Já netvrdím, že ten nápad jet do Česka v pátek 31.července byl mimořádně dobrý. Možná ne úplně špatný, ale v každém případě málo originální. Z dovolené v Chorvatsku se totiž vracela nejen polovina českého občanstva, ale i podstatná část obyvatelstva spřátelené země na severu, tedy Polska.
Už po výjezdu z Grazu mě rádio upozornilo na skutečnosti, že v Drassenhofenu před českou hranicí se stojí 40 minut. To je logický důsledek skutečnosti, že se Česko už po celá desetiletí tvrdohlavě brání propojit svou dálniční síť se sítí rakouskou. Se všemi ostatními sousedními státy už dálniční propojení existuje, jen na jihu to tak nějak nejde. Otázka je, zda jsou důvodem historické animozity mezi oběma národy nebo vodní nádrž Nové Mlýny. Nicméně, protože se rakouská dálnice u Drassenhofenu sjíždí do jednoho pruhu, aby se mohlo pokračovat na početné kruhové objezdy v Mikulově, logicky se zde napáskují Češi s Poláky a těmi několika šílenými Rakušáky, kteří se z nepochopitelných důvodů rozhodli jet v takový den do Česka.
Vídní jsem projel rychle a za ní jsem zachytil zprávu, že kolona v Drassenhofenu je dlouhá už hodinu a půl. Protože jsem znalý a zkušený rozhodl jsem se pro alternativní cestu přes Reinthal a Břeclav. Na hranici ani před ní nestál nikdo. Pogratuloval jsem si a vzápětí zjistil, že moje radost byla předčasná. V Poštorné se člověk totiž musel napojit na hlavní cestu z Valtic a vzápětí uvíznout v nekonečné koloně. To už jsem zažil víckrát. Až do centra Břeclavi jsem se už vícekrát pohyboval krokem a divil se, kde se v městečku velikosti Břeclavi bere tolik aut. Tentokrát se situace nezlepšila ani po průjezdu městským centrem. Stejným tedy bezmála nulovým tempem jsem se pohyboval až na výjezd na dálnici. Břeclav mě sice stála čtyřicet minut času a hodně nervů, ale poté už tu byla dálnice. Až po Brno. Tak se totiž tři pruhy sjíždějí do dvou. Prodýchal jsem to a pokračoval až k Vyškovu. Nemůžu si stěžovat. Rádio Impuls mě varovalo, že se mezi Vyškovem a Drysicemi stojí. Stálo se tam. Dlouho. A před Prostějovem, který se přebudovává už roky celý, opět. Dlouho. Vzpomněl jsem si na Johna Travoltu z filmu Pulp Fiction, když na otázku, jaké to v té Evropě je, odpověděl, že stejné jako v Americe ale že jsou tam takové drobné rozdíly. I tady to tak bylo. Dálnice vypadala v podstatě stejně jako v Rakousku. Měla dva pruhy v obou směrech, svodidla na krajích i uprostřed, po stranách občerstvovací stanice s benzínovými pumpami a restauracemi. Jediný „drobný rozdíl“ byl v tom, že na těch rakouských se jezdí a na těch českých se stojí.
Pak jsem si ještě na závěr vychutnal cestu z Bělotína k Palačovu. Rozbourali ji někdy v čase, kdy se narodila má vnučka. Ta jde letos do školy. Nezdá se, že bych se dokončení této cesty mohl dožít. Přece jen lékaři, zejména ti z nemocnic umírají před devadesátkou. Při čtyřicetikilometrové přikázané rychlosti si zase ovšem můžete vychutnat krásy domácí krajiny jako nikde jinde. Zejména, když je rozbouraný úsek dlouhý dvanáct kilometrů. Děkuji.
Ostatně cestu mi zpříjemňovaly billboardy s velkými tvářemi lidí, které mě přesvědčovaly, že „Za Babiše bylo líp“. Vzhledem na rychlost postupu po dálnici jsem si je mohl opravdu vychutnat. Přesvědčovala mě o tom Marie důchodkyně či číšník Petr anebo lékařka Alena. Je pravda, že za Babiše jsem tu cestu od hranice k mamince dával za dvě a půl hodiny a teď jsem potřeboval tři a čtvrť. Ovšem byly časy, to už je dávno, kdy jsem potřeboval hodinu a čtyřicet minut. Asi si musím koupit lepší auto!
