ABBA – 50 let

               O „Eurovision Song Contest“ můžeme mít různé názory. Za socíku jsme se na ní nedívali, proto u nás nikdy nedosáhla patřičné popularity, Slováci ji i nadále ignorují, Češi se v novodobé historii několikrát pokusili o účast, která ale končí pravidelně v semifinále. Objevují se zde každý rok noví zpěváci, kteří se snaží prorazit na světové jeviště – a jen velmi málo z nich se to opravdu podaří. Většinou je to úspěch pro jeden večer, v jejich domovině pro jeden dva roky a pak pomalu upadnou do zapomenutí. Ale i tak, reprezentovat svou zemi je pro většinu z nich čest – byli přece vybráni jako nejnadějnější kandidáti své domoviny, musí mít tedy určitou kvalitu. Aspoň ve vlastních očích. Někdy se jedná opravdu o freak show, jako při vítězství rakouské Conchity Wurst nebo finské skupiny Lordi.

               Ale jsou i výjimky. Rakušan Udo Jürgens, který vyhrál Song Contest v roce 1966 se svou písničkou „Merci, Cheri“ byl do konce svého života hvězdou v německy hovořícím prostoru (moje manželka byla do něj ve svých pubertálních letech hluboce zamilovaná – a nebyla sama).

               Nejfulminantnější start neuvěřitelné kariéry ale slavila 6.dubna 1974, (tedy právě před padesáti lety) švédská skupina ABBA.

Byl to skutečný průlom v popové hudbě, kde do té doby dominovaly pouze skupiny z Velké Británie a USA. ABBA byl skutečný fenomén – dokonce i v komunistických zemích nezůstali k jejich písním imunní – Švédsko a Rakousko to ovšem měly v socialistickém táboře díky své neutralitě a silným socialistickým rysům v politice svých zemí o něco snadnější než nenávidění Američané.

               Můj první kontakt s ABBOU byl dost kuriózní. Navštívil jsem naši učitelku v mé vesnici, jejíž manžel byl kovaný komunista (později se snažil zabránit mému přijetí na vysokou školu) a ten právě z magnetofonu poslouchal ABBU a představil mi tu skupinu jako hudbu nejbližší budoucnosti. To se i potvrdilo. Ale ABBA zůstává věčná.

               Nejen tím, že se prodalo na světě přes 400 milionů nosičů jejich hudby, nejen že muzikál s jejich písničkami, který slavil svou nesmírně úspěšnou premiéru v Londýně v roce 1999 se dokonce dočkal i úspěšného zfilmování v roce 2008 (a my jsme rádi odpustili Pierce Brosnanovi, že neumí zpívat) ale ve Stockholmu je od roku 2013 i ABBA Museum a když jsme s manželkou navštívili švédské hlavní město v roce 2007 konalo se právě slavnostní otevření parlamentní sezóny, před budovou parlamentu stála královská kapela a hrála – ABBU.

               Prostě ABBA se stala kulturním fenoménem, srovnatelným s Beatles a nebyla to náhoda. Kromě skutečně líbivé hudby a vtipným textům to byl i skvělý marketing a důraz na vizualizování hudby. Trošku extravagantní, ale atraktivní kostýmy, odpovídající právě době sedmdesátých let, samotný název skupiny, reflektující křestní jména členů skupiny Agnetha, Benny, Björn a Anne-Frid, ale i skvěle se doplňující vzhled zpěvaček (blondýna Agnetha a černovlasá Anne-Frid, jakož i jejich hlasy – Agnethin soprán a Fridin mezosoprán – tvořily prostě naprosto dokonalý produkt.

               Dnes by taková skupina vznikla na základě mnohých castingů, PR úvah a reklam, složitého výběru, co má taková skupina zpívat – a sotva by se stala takovým fenoménem jako byla ABBA. Ta totiž, ať se tomu chce nebo nechce věřit, vznikla skutečně spontánně ze dvou mileneckých párů s naprosto rozdílnými osudy a charaktery. Jestliže soukromý život protagonistů byl víc než turbulentní a jejich vztahy skončily v troskách (i díky extrémní pracovní a psychické zátěži pramenící z jejich popularity), zanechali za sebou spoustu krásné hudby. Někdo ji může považovat za plytkou, ale že je líbivá, může sotva popřít.

