Občanská strana sice obhajuje své volební vítězství z posledních voleb, ztrácí ale přes pět procent hlasů a tím i možnost jednoduché tvorby vládní koalice. Sociální demokracie je doslova zdecimována a propadá se se slabými patnácti procenty hlasů až na třetí místo jen těsně před pravicové radikály hlásající nenávist rasovou i nenávist vůči menšinám a přistěhovalcům a snící o zavedení pořádku podobnému Hitlerově třetí říši. Zelení ztrácejí třetinu svých hlasů a končí jako poslední strana, která se ještě vůbec dostává do parlamentu.Bezvýznamná, na okraji politického spektra. Vítězem voleb se stávají jednoznačně komunisté se ziskem dvaceti procent hlasů. Bez nich není vlastně další vládnutí možné.
Oficiální vítěz voleb – občanská strana pravého středu přiznává, že tvorba koalice nebude snadná a pozývá k rozhovorům o budoucí koalici komunisty i fašisty protože velká koalice se sociálními demokraty nestačí na dosažení padesáti procent mandátů v parlamentu. Obě strany přijímají nabídku a přicházejí na jednání o vytvoření nové vlády a trvají na prosazení svých volebních programů. Užívají si světel reflektorů a blesky fotoaprátů, staly se právě společensky i politicky konformními.
Pokud si myslíte, že jsem se pokusil vytvářet hororovou představu budoucnosti České republiky po příštích volbách, pak vás musím zklamat. Ne, toto jsou skutečné reálné výsledky nedělních voleb do městského zastupitelstva štýrského hlavního města Grazu.
V městském zastupitelstvu bude tedy sedět sedmnáct zástupců strany lidové, deset komunistů, sedm sociálních demokratů a fašistů šest zelených a jeden pirát. Ano i strana pirátů už to zvládla a je na grazké radnici zastoupena. V městské radě jsou pak tři lidovci a po jednom komunistovi, sociálním demokratovi, fašistovi (pardon, oni neradi slyší, když je tak nazývám – jsou to přece „svobodní“) a zeleném.
Ale ne, nefantazíruji, v Rakousku komunisti skutečně existují a v hlavním městě Štýrska jsou už druhou nejsilnější politickou silou. Samozřejmě se všichni předhánějí v analýzách a vysvětlování tohoto trendu. Vládnoucí politické strany bědují nad tím, jak je těžké vládnout v čase hospodářské recese, kdy všechny ekonomické zátěže padající na hlavy obyvatelstva a za něž oni přece vůbec nemohou, protože s jedná o věcí globální, jsou dávány za vinu jim. Jak obyvatelstvo nechápe nutnost spořit a trestá je za jejich rozumnost, s níž se snaží odbourávat zadluženost města stojícího stejně na okraji ekonomické propasti. Stěžují si na neuvědomělost voličů, jež se rozhodli dát přednost „prázdným slibům“ před reálným programem úspor.
Zase jednou nic nepochopili nebo chápat nechtějí!
Lidé mají prostě už dost jejich klientelismu, nehodlají akceptovat, že úspory se mají týkat jen jich, ne ale těch, kteří jim chtějí i nadále vládnout. Mají plné zuby toho, že k tomu, aby člověk dostal dobré nebo dokonce vedoucí místo, musí mít patřičnou stranickou knížku nebo aspoň nějakého funkcionáře strany dobře znát. Rozhodli se říct dost mnohaletému rozparcelování země na černou a červenou část.
Úspěch komunistů má dva důvody a oba jsou naprosto srozumitelné. Ten první: Střední třída ve společnosti se redukuje. Malá skupina bohatých, kteří ale ve volbách dají dohromady možná půl procenta, je stále bohatší. Zato ale stále více lidí klesá ze stavu střední třídy do chudoby nebo aspoň do stavu, kdy jsou reálnou chudobou ohroženi. Takoví lidé nebudou volit strany, jež je do tohoto stavu přivedly. Občanské strany – tedy lidovci a sociální demokrati – mají své voliče právě v této střední třídě, spokojené se svým stavem, nemající potřebu protestovat. Výsledky voleb jsou nepřehlédnutelným důkazem, jak se tato skupina voličů tenčí a jak o její zachování nikdo nemá reálný zájem. Právě ti, kdo sklouzli ze stavu relativního blahobytu do ohrožení chudobou, volí naštvaně a tedy radikály.
