Braga

Několik dalších týdnů strávíme v Portugalsku a začneme na severu, ve městě Braga.

               Ve městě Braga se zastavil čas. Stalo se to ve tři hodiny, aspoň tento čas ukazují už řadu let hodiny v městské katedrále. Jedinou nevyřešenou otázkou zůstává, zda se tak stalo ve tři hodiny v noci nebo odpoledne.

Možná na to historici jednou přijdou, ale není to úplně podstatné. Protože přesto nebo právě proto, že se zde čas zastavil, je Braga přitažlivým turistickým cílem.

               V Portugalsku se říká, že Lisabon se baví, Coimbra se učí, Porto pracuje a Braga se modlí. Braga je symbolem portugalského katolicismu, o čemž svědčí i 35 kostelů, které se zde nacházejí. Odtud začal generál Gomez de Costa v roce 1926 vojenský puč, který svrhl mladou chaotickou republiku a zavedl v zemi na bezmála padesát let fašistoidní diktaturu. A 25. dubna 1974, když mladí důstojníci svrhli fašistickou diktaturu a lidé v Lisabonu zaplnili ulice, aby demonstrovali za svobodu a útočili na centrálu nenáviděné tajné policie PIDE, v městě Braga vyzval místní arcibiskup Francisco Maria da Silva k odporu proti „pučistům“ a boji za zachování stávajícího režimu opírajícího se i o podporu katolické církve. Nepomohlo to. Čas zůstal stát jen na hodinách v katedrále, tok dějin se zastavit nedá. V někdejším biskupském sídle je dnes budova univerzity a při naší návštěvě zde byla výstava fotografií slavného portugalského fotografa Alfreda Cunhy, dokumentujících právě události onoho 25.dubna – možná svaté církvi natruc.

               Katedrála v městě Braga je nejstarší v Portugalsku, začala se stavět už v jedenáctém století poté, co se leónskému králi podařilo Maurům odebrat oblast Minho, nejsevernější část dnešního Portugalska. Svěřil to území Jindřichovi Burgundskému, kterého tam vyjmenoval hrabětem. A ten dal na místě někdejší mešity budovat katedrálu v raně románském stylu. Románský sloh v Portugalsku má svá specifika, se kterými se člověk setkává všude, všechny kostely bez výjimky mají místo plochého dřevěného stropu kamennou klenbu (no dobrá, v katedrále v Portu byla dřevěná, ale klenutá) a nemají kryptu, která patří jinak k románskému stylu přímo neodmyslitelně. V Portugalsku si stavbu dolních částí kostelů, tedy krypt – odmyslili. Samozřejmě, že je vnitřek kostela barokizovaný, jsme přece na Pyrenejském poloostrově, kde tento styl, symbolizující vítězství pravé církve a demonstrující moc a bohatství církve dobývající a christianizující rozsáhlá území v Americe a v Asii, prostě nemůže chybět.

I chór s oněmi stojícími hodinami je v barokním stylu. V chrámu je krásně vyzdobený hrob prince Alfonsa, prvorozeného syna krále Joaa I. zakladatele druhé portugalské královské dynastie rodu Avis. (vládl v letech 1385 – 1433.) Chlapec zemřel jako desetiletý, a proto po svém otci Joaovi nastoupil na trůn druhorozený Eduard (portugalsky Duarte). Toto atypické jméno (jinak se to v portugalská královské genealogii hemží Alfonsy, Jany – Joao- a Petry – Pedro) prosadila očividně jeho maminka Fillipa Lancasterská, pocházející z Anglie. Toto manželství mezi králem Joaem a Fillipou bylo základem věčného přátelství mezi Portugalskem a Británií, které trvá dodnes. Britové tvoří pořád nejpočetnější skupinu turistů, kteří zemi navštěvují. Ale o příčinách tohoto svazku později.

