Píšu tenhle článek úmyslně už 18. srpna, i když ho mým čtenářům nabídnu až příští čtvrtek. Ale právě dnes je to pět let, když jsem zažíval zase jednou nezasloužený stres jen proto, že se rakouská politika rozhodla lézt do zadku válečnému zločinci Vladimíru Vladimíroviči Putinovi. Přišel jsem k tomu, jak říkávala moje babička, „jako slepá kura k zrnu“. A naštěstí byl osud ke mně milosrdný a nepřipravil mi žádnou zákeřnost.
V ten se totiž vdávala na v obci Gamlitz v pohostinství vinařské rodiny Tscheppe tehdejší rakouská ministryně zahraničí Karin Kneissl. Už ne právě mladá a už vůbec ne hezká nevěsta (bylo jí 54 let) si brala podnikatele Wolfganga Meilingera. A očekávala vzácného hosta. Na její svatbu se nahlásil ruský prezident Vladimír Putin. Upozorňuji, že to bylo v roce 2018, tedy čtyři roky po okupaci ukrajinského Krymu a sestřelení holandského letadla s 298 lidmi na palubě ruskou raketou, kterou Putinova vláda dodala separatistům na Donbasu. V té době už opravdu nikdo nemohl pochybovat, že Putin válečný štváč je, to ovšem tehdejší rakouské vládě skládající se z lidovců (ÖVP) a svobodných (FPÖ) ani v nejmenším nevadilo. Předseda vlády Sebastian Kurz se těšil stejně jako německá kancléřka Angela Merkel na ruský plyn a koaliční strana FPÖ vedená místopředsedou vlády Strachem měla už několik let smlouvu o spolupráci s Putinovou stranou „Jednotné Rusko“, v rámci které dostávala z Moskvy štědré finanční dary. A za tuto stranu byla do rakouské vlády delegována i Karin Kneissl. Mnoho lidí ji tehdy obdivovalo i můj někdejší primář ze Stolzalpe jako vzdělanou ženu orientalistku, mluvící i arabsky. Nechtěli poslouchat moje námitky, že když někoho do vlády dosadila FPÖ, nemůže se jednat o nezávadnou osobu.
Pozvání ruského prezidenta na její svatbu bylo jakousi protihodnotu za obdržené peníze v stranické pokladně, mělo tím válečného vyvrhele učinit zase společensky přijatelným. Putin přistál na letišti v Grazu ve 12:20 hodin, poté byla uzavřena celá dálnice A9 mezi státní hranicí a Grazem (upozorňuji, že to bylo v sobotu v nejrušnější dovolenkové sezóně, kdy se turisté vracejí z Chorvatska či tam jedou právě po této dálnici). Putin dorazil na svatbu v autě společně s rakouským premiérem Sebastianem Kurzem a dorazil tam přesně v 14:08 hodin. Pobyl hodinu a půl zatančil si s nevěstou jeden taneček, za což se ona poděkovala pokleknutím a on jí políbil ruku. Tato fotka kolovala v médiích po celém světě a propůjčila rakouské ministryni několik dní pochybné popularity.
Poté byla opět uzavřena na hodinu dálnice mezi Spielfeldem a Grazem, aby se pan Putin mohl vrátit na letiště a pokračovat ve svém letu do Berlína za svou oblíbenou Angelou o které věděl, že mu zobe z ruky. Ostatně obyvatelé Gamlitzu mají z té ruské návštěvy trauma dodnes. Pochází odtud jedna naše endoskopická sestra, a právě dnes mi spontánně začala vyprávět, jak se tehdy nemohla přes policejní zátarasy dostat domů k dětem. Proto jsem si uvědomil, že od onoho slavného dne uplynulo právě pět let.
A jak se to týkalo mě? To jsem popsal v mém článku ze 6. září 2018 a odkazuji tedy na něho. V podstatě jsem měl za úkol dbát na zdraví ruského prezidenta a celého jeho doprovodu, protože jsem měl v ten den službu v nemocnici vzdálené po cestě patnáct a vzdušnou čarou šest kilometrů od místa konání svatby. Naštěstí se žádný z ruských kozáků neopil a naši nemocnici nenavštívil, takže jsme zhruba od šestnácté hodiny mohli zase začít žít normálním životem.
