Monthly Archives: June 2014

Co se opravdu stalo v Sarajevu 28.6.1914?

Tato otázka může někomu připadat trošku podivná. Přece je všechno jasné. Vše je zdokumentováno do detailu. Mladistvý srbský atentátník Gavrilo Princip zastřelil následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Honebergu. Proběhly soudní procesy, obvinění se přiznali a byli popraveni nebo uvězněni (povětšinou ve vězení zemřeli). Co je tady tedy nejasného? Při bližším pohledu na dění v Sarajevu v červnu 1914 se ale objevují stále větší otazníky. Kdo se vlastně skutečně chtěl zbavit Františka Ferdinanda a kdo chtěl jeho smrt politicky využít? František Ferdinand nebyl ani ve Vídni příliš oblíben. Císař František Josef ho přímo nesnášel, v Budapešti věděli o jeho chorobné nenávisti k Maďarům a jeho plánech na reformu (federalizaci) říše a nenáviděli jej tedy víc než mor. V hlavním vojenském rakouském štábu byl krajně neoblíben, protože byl jednoznačně proti jakékoliv válce. Zcela správně totiž odhadl, že Rakousko není na válku připraveno (materiálně ani… Čti dál »

Jak autem do Chorvatska

Před velmi krátkou dobou jsem četl nadšený článek na idnes.cz, který popisoval, jak je rakouská dálnice A9 mezi Grazem a Mariborem, která byla minulého roku rozkopaná, letos dobře průjezdná. Ihned jsem zareagoval a poslal na idnes mé varování, nevím, jakého se mu dostalo ohlasu. Nicméně jsem se dnes na cestě z práce mohl přesvědčit, že jsem měl pravdu. Práce na opravě dálnice zase začínají a promění českým turistům cestu do Chorvatska v žhavé peklo v stojící dopravní zácpě. V Rakousku totiž začínají opravy dálnic vždy 1.července. Nějaký blb na mně blíže neznámém úřadě totiž přišel na to, že v dovolenkovém období je na dálnicích méně aut – rozuměj rakouských aut – protože část lidí je na dovolené a tím pádem v cizině a méně lidí dojíždí každý den do práce. Co zapomněl zohlednit, je historická touha českého národa strávit dovolenou na chorvatských plážích. Existuje už od třicátých let, vlastně to… Čti dál »

Psychiatrie

Zkuste se bavit denně se šedesáti lidmi, kterým přeskakuje v hlavě a zůstat přitom normální. To vyžaduje velkou disciplínu a odstup. Ne každému psychiatrovi se to podaří, ono to taky není legrace léčit chorobu, kterou nevidíte. Gastroenterolog najde při gastroskopii vřed, může si do něj kleštičkami dokonce i kousnout a potom naordinuje léky. Kardiolog vidí svůj oblíbený infarkt aspoň nepřímo na EKG a v Echokardiografii a potom se raduje, když se ucpaná céva skutečně potvrdí při vyšetření srdečním katetrem (anebo je celý den naštvaný, protože to byla jiná, ale i tu nesprávnou může dilatovat a zabezpečit stentem a zachránit tak pacientovi život). Kožní lékař vidí chorobu svého pacienta dokonce přímo před sebou. Sice stejně neví, co to je, ale aspoň může posoudit, zda jeho mastička pomohla. Jen chudák psychiatr nevidí nic – zato si toho o to víc vyslechne. V době, kdy jsem studoval medicínu, byla nabídka léčby psychických poruch… Čti dál »

Martnotratnost dnešního světa

Už nevím v kterém časopise mého mládí vycházely na pokračování „Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka“. Pamatuji si ale na dobrou radu, kterou dávali tito šibalové svým čtenářům: „Nevyhazujte hříšné peníze oknem, budou vám dobré, i když jsou hříšné.“ Tato pravda se hluboko zapsala do mého podvědomí a od té doby nevyhazuji z okna ani hříšné peníze, ale ani ty, které si vydělávám svou prací. K těm hříšným se stejně nedostanu. Bohužel mám někdy pocit, jako by se mocní a bohatí tohoto světa doslova předháněli v tom, kdo těch peněz vyhodí co nejvíc a pokud možno co nejnesmyslněji. Toto nutkání pochází zřejmě z toho, že mají těch peněz příliš a chtějí to za každou cenu ukázat těm ostatním bohatým. Na určité světové podniky se investují miliardy, aniž by tyto „investované„ peníze v budoucnosti něco přinesly. Pamatuji si, jak jsem se seznamoval s rozpočtem olympijských her v Albertvillu 1992. Francouzi jako… Čti dál »