proti uzavřeným obchodům a hospodám hospodářskými zájmy.

Roušky pak představují viditelný symbol opatření, odpor vůči nim má tedy jakýsi symbolický význam.

Ale co může mít normálně uvažující člověk proti testování či očkování? Proč i zde takový houževnatý a přímo nenávistný odpor. Jako by tyto síly měly zájem na udržování krize na jejím dalším zhoršování podle hesla čím hůř tím líp. Společné pro všechny tyto politické síly je to, že nejsou u moci a nenesou tedy za boj proti pandemii žádnou zodpovědnost. Nebo si to aspoň myslí. Chtějí ale z dané situace vytřískat politický kapitál, protože zacítily šanci. Adolf Hitler se taky dostal k moci díky hospodářské krizi a na zádech nespokojených lidí.

Pokud tomu tak je, je to cynická hra s lidskými životy. Příkladem je Štefan Harabín – mimochodem slovenský soudce, který za komunismu posílal do vězení kněze za šíření křesťanské ideologie, aby se při posledních prezidentských volbách na Slovensku stal kandidátem podporovaným slovenskými biskupy. To jen pro ty v Česku, kteří si zoufají nad chybějící politickou kulturou v zemi a myslí si, že je to jinde lepší – není! Ihned po tom, co premiér Matovič zavedl plošné testování, uspořádal tento „národovec“, který nezapomene na svých sociálních sítích oslovit své příznivce slovem „vlastenci“ demonstraci, na které se křičelo „Rúška dole, rúška dole.“ A opravdu nikdo z přítomných roušku neměl. Následkem je to, co vidíme na Slovensku dnes. Nemocnice kolabují, intenzivní jednotky jsou přeplněné a nestíhají, jen v popradské nemocnici, kde jsem kdysi pracoval, bylo oficiálně potvrzeno 104 nakažených zdravotníků, dva z mých bývalých kolegů prodělali těžkou infekci s pobytem v nemocnici, ze které se vzpamatovávají ještě teď a jde jim to jen ztuha. Kladu si otázku, zda je pan Harabín schopen a ochoten vidět souvislost mezi svou kampaní proti vládním opatřením a současnou krizovou situací. A pokud ano, zda má pocit dobře vykonané práce, že přivedl vládu do těžko řešitelné situace. Vyzývá pak své příznivce, které oslovuje důsledně „vlastenci“ k neposlušnosti. Je to něco, jako když někdo zapálí dům a pak kritizuje požárníky, že nepracují dostatečně dobře a tvrdí, že on by to uměl líp, i když to ještě nikdy nedělal.

               Stejně tak Marián Kotleba, který sám i se špičkou své strany infekci prodělal a teď přišel s „geniální“ hypotézou, že nová mutace viru v Británii vznikla v důsledku očkování.

               Tomio Okamura duje do stejné trouby ve štvaní proti očkování a totéž dělá v Rakousku i Herbert Kickl. V Rakousku jsou i pravicoví radikálové trošku mazanější. Zvolili si do čela strany dvojspřeží Hofer/Kickl, které má působit jako antický bůh Janus s dvěma tvářemi. Radikální Kickl pro působení v opozici, který si nezadá s Tomiem a umírněný Hofer pro případ, že by přece jen někdo s touto stranou chtěl jít do vládní koalice. Zatímco Kickl argumentuje v případě očkování či nošení roušek porušením lidské svobody a je tedy striktně proti a očkování nazývá přetvořením zdravých lidí na pokusné králíky, Hofer používá onu osvědčenou metodu argumentace nedostatečných medicínských důkazů a je ochoten svůj názor měnit – tedy přizpůsobit faktům, aby se strana nezkompromitovala zcela.

               Demonstrace proti kovidovým opatřením, očkování a popírání existence viru všeobecně jsou organizovány extrémně pravicovými uskupeními, přičemž sami organizátoři označují demonstranty, kteří na „jejich“ akce přicházejí na sociálních sítích za „užitečné idioty“. Že to idioti opravdu jsou dokázali dostatečně, když si připnuli židovskou Davidovu hvězdu s nápisem „neočkovaný“. Nedivím se, když pak někdo takového člověka propustí z práce. Já bych s blbcem taky pracovat nechtěl, bůh ví, co je schopen provést na pracovišti. Podporu ale dostávají i ideologickou, například v blábolu někdejšího prezidenta Václava Klause, tedy jeho knize „Karanténa 2.0“. Je to sice veledílo, které okomentoval Jiří X Doležal, že „odporují-li fakta Klausovým hypotézám, tím hůř pro fakta“, ale Češi jsou přece národem, který miluje pohádky.

