Monthly Archives: April 2011

Populismus

Populismus Význam tohoto slova je vlastně hezký. Populus znamená lid, populisté jsou tedy politici, obracející se k lidu. Komu by to už mělo vadit, proto jsou přece tady. Jenže něco jiného je obracet se k lidu, aby s ním člověk vedl dialog, aby vysvětloval svá rozhodnutí a hledal souhlas a konsenzus (Kdo už to ale dnes dělá? Je to přece tak namáhavé a nepohodlné a nedá se to dělat z kanceláře od počítače) a něco jiného je snaha se lidu prostě jen zalíbit. Bohužel dostalo slovo populismus právě tento význam. Populista nestojí lidu skutečně blízko, přesněji řečeno, je mu vzdálen stejně jako každý jiný politik. Jeho hlavním a jediným cílem je ale se lidu zalíbit a proto nešetří sliby a nezaváhá při své snaze získat důvěru občanů (rozuměj voličů) před ničím. Jeho cílem je dostat dostatek hlasů a vyhrát volby. Proto je populismus dítětem demokracie. Ne právě mladé dítě. Už… Čti dál »

Rituály

Jsou velikonoce a tím pádem vstupuje křesťanský kořen naší kultury zase do popředí. Ať už v Boha věříme či nevěříme, určité svátky nás s tradicí svazují a ať už vědomě či nevědomě se hlásíme ke kulturnímu dědictví našich předků, jež byla udržována nepředstavitelných dva tisíce let. Dva tisíce let je neuvěřitelně dlouhá doba, představující okolo sto generací. Pokud připočítáme i velikonoce židovské, pak slaví lidstvo velikonoce ať už v té či oné formě, tři a půl tisíce let. Samozřejmě je hluboko na těmito svátky stará touha lidstva po jaru, po ukončení zimního nepříjemného období, po novém životě. Proto se jarní rovnodennost slavila bouřlivě už i v pohanských časech. Ale až rituály připomínající útěk Židů u Egypta a pak Kristovy mise v Jeruzalémě daly těmto svátkům jejich podobu a jejich přesné místo v běhu kalendářního roku. Už i jen onen pohyblivý termín velikonoc, opírající se o starý židovský lunární kalendář, jenž… Čti dál »

Demokracie v nebezpečí

Je demokracie v ohrožení? Teď budu obviněn z kacířství. Jak může člověk, žijící v současné Evropě, takovou myšlenku vůbec vyslovit? Demokracie je přece jedním z pilířů moderního světa, je nezpochybnitelnou oporou pokroku a tržní společnosti. Samozřejmě, že demokracie ohrožena není a nikdy nebude. Přece nejsme tak hloupí, abychom volili diktátora! Skutečně? Byli snad Němci v třicátých letech hloupí? Byl to vzdělaný a inteligentní národ s vysokou kulturou a přece podlehl svodům nejhoršího diktátora všech dob. Stačilo, aby se společnost zdestabilizovala hospodářskou krizí, stačila frustrace a zklamání z toho, že DEMOKRACIE, zavedená do Německa Weimarskou republikou, není schopna řešit problémy malého člověka a malér byl tady. A jaký! Je schopna dnešní demokracie řešit problémy současného člověka? Ve svém článku o odbourávání sociálního státu jsem na tuto otázku hledal odpověď a ta, kterou jsem našel, byla negativní. To je ale jen jedna stránka mince. Skutečnost, že politici díky globalizaci hospodářství nejsou schopni… Čti dál »

Breznice 9.dubna 2011

Někdy je člověku jen prostě dobře. Je to proto, že se nachází mezi lidmi, k nimž má důvěru, má pocit, že si s nimi rozumí, že jsou prostě na stejné vlně jako on. Takové chvíle nejsou časté a člověk by si měl každou z nich užít, protože se nemusí opakovat. Něco takového jsem zažil devátého dubna tohoto roku v Březnici. Jsem ještě stále pod vlivem dojmu z onoho večera a proto se mi píše dost těžko. Jestliže se snažíte pocity uchopit slovy, ztrácejí svou magickou sílu. Jako by se do sudu, plného dobrého vína, navrtala dírka. Jak se snažíte své pocity popsat a pojmenovat, jako byste z toho vína upíjeli a je tu nebezpečí, že sud bude jednou prázdný. Kdysi minulého roku jsem se na své webové stránce zabýval otázkou, kde jsem vlastně doma. Mezitím jsem objevil krásnou větu člověka, který prožil většinu svého života v emigraci, tedy mimo Českou… Čti dál »

Odbourávání sociálního státu

Žijeme v době liberalizace. To slovo zní krásně, voní svobodou, protože “libertas” skutečně znamená v latině svobodu. Člověk chce být svobodný a je to i jeho naprosté právo. Problém je v tom, že ne právě malá část lidstva si slovo “svoboda” vykládá po svém. Právě kvůli nim a na ochranu před nimi byly vytvořeny zákony a státy. Lidé se združili do větších celků (až do velikosti států) právě aby vyřešili problémy, jež samostatně řešit nedokázali. Ať už bezpečnost, či ekonomiku anebo péči o slabé. Liberalizaci zahájila koncem let osmdesátých Margaret Thatcherová s Ronaldem Reaganem. Bylo to v podstatě otevření akciových trhů, kapitál se mohl začít přesouvat ze země do země a začal to i dělat – stále větší rychlostí a stále méně kontrolovatelně. Jak měny států, tak jejich průmysl či nerostné bohatství se stalo objektem obchodování na světové burze – od tohoto okamžiku už politici vlastně proti tomu nemohli nic… Čti dál »