Je to zvláštní zápas. Od samého začátku pandemie se vyhrocují i ideologické spory, i když virus samozřejmě žádnou ideologii nemá.
Od samého začátku je příznačné, že proti anticovidovým opatřením agitují nejvýrazněji a nejhlasitěji politické síly na pravém okraji politického spektra, a to bez ohledu na to, o kterou zemi se jedná. Takže zde stojí v jednom šiku Tomio Okamura, Marián Kotleba, Štefan Harabín či Herbert Kickl. (přiznám se, že názory Václava Klause mladšího neznám, nebudou se ale zřejmě lišit od názorů jeho otce, ovšem u Trikolóry se nejedná o relevantní politickou sílu, a tak mi snad čtenář odpustí, když ji v tomto článku vypustím.
Ti všichni jsou proti lock downu, proti nošení roušek, proti testování a proti očkování. A tak se člověk ptá, co tím vlastně sledují. Dobrá „Lock down“ je něco hodně nepříjemného, poškozuje hospodářství a tedy je možné zdůvodnit odpor proti uzavřeným obchodům a hospodám hospodářskými zájmy.
Roušky pak představují viditelný symbol opatření, odpor vůči nim má tedy jakýsi symbolický význam.
Ale co může mít normálně uvažující člověk proti testování či očkování? Proč i zde takový houževnatý a přímo nenávistný odpor. Jako by tyto síly měly zájem na udržování krize na jejím dalším zhoršování podle hesla čím hůř tím líp. Společné pro všechny tyto politické síly je to, že nejsou u moci a nenesou tedy za boj proti pandemii žádnou zodpovědnost. Nebo si to aspoň myslí. Chtějí ale z dané situace vytřískat politický kapitál, protože zacítily šanci. Adolf Hitler se taky dostal k moci díky hospodářské krizi a na zádech nespokojených lidí.
Pokud tomu tak je, je to cynická hra s lidskými životy. Příkladem je Štefan Harabín – mimochodem slovenský soudce, který za komunismu posílal do vězení kněze za šíření křesťanské ideologie, aby se při posledních prezidentských volbách na Slovensku stal kandidátem podporovaným slovenskými biskupy. To jen pro ty v Česku, kteří si zoufají nad chybějící politickou kulturou v zemi a myslí si, že je to jinde lepší – není! Ihned po tom, co premiér Matovič zavedl plošné testování, uspořádal tento „národovec“, který nezapomene na svých sociálních sítích oslovit své příznivce slovem „vlastenci“ demonstraci, na které se křičelo „Rúška dole, rúška dole.“ A opravdu nikdo z přítomných roušku neměl. Následkem je to, co vidíme na Slovensku dnes. Nemocnice kolabují, intenzivní jednotky jsou přeplněné a nestíhají, jen v popradské nemocnici, kde jsem kdysi pracoval, bylo oficiálně potvrzeno 104 nakažených zdravotníků, dva z mých bývalých kolegů prodělali těžkou infekci s pobytem v nemocnici, ze které se vzpamatovávají ještě teď a jde jim to jen ztuha. Kladu si otázku, zda je pan Harabín schopen a ochoten vidět souvislost mezi svou kampaní proti vládním opatřením a současnou krizovou situací. A pokud ano, zda má pocit dobře vykonané práce, že přivedl vládu do těžko řešitelné situace. Vyzývá pak své příznivce, které oslovuje důsledně „vlastenci“ k neposlušnosti. Je to něco, jako když někdo zapálí dům a pak kritizuje požárníky, že nepracují dostatečně dobře a tvrdí, že on by to uměl líp, i když to ještě nikdy nedělal.
Stejně tak Marián Kotleba, který sám i se špičkou své strany infekci prodělal a teď přišel s „geniální“ hypotézou, že nová mutace viru v Británii vznikla v důsledku očkování.