               Opět se ukazuje, že v totalitních ideologiích, jedno zda zprava nebo zleva, vítězí vždy ideologie nad zdravým rozumem. V Rakousku se připojuje frustrace FPÖ, která nemůže politicky využít očividného katastrofálního selhání rakouské vlády v organizaci očkování – FPÖ byla totiž vždy striktně proti očkování, a tak musí se skřípěním zubů držet hubu a přenechat kritiku zbytku opozice. V Polsku se k odpůrcům přidala i katolická církev, ta doporučuje místo očkování modlitbu – a směřuje zpět do středověku – není mi známo, že by modlitby proti moru či černým neštovicím pomáhaly. Jenže konzervativní křídlo církve se snaží epidemie využít k podkopání pozice „marxistického“ papeže Františka. Přičemž jeho marxismus spočívá v tom, že se vyslovuje pro chudé a slabé a žádá s nimi solidaritu. Církev by si měla uvědomit, že právě zanedbáním péče o tuto skupinu lidí nahnala voliče komunistům a fašistům. Ale neuvědomí si to. I u ní vítězí ideologie nad zdravým rozumem. Církev je samozřejmě taky totalitní organizací, proto má s jinými diktaturami stále problémy. I když kardinál Duka dokázal, že je mu propagace čínského komunistického režimu dokonce vítaná. Nevadí mu ani skoro pozvracené korunovační klenoty, nechá novináře komunistických Haló novin číst z evangelia v Chrámu svatého Víta a do rady české televize prosazuje paní Lipovskou. Obávám, se že se kardinál Tomášek obrací v hrobě. Na Slovensku označovali biskupové volbu Zuzany Čaputové na „smrtelný hřích“ a propagovali – no přece Harabína. Od církve tedy pomoc při obraně demokracie očekávat netřeba. A ani v boji proti koronaviru.

               Ale za vším řáděním extrémních politických stran jsou podle mého soudu dva faktory. První je, jak už jsem psal, způsobit vládám co největší problémy a profitovat tak z celkové nespokojenosti. Protože i kdyby hned bylo zhoršení epidemie důsledkem jejich výzev a činnosti, zodpovědnost padne stejně nakonec na hlavu vládnoucím stranám. A ani jedna z oněch pravicově radikálních stran není – chválabohu – ve vládě. Ale chce tam být.

               Druhým aspektem je poskytnout ideologickou oporu všem, kterým je nošení roušek nepříjemné a odmítají chápat, že je to pro jejich ochranu (nepříjemné opravdu je, co si budeme povídat, nejsme Asiati, kteří jsou na něco takového už po generace zvyklí) a kteří se bojí očkování, ať už pro strach z jehly nebo z vedlejších účinků, které jsou tak apokalypticky líčeny na dezinformačních sítích – podporovaných opět těmito politickými silami. Lidé, kteří se bojí (a právě tito lidé mají strach dvojnásobný – navzdory svým proklamovaným názorům se viru bojí, ale ještě víc se bojí oné injekční jehly) potřebují mít pocit příslušnosti ke stádu, v něm získávají přece jen určitý pocit bezpečí. I ovce se shluknou před vlkem do stáda – ne proto, že by se mu tak mohly lépe bránit, ale proto, že pak si vlk vybere třeba nějakou jinou ovci. Tento stádový princip funguje i v lidské společnosti a je populistickými politiky vděčně využíván.

               Je to určitý paradox. Právě tyto strany hlásají individuální svobodu, ale na druhé straně profitují se sektářského myšlení svých příznivců. Ale politici tohoto myšlenkového proudu znají svou klientelu, vědí, že se za nimi houfují především lidé s nepříliš rozvinutým vzděláním a přirozenou inteligencí, kteří jsou ochotni uvěřit, když jim člověk nabídne snadné řešení, které jsou schopni intelektuálně pochopit. Jako například vládu silné ruky.

               Není náhodou, že všechny tyto jmenované strany bez výjimky a bez ohledu na to, v které zemi působí, se netají svým obdivem k Putinovskému Rusku a jeho „řízené demokracii.“ Demokracie nesnáší přívlastky, buď je nebo není – nelíbí se mi ani název liberální demokracie. Ale mnohem horší jsou „iliberální demokracie“ maďarského typu, „řízená demokracie“ ruského typu nebo „přímá demokracie“ Hitlerova nebo Kaddáfího typu, kterou propaguje Tomio Okamura.

               Můj strýc si dělával legraci z komunistické „lidové demokracie“, když se ptal, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií. Totiž zhruba takový jako mezi aktem a pietním aktem.

               Pro řízenou, iliberální či přímou demokracii to platí přesně tak.

               Ostatně ruské a proruské servery se připojily bez výjimky k boji proti očkování. Angažují se i komické obskurní figurky, jako „konzulka doněcké republiky“ Nela Lisková. Tato jednohlasnost je dostatečným důkazem, že je kampaň těchto serverů řízena centrálně, a to přímo z Moskvy (případně z Petrohradu Putinovým kuchařem Jevgenijem Viktorovičem  Prigošinem). Samozřejmě mají Rusové své vlastní geopolitické i ekonomické zájmy. Zaprvé, čím hůř v Evropské unii, tím lépe pro Rusko a Putina. Zadruhé, pokud se podaří zkompromitovat pomocí dezinformací vakcíny Pfizer, Moderna či Astra-Zeneca, dostane se třeba na evropský trh ruský Sputnik. Ten kritizován nebývá je dokonce propagován, třeba populární rozhlasovou a bývalou televizní moderátorkou Martinou Kociánovou. Ta možná ani z Ruska zaplacená není, jen tak trochu nerozumí….

