Tak tedy konečně se značným zpožděním dorazilo. Sibiřský mráz, který nás pevně svíral, začal v druhé polovině března přece jen povolovat. Možná to byl jen výraz ruského uznání středoevropským voličům, kteří volili podle ruského doporučení. Češi Zemana, Rakušáci Stracheho a ostatně i ve východním Německu, kde jsme v Míšni bezmála zmrzli v závějích, získala proruská AfD nejlepší výsledky.

Ale zanechám jednou spikleneckých teorií, sice jsem přesvědčen, že Vladimír Veliký je schopen všeho včetně otrávení desítek Britů plynem Novičokem, počasí snad ale (aspoň doufám) poroučet neumí. Ovšem, jak věděl už Zdeněk Mlynář – Mráz přichází z Kremlu. Možná to byla jen taková malá ukázka pro ty, kteří Rusko a všechno, co z něho může přijít, už zase milují.

Poslední křeč zimy nás zastihla, jak jsem už vzpomněl – v Sasku. V Drážďanech to ještě šlo, v Míšni už ne, a v Praze, kde jsem chtěl navštívit Bílou Horu, jsem po cestě k letohrádku Hvězda potkával běžkaře. 19. března! Sice jsem si domluvil setkání na Bílé Hoře, netrval jsem ale zdaleka na tom, že musí být opravdu bílá. To mně zase jednou tam někde nahoře špatně rozuměli.

Teď tedy mrazy konečně povolily, byl nejvyšší čas, máme před sebou velikonoce a to JSOU SVÁTKY JARA! Jaro je tedy snad konečně tady, medvědi se budí, ježci začínají funět pod okny a na zahrádce je třeba pozjišťovat zimou způsobené škody. Kupodivu nejsou tak velké jako minulého roku. Jestliže jsem minulý rok skoro přišel o bobkovišni, kterou pod ochranou, do které jsem ji na zimu zabalil, bezmála úplně sežrala plíseň, letos se samozřejmě tento nenáviděný vetřelec objevil znova, ale v menší míře. Už jsem ho postříkal. Onen prostředek, kterým jsem to udělal, sliboval nejen preventivní ale i léčivý účinek. Tak to jsem zvědav. Bobkovišni jsem tuto zimu chránil stínítky proti slunci. Jak známo, tato rostlina snáší mráz, co ale nesnáší, je, když se o zmrzlý list opře intenzivní zimní sluníčko. Stínítka sice vypadala hrozně a sklidil jsem od manželky kritiku i výsměch, zdá se ale, že pomohla. První jarní zážitek byl tedy pozitivní.

Pak jsem objevil mravence. Samozřejmě, jsou to věční vetřelci a nikdy se nevzdají, to jsem už pochopil a všechna jednání s nimi jsem ukončil (možná by si ze mě mohla vzít příklad Evropská Unie při svých jednáních s Erdoganem, kdybych mým mravencům dovolil tolik co EU Turecku, roztahovali by se mravenci už i u nás v kuchyni). Letos vymysleli novou taktiku – dokážou mě, potvory, ještě pořád překvapit. Tentokrát se ukryli v okrasných travinách na záhoně. Když jsem začal ony trávy stříhat, abych jim dal patřičný jarní účes, nestačil jsem se divit. Každá jednotlivá tráva byla obrovským mraveništěm. Odměnil jsem toto ničení mého okrasného záhonu jedovatou návnadou. Jsem zvědav, jestli si z toho ty potvory červené vezmou poučení. (Černé mravence bych netrávil, mohl by být mezi nimi Ferda).

A pak se vrátila naše kosí rodinka. Žije u nás od samého začátku, když jsme postavili náš domek a vždy na jaře přiletí z teplých krajin a má radost, že je doma. Letos poskakovali po zmrzlém trávníku trošku nervózně, očividně je překvapilo, že jim v polovině března mrzne prdelka. Jenže přiletěli tři. Jedna kosice a dva pánové. To mě překvapilo. Říká se, že kosové žijí celý život věrně v páru a najednou tu byli s jednou hnědou samičkou dva černí fešáci. Buď si tedy naše kosice přivedla milence, protože „její starý“ už nestíhá, nebo s sebou vzali na zaučení syna. V podstatě mi může být sexuální život mé kosice ukradený, nejsem moralista, a pokud potřebuje samce dva a oni dělbu práce akceptují, proč ne.

