Kdysi dávno před třiceti pěti lety byl v Česku jeden naivní politik, který řekl, že „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Je pravda, že on sám na stará kolena tento svůj slogan relativizoval, když napsal hru „Třígrošová opera“ s podtitulem, že „ne vždy vítězí pravda a láska nad lží a nenávistí“.
Tento naivní politik naštěstí zemřel díky své vášni pro cigarety včas, aby nemusel dnes přihlížet, jak slaví lež a nenávist triumfální vítězné tažení prakticky na celém světě.
Samozřejmě se mnou budou mnozí polemizovat – vlastně ani ne, protože tolik jich mé články zase nečte – a vysvětlí mi, že listopad 1989 byl strašný omyl, který jim všechno vzal včetně životní perspektivy. Že dnes kvůli zdražování a rozkrádání státního bohatství mohou jezdit na dovolenou do Egypta jen dvakrát ročně, zatímco tehdy mohli do rekreačního zařízení ROH na Vysočině jezdit skoro každý rok. Je marné s těmito lidmi polemizovat – a bohužel je těchto nespokojených jedinců většina.
A bohužel nejen u nás ale i v USA, což má samozřejmě fatální dopad na celý svět. Ti, kdo byli na mém webu minulý týden, určitě poznali, že jsem byl už tehdy skeptický. Vítězství Donalda Trumpa jsem viděl přicházet a zřejmě se mu nedalo zabránit.
Trump totiž udělal ve své předvolební kampani prakticky všechny chyby, kterých se dopustit mohl. Vybral si za viceprezidenta člověka, který se vyznačoval jen naprostou loajalitou a nepřinesl mu ani jeden hlas navíc. Blamoval se v televizní debatě – poté už mu jeho poradci správně doporučili dalším debatám se vyhýbat. Pourážel skoro všechen svůj elektorát – a přesto zvítězil.
Volily ho ženy, i když se o nich vyjadřuje pohrdavě.
Volili ho náboženští fanatici, i když věděli, že své ženy podváděl.
Volili ho Hispánci, i když se odmítl distancovat od nechutných vtipů na jejich adresu.
Volili ho černoši, i když je nepokrytě rasistický.
Čili se to nedá vysvětlit jinak než fenoménem Spasitele. Tomu je dovoleno všechno, ten stojí nad zákony a nad morálkou. Od něho se očekává, že vyřeší všechny problémy a zachrání svět a on to dokáže slíbit a poté přesvědčivě vysvětlí, že to skutečně udělal. Realita přitom nehraje žádnou nebo jen velmi podružnou roli.
Když se člověk podívá na to, kdo Trumpa volil, jsou to zejména lidé s nižším vzděláním, lidé znevýhodnění, neúspěšní, frustrovaní. Funguje to zřejmě stejně jako u nás s Babišem. „Podívejte, jak je hloupý, vždyť neumí říct ani kloudnou větu, a přesto vydělal miliardy.“ To je ztělesnění amerického snu, který tito lidé ještě stále nepřestali snít.
Odhlédnouc od toho, že Trump svůj majetek zdědil a už dvakrát ho dokázal prošustrovat, a kdyby ho nezachránily ruské finanční injekce, už by nebyl. Je sice hloupý a možná i duševně narušený, ale je mazaný. To se mu nedá upřít.
Samozřejmě mu situaci usnadnilo, že jeho protikandidátka ztělesňovala všechno, co jeho voliči nenávidí – je barevná, je vzdělaná, je úspěšná a je žena. Čili naprostý protipól, proti kterému se dalo dobře vymezit. Že se demokratická strana nezmohla na kandidáta, který by mohl Trumpa ohrozit, je samozřejmě vyhlášení politického bankrotu. Což neznamená, že mi Kamala není sympatická. Ale v politice nerozhodují sympatie. Její šance byly od počátku mizivé. I když neudělal žádnou větší chybu, neměla reálnou naději na vítězství.