               Mozkem skupiny byl kytarista Björn Ulvaeus, narozený v roce 1945 který v roce 1966 potkal tehdejší idol pubertálních švédských dívek – klavíristu skupiny Hep Stars Bennyho Anderssona (celým jménem Göram Bror Benny Andersson). Stačila jedna divoká párty  ve Västerviku, na které vznikla první společná skladba „Isn´t It Easy to Say“, a vzniklo přátelství na celý život, Benny a Björn jsou přátelé i dnes a spolupracují na společných projektech, i když Björn se víc angažuje v politice.

Z jeho iniciativy vzniklo ono už vzpomínané ABBA muzeum ve Stockholmu, od roku 2005 je členem humanistického klubu „Humanisterna“ a v roce 2019 vzal pod ochranu Gretu Thunberg, když se o ní vyjádřil, že je „vzpurná a hluboce přemýšlivá Pippi dlouhá punčocha), Benny spíš v bussinessu – je majitelem produkční hudební firmy Mono Music AB, majitelem čtyřhvězdičkového hotelu ve Stockholmu a jezdecké stáje blízko hlavního města. Ostatně Björn právě v roce 1966 začínal studovat práva a po onom setkání s Bennym studium ihned ukončil.

               Benny, narozený v roce 1946 ve Stockholmu, syn stavebního inženýra, se zúčastnil v roce 1964 se svou tehdejší přítelkyní Christinou Grönwall, se kterou měl dvě děti (1963 syna a 1965 dceru – hippies generace mívala děti v poměrně časném věku) talentové soutěže. V té sice nevyhráli, ale mladého klavíristy si všimla skupina Hep Stars, která zde byla taky a angažovala ho.

Benny opustil v roce 1969 Hep Stars a s Björnem vytvořili skupinu Björn and Benny. Psali spolu hudbu a reprodukovali ji. Ale něco tomu ještě chybělo – pěkná děvčata. Benny poznal už v roce 1968 zpěvačku Anni-Frid Lyngstad, stal se jejím producentem a napsal pro ni písničku Peter Pan. V roce 1972 poznal Benny sólovou zpěvačku Agnethu Fältskog a to byla hodina vzniku skupiny ABBA. Zda ten nápad měl Benny nebo Björn se nedozvíme, oni tvrdí, že to byl nápad společný. Byl to nicméně nápad geniální.

Od roku 1972 vystupovali ve čtyřech a 6.dubna 1974 udeřila jejich hvězdná hodina. Vítězství v Eurovision Song Contest a to dokonce v kolébce popu ve Velké Británii (v lázeňském městě Brightonu), kde zazpívali Waterloo, je vynesl na piedestal a odstartoval jejich hvězdou světovou kariéru.

               Ten konec přišel proto, že se začaly rozpadat jejich soukromé vztahy. V červenci 1980 se rozvedla Agnetha s Björnem, když už od roku 1978 žili odděleně, v témže roce se sice Benny po devítiletém zasnoubení oženil s Anni-Frid, ale manželství nemělo dlouhého trvání a manželé se rozvedli už v roce 1981.

               Zatímco se oba muži po konci skupiny věnovali dále společné tvorbě – v roce 1984 uvedli v Londýně velmi úspěšný muzikál „Chess“, v devadesátých letech pak muzikál „Kristina fran Duvenala“ (který zůstal jen ve švédském originále) a konečně v roce 1999 veleúspěšný muzikál „Mamma mia“) a dokázali žít v poměrně uspořádaných poměrech, obě ženy měly osudy mnohem pohnutější. Ostatně právě na muzikál „Mamma mia“ mi koupil syn se snachou lístky při návštěvě Londýna – usoudili právem, že díky naší mizerné angličtině budeme aspoň při tomto kusu vědět, oč tam jde. A tak jsme definitivně poznali, že Pierce Brosnan skutečně zpívat neumí.

               Benny Anderson se už týden po rozvodu s Fridou oženil s televizní moderátorkou Monou Nörklit, má s ní syna a žijí spolu dodnes. Björn se v roce 1981 oženil s Lenou Kallersjö, měl s ní dvě dcery – v roce 2022 pár oznámil, že chce nadále žít odděleně.

