Volba prezidenta podruhé a teď už vážně

Já tuším, že už toho máte dost a že už o přicházejících volbách nechcete nic slyšet. Ale poslední superdebata mi ukradla spánek z neděle na pondělí, a tak jsem se rozhodl, že mými skromnými silami přece jen ještě zabojuji. Pochopím, když se někteří z mých čtenářů na článek vykašlou, doufám jen, že to budou ti, kteří už mají stejně jasno, že budou volit a budou volit správně.

Přiznám se, že nejsem příznivcem přímé volby prezidenta. Je to dryáčnická komedie, ovládána píáristy bez odborného podkladu. Jde o to, jak se nejlépe prodat, a to pokud možno u těch, kteří se dají ovlivnit, případně levně koupit.

Nicméně právě volba prezidenta poskytuje překvapivě přesný obraz o stavu společnosti té dané země. Nejen v Česku. V Rakousku byla bezmála polovina voličů ochotna volit za prezidenta kandidáta, který nemá problémy s fašistickou minulostí země a otevřeně vyhrožoval, že „se ještě všichni budou divit, co všechno je z pozice prezidenta možné.“ Prohrál jen těsně a ten kámen, který spadl demokratické části rakouské populace ze srdce způsobil malé zemětřesení.

O čem tedy vypovídají prezidentské volby v Česku?

Především, že žena nemá šanci. Už v roce 2013 se zúčastnily až tři kandidátky – a uzavíraly startovní pole. Přičemž Zuzana Roithová, kandidující za KDU-ČSL, se dala označit za velmi seriózní kandidátku, která si zasloužila určitě víc než necelých pět procent hlasů, které jí voliči dali. Danuše Nerudová sice dosáhla o hodně lepšího výsledku, rozdíl je ale jen kvantitativní. Čeští muži jsou příliš v zajetí svých macho-představ, než aby volili ženu, a ženy zase kandidátce závidí, zejména pokud vypadá k světu a hlas jí prostě nedají. Pozitivní je jen zjištění, že u mladé generace toto už neplatí, Nerudová bodovala především u mládeže, a to je pozitivní signál. Za pět let bude pro další kandidátku možná zase ještě příliš brzy, ale za deset nebo patnáct se možná Češi přece jen prezidentky dočkají. Ve světě to ženy jako Sanna Marin, Kaja Kalas, Jacinda Ardern nebo konečně i Zuzana Čaputová nedělají vůbec špatně.

Dále že se seriózností bez patřičné PR prezentace pro širokou veřejnost se nedá nic dokázat. Přesvědčil se o tom Pavel Fischer. Určitě byl z kandidátů politicky nejzkušenější a nejméně napadnutelný, těžko by se na něm hledal nějaký škraloup. Ale možná právě proto nezaujal. Inteligence mu přála, ale to je tenká pětiprocentní vrstva společnosti, přes tu se přeskakuje těžko a s pěti procenty ještě nikdo prezidentskou volbu nevyhrál. Češi vyžadují srozumitelného kandidáta, který mluví jednoduchou řečí nebo raději skoro vůbec. Doba expertů v politice je – bohužel – už pryč. O úspěchu či neúspěchu v politice nerozhoduje kompetence, ale PR týmy, které dokážou svého kandidáte nejlépe „prodat“. To není jen český fenomén, tak to funguje už všude na světě – tedy tam, kde se ještě volí. Těch zemí je ale rok od roku miň. Pavel Fischer to možná zkusí za pět let znova, ovšem letos nedosáhl ani na svých deset procent z voleb v roce 2018. Pokud tedy není masochistou, který rád prohrává, měl by si další účasti ve volbách rozmyslet. Nebo si najmout nový volební tým, který ho bude prodávat jako nedostatkové zboží se slevou. Jedno, nakolik mu z toho bude špatně.