Ve světové politice vidíme právě tento fenomén povstání nevzdělaných a neúspěšných. Dalo se to čekat. Od liberalizace světové politiky v devadesátých letech se nůžky mezi bohatými a chudými stále hrozivěji rozvíraly a bylo zřejmé, že dojde k reakci ze strany těch, na které z koláče zůstalo jen málo, jen pár drobků. Ale je tu jeden nový fenomén. Ty nespokojené kdysi vedli „chlapci ze Žižkova“, jak se nazývala parta kolem Gottwalda. Tedy politici, kteří sami vyrostli na periferii, kteří z onoho nemajetného prostředí pocházeli a mluvili se svými voliči stejnou řečí.
Dnes vedou tyto masy do boje „proti elitám“ miliardáři. S tím jsem, po pravdě řečeno nepočítal ani já, i když před tímto vývojem varuji víc než dvacet let. Ale má to svou logiku. Právě tito miliardáři, kteří přišli ke svému majetku často dost nekalým způsobem nebo dokonce způsobem kriminálním vědí velmi dobře, že by se nenávist mas mohla obrátit proti nim. Koupili si tedy televize a noviny, zaplatili povolné novináře, kteří odvedli nespokojenost mas do jiných kanálů. Za nepřítele byly vyhlášeny „Elity“ to znamená vzdělaní lidé kteří se svými schopnostmi domohli určitého majetku – domu, auta, exotické dovolené. Ti jsou totiž dosažitelní, ti žijí ve stejných městech jako oni méně šťastní – a jsou tak viditelným terčem. A ona střední třída svůj boj beznadějně prohrává. Už proto, že je stále tenčí a nejednotná. I její část se ráda přidá ke krysařům, vábících k revoltě, protože v novém diktátorském politickém režimu očekávají osobní výhody nebo teplé posty. Je zřejmé, že se režim nevzdělanců bez určité skupiny vzdělaných oportunistů neobejde.
A přiznejme si, že ona demokratická levice jim hodně nahrávala. Celý ten extrém, co se týká genderu, kvót, změn ve výuce a extrémů, v zelené politice vedl k reakci. Tlak vyvolává protitlak. Přiznám se, že ačkoliv se počítám k demokratické levici, i já jsem zastánce dvou pohlaví a fakt že na dotazníku k očkování bylo uvedeno pohlaví šest, mě mírně zvedl ze židle. Nehodlám mluvit o „majiteli penisu“ nebo „majitelce vaginy“, v tom jsem zajedno s J.K.Rowling. Stejně jako mě rozčiluje zbytečné genderové přechylování v textech, či korektury knih s historickou hodnotou. Ať už je to Pippi dlouhá punčocha nebo Winettou. Šílená Greta, demonstrující za zničení Izraele je pak naprostý extrém, kterého se každý rozumný člověk musí leknout. Transgender a homosexuálové, demonstrující za práva Palestinců. jsou pak jen nonsens, nad kterým se člověk chytá za hlavu. V Gaze by tito demonstranti přežili maximálně hodinu a jejich konec by byl hodně bolestivý. A podobný tlak leze na nervy lidem napravo ode mě ještě mnohem víc než mně. Chtějí, aby to přestalo a hledají někoho, kdo jim to slíbí.
A samozřejmě je tu migrace připomínající stěhování národů. Celé kontinenty se daly do pohybu a zaplavují země takzvaného Západu. Afrika, Přední a Střední Asie táhnou do Evropy, Jižní a Střední Amerika do USA. Ty proudy jsou nezvládnutelné a způsobují u lidí paniku. Právem. Jejich svět se mění a oni nechtějí, aby se měnil. Migrace je v každých volbách obrovským tématem, a to nejen v zemích, kde se skutečně vylila z břehů jako je Francie, Německo nebo USA, ale i v zemích, kde se imigranti prakticky nevyskytují, jako je Maďarsko nebo Česko. I tady se s tímto tématem dají vyhrát volby.