Ovšem historie paní ministryně pokračovala, a to je vlastně téma mého dnešního článku. Její manželství bylo rozvedeno už v roce 2020. Poté, co svého manžela napadla pěstmi 26. března 2020 po jeho návratu domů, trefil ji v sebeobraně do nosu, za což ho žalovala a žádala, aby mu soud zakázal vstoupit do jejich společného bytu. Soud v Bádenu její žalobu zamítl, protože stačilo se na paní už bývalou ministryni podívat a soudci bylo jasné, kdo byl agresor. Naražený nos označil jako následek nutné obrany a manželovi dále dovolil spát pod vlastní střechou. Pan podnikatel Meilinger totiž pochází od nás z okresu Leibnitz (proto se tam taky konala ona svatba) a někteří moji známí ho znají. Popisují ho jako v podstatně neškodného nekňubu, který podnikal nikdo neví s čím, ale ať to bylo cokoliv, nijak zvlášť se mu nedařilo. Peněz nikdy neměl nazbyt. Jak se dostal k paní ministryni, není úplně jasné, prý se seznámili ve Vídni v tramvaji. Kdo nevěří ať tam běží.
Manželský spor, který skončil rozvodem, odnesl Meilingerův pes Niklas, který dva dny poté, co paní Kneissl svému muži vyhrožovala, že je oba odpraví, dostal z plného zdraví nevysvětlitelný záchvat slabosti, po němž ho známá veterinářka uspala. Poté, co paní Kneissl zažaloval jeden švýcarský advokát za týrání zvířat, bylo zvíře exhumováno a pitváno a paní Karin od žaloby osvobozena, načež ona zase žalovala onoho advokáta za pomluvu – proces skončil mimosoudním vyrovnáním.
Čili tolik na okraj k morálnímu profilu paní, s kterou tančil na její svatbě Putin. Ministryní přestala být v roce 2019, kdy se vláda lidovců se svobodnými rozpadla poté, co vyšlo najevo, že předseda strany Svobodných Heinz Christian Strache slíbil půl Rakouska neteři ruského oligarchy za to, když mu pomůže ovládnout nejvlivnější rakouské noviny, totiž „Krone Zeitung“. Jak se ukázalo, nebyla to neteř, ale herečka, která se za onu neteř vydávala a byla to všechno nastražená past. Každopádně ona černomodrá vláda byla minulostí a paní Kneissl bez zaměstnání. V roce 2020 uváděla při rozvodovém konání, že nemá vůbec žádné příjmy.
Na podzim 2020 opustila Rakousko a vyhlásila, že její život byl zničen. Tehdy podal pomocnou ruku její tanečník. Paní Kneissl dostala místo v dozorčí radě ruské ropné společnosti Rosnefť s ročním platem 500 000 dolarů. Hrozba smrti hladem byla tak odvrácena. Navíc se stala dobře placenou kolumnistkou v „Rossia today“ – ono žít z jednoho platu není legrace.
Žila by si dobře, kdyby nezačala ona „Speciální vojenská operace“ v únoru 2022. Na rozdíl od svého německého kolegy v dozorčí radě Gerharda Schrödera neustála politické tlaky a onoho lukrativního postu se vzdala. Brzy pochopila, že to byla chyba, odstěhovala se nejdřív do jižní Francie, pak do Portugalska, pak se ale obrátila Evropě zády, prohlásila, že je na území EU politicky pronásledována a přestěhovala se v srpnu 2022 do Libanonu a pak do Arabských emirátů. Když se jí novináři dotazovali na její názor na válku na Ukrajině, odpověděla, že drony v Afganistanu a v Iráku přinášejí lidem stejné utrpení. Dveře k svému tanečníkovi chtěla tedy rozhodně udržet otevřené. A ony otevřené zůstaly.