Lidé hledají Spasitele. Šíření strachu je pořád nejúčinnější kampaní a Češi jsou na tuto taktiku velmi náchylní. V roce 2013 to bylo strašení sudetskými Němci, v roce 2018 uprchlíky. Jedno, že to bylo pokaždé naprosto vymyšlené téma, které nemělo s pravdou ani vzdáleně nic společného. Ale stačilo tvrdit, že Schwarzenberg chce vrátit majetky sudetským Němcům, nebo že Drahoš slíbil v Bruselu, že přijme všechny uprchlíky do Česka a Miloš Zeman se dvakrát těšil z volebního úspěchu – který se pokaždé stal pro Česko politickou katastrofou. Samozřejmě že takový úspěch dělá školu, Zemanův žák Babiš už to spouští s hrozbou zavlečení Česka do války na Ukrajině. Marek Prchal a jeho tým už vymysleli, co může fungovat. Generál rovná se válka. Válka je teď na Ukrajině, v myslích českých ustrašených lidí se spojí automaticky Pavel – válka na Ukrajině – nebezpečí!!! Moje spolužačka Marie pláče na Facebooku – „Pane Babiši, budu vás volit. Ani já nechci posílat naše děti do války.“ Ne, Marie, ta válka si pro naše děti přijde, pokud ji nezastavíme jinde, na cizím území!

Na internetu se už šíří masově řetězové maily – ještě jste ten mail od Pepy Horáka nedostali? Trolové se snaží. Pod – trochu nešťastným – srovnáním Pavla jako válečného hrdiny s dotačním bossem Babišem se ho jen hemžilo nenávistnými komentáři vůči Pavlovi – dojem, že většina národa se ho bojí a ho nenávidí se tím může vytvořit. Pod volebním doporučením senátora Vystrčila se hned objevily nenávistné komentáře od facebookových adres s neskutečnými jmény „Emerit Honza“ nebo „Dora Franz“. Trolí fabriky jsou většinou financovány z Moskvy. Kdo už má nervy prodírat se houští nenávistných komentářů? Tuto taktiku ruské trolí farmy popisuje Leonid Volkov ve své knize „Putinova země“ (nevím, zda vyšla v češtině), ale i Alexandra Alvarová ve své knize „Průmysl lži“ (v češtině vyšla). Často nejsou za těmito komentáři skuteční lidé (pokud ano, vystupují stejně pod vymyšlenými identitami), ale jen počítače. Mají v člověku vyvolat pocit, že je se svým názorem osamocen, což ho uvrhne do deprese a do politické inaktivity.

Dá se to poznat i podle toho že pokud napíšete složitý komentář – pokud možno s určitým neologismem, vtipem, nad kterým je nutné se zamyslet – zůstane váš komentář bez odpovědi – počítače si s tím nevědí rady. V případě jednoduchého komentáře nebo jen smajlíka musíte počítat se „shitstormem“, čili s vlnou nenávistných reakcí.

Tito trolové vstoupili jednoznačně do služeb Andreje Babiše. I jeho setkání s Jaroslavem Foldynou v den prvního kola voleb a následná podpora od extremistických minipartají s příklonem k Rusku, jako je například Trikolóra, nebo komunisté se Skálou a Konečnou, svědčí o tom, odkud chce Babiš rozšířit svůj volební potenciál a od koho očekává pomoc.

Andrej Babiš je totiž v dost prekérní situaci. Jeho volební potenciál není dostatečný, to ví i on a jeho volební tým. Oněch 34,99 procent sice vysoko překročilo čísla z předvolebních průzkumů, ale stejně to bylo i u Petra Pavla. Babiš – nebo spíše jeho volební tým – ví, že svůj volební potenciál z velké části vyčerpal. Může počítat s částí hlasů od Bašty a tedy SPD, ale ne se všemi, s voliči Danuše Nerudové, Pavla Fischer či Marka Hilšera to bude mít hodně těžké. Sázkové kanceláře dávají na Babiše aktuálně kurs 1:9, na Pavla 1:1,05. To není povzbuzující. Na mítink Petra Pavla v Ústí nad Labem přišly davy lidí, k Babišovu obytňáku se jich tolik nehrne – a jsou to pořád ti stejní – členové jeho bezmála náboženské sekty, která ho uznává za politického Mesiáše. Navíc byl začátek kampaně druhého kola pro Babiše hodně nešťastný. Tisková konference mu naprosto ujela, očividně jednal spontánně, a ne po poradě se svým týmem. I když vykřikoval, že považuje volební výsledek na skvělý, bylo vidět, že sám těm slovům nevěří. Strašidlo porážky na něho sáhlo ledovou rukou, celý se z toho třásl. V předvolebních prognózách politici vyvozovali, že pro Pavla mohou nastat v druhém kole potíže, pokud volební výsledky Babiše a Bašty společně překročí hranici 40 procent. Nestalo se ani to – zůstali s 39,44 % sice těsně, ale přece jen pod touto hranicí. Babiš prostě Baštovi odsál hlasy, zkanibalizoval ho stejně, jako v parlamentních volbách sociální demokracii.