               Ve vedlejší kapli Capela der Reis katedrály, které Portugalci říkají Sé (jako všem ostatním katedrálám, je to zkratka „Sedo episkopalis“ čili sídla místního biskupa), která ovšem není veřejnosti přístupná, se nacházejí hroby zakladatelů Portugalska Jindřicha Burgundského a jeho manželky Terezy z Leónu, jakož i arcibiskupa Lourenca Vicenta (svatého nebo blahořečeného, to se mi nepodařilo zjistit), Legenda praví, že se zúčastnil po boku krále Joaa I. bitvy u Aljubarotty v roce 1385 proti Španělům, tam hrdinně zahynul a jeho neporušené tělo  bylo prý nalezeno dvě stě let po oné bitvě, která na několik staletí zajistila portugalskou nezávislost na velkém sousedovi. Ve skutečnosti zemřel pan arcibiskup v roce 1397, ale to vím jenom proto, že jsem hnidopich a našel jsem si to na Wikipedii.

               Kromě toho se v katedrále nachází k pohřebiště arcibiskupů z Bragy. Místní tvrdí, že jejich biskupství je vůbec nejstarší na světě, protože ho založil jistý Pedro de Rates už v roce 45. (Tehdy byla Braga poměrně významným římským městem se jménem Brackara Augusta). Připomínám, že Kristus byl ukřižován v roce 29 a v roce 45 svatý Pavel teprve začínal svou misijní činnost a informace k napsání svého evangelia začal svatý Lukáš sbírat někdy okolo roku 60. Ale myslím, že se nevyplatí obyvatelům Bragy toto jejich přesvědčení vyvracet, pokud je člověk na něco hrdý, jedno, zda to má své opodstatnění, není třeba mu to brát. Nesporný je naproti tomu skvostný mramorový sarkofág arcibiskupa Dom Diega de Sousa z doby vlády krále Manuela I, tedy z doby v Portugalsku nejslavnější, který se zasloužil, aby část onoho tehdejšího blahobytu dorazila i do Bragy a zobrazila se tam v architektonických prvcích tehdejšího manuelistického stavebního stylu – o tom budu psát ještě mnohokrát. Nejkrásnějším úkazem tohoto umění ve městě je právě arcibiskupův sarkofág.

               Braga ovšem navzdory svému konzervativismu není vůbec město temna. Naopak je to město květin. Je to dáno určitě i tím, že právě tato severní část Portugalska má nejvíc dešťových srážek a tím pádem je i nejvíc zemědělská. Ale květiny zdobí jak Ulici svobody (Avenida da liberdada) tak i náměstí republiky (Praca da rebublica). A na toto náměstí s velkou radnicí navazuje hned dlouhý park zelený trávníkem se spoustou květin a několika pomníky. Jeden z nich – dost avantgardní – připomíná návštěvu papeže Jana Pavla II. I za universitou, někdejším arcibiskupským sídlem je krásná zahrada ve francouzském stylu Jardim de Santa Barbara.

Ty květiny na ulicích a v parcích jsou prokládány sochami moderního stylu, které kupodivu do celkového charakteru dobře zapadají a vůbec nepůsobí v striktně katolickém městě rušivě – i když zobrazují například draky.

               Archeologické muzeum s artefakty z římské doby se nachází ve vile poněkud vzdálené od centra města jménem Palacio dos Biskanhos, postavené v 16 století a vyzdobeném pro Portugalsko tolik typickými kachličkami Azulejos, zobrazujícími lovecké scény.

               Kromě toho jako v žádném portugalském městě nemůže chybět fotbalový klub, v tomto případě je to Sporting Braga, jehož jsou místní muži (ale i ženy) fanatickými příznivci. Stadion je specifický tím, že se nachází ve starém kamenolomu, má kapacitu 30 286 míst (což je na město se 192 000 obyvateli víc než slušné) a hrály se zde i dva zápasy mistrovství Evropy v roce 2004.

               Ale nazpět k věcem církevním, protože ty jsou zde navzdory sekularizaci, která v celé zemi zrušila v roce 1834 všechny církevní řády, na severu Portugalska pořád do značné míry určující. K pravému klenotu církevní architektury se musíme vypravit asi 5 kilometrů za město do blízkých kopců, kde se nachází Bom Jesus de Monte (tedy Dobrý Ježíš na kopci). Poutní místo dal vystavět v roce 1722 v horách za Bragou arcibiskup Rodrigo de Mauro Teles, stavba byla dokončena ale až v roce 1811.

