Vliv kouření na srdce (a nejenom na ně)

Kouření cigaret je sociální fenomén. Většina kuřáků začíná kouřit v době puberty a adolescence. Kouření je totiž pro mládence výraz jejich mužnosti a pro děvčata známka jejich emancipace. Na vině je i sociální tlak v skupinách mládeže, přičemž v chlapeckých skupinách je tolerance nekuřáků vyšší než u děvčat. Na Balkáně je kouření přímo kultovním fenoménem, v Albánii, kde obyvatelé jakožto muslimové (i když umírnění) nesmí pít alkohol, je vykouření společné cigarety potvrzením vzniklého přátelství – nekuřáci to tady mají tedy opravdu těžké. Pokud pochází můj pacient z Albánie, je skoro zbytečné pokládat mu otázku, zda kouří.

               Začít s kouřením je snadné, skončit o hodně těžší. I když spisovatel Mark Twain prohlásil, že skončit s kouřením je ta nejjednodušší věc na světě, on sám to dokázal sedmdesátdvakrát.

               Kouření vyvolává závislost hned dvojím způsobem. Vzniká jednak závislost psychická, kdy si prostě kuřák tu cigaretu po jídle či v čase stresu nebo nudy nedokáže odepřít, jednak je to závislost tělesná, způsobená nikotinem.

               Nikotin je tělu vlastní hormon, který je spolu s acetylcholinem zodpovědný za fungování autonomního nervového systému parasympatiku. Ten je zodpovědný za tělesný klid, trávení, spánek a bez nikotinu prostě nefunguje. Nikotin se tvoří v nervových gangliích, ovšem pokud je dodáván zvenku, tedy kouřením, tato ganglia zleniví a přestanou pracovat. Když je přísun zvenku, je možné zastavit vlastní produkci a odpočívat. I jednotlivé tělesné systémy pracují stejně jako člověk sám – jen když musí. Pokud pak člověk náhle s přísunem nikotinu skončí, trvá to nějakou dobu, než se tato ganglia probudí a začnou zase pracovat, v této době ovládne organismus sympatikus, tedy nervový systém zodpovědný za stres. Pokud pak člověk začal s kouřením už někdy v pozdním dětství, je možné, že se ona nikotinová ganglia vůbec plnohodnotně nevyvinula a dostatek vlastního nikotinu vůbec produkovat nedokážou. Závislost na látce nikotinu se dá mírnit podáním nikotinu jinou cestou, nejčastější jsou náplasti, ale existují i žvýkačky. Psychická závislost s tímto způsobem ovšem ovlivnit nedá. Tady je třeba prostě jen pevná vůle – nejjednodušší cestou si cigarety prostě nekoupit.

               Navíc je ukončení konzumu nikotinu téměř zákonitě spojen s nárůstem tělesné hmotnosti. Jednak jde o neklid daný tím, že prsty najednou nemají co dělat a tak šáhnou po oříšcích, po čokoládě, bonbónech a čímkoliv, co je v blízkosti a dá se vložit do pusy, jednak zde hraje roli i zlepšení metabolismu, čili látkové výměny po zástavě kouření. V cigaretovém kouři totiž není jen nikotin, ale i nejrůznější jiné látky, mezi jinými i kysličník uhelnatý CO. Ten nahrazuje na krvinkách kyslík a váže se na ně mnohonásobně pevněji než kyslík sám. Důsledkem je chronická otrava kysličníkem uhelnatým, což výrazně snižuje látkovou výměnu. V okamžiku, kdy člověk kouřit přestane, metabolismus ožije a přijde hlad. Najednou se objeví falda na břichu, váha začne nestoudně ukazovat nárůst hmotnosti a člověk ze zoufalství sáhne po cigaretě. A pak se konečně dostává do klubu „tlustých kuřáků.“ Čili skupiny zdravotně nejvíc ohrožené, protože pokud se k tomu ještě přidá diabetes, což je u obézních lidí časté, je toxická směs hotová.