Tomio Okamura duje do stejné trouby ve štvaní proti očkování a totéž dělá v Rakousku i Herbert Kickl. V Rakousku jsou i pravicoví radikálové trošku mazanější. Zvolili si do čela strany dvojspřeží Hofer/Kickl, které má působit jako antický bůh Janus s dvěma tvářemi. Radikální Kickl pro působení v opozici, který si nezadá s Tomiem a umírněný Hofer pro případ, že by přece jen někdo s touto stranou chtěl jít do vládní koalice. Zatímco Kickl argumentuje v případě očkování či nošení roušek porušením lidské svobody a je tedy striktně proti a očkování nazývá přetvořením zdravých lidí na pokusné králíky, Hofer používá onu osvědčenou metodu argumentace nedostatečných medicínských důkazů a je ochoten svůj názor měnit – tedy přizpůsobit faktům, aby se strana nezkompromitovala zcela.
Demonstrace proti kovidovým opatřením, očkování a popírání existence viru všeobecně jsou organizovány extrémně pravicovými uskupeními, přičemž sami organizátoři označují demonstranty, kteří na „jejich“ akce přicházejí na sociálních sítích za „užitečné idioty“. Že to idioti opravdu jsou dokázali dostatečně, když si připnuli židovskou Davidovu hvězdu s nápisem „neočkovaný“. Nedivím se, když pak někdo takového člověka propustí z práce. Já bych s blbcem taky pracovat nechtěl, bůh ví, co je schopen provést na pracovišti. Podporu ale dostávají i ideologickou, například v blábolu někdejšího prezidenta Václava Klause, tedy jeho knize „Karanténa 2.0“. Je to sice veledílo, které okomentoval Jiří X Doležal, že „odporují-li fakta Klausovým hypotézám, tím hůř pro fakta“, ale Češi jsou přece národem, který miluje pohádky.
Opět se ukazuje, že v totalitních ideologiích, jedno zda zprava nebo zleva, vítězí vždy ideologie nad zdravým rozumem. V Rakousku se připojuje frustrace FPÖ, která nemůže politicky využít očividného katastrofálního selhání rakouské vlády v organizaci očkování – FPÖ byla totiž vždy striktně proti očkování, a tak musí se skřípěním zubů držet hubu a přenechat kritiku zbytku opozice. V Polsku se k odpůrcům přidala i katolická církev, ta doporučuje místo očkování modlitbu – a směřuje zpět do středověku – není mi známo, že by modlitby proti moru či černým neštovicím pomáhaly. Jenže konzervativní křídlo církve se snaží epidemie využít k podkopání pozice „marxistického“ papeže Františka. Přičemž jeho marxismus spočívá v tom, že se vyslovuje pro chudé a slabé a žádá s nimi solidaritu. Církev by si měla uvědomit, že právě zanedbáním péče o tuto skupinu lidí nahnala voliče komunistům a fašistům. Ale neuvědomí si to. I u ní vítězí ideologie nad zdravým rozumem. Církev je samozřejmě taky totalitní organizací, proto má s jinými diktaturami stále problémy. I když kardinál Duka dokázal, že je mu propagace čínského komunistického režimu dokonce vítaná. Nevadí mu ani skoro pozvracené korunovační klenoty, nechá novináře komunistických Haló novin číst z evangelia v Chrámu svatého Víta a do rady české televize prosazuje paní Lipovskou. Obávám, se že se kardinál Tomášek obrací v hrobě. Na Slovensku označovali biskupové volbu Zuzany Čaputové na „smrtelný hřích“ a propagovali – no přece Harabína. Od církve tedy pomoc při obraně demokracie očekávat netřeba. A ani v boji proti koronaviru.
Ale za vším řáděním extrémních politických stran jsou podle mého soudu dva faktory. První je, jak už jsem psal, způsobit vládám co největší problémy a profitovat tak z celkové nespokojenosti. Protože i kdyby hned bylo zhoršení epidemie důsledkem jejich výzev a činnosti, zodpovědnost padne stejně nakonec na hlavu vládnoucím stranám. A ani jedna z oněch pravicově radikálních stran není – chválabohu – ve vládě. Ale chce tam být.
