Je to prostě moderní, je to cool. Stejně jako tetování to patří k mladé generaci jako svého času „mládí k socialismu“. Může se nám to nelíbit, můžeme zu módu zpochybňovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Ostatně hráč fotbalového týmu bez tetování zřejmě vůbec nebude připuštěn na hřiště, aby svému týmu nedělal ostudu. A přiznejme si, že diskrétní tetování na správném místě může sex appeal tetované osoby zvýšit. Přiznám to i já, i když jsem v posuzování sex appealu žen a dívek v mém okolí už léta odsouzen do pozice pasívního pozorovatele.
Tetování může být diskrétní, dráždivé, nápadné či úplně šílené. Jako jedna mladá – hodně kyprá dáma, která měla na celých svých rozlehlých zádech vytetovaný maďarský státní znak nebo jistá dívka v mé ambulanci, která si nechala vytetovat slunečnici – doprostřed čela.
Ale zpět k onomu druhému druhu zkrášlování – piercingu. Proč si nechávají mladé dámy a stále více i mladí pánové prostrkávat kusy kovu nosem, ušima, tváří, bradavkami ale i ještě intimnějšími místy, je pro mě stále záhadou. Kdo viděl film Pulp fiction, ví, že i John Travolta měl podobný problém, kdy nevěděl, proč má jistá mladá dáma ten “bordel na ksichtě“ a hlavně, proč má cvoček v jazyku. Bylo mu vysvětleno, že „orál je lepší.“ Možná je. Zda si ze stejného důvodu nechávají jisté dámy implantovat pearcing i na klitoris, nedokážu odhadnout. Jsem tak strašně starý a nezkušený!
Problém s piercingem ovšem vzniká, když se takový pacient má podrobit endoskopickému vyšetření. Zde se nekompromisně trvá na tom, že všechno cizí a hlavně kovové musí z těla zmizet. Je to hlavně pro případ, že by se muselo něco odstraňovat elektrickou kličkou. Polypy se při této proceduře zachytí kličkou a pak odpálí proudem. Kovové předměty v blízkosti takového procesu se přitom můžou rozpálit a způsobit pacientovi zranění. Čili pearcing musí, ať už se to pacientovi líbí nebo ne, na dobu vyšetření pryč.
Na endoskopii k nám dorazila mladá dáma s vahou hodně převyšující hmotnost, kterou bych jí doporučil, prostě na svých dobrých osmdesát kilo zůstala se sto šedesáti centimetry příliš malá. Protože měla zažívací problémy, konkrétně průjmy, měla se u ní vykonat koloskopie. Pro toto vyšetření se musí pacienti připravit doma vypitím osmotického projímadla, aby bylo střevo vyčištěné, jinak samozřejmě vyšetřující lékař nic nevidí. Tedy vidí, stolici, ale o tu mu až tak nejde. A po koupeli ve stolici svého pacienta taky žádný doktor právě netouží – i když se mu občas takové pozornosti dostane. Ono vyčištění není právě příjemné. Osmotické projímadlo vyvolá masívní průjem, který člověk musí kompenzovat pitím velkého množství tekutin – až čtyři litry, což je pro mnohé starší pacienty prostě nesplnitelné. Veselá je hlavně následná přeprava autem k vyšetření, pokud čištění střeva ještě neskončilo. Ale pojišťovny nám udělaly ráznou čáru přes rozpočet. V nemocnici se na vyšetření nikdo připravovat nesmí, okolo cest jsou přece příkopy, kde může pacient v procesu čištění střeva pokračovat, pokud ho ještě neukončil doma na toaletě.
Pacientka už ležela na lehátku, když se jí sestřička zeptala, zda nemá někde pearcing. Slečna se zarděním přiznala, že má. Na otázku kde, se zarděla ještě o něco víc a pravila, že na klitorisu. Představa, že by se pearcing mohl rozpálit působením elektrického proudu právě v této lokalizaci, byla dost děsivá i pro mě. Sestřička tedy pacientku rezolutně vyzvala, aby si pearcing odstranila. Tato odpověděla, že to nejde. Je to kroužek, který je připevněný nastálo, nedá se tedy rozšroubovat. Následovala delší vzrušená diskuse, které jsem se raději neúčastnil – necítil jsem se být dostatečně kompetentní. Nicméně pacientka se sestřičkou se nakonec shodly na tom, že pearcing bude odstraněn. Ovšem jak?
Naštěstí máme ošetřovatele z operačního sálu Williho a ten si ví vždycky rady. Naše sestry to vědí a obracejí se na něho, když jsou ve věci technických záležitostí v koncích. Zavolaly ho a po chvíli se objevil Willi s kleštěmi, které mi nahnaly hrůzu. Pacientce taky.
Nicméně Willi je odborník a odstranil pearcing tak, že klitoris zůstal nepoškozen. Byl taky na svůj výkon patřičně hrdý.
Poté, co odešel, podala sestřička pacientce narkotikum, aby vyšetření prospala, a já jsem mohl začít s vyšetřením. Udělal jsem to a skoro mě trefil šlak.
Pacientka nebyla vyčištěná. Prostě projímadlo nevzala – bála se průjmu. Ostatně kvůli průjmu přece přišla a možná tedy nechtěla zfalšovat výsledek.
Odešla tedy domů bez vyšetření, svůj pearcing si odnesla v sáčku. Zda si ho nechala znovu naimplantovat, nevím, na vyšetření se už víckrát nedostavila.