Přijal jsem jako mnoho lidí výsledky posledních parlamentních voleb s úžasem a radostí. Jako by v tom tehdy byla boží ruka. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Babišovo hnutí nevyhrálo volby a jeho možní koaliční partneři komunisté, Šlachta a dokonce i Sociální Demokracie zůstali za dveřmi parlamentu. Vládnoucí pětikoalice dostala pohodlnou většinu osmi hlasů a zdálo se, že nic nebrání, aby Česko nabralo po letech mizérie razantně jiný směr. Očekávali jsme změnu!
Hodně se mluvilo o korespondenční volbě. Je to prostředek, který používá už skoro každá civilizovaná země, Česko je jednou z posledních pěti v Evropě, které ji nemá. Slibovalo se, že to bude hned po volbách absolutní priorita. A výsledek? Koaliční poslanci vyměkli ihned, když jim Babiš v rámci obstrukce parlamentu začal předčítat telefonní seznam. Ty hlasy zahraničních Čechů můžou už při příští prezidentské volbě zatraceně chybět.
Čekali jsme, že nová vláda udělá pořádek v Lánech. Že odtud vyletí podvodníci Mynář a Nejedlý a lékařské konzilium zodpovědně prošetří, zda je kreatura zvaná Miloš Zeman schopná vykonávat svou funkci. Místo toho chodí premiér Fiala na obědy k prezidentovi (kterému ten oběd musejí dávat do PEG sondy), rozpočet prezidentské kanceláře se zvýšil, aby si prezident (promiňte, ale spojení „pan prezident“ v souvislosti se současnou hlavou státu opravdu nerozdýchám) mohl platit právníky na soukromé spory a Mynář s Nejedlým řádí dál, přijímají na Hradě podnikatele a zadávají zakázky. Pokud už někoho soud z té bandy za ony podvody právoplatně odsoudí, dá mu prezident hned na druhý den amnestii. No potom nekraď! To bys byl hloupý! Zeman dokonce dává podnět na prokuraturu, že pokus zbavit ho pravomocí v době, když ležel v jaterním kómatu v ÚVN, byl pučem a velezradou. A vláda k té nehoráznosti decentně mlčí. Slušnost je sice pěkná vlastnost, ale když jednáte s gangstrem….
Ano situaci vládě asi nikdo nezávidí. Válka na Ukrajině a s ní spojený nárůst cen energií a inflace, která ožebračuje lidi. Ovšem, energetické koncerny zapisují neuvěřitelné zisky. Nejen v Česku. ÖMV v Rakousku vykázala zisk 2,5 miliardy Euro, Exon zvýšil svůj zisk o 495 procent. Ale i v Česku je ČEZ povinen prodávat plyn za trhové ceny dané panikou, že proud nebude (jako by se dal kupovat do zásoby!) Vláda přijde sice s myšlenkou, že by bylo možné tyto nadměrné zisky zdanit a tyto peníze pak dát lidem, aby ty šílené účty za plyn a elektriku vůbec mohli zaplatit, ovšem proti tomu se postaví část ODS, která se dogmaticky drží poučky Václava Klause „Někteří budou mít víc.“ K čemuž dodávám – a ostatní nic.
Vládní strana STAN se zmítá v korupční kauze zveličované jak státním zastupitelstvím, tak médii. Pouhé podezření stačí přetrumfnout dokázané zločiny Babiše a jeho hnutí – o kauze Stoka se najednou nemluví, jen o Hlubočkovi. Samozřejmě, že STAN má problém, že jeho politici jsou navázání na komunální politiku a tam jsou peníze vždy blízko, vlastně na dosah a těžko se odolává. Ale proti tomu, co tu prováděl Babiš se svou tlupou po celé roky je to neporovnatelně méně. Jakou roli v tom hraje nejvyšší pražská státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová je neprůhledné. Možná hraje svou vlastní hru, možná chce v budoucnosti kandidovat na prezidentku a nechce si pohněvat voliče Babiše a Zemana. Prý se teď podívá na případ reklam od Agrofertu pro Čapí Hnízdo, kde podvod nevidí jen naprostý debil a samozřejmě česká policie. Ostatně českým nejvyšším státním zástupcem je Igor Stříž, bývalý komunistický vojenský vyšetřovatel, kterého do jeho funkce narychlo vyjmenovala ještě vláda Andreje Babiše. A tak je to zřejmě všude. Exekutiva a administrativa je prolezlá exponenty Agrofertu a její politické větve ANO a změna ministra nedokáže změnit její chování. Údajně stačil Andrej Babiš vyměnit za dobu svého působení na ministerstvu financí 85 procent pracovníků včetně náměstků. A tato setrvačnost škodí nové vládě – protože se nic nemění a pokud se něco mění, lidé si toho nemají jak všimnout. Koalice totiž nemá média, která by si platila, (Piráti dokonce vydávají své Pirátské listy u Mafry), Mafra do vlády šije ze všech sil a česká televize se snaží o „objektivitu“. Jenže tahle vláda se neumí prezentovat, i kdyby k tomu prostor dostala. Neumět se prodávat je v politice neodpustitelné a fatální.