Druhým aspektem je poskytnout ideologickou oporu všem, kterým je nošení roušek nepříjemné a odmítají chápat, že je to pro jejich ochranu (nepříjemné opravdu je, co si budeme povídat, nejsme Asiati, kteří jsou na něco takového už po generace zvyklí) a kteří se bojí očkování, ať už pro strach z jehly nebo z vedlejších účinků, které jsou tak apokalypticky líčeny na dezinformačních sítích – podporovaných opět těmito politickými silami. Lidé, kteří se bojí (a právě tito lidé mají strach dvojnásobný – navzdory svým proklamovaným názorům se viru bojí, ale ještě víc se bojí oné injekční jehly) potřebují mít pocit příslušnosti ke stádu, v něm získávají přece jen určitý pocit bezpečí. I ovce se shluknou před vlkem do stáda – ne proto, že by se mu tak mohly lépe bránit, ale proto, že pak si vlk vybere třeba nějakou jinou ovci. Tento stádový princip funguje i v lidské společnosti a je populistickými politiky vděčně využíván.
Je to určitý paradox. Právě tyto strany hlásají individuální svobodu, ale na druhé straně profitují se sektářského myšlení svých příznivců. Ale politici tohoto myšlenkového proudu znají svou klientelu, vědí, že se za nimi houfují především lidé s nepříliš rozvinutým vzděláním a přirozenou inteligencí, kteří jsou ochotni uvěřit, když jim člověk nabídne snadné řešení, které jsou schopni intelektuálně pochopit. Jako například vládu silné ruky.
Není náhodou, že všechny tyto jmenované strany bez výjimky a bez ohledu na to, v které zemi působí, se netají svým obdivem k Putinovskému Rusku a jeho „řízené demokracii.“ Demokracie nesnáší přívlastky, buď je nebo není – nelíbí se mi ani název liberální demokracie. Ale mnohem horší jsou „iliberální demokracie“ maďarského typu, „řízená demokracie“ ruského typu nebo „přímá demokracie“ Hitlerova nebo Kaddáfího typu, kterou propaguje Tomio Okamura.
Můj strýc si dělával legraci z komunistické „lidové demokracie“, když se ptal, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií. Totiž zhruba takový jako mezi aktem a pietním aktem.
Pro řízenou, iliberální či přímou demokracii to platí přesně tak.
Ostatně ruské a proruské servery se připojily bez výjimky k boji proti očkování. Angažují se i komické obskurní figurky, jako „konzulka doněcké republiky“ Nela Lisková. Tato jednohlasnost je dostatečným důkazem, že je kampaň těchto serverů řízena centrálně, a to přímo z Moskvy (případně z Petrohradu Putinovým kuchařem Jevgenijem Viktorovičem Prigošinem). Samozřejmě mají Rusové své vlastní geopolitické i ekonomické zájmy. Zaprvé, čím hůř v Evropské unii, tím lépe pro Rusko a Putina. Zadruhé, pokud se podaří zkompromitovat pomocí dezinformací vakcíny Pfizer, Moderna či Astra-Zeneca, dostane se třeba na evropský trh ruský Sputnik. Ten kritizován nebývá je dokonce propagován, třeba populární rozhlasovou a bývalou televizní moderátorkou Martinou Kociánovou. Ta možná ani z Ruska zaplacená není, jen tak trochu nerozumí….
Chápu, že hodně lidí dělají zprávy o šíření viru a jeho následcích a umírajících lidech nervózními. A mnozí, jako například pan Milan Knížák si přejí zrušení české televize, aby se už o pandemii nereferovalo. Ovšem tím, že se o mrtvých a nemocných nebude referovat, oni nezmizí. Taková taktika je skutečně ta pštrosí a hlava v písku ještě žádného pštrosa nezachránila.
Přiznám se, že jsem k určitým ukazatelům, které jsou prezentovány, taky skeptický. Počet nakažených souvisí bezprostředně s množstvím provedených testů – to bylo zřejmé o vánocích, kdy šli na testy jen ti opravdu nemocní. Po svátcích pak čísla doslova explodovala.