Jeho blábolení o tom, že Pavel je něco jako Putin, navíc podané primitivním způsobem „Která země má v čele důstojníka KGB? Správně. Rusko!“ vyděsilo i jeho nejvěrnější. Hejtman ostravského kraje Vondrák, ač člen ANO, odmítá svého šéfa volit. I když ví, že to může znamenat vyhazov. Ostravský primátor Tomáš Macura dokonce veřejně koketuje s vystoupením z hnutí. Svým projevem na této tiskovce mohl Babiš oslovit opravdu jen lidi s IQ hodně pod sto. Zřejmě to vystoupení vyvolalo i v jeho volebním týmu paniku, ty billboardy se strašením válkou nemohly překvapit, překvapilo ale jejich primitivní poselství a způsob jeho podání. Babišova výzva, aby Pavel ukázal nějaké fotky, na kterých si podává ruku s evropskými politiky taky nebyla nejšťastnější, ukázalo se, že jich má Pavel víc než dost. S tím Babiš a jeho tým nepočítali – copak si neumí takové věci dopředu zjistit ještě než se blamují? Prchalovi se nějak nedaří. Babiš se ze zoufalství vrhl aspoň na Pavlovu fotku s Gerasimovem. Kapitál z toho zase nevytloukl.

Pokus s nábojem pro Moniku svědčí o naprostém zoufalství. Prostě už nic nemáme, tak zkusme tohle! Třeba to něco přinese! Teď snaha o buzení soucitu s dopisem s výhružkami flintou a odstoupení z kontaktní kampaně. To je kňučení o soucit a vyhlášení politického bankrotu.

Ovšem co má nebohý Marek Prchal dělat se svým šéfem, který je očividně bezradný, který ze zoufalství straší válkou a novou totalitou, přičemž ta totalita má spočívat v tom, že si vláda a prezident nebudou dělat naschvály. Nemá co nabídnout a celá jeho snaha je orientována jen na negativní kampaň namířenou proti protikandidátovi. A to nestačí. Dokázal to právě v oné debatě v české televizi. Pokud nemá možnost opakovat naučené fráze, je ztracený. Působil jako dezorientovaný vyčerpaný stařec. Ví, že si ukousl velké sousto a dusí se jím. Hejtman Vondrák měl pravdu, když řekl že se Babiš na funkci prezidenta prostě nehodí. Nejlepší by bylo, kdyby zmizel z veřejnosti a raději nemluvil, to se ovšem dá udělat ve volbách parlamentních, ne ale v prezidentských.

Babiš prakticky nemá prostředky, aby zvýšil svůj volební potenciál, jeho jedinou šancí je tedy snížit volební potenciál svého protikandidáta, tedy přimět lidi k tomu, aby k volbám nešli. Čili protikandidáta udělat pro voliče nevolitelným – hnojomety jedou naplno, ruští trolové se můžou přetrhnout. Myslím si, že i ty zprávy o tom, že Agrofert financoval zbraně Islámského státu pocházejí ze stejné dílny. Mají za úkol přesvědčit voliče, že Pavel používá ve své kampani vylhané zprávy. Zdůrazňování Pavlova češství jako například od Martina Dejdara považuji osobně za hodně nešťastné. Nacionalističtí blázni Pavla nevolí.

Babišova taktika musí být tedy jen jedna. Strašit, strašit a strašit. Pomlouvat, pomlouvat a pomlouvat. Pokud se žádný kompromitující materiál na protikandidáta nenajde, musí se vymyslet.