V červnu 2023 se tedy odstěhovala do Ruska. V podstatě jí jiná možnost nezbyla, protože na semináři v Moskvě hlásala, že z EU by se do Ruska chtěly přestěhovat statisíce obyvatel znechucených životními podmínkami v Evropě, ale že jim v tom brání vlády jejich států. Poté už musela jít sama příkladem, a tak našla nový domov ve vesnici Petruševo. Pracuje údajně na univerzitě v Petrohradu, plat bere v rublech, je šťastná a spokojená. Čeká zřejmě na ony statisíce Evropanů, které budou následovat jejího příkladu. Nezbývá než ji popřát hodně štěstí. Třeba si v Petruševu najde i muže svého života. Jen nevím, zda je jí známo, že ruské zákonodárství povoluje manželovi zbít kdykoliv manželku – pokud k tomu má dobrý důvod. Ten dobrý důvod by se v případě paní Karin určitě snadno našel a mohlo by to tedy skončit hůř než naraženým nosem.
Nicméně slavnou se už stala, její sláva se začíná podobat popularitě Vidkuda Quislinga, který se stal symbolem kolaborace s nacistickým režimem. Možná jednou kolaboranty s ruským nacismem budou nazývat Kneisslovci, jako to byli v době nacismu německého Quislingovci. Ostatně, Vidkuda Quislinga Norové 24. října 1945 pověsili.
Karin Kneissl je symbolem kolaborace se zločinným režimem v Moskvě, není ale na západě zdaleka sama. Teď nemyslím věčně opilého Depardieho, který do Ruska utekl před placením daní a snaží se k současné politické situaci nevyjadřovat – před novináři použil styl ponorka. Jsou to ale například někdejší prezident světové hokejové federace René Fasel, který jako přídavek ke svému novému ruskému občanství dostal podíl na továrně na zpracování jablek v Kazani. Je to už vzpomenutý Gerhard Schröder, někdejší německý premiér a otec projektu Nord Stream II, který za svůj post „Nezávislého ředitele správní rady Rosněftu“ bere 250 000 dolarů ročně (ať už ta funkce znamená, co chce) Nesmazatelnou ostudou pro stranu SDP zůstává fakt, že nedokázala vyloučit svého někdejšího předsedu ze svých řad. Marie Le Pen dostala z Moskvy přes česko-ruskou banku na financování své volební kampaně 9 milionů Eur a mohli bychom pokračovat přes Mathea Salviniho, německou AdF, jejíž poslanci předčítali v německém bundestagu projevy, které dostali hotové z Moskvy až po rakouskou FPÖ, dostávající z Moskvy příspěvky na základě platné smlouvy o spolupráci. Ostatně Rakousko spolupracuje s Ruskem potichu i po vypuknutí války dál. Nákup plynu neomezilo ani o zlomky procenta (prý nemůže, protože smlouva na přesně dané množství je podepsána za asistence Putina i kancléře Kurze do roku 2040) a Raiffeisen Bank International válku financuje. Poté, co hrozilo, že se banka dostane na americký sankční seznam, oznámila, že Rusko opustí, aby před nedávnem svůj názor změnila a v dobré víře že válka brzy skončí hodlá ve svých ziskových aktivitách v Rusku pokračovat. (Podle dnešního hlášení se přece jen Raiffeisen rozhodla tuto svoji ruskou filiálku prodat, strach z amerických sankcí byl tedy asi příliš velký) Tedy to, co dělá Maďarsko nahlas, dělá Rakousko potichu.
Protože strana FPÖ s největší pravděpodobností vyhraje příští rakouské volby na podzim příštího roku, není vyloučeno, že se paní Kneissl vrátí na svůj někdejší post rakouské ministryně zahraničí. S Evropou sice podle svých slov už nechce mít nic společného, ale její straničtí přátelé usilují o vystoupení z EU a pak by byla situace zase docela jiná. Důvěrné vztahy k ruskému diktátorovi by se pak mohly hodit.
Řady kolaborantů nejsou řídké a díky soustavnému vymývání mozků dezinformacemi jsou v celé Evropě na vzestupu. Je možné, že se brzy taneček s Vladimírem Vladimirovičem zase vyplatí.