               Je to křížová cesta postavená v barokním stylu, výstup po schodech až ke kostelu zasvěcenému (jako v Portugalsku naprostá většina kostelů) Panně Marii) je dost namáhavý, ale kdo je slabý na nohy nebo na plíce, může využít lanovku, která ho vyveze až nahoru, výhled na krásnou stavbu mu ale tato jízda neumožní. Ale dolů se jde přece jen snadněji než nahoru – ten kopec, na kterém sídlí „dobrý Ježíš“ je pořádný a dá při výstupu zabrat. Na platformách schodiště s kašnami je spousta symboliky. Kašny představují například 3 božské ctnosti, víru naději a lásku (ve smyslu „charitas“, ne „eros“) pět ran Kristových nebo jednotlivé lidské smysly (při „sluchu“ vytéká voda z uší, „zrak“ z očí a „čich“ z nosu, hmat jsem nějak neobjevil) dále jsou kapličky představující zastávky křížové cesty.

               Z Bragy se dají podniknout výlety směrem na jihovýchod k nedalekému městu Guimaraes, prvnímu hlavnímu městu Portugalska, poté, co se syn Jindřicha Burgundského a Teresy z Leónu Alfonso Henriques prohlásil králem a získal tím nezávislost na království Leon (na potvrzení své suverenity papežem si musel ještě pár let počkat). Hrad města Guimaraesu zdobí portugalský státní znak – je na něm dokonce sedmkrát.

               Na západ od Bragy se nachází městečko Barcelos. Zde se zrodila legenda o portugalském kohoutovi, kterého budete v Portugalsku potkávat všude – na výšivkách, na ubrouscích, ubrusech nebo kabelkách.

Barcelo leží na jižní svatojakubské cestě do Santiago de Compostella. Kdysi se tudy ubíral poutník a zrovna, když byl ve městě, došlo zde k vraždě. Místní si byli hned jisti, že pachatelem nemohl být nikdo z místních – vždyť se přece dobře znali – a tak ukázali na cizince. Ten byli ihned zatčen a v krátkém procesu odsouzen k smrti, ačkoliv přísahal, že je nevinen. Když byl rozsudek vynesen, řekl, že o jeho nevině budou kokrhat i kohouti, a to v poledne, kdy to běžně nedělají. Protože se místní starosta, který byl i soudcem, chtěl na popravu zřejmě podívat s plným žaludkem, nechal si v poledne naservírovat oběd – pečeného kohouta. A ten kohout na jeho talíři začal ve dvanáct hodin kokrhat. Soudce, zděšen, že odsoudil nevinného, spěchal na náměstí a v poslední chvíli exekuci zabránil.

               Braga nikdy nebyla portugalským hlavním městem. První „metropolí“ byl Guimaraes, poté převzala štafetu Coimbra, aby ji pak odevzdala v roce 1256 Lisabonu. Ale Braga je přesto město historické a pozoruhodné a má pro Portugalce velký historický význam. Možná proto jsem zahájil mou literární výpravu do Portugalska právě tady. Do programu návštěvy země bych Bragu ale zařadil spíš na uklidnění a odpočinek po rušných městech jako je Porto nebo Lisabon. Ve městě, kde se zastavil čas, a přesto je plné květin, se dobře odpočívá. Modlit se nutně přitom nemusíte.

               Mimochodem skvěle se k tomu hodí místní víno, takzvané „vinho verde“, čili v překladu víno zelené. Není samozřejmě zelené, je bílé a lehké. Trošku kyselkavé a s nádechem bublinek jako u prosecca (ale o mnoho méně). Má jen asi 10 procent alkoholu a vychlazené se pije skvěle. Pokud do Bragy přijedete, nezapomeňte si skleničku (anebo láhev) dát. K tomu městu květin se výborně hodí.