               U zpěvaček začněme blondýnou Agnethou.

Byla ve skupině s odstupem nejmladší, narodila se v roce 1950. Zpívat začala v roce 1967 a její sólo kariéra byla natolik úspěšná, že byla jednou z nejoblíbenějších švédských zpěvaček. Ale právě že jen švédských. Až v roce 1972 poznala Björna Ulvaeuse. V roce 1973 s ním otěhotněla a přivedla na svět dceru Lindu. Už tahle zátěž dala jejich vztahu zabrat, protože těhotenství spolu s koncerty a s nimi spojeným cestováním snášela špatně. Ostatně celý život trpěla panickým strachem z létání, který se psychiatři marně snažili léčit. Přesto přivedla na svět v roce 1977 ještě společného syna Petra Christiana, než v roce 1978 oznámili odloučení a v roce 1980 se rozvedli.

V roce 1982 se Agnetha pokusila o kariéru herečky, když dostala hlavní roli ve švédském filmu Raskutam. Její sólová pěvecká kariéra po rozchodu s Abbou nebyla vysloveně neúspěšná, ale slávy Abby samozřejmě nedosáhla. V osobním životě se jí příliš nedařilo. Po několika krátkých vztazích se provdala v roce 1990 za švédského lékaře Tomase Sonnenfelda, ale už v roce 1992 následoval rozvod. Ještě horší to bylo pak, když měla v letech 1997–1999 poměr s Gertem van den Graafem, Holanďanem žijícím ve Švédsku, který ji po rozchodu pronásledoval – nakonec ho musela za stalking zažalovat. Od roku 1988 žije na statku v Helgö západně od Stockholmu se svou dcerou Lindou.

               Nejpohnutější osud měla nepochybně Anni-Frid Lyngstad.

Narodila se v roce 1945 v Norsku jako takzvaná Tyskerbarna. Tak byly označovány, děti, které vznikly ze vztahů norských děvčat s německými vojáky během německé okupace Norska.  Matky těchto dětí byly označovány jako Tyskertos, což se dá přeložit jako „německé poběhlice“. Po válce byly tyto děti označovány za rasově méněcenné, bylo dokonce zvažováno jejich vysídlení do Austrálie, byly pronásledovány, diskriminovány a psychiatrizovány. Němci poslali na podporu těchto dětí v roce 1959 50 milionů marek, které zmizely, aniž by se peníze dostaly k jedinému z nich. Matka Anni-Frid Synni měla v době porodu 19 let a zemřela dva roky později na selhání ledvin. Malá Anni Frid vyrůstala tedy u babičky a už ve dvanácti letech začala zpívat. V roce 1963 se jako osmnáctiletá provdala za Ragnaze Fredrikssona, měla s ním dvě děti a v roce 1968 se s ním rozvedla. To už žila ve Švédsku.

               V roce 1969 poznala Bennyho Anderssona a zbytek je už historie.  Po rozvodu s Bennym se už zpívání nevěnovala, v roce 1992 se provdala za Heinricha Ruzzo prince z Plauenu a žila s ním až do jeho smrti v roce 1999 ve švýcarském Freiburgu a poté v Zermattu. Pro šlechtice byla očividně hodně přitažlivá, dnes žije s Henrym Smithem 5 viskontem z Haubledenu na jeho sídle v Genolieru v jižním Švédsku.

               ABBA úplně nezemřela. V letech 2017–2021 vytvořila tato čtveřice ještě jedno – své deváté – album „Voyage“. Společné turné ale rozumně odmítli, i když jim za to byly nabízeny odměny v miliardové výši. I to svědčí o tom, že jsou Švédové, tedy rozumní lidé, kteří i slávy užívají s mírou.

               Ve filmu Mamma Mia se sice zúčastnili jako přísedící castingu, zvěčnit se ale dal nekolikasekundovým záběrem před koncem filmu jen Benny.

               Tento týden to tedy bude padesát let, co Abbu známe. A naše generace se jí nevzdá. Stejně jako Švédsko, kde jsou jedním ze základních kamenů švédské kultury.