               Chápu, že hodně lidí dělají zprávy o šíření viru a jeho následcích a umírajících lidech nervózními. A mnozí, jako například pan Milan Knížák si přejí zrušení české televize, aby se už o pandemii nereferovalo. Ovšem tím, že se o mrtvých a nemocných nebude referovat, oni nezmizí. Taková taktika je skutečně ta pštrosí a hlava v písku ještě žádného pštrosa nezachránila.

               Přiznám se, že jsem k určitým ukazatelům, které jsou prezentovány, taky skeptický. Počet nakažených souvisí bezprostředně s množstvím provedených testů – to bylo zřejmé o vánocích, kdy šli na testy jen ti opravdu nemocní. Po svátcích pak čísla doslova explodovala.

               Počet mrtvých taky nedává zcela přesný obraz o pandemii. Nevíme, kolik lidí zemřelo v důsledku viru a kolik z nich virus jen „dorazil“ protože už měli stejně na kahánku. V tom směru byla ruská statistika snad dokonce přesnější, protože jako oběť covida mohli být uváděni jen naprosto zdraví lidé, kteří neměli žádné jiné onemocnění. Kdo tedy trpěl na vysoký tlak a nainfikoval se covidem, zemřel na vysoký tlak a ve statistice mrtvých se neobjevil. Možná jsem trošku sarkastický, když se domnívám, že v časech jako jsou tyto, může být i akné v Rusku smrtelná choroba. Je pravda, že v našich statistikách jsou i lidé, kteří už předtím jen leželi na lůžku a po nákaze zemřeli. Protože virus byl tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve.

               Ani počet hospitalizovaných nemusí dávat jasnou představu o stavu pandemie. Když mám v nemocnici dost volných míst, jsem při přijímání pacientů zřetelně liberálnější, než když už jsou bezmála všechna lůžka obsazena. Pak se snažím poslat co nejvíc lidí domů, aby se léčili tam.

               Nejspolehlivějším ukazatelem je tedy počet pacientů na Jednotkách intenzivní péče a procentuální vytíženost těchto jednotek. Protože tato čísla nepustí. Ne, na intenzivkách neleží ti polomrtví, kteří už před nákazou jen tak tak dýchali. Na JIPky se dostávají pacienti, kteří stáli ještě oběma nohama v aktivním životě, ze kterého je nákaza vyrvala. A to je i ono číslo, které dává zdravotníkům zabrat, které je příčinou jejich vyčerpání.

               Vždy mě překvapí, když najdu mezi oněmi pravicovými buřiči i lékaře. Dokonce anesteziology, kteří jsou s těmi nejtěžšími případy konfrontováni. Jsou pro mě příkladem, jak může ideologie převládnout nad zdravým rozumem. U Kicklovců, Okamurovců či Kotlebovců tomu tak skutečně je. Proto měly jak komunistická, tak nacistická strana takový problém s církvemi. Protože jak jejich ideologie, tak i ideologie katolické církve, se zakládala na nadřazenosti víry nad rozumem. Pro katolickou církev tento vztah definoval už Tomáš Akvinský, který pojmenoval filozofii za služku teologie a stanovil, že kde se víra dostává do rozporu s poznáním, je třeba přiklonit se k víře a poznání potlačit. Na stejném principu fungují strany opírající se o ideologii i dnes. Poslušnost je zde hlavním principem fungování.

               Znám lékaře, kteří hlásají, že není třeba nic proti viru podnikat. Že infekce tu byly vždycky, že lidé na ně umírali vždycky a že silní přežijí a slabí zemřou a jedná se tedy o jakýsi princip přirozeného výběru. Většinou jsou to „experti“, kteří sedí u počítačů, čtou studie a nemocného člověka ještě nikdy neviděli. Ale kupodivu jsou mezi nimi i lékaři z intenzivních jednotek. Ti, které znám, jsou buď členy nebo sympatizanty Svobodných, tedy FPÖ. Většinou ale u nich vítězí ideologie nad zdravým rozumem jen do chvíle, kdy nákaza postihne je osobně nebo jejich blízké. V okamžiku, kdy se z teorie stává bolestná praxe, mění se i postoj k problému.

               Myslím si, že v zájmu každého normálně myslícího člověk musí být, aby to virové šílenství co nejrychleji skončilo. A to je možné jen když se budeme chránit a když se necháme proti viru ruinujícímu ekonomiku, sociální život i politickou kulturu naočkovat. Samozřejmě to není v zájmu stran, které si přejí pokračování chaosu, aby mohly v kalných vodách lovit hlasy. O nic jiného jim nejde. Je to cynická hra, které je třeba udělat přítrž.

               Jinak budou politické důsledky pandemie ještě hrůzostrašnější než důsledky ekonomické. Ti, co si myslí, že už stejně hůř být nemůže, ať si představí vládnoucí trojúhelník Babiš-Zeman-Okamura.

               Vidíte – může!