Kde je ostatně kandidát na prezidenta, který by odpovídal principům demokratického státu? Politici vládní koalice neustále vyprávějí o tom, jaký by měl být, ale žádného ještě nepředstavili. A už asi ani nepředstaví. Čili lidé se budou muset rozhodovat mezi dvěma bývalými komunisty Babišem a Pavlem, jeden z nich spolupracoval s StB ten druhý s vojenskou kontrarozvědkou. Je to volba – zastřelit nebo oběsit? Samozřejmě že člověk, který by si troufl vstoupit na toto kolbiště, musí mít hodně odvahy a hroší kůži. Banda dezinformátorů okolo Marka Prchala, která už dávno ztratila všechny zábrany, na něm nenechá niť suchou, budou hledat každou maličkost v jeho životě a pokud nic nenajdou, vymyslí si to. Ale opravdu nemá současná politická reprezentace ani jednoho člověka, který by měl odvahu pokusit se zachránit stát? Miloš Zeman nemusí být nutně nejhorším prezidentem v historii Česka! Může být hůř!
Čím si chce tato koaliční vláda získat obyvatelstvo? Náboženskou sektu, uctívající novodobého mesiáše agenta STB a člena KSČ soudně stíhaného člověka ve střetu zájmů Andreje Babiše, stejně získat nemůže. Měla by ale něco udělat, aby udržela aspoň své voličstvo. Nevšimla si, že se už od ní odvrací? Znechuceně nadává a míní, že chodit k volbám je naprostá zbytečnost.
A po Česku jezdí jistý poslanec s obytňákem, který se v práci fláká a vůbec do ní nechodí a budí tak u určité skupiny obyvatelstva naději, že koláče jsou i bez práce. Že stačí drzost a odvaha krást. Chrání ho přitom policisté placení za státní peníze – tedy onou demokratickou koalicí – kteří ho doprovázejí v civilu a s čepicemi podporujícími jeho hnutí, zatýkají ženy a zaklekávají děti, pokud se odváží pana poslance v jeho tirádách rušit. Ministr a velitel české policie to prý prošetří. Lidé, kteří znají případ policisty, který napadl řidiče jen za to, že na něho blikl světly, aby ho upozornil na bezohledný způsob jízdy, a který byl samozřejmě osvobozen, vrácen do služby, a ještě dostal odškodné, jsou ke každému takovému vyšetřování skeptičtí. Právem.
A pan Babiš už hovoří o nacistech a fašistech a podle svého vzoru v Moskvě se chystá na denacifikaci společnosti. Ostatně KGB a STB byly sesterské organizace čili vzdělávání kádrů tam bylo zřejmě totožné. Až se Babiš dostane k moci, určitě bude rád ruský vzor následovat.
Opouštěl jsem Česko v pochmurné atmosféře. Hlavně při představě Prostějova, Drysic atd. Zachránil mě můj bratr. Navrhl mi, abych to zkusil objet přes Přerov. Na cestu přes Přerov jsem měl příšerné vzpomínky. Před několika lety jsem tam ztratil na hrozných cestách víc než hodinu a půl. Ale když jsem slyšel, že u Prostějova se už napáskovala čtyřkilometrová fronta a u Drysic jakbysmet, rozhodl jsem se to risknout. A zažil jsem první příjemné překvapení. Až k Přerovu vedla čtyřproudová cesta a hned za ním začala znova. Musel jsem sice přes město, jehož cesty mi připomínaly nějaký pořad z televize – tuším, že to byla reportáž ze Severodoněcka – ale dalo se to s trochou odvahy a štěstí projet. A pak už jen volná dálnice a pohodová cesta až domů.
Čili, lidé nezoufejte. Bude líp. I bez Babiše!