Jen část imigrantů je totiž do západní společnosti integrovatelná. Jsou zde bariéry kulturní, náboženské nebo jen bariéry nedostatečné kvalifikace. Tyto davy dělají konkurenci na pracovním trhu právě oněm málo kvalifikovaným lidem a tlačí cenu práce dolů, protože jsou ochotni pracovat i za hladový plat. Část z nich do nedokáže a aby přežila, musí se pokusit protlouct, jak se dá, tedy i kriminalitou. Jíst se musí. V Chicagu, jednom z amerických měst s kdysi nejvyšší životní úrovní, se už po soumraku nedá jet z práce domů. A firmy odtud odcházejí.
Přílišná tolerance, oslabování a zpochybňování policejních pravomocí, vedou k pocitu rezignace – a vzteku. V USA jako ve Švédsku. Všude to začalo přílišnou tolerancí, psychologickými analýzami příčin kriminality, kde jsou zločinci líčeni skoro jako oběti. Výsledek – lidé volí někoho, kdo slíbí, že bude kašlat na demokratická pravidla, na lidská práva a udělá pořádek. Samozřejmě ho neudělá, na ta lidská práva sice kašlat bude, ale u žurnalistů a intelektuálů, kteří se ho pokusí kritizovat. Jen tak mimochodem slibují tito muži normalizaci tradičního života čili i návrat žen k plotnám a jejich odstranění z veřejného života. Muži, kteří je volí, to slyší rádi, ženy se tváří, že to neslyšely.
Samozřejmě podstatnou úlohu hrála i ekonomika. Navzdory tomu, že podle všech objektivních ukazovatelů odvedla Bidenova administrativa v boji s inflací a hospodářskými problémy dobrou práci, lidé byli nespokojení. Protože jim to Trump permanentně sugeroval. I Babiš vypráví svým voličům, že umírají hladem a zimou, a i kdyby to hned nebyla pravda, uvěří tomu, že by se měli mít líp. A že to právě Spasitel zařídí. I když pro objektivitu je třeba říct, že státy s republikánskými guvernéry jako Texas nebo Florida vykazovaly mnohem lepší hospodářské výsledky než demokraty dominované státy jako například Ilinois.
Tak nějak se dá těm frustrovaným lidem volícím Trumpa, Fica nebo Babiše rozumět. Dalo by se to odbýt slovy bible „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Že právě obětují vlastní svobodu, svá práva a vydají se na milost diktátorovi. Jenže pak už bude pozdě. Diktatura se v dnešním světě pokojnými prostředky odstranit nedá. Většina diktatur se k moci dostala demokratickými volbami. Tak se moci chopil Adolf Hitler nebo Alexandr Lukašenko. I Putin byl poprvé zvolen prezidentem v demokratických volbách. Jen pokaždé byly toto svobodné volby poslední. Trump dokonce otevřeně sliboval, že pokud bude zvolen, lidé už nikdy k volbám nebudou muset chodit – a přesto se alarmy u jeho voličů nezapnuly. Ostatně nikoho nezarazily ani jeho sliby po zvolení, které si přímo protiřečí: sníží daně, ale sanuje státní rozpočet, aby se dostal do přebytku. Zavede cla na zahraniční zboží, ale zkrotí inflaci. A ukončí války všude na světě, ale nepošle americké vojáky nikam mimo území USA. Myslím, že právě tuto poslední větu si velmi rádi poslechli v Moskvě – ale i v Pekingu.
Jen pro úplnost, ministrem zdravotnictví se má stát odpůrce očkování dětí, hlasatel konspiračních teorií a někdejší narkoman Robert Kennedy junior. Má „make America healthy again“. No, servus!