Počet mrtvých taky nedává zcela přesný obraz o pandemii. Nevíme, kolik lidí zemřelo v důsledku viru a kolik z nich virus jen „dorazil“ protože už měli stejně na kahánku. V tom směru byla ruská statistika snad dokonce přesnější, protože jako oběť covida mohli být uváděni jen naprosto zdraví lidé, kteří neměli žádné jiné onemocnění. Kdo tedy trpěl na vysoký tlak a nainfikoval se covidem, zemřel na vysoký tlak a ve statistice mrtvých se neobjevil. Možná jsem trošku sarkastický, když se domnívám, že v časech jako jsou tyto, může být i akné v Rusku smrtelná choroba. Je pravda, že v našich statistikách jsou i lidé, kteří už předtím jen leželi na lůžku a po nákaze zemřeli. Protože virus byl tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve.
Ani počet hospitalizovaných nemusí dávat jasnou představu o stavu pandemie. Když mám v nemocnici dost volných míst, jsem při přijímání pacientů zřetelně liberálnější, než když už jsou bezmála všechna lůžka obsazena. Pak se snažím poslat co nejvíc lidí domů, aby se léčili tam.
Nejspolehlivějším ukazatelem je tedy počet pacientů na Jednotkách intenzivní péče a procentuální vytíženost těchto jednotek. Protože tato čísla nepustí. Ne, na intenzivkách neleží ti polomrtví, kteří už před nákazou jen tak tak dýchali. Na JIPky se dostávají pacienti, kteří stáli ještě oběma nohama v aktivním životě, ze kterého je nákaza vyrvala. A to je i ono číslo, které dává zdravotníkům zabrat, které je příčinou jejich vyčerpání.
Vždy mě překvapí, když najdu mezi oněmi pravicovými buřiči i lékaře. Dokonce anesteziology, kteří jsou s těmi nejtěžšími případy konfrontováni. Jsou pro mě příkladem, jak může ideologie převládnout nad zdravým rozumem. U Kicklovců, Okamurovců či Kotlebovců tomu tak skutečně je. Proto měly jak komunistická, tak nacistická strana takový problém s církvemi. Protože jak jejich ideologie, tak i ideologie katolické církve, se zakládala na nadřazenosti víry nad rozumem. Pro katolickou církev tento vztah definoval už Tomáš Akvinský, který pojmenoval filozofii za služku teologie a stanovil, že kde se víra dostává do rozporu s poznáním, je třeba přiklonit se k víře a poznání potlačit. Na stejném principu fungují strany opírající se o ideologii i dnes. Poslušnost je zde hlavním principem fungování.
Znám lékaře, kteří hlásají, že není třeba nic proti viru podnikat. Že infekce tu byly vždycky, že lidé na ně umírali vždycky a že silní přežijí a slabí zemřou a jedná se tedy o jakýsi princip přirozeného výběru. Většinou jsou to „experti“, kteří sedí u počítačů, čtou studie a nemocného člověka ještě nikdy neviděli. Ale kupodivu jsou mezi nimi i lékaři z intenzivních jednotek. Ti, které znám, jsou buď členy nebo sympatizanty Svobodných, tedy FPÖ. Většinou ale u nich vítězí ideologie nad zdravým rozumem jen do chvíle, kdy nákaza postihne je osobně nebo jejich blízké. V okamžiku, kdy se z teorie stává bolestná praxe, mění se i postoj k problému.
Myslím si, že v zájmu každého normálně myslícího člověk musí být, aby to virové šílenství co nejrychleji skončilo. A to je možné jen když se budeme chránit a když se necháme proti viru ruinujícímu ekonomiku, sociální život i politickou kulturu naočkovat. Samozřejmě to není v zájmu stran, které si přejí pokračování chaosu, aby mohly v kalných vodách lovit hlasy. O nic jiného jim nejde. Je to cynická hra, které je třeba udělat přítrž.
Jinak budou politické důsledky pandemie ještě hrůzostrašnější než důsledky ekonomické. Ti, co si myslí, že už stejně hůř být nemůže, ať si představí vládnoucí trojúhelník Babiš-Zeman-Okamura.
Vidíte – může!