Jenže se potvory daly hned do stavění hnízda. A to přímo nad vchodovými dveřmi! Já chápu, že je to skutečně nejhezčí destinace široko daleko, ale už před třemi roky jsem jim dal jasně najevo, že tuto lokalizaci jejich bytu budu akceptovat pouze za předpokladu, že naučí své potomstvo chodit na záchod. Tehdy pravili, že to neodpovídá přírodě a kosí mláďata z principu vyměšují pod hnízdo a tak jsem jim jejich hnízdečka zboural. Zdálo se, že se poučili. Minulý rok si postavili hnízdo pod střechou na zadní části domu. Tam mi posraný chodník až tak nevadil, ukázal jsem dostatečnou toleranci a naše spolunažívání bylo v minulých letech harmonické.

Jestli v tom má prsty ten nováček v týmu, nevím, ale letos se rozhodli budovat opět nad vchodovými dveřmi. Při příchodu z noční služby jsem si před dveřmi všiml mechu, větviček a kousků thuje (to jim nikdo neřekl, že thuje je jedovatá a do hnízda nepatří?). Napřed jsem se podivil, kdo mi dělá svinčík před vchodem, ale pak jsem pochopil a obrátil oči k nebi. Byly tam – hned dvě hnízda vedle sebe – pánové očividně nechtějí bydlet spolu, dělí se o lůžko, ne ale o stůl. Pohnulo mi to žlučí. Došel jsem pro žebřík a hnízda jsem shodil. Bylo ještě včas, nebyla zde žádná vajíčka. Doufal jsem, že je tím věc vyřízena. Nebyla.

Dnes, když jsem vyšel před dům, našel jsem znovu kousky mechu a už jsem věděl své. Jenže tentokrát nad mou hlavou nebyla hnízda dvě ale dokonce tři! Mají manželé kosovi rozvodové řízení nebo jen zkoušejí moji trpělivost a doufají, že všechna tři hnízda neobjevím? V této věci nejsem ochoten přistoupit na kompromis. Došel jsem pro žebřík a udělal s jejich bejváky pořádek. Jeden z kosů mi přitom lítal za zády a sprostě nadával. Obměkčit mě nedokázal, představa kosího hovínka ve vlasech nebo na límci kabátu při cestě do práce v šest ráno je příliš hrozivá. Nakonec vztekle odletěl. Kosice přistála po chvíli na chodníku, v zobáku měla větvičku, očividně chtěla přiložit zobák k dílu. Podívala se na mně raněným vyčítavým pohledem a odletěla i s větvičkou. Možná ji už tlačí vejce.

Milí kosové, mám vás rád (to neplatí o plísni a mravencích – ty rád nemám). Nerad bych přišel o vaši společnost, ale ubytujte se tam, kde jste byli vloni a přestaňte mě nasírat. Já jsem sice od kosti dobrý člověk, ale když mě někdo naštve… Uvidíme, co bude nad vchodem zítra. Budu na vás dávat pozor! Uvidíme, kdo déle vydrží.

Dodatek 16.dubna: Právě jsem odrazil osmý pokus o stavbu hnízka nad naším vchodem. Nejzákeřnější byl pokus sedmý, kdy kosové postavili hnízdo přes noc. Tedy v pravém slova smyslu černá stavba. Už začínám být pomalu unavený a navíc odjíždíme za tři dny na dovolenou. Obávám se, že při návratu najdu nad vchodem hnízdo s mláďaty a budu definitivně v pr…. Pokusím se v Izreali koupit pampersky pro kosí mláďata, kde jinde než tam, že…

Musím korigovat mé mínění o naší domácí kosici. Dorazila totiž druhá samice, máme na zahradě dva párky. Buď tedy přicestoval syn s nevěstou a chce se před ní ukázat, nebo je to dcera se zeťákem a ten se chce předvést tchýni, jaký je pašák. Přiznám se, že pro jejich rodinné probémy nemám nejmenší pochopení.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.