Čekají nás zlé čtyři roky. Zda se Trumpovi podaří přetvořit USA v klerikálně fašistickou diktaturu (nazývat ho nacistou je nesmysl, nacistickou ideologii v USA nestrávili, náboženský fanatismus ale ano), není zcela jisté, má k tomu ale dobře nakročeno. Jak už jsem psal minulý týden, pojistky americké demokracie jsou hodně oslabené, navíc získali republikáni očividně většinu jak v senátu, tak i v sněmovně reprezentantů čili budou moci přijímat zákony podle Trumpovy vůle. O té se v současné republikánské straně nediskutuje. Jak to skončí je těžko odhadnout. Jisté je, že Evropu čekají těžké chvíle. Protože není zvyklá se spoléhat sama na sebe.
Hororový scénář by bylo dělení světa na americkou a ruskou zájmovou zónu. Nicméně si myslím, že i kdyby si to tak páni Putin a Trump v důvěrném rozhovoru domluvili, nebude to tak úplně možné. Jsou zde totiž i další diktátorské režimy, které chtějí hrát při dělení světa důležitou roli. Zejména Čína, ale i Irán. Ti se nespokojí s úlohou diváka. A Irán je blízkým spojencem Moskvy ale úhlavním nepřítelem Izraele, který je zase velmi navázán na USA. Ten Trump obětovat nemůže. Čili svět není tak jednoduchý, jak by ho páni Trump a Putin chtěli mít. Stejně tak sice může Trump rád obětovat Slovensko, Česko nebo Maďarsko, těžko ale Polsko, věrného amerického spojence se silnou politickou lobby – právě v republikánské straně.
Evropě nezbývá nic jiného než zbrojit, zbrojit a zbrojit a připravit se na ruský útok. Jenže Evropa je rozložená ruskou propagandou, hybridní válka působí. Lidé jsou přesvědčováni o tom, že nic nehrozí a že by bylo zbytečné vzdát se nějakých peněz, aby se mohli v budoucnosti bránit. Páni Orbán a Fico pak už otevřeně stojí na ruské straně a Orbánův poradce a jmenovec vyhlásil veřejně, že v případě ruského útoku by se Maďarsko nebránilo.
Amerika má v čele poněkud pomateného staříka, sice hloupého ale mazaného (opět paralela s Andrejem), který je naprosto nevypočitatelný. Vrátí se k moci především, aby se pomstil. Co provádí Fico a co bude provádět Babiš po svém návratu k moci bude proti tomu jen slabý čajíček. Jak úředníci, tak soudci se mohou těšit na jeho brutální pomstu. A – abych znepokojil i ty poslední ignoranty – který má ve svých rukou kufřík s atomovými zbraněmi a může kdykoliv vyvolat apokalypsu, aniž by se někoho musel ptát. Byla ale vůle většiny Američanů, aby jim vládl právě on.
Co mě ovšem vyděsilo nejvíc? Při průzkumu veřejného mínění mezi českými politiky preferovali Trumpa samozřejmě politici z SPD a z komunistické strany – ale i z ODS! Čili ani tato strana si demokracie neváží! Možná se už připravuje na koalici s Babišem po příštích volbách. Sice zatím každá strana, která se s Andrejem spojila, tím spáchala politickou sebevraždu, to ale zřejmě ono oportunistické křídlo v ODS neodradí. Ještě aspoň čtyři roky dobrých obchodů a zakázek a potom ať přijde potopa. Ostatně bude potom ještě Trump v USA u moci?
Sliboval, že se už volit nebude. Čili otázka je ne zda budou následující čtyři roky špatné, ale zda to budou jen čtyři roky. Zda se v úterý nerozhodlo o celkové změně politického systému navždy. V čase umělé inteligence, monitorů a počítačů je svržení diktatury prakticky nemožné. I kdyby vystřízlivěl celý národ – jsme toho svědky jak v Bělorusku, tak v Iránu.
Lidé v Rusku, Číně či Severní Koreji se už se svým osudem smířili a učí se být v něm spokojení nebo dokonce šťastní. Doufejme, že takový osud nečeká i nás.
Mimochodem slovo „pravdoláskař“ je v Česku používáno jako sprostá nadávka.