Druhý aspekt úspěchu je samotné chování komunistů vedených Elke Kahr. Zaprvé jsou stále přítomni, jsou pro lidi dostupní. Už od časů Kahrové předchůdce Kalteneggera mají horkou linku, na niž mohou volat lidi, když jim neteče voda nebo nefunguje elektrika či kanalizace. Mohou se spolehnout, že ještě téhož dne u nich bude někdo z Komunistické strany, spíše si jejich problémy a nejpozději následujícího dne bude dělat starostovi pořádné problémy, pokud to tento nedá do pořádku. Kahr má své několikrát za týden hodiny na radnici, kdy přijímá lidi, aby jí referovali o svých problémech, je prostě TADY a dostalo se jí přezdívky „Anděl nájemníků“. Už jen to je skvělý PR trik, aby se zvýšily preference. Kolik lidí vlastní dům nebo byt a kolik jich žije v nájmu? Ve čtvrti Gries, nejchudší části města, komunisté volby s přehledem vyhráli!
Ostatně o ideologii, třídním boji a diktatuře proletariátu neuslyšíte od našich rudých ani slovo. Kahr se sice hlásí k Marxovi a jeho učení, o Leninovi zarputile mlčí a pokud se ji někdo snaží nalákat do ideologické pasti, skončí to vždy debatou o vysokých nájmech a nízkých příjmech obyvatel. Ideologie stojí v její argumentaci hned na posledním místě. A to zabírá!
Ale rozhodující je zřejmě jiná věc. Všichni funkcionáři komunistické strany musí odvádět část svého příjmu, přesahující 2200 Eur do sociálního fondu, z něhož se platí právě pomoc těm nejchudším. Prostě zavázali se v časech všeobecnné diety nemlsat. Jako jediní! Ne nadarmo se výsledkem voleb interpretuje jako políček zemskému hejtmanovi sociálnímu demokratovi Vovesovi (nazývaném asociální socialista – což není pro voliče právě dobré doporučení). Je jedno, zda je to jen trik. Jak se budou komunisté chovat, až se skutečně dostanou k moci, to je ve hvězdách. Zatím nikdy ve své touze po diktatuře a absolutní nekontrolované moci nezklamali. Ale když ptáčka lapají…
Jenže stejně lapat mohli i všichni ostatní. Jenže pro ty je bližší košile než kabát a dnešek důležitější zítřka. Ještě tento měsíc tučný příjem, ještě jedna možnost zprostředkovat kšeft kamarádovi nebo bratranci, z něhož přijde něco i na moje konto. To vše je důležitější než dlouhodobé politické strategie.
Demokracie se vyčerpává, etablované strany závislé od svého klientelismu nejsou ochotné a možná ani schopné na vývoj reagovat. Nevím, zda jsou vůbec schopni registrovat varování, jež tyto volby znamenají. Nedovolte lidem dále chudnout, nebo nástupu moci radikálů nebudete schopni zabránit. Přerozdělování bohatství bylo po šedesát let receptem na úspěch. Díky tomu vládly demokratické strany, protože je volili spokojení občané. Tento recept byl před dvaceti lety opuštěn, dnes se projevil účinek tohoto kroku. Je nejvyšší čas zatroubit na ústup, na návrat k staré osvědčené strategii. Je ale ještě vůbec někdo, kdo je k tomu kroku ochoten? Protože to by musel obětovat něco ze svého. Tak, jako to dělají ti zatracení štýrští komunisté, aby je čert spral…