V Lucce byl dostatek bohatých lidí, kteří uměli žít. Veřejnosti jsou otevřeny paláce Palazzo Mansi z výzdobou ve stylu rokoka, kde se nachází Pinacoteca nazionale a Palazzo Pfanner s úžasnou zahradou zdobenou mramorovými sochami.
Felix Pfanner pocházel z rakouského Vorarlbergu, ale původem z bavorské pivovarnické rodiny. V roce 1844 pozval mladého Pfannera do Luccy vévoda Leopold II. Protože dostal chuť na pivo, které Italové prostě vařit neuměli. Mladý Felix začal vařit pivo ve sklepě honosného paláce na okraji města, který si kdysi v sedmnáctém století nechal postavit obchodník s hedvábím (Lucca byla tradičně známá výrobou brokátů a později hedvábných látek). Úspěch byl velký, Italové přišli novému nápoji na chuť, Pfanner si později palác koupil a zrekonstruoval včetně oné nádherné zahrady (která je ale vidět i z městských hradeb, takže si kvůli ní člověk vstupenku kupovat v podstatě nemusí. Pivovar Pfanner fungoval v Lucce až do roku 1923. Felix sám zemřel v roce 1892, oba jeho synové ale opustili rodinnou tradici a stali se lékaři, jeden psychiatrem, druhý chirurgem, proto je v paláci dnes výstava lékařských nástrojů ze začátku dvacátého století – člověku přitom trošku běhá mráz po zádech. Ovšem k tomuto paláci se vztahuje i jedna krásná i když trochu smutná historie. V roce 1692 zde bydlel dánský korunní princ Frederik a zamiloval se zde do místní šlechtičky Marie Maddaleny Trenty. V ložnici, kterou mohou návštěvníci navštívit prožili vášnivou romanci, které ale bohužel chybí happy end. Frederikův otec Kristián V. totiž zemřel a Frederik byl povolán domů aby převzal vládu a stal se králem Frederikem IV.. Manželství s Italkou, i když urozenou, bylo v takové situaci nemyslitelné, Frederik se oženil s Luisou Meklenburskou a Maria Maddalena Trenta vstoupila do kláštera. Při rešeržování této historie jsem narazil na malou nesrovnalost – Kristián V. zemřel až v roce 1699, tedy sedm let po vášnivých nocích jeho syna v paláci Pfanner. Ale to už jsem se sám musel za své hnidopišství pokárat. Možná měl Frederik jiné důvody, proč před vášnivou Marií Maddalenou utekl do Dánska – ALE KOHO UŽ TO ZAJÍMÁ?
Za návštěvu stojí určitě botanická zahrada, umístěná v rohu starého města. Je zde naučná stezka a je možné obdivovat libanonské cedry či americké sekvoje, nejvyšší stromy na světě. Ovšem ta luccká sekvoje má teprve dvě stě let, takže je to vlastně batole
Přesto je v botanické zahradě nejvyšší. K jezírku v rohu zahrady se pojí báje o Lucidě Mansi. Lucida byla krásná žena z urozené rodiny Samiati. Provdala se Vincenza Diversiho, brzy ale ovdověla a provdala se podruhé, tentokrát za starého ale bohatého Caspara de Nicolao Mansiho. Její život plynul v oslavách a mezi početnými milenci až jednou náhle v zrcadle, do kterého se denně dívala, objevila na tváři vrásku jako příznak stárnutí. V zoufalství prosila o pomoc ďábla, aby zůstala stále stejně mladá a krásná. Ten jí slíbil dalších třicet let mladosti, ale chtěl za to, jak už bývá zvykem, její duši. Když oněch třicet let uplynulo, pokusila se Lucida ďáblovi utéct, ale po běhu po lucckých hradbách ji dohnal a strhl do jezírka v rohu botanické zahrady. Každáý rok se 31.října údajně vynořuje z jezírka hořící kočár s Lucidou. Ozve se strašný křik a potom se kočár zase ponoří do vod jezírka.
Legenda je to pěkná, ale skutečná Lucida zemřela v roce 1649 ve věku 43 let a byla pochována v klášteře Kapucínů v blízkosti botanické zahrady, který už dnes neexistuje.
Ovšem co by byla Lucca bez Giacoma Pucciniho?
Jeden z nejznámějších světových komponistů se zde narodil a zůstal se svým rodným městem vždy svázán. Jeho rodný dům je kousek od Piazza San Michele. Puccini tu se svými sourozenci vyrůstal ve skromném bytě na poschodí, později ale celý dům koupil. Dnes je zde tedy v onom bytě muzeum věnované jeho osobě i tvorbě. Jeho klavír, jeho diplom z hudebního lycea v Miláně, kde ukončil své hudební vzdělání. Jsou zde ukázky jeho korespondence, jeho obrazy a busty z doby, když už byl slavný. Tedy poté, co v roce 1893 prorazil s operou Manon Lescaut – to mu bylo 35 let. Už o sedm let dříve našel svou životní partnerku. Elvíra Bonturi byla vdaná dáma. Přesto měla vášnivou aféru s Puccinim, která nezůstala bez následků – narodil se jí syn Antonio. Elvíra opustila kvůli tehdy ještě neznámému komponistovi svého manžela, na svatbu museli ale čekat až do roku 1904, kdy její první manžel zemřel. Skoro se svatby s Puccinim ani nedočkala, O rok dříve měl totiž vášnivý automobilový fanoušek Puccini při autonehodě těžký úraz, který přečkal až po mnohaměsíčním léčení.
Není ovšem jen Puccini. V městečku Collodi asi sedmnáct kilometrů od Luccy ve směru na Pistoiu (a tedy za Montecarlem) narazíte na pohádkovou postavičku, kterou všichni známe. Pinocchio, dřevěný panáček, kterému rostl nos, když lhal. V Collodi existuje Park Pinocchio, jako atrakce, pokud se člověk do tohoto okolí vydal s dětmi. Trošku mi nebylo jasné, co tam ten park dělá. Autor Pinocchia Carlo Lorenzini se narodil ve Florencii, zemřel ve Florencii a svou legendární postavičku vytvořil v roce 1878 taky ve Florencii. (Ve Florencii je ostatně prý Pinocchiopark taky, ovšem uprostřed spousty atrakcí, které hlavní město Toskánska nabízí, je jaksi zapomenutý.) V Collodi není nic jiného – místní dokázali využít umělecký pseudonym autora, který psal pod jménem Carlo Collodi, protože v tomto městečku (či spíše vesnici) se narodila jeho matka. Takže je to v podstatě fake, ale Italové jsou prostě v PR hodně šikovní. A pokud prší a nemáte s dětmi kam vyrazit…
Lucca je tedy krásná a milá. A stará. Nejen ono římské fórum, na němž stojí San Michele upomíná na její dávné kořeny. Jednou z nejslavnějších atrakcí je římský amfiteátr, který tvořiví Italové obestavěli domy, při jejichž stavbě využili stavební substanci někdejšího dávného římského cirku a tak vzniklo náměstí elipsoidního tvaru.
Tehdy – v oněch římských časech – ovšem mělo město ještě ve jméně o jedno „c“ méně a jmenovalo se Luca. Už od roku 177 před naším letopočtem byla římskou kolonií, teprve ochrana císařů Ludvíka IV. a Karla IV. ji ale vynesla mezi nejvýznamnější města Toskánska. A dnes láká spousty návštěvníků svou krásou. Rozhodně se vyplatí ji při návštěvě Toskánska nevynechat.