               Vedle oxydu uhelnatého obsahuje cigaretový kouř údajně až 4000 jiných škodlivých látek. Nemám nejmenší tušení, kdo je počítal, ani jak to dokázal. Nejpodstatnější z toho jsou formaldehyd, způsobující zánět dýchacích cest, takzvanou obstrukční plicní chorobu (lidově astma, i když skutečné astma je něco jiného). Dále jsou to akrolein, dráždící sliznice, kysličník dusičnatý, který zvyšuje kazivost zubů (Je zodpovědný za jejich žluté až šedé zbarvení, což není zrovna sexy) a způsobuje zánět spojivek, nitrosaminy a sloučeniny niklu, které se podílejí na tvorbě rakoviny. A konečně dehet, který plíce zanáší a který je nejpatrnějším důsledkem kouření při pitvě zemřelého kuřáka.

               Teď možná některé mé čtenáře zklamu, ale rozpisovat se o všech negativních účincích kouření by překročilo neúnosně rozsah tohoto článku. Dnes se tedy budu věnovat pouze působením kouření na koronární chorobu srdeční a několika jiným, méně známým vedlejším účinkům konzumace cigaret. K těm nejčastějším a nejproblematičtějším, jako je COPD, či rakovina plic se určitě v budoucnosti dostaneme.

               Pokud se kuřák vůbec něčeho bojí, pak je to rakovina plic. Ta je u kuřáků skutečně signifikantně častější, zhruba 90 procent pacientů s rakovinou plic jsou nebo byli kuřáci. (Čili deset procent je v tom nevinně). Ovšem nárůst rakoviny začíná až někdy okolo sedmdesátého roku věku, do té doby jsou na tom kuřáci a nekuřáci bezmála stejně až potom začne rakovina plic u kuřáků narůstat a to exponenciálně. Jenže už mnohem dřív jsou kuřáci postiženi kornatěním tepen – a to jak na srdci, tak v mozku a na končetinách, především těch dolních. Srdeční infarkty u pacientů pod šedesát let jsou skoro výhradně kuřáci.

               Příčiny toho stavu jsou hypoteticky dvě. Jednak je to přerušovaný přívod nikotinu (například v noci člověk logicky nekouří, a právě v této době by měla být hladina vlastního nikotinu vysoká), což tělo stresuje a zejména pak výstelku cév. Druhou příčinou je ona chronická otrava kysličníkem uhelnatým a tím pádem nedostatek kyslíku. Právě cévní výstelka je na nedostatek kyslíku velmi citlivá (může ho čerpat přímo od pramene, když cévami fičí kyslíkem nadupané červené krvinky). Tak vzniknou na vnitřním povrchu cév trhlinky, prasklinky a jiné škody, které tělo léčí tím, co má, tedy cholesterolem – to je takové universální lepidlo. Prasklinka se jím zamázne a na zpevnění pak v onom cholesterolu vypadne vápník a ona jizvička zvápenatí. A ty změny se pak průběžně zhoršují až se cévy zúží. A pak stačí, aby jedna taková jizva praskla a pod povrchem nahromaděná hmota takzvaného plaku se vyprázdní do vnitra cévy. Tělo pozná, že se sem dostalo něco, co sem nepatří, obklopí to krevními destičkami a upevní faktory srážení krve a v takové cévě vznikne krevní sraženina, která cévu ucpe – a akutní infarkt je tady.

               Srdeční infarkty u kuřáků začínají mnohdy hodně brzy – už po třicítce, a to dokonce i u žen. Otázka, zda pacient kouří tedy není dána lékařovou zvědavostí, ale skutečně snahou odhadnout rizikový profil pacienta. Zejména pokud je kouření spojeno s dalšími rizikovými faktory jako je diabetes, tedy cukrovka, rodinné zatížení nebo vysoký tlak. Tyto choroby poškození cév napomáhají a nebezpečí aterosklerózy se tím násobí.

               Kouření ovšem nepoškozuje jen cévní výstelku O rakovině plic je v tomto článku zbytečné psát, to by jeho rozsah zvětšilo do nestravitelné velikosti. I rakovina močového měchýře je u kuřáků násobně vyšší, protože se zplodiny kouření vylučují z těla močí. Ale málo známý je účinek kouření na trávicí trakt. Samozřejmě se kouř z cigaret nedostává jen do plic, ale jeho část kuřák i „spolkne“ a tak se kouř dostává do žaludku a střeva, kde tedy opravdu nemá co pohledávat.

               V žaludku většinou ještě mnoho škody nenatropí, zato dvanáctníková sliznice je na ony jedy hodně citlivá. Zánět sliznice dvanáctníku či dokonce dvanáctníkové vředy mají v principu tři příčiny – infekci Helikobakterem pylori, léky proti bolesti takzvaná nesteroidní antirevmatika – a kouření. Při troše smůly dojde k tak výraznému otoku dvanáctníkové sliznice, že zúží výtok ze slinivky břišní a zabrání trávicím enzymům, aby se mohly do střeva vyprázdnit. Následkem je pak zánět slinivky břišní, pankreatitida, extrémně bolestivé a někdy i životu nebezpečné onemocnění. Přes veškerou mou snahu vysvětlit tuto souvislost pacientům s pankreatitidou, přestane jich kouřit i po takovém zážitku jen nepatrný počet, Závislost je závislost.

               Problémy způsobuje kouření i u Crohnovy choroby, což je zánět v trávicím traktu, který sice postihuje převážně tenké střevo, může ale napadnout kteroukoliv část trávicího traktu – tlusté střevo, žaludek či jícen. Tato choroba může být hodně nepříjemná, kromě bolestí břicha a průjmů, nezřídka krvavých mlže způsobit zúžení střeva (stenózu), abscesy mezi střevními kličkami či patologická spojení mezi nimi – píštěle. Operace jsou nutné poměrně často. V současnosti existují sice léky, které aktivitu tohoto onemocnění dokážou potlačit, jejich účinek je ale kouřením obecně snížen. Přesto naprostá většina mých pacientů s Crohnovou chorobou kouří dál. A trpí. U jiného zánětlivého střevního postižení, takzvané ulcerózní kolitidy nehraje kouření podstatnou roli, u Crohnovy choroby je ale podstatným faktorem.

               Nakolik se kouření může podílet na rakovině tlustého střeva není ještě dostatečně prozkoumáno. Nicméně častost střevních polypů je u kuřáků zvýšena o faktor 1,7. Protože polypy jsou předstupněm rakoviny, předpokládá se i stejný poměr častosti střevní rakoviny u kuřáků a nekuřáků – důkazy prostřednictvím kontrolovaných studií ještě chybí. Přesto bych kuřákům doporučoval, aby v každém případě šli na preventivní koloskopii a případné polypy si nechali odstranit. Tím totiž nebezpečí střevní rakoviny výrazně poklesne.

               Přechod na kouření elektrických cigaret je jen částečným řešením problému. Do těla dodávají nikotin bez oněch jiných toxických příměsí kouře. Jenže je v nich jiná chemie, obsažená v takzvaném e-liquidu. Údajně byly v kouři elektrických cigaret nalezeny i bakterie a houby, to může ale souviset s nedostatečnou péčí o přístroj. Osobně vidím v přechodu od normálních cigaret k elektrickým pozitiva, i když ne nutně konečné řešení problému.

               Někdy říkám – a nemyslím to úplně vážně – že je mi kuřáků skutečně líto. Mají bolesti břicha, kašlou, žloutnou a šediví jim zuby, stárne jim kůže a tvoří se vrásky a představte si – najdou se i takoví přecitlivělí jedinci, kteří se s kuřákem nechtějí ani políbit. Prý jim smrdí. No nejsou to chudáci?

               Samozřejmě nejlepší by bylo s kouřením přestat. Ale kdo to už dokáže? Snad jen Mark Twain.