Tvrzení Miloše Zemana (zajímá ještě někoho jeho názor?), že není obvyklé, aby byl v čele státu s demokratickým zřízením bývalý generál je samozřejmě jen účelové a opět jednou lživé – Miloš jako věrný následník komunistů řekne ostatně pravdu, jen když se splete. Není třeba hledat až v minulém století, kdy byl americkým prezidentem Ulysses S Grant, velitel z občanské války. Ve spojených státech byl prezidentem i v letech 1953–1961 Dwight Einsehower a abychom nechodili až za oceán, Francouzi pořád nedají dopustit na Charlese de Gaulleho, který jim vládl z pozice prezidenta v letech 1959–1969. A byl to právě on, generál, který dokázal ukončit historicky věčné nepřátelství mezi Německem a Francií a podal ruku k smíření přes Rýn německému kancléři Konrádovi Adenauerovi a stal u zrodu Evropské Unie, která si při svém zrodu jakožto „Evropské společenství uhlí a oceli“ dala jen skromný cíl kontroly výroby oceli a produkce uhlí, tedy surovin potřebných k výrobě zbraní. Oběma státníkům (skutečně se jednalo o státníky v pravém slova smyslu, ne o prosté politiky) šlo o jediné. Zabránit, aby se zničující válka, které se de Gaulle dokonce aktivně účastnil, nikdy nemohla opakovat.

Generál prezidentem tedy neznamená automaticky válku spíš naopak, ale vysvětlujte to prosťáčkovi zblbnutému propagandou nakladatelství Mafra a podporovanou všemi prokremelskými dezinformačními platformami! Ten se už vidí v uniformě se samopalem někde na Donbasu a bude volit svého spasitele Andreje.

S jádrem Babišových obdivovatelů se nedá nic dělat. Nedají se ovlivnit žádnou věcnou argumentací. Tady jde o víru a víra to jsou emoce a emoce jsou vždy v protikladu k rozumu a nenechají ho působit. Je tedy třeba, aby se ti, kteří si ten rozum podrželi, nenechali znechutit a k volbám šli. Každý, kdo zůstane doma, vlastně volí Andreje. Jestliže Babišův tým nedokáže podstatně zvýšit počet svých voličů přímých, tedy těch, kteří přijdou k volbám aby mu hodili hlas, může podstatně rozšířit potenciál svým voličů nepřímých, tedy těch, kteří v den voleb zůstanou doma. Možné to je, s tímto nastavením se setkávám nejen u příspěvků v Pražské kavárně, zklamané propadem jejich favorita Fischera, ale i u mých známých a kamarádů. Tady má Andrej šanci – a nebude váhat se jí chopit. Připojil se například i Michal Kocáb. Svým paušálním antikomunismem a odmítáním volby ze současných kandidátů se vlastně postavil nepřímo a zřejmě neúmyslně na Babišovi stranu. Jenže stejně se může zachovat podstatná část demokratického voličstva.

       Přesto se k volbám podle průzkumů chystá nevídaných 81 procent voličů. (Myslím si, že zůstaneme těsně pod 70 procenty) Přesto varuji předtím, aby si slušní lidé ulehčeně vydechli a mysleli si, že už Babiš prohrál. Při předposledních maďarských volbách se taky celý svět radoval z mimořádně vysoké volební účasti v Maďarsku a předpokládal, že Maďaři šli k volbám, aby konečně odvolili nesnesitelného Orbána. Opak byl pravdou. Maďaři se hnali k volebním urnám, a to i ti, kteří normálně k volbám nechodili, v obavách, aby jim zlí měšťáci a intelektuálové dobrotivého strýčka Viktora neodvolili. Proto opatrný optimismus a víkend na lyžích místo prezidentské volby není rozhodně dobrý nápad. Ani kdyby bylo krásné počasí. Spoléhat se na to že pán Bůh pošle nečas by bylo rouhání. Už jednou pomohl, při posledních parlamentních volbách. Spoléhat se na něho i nadále není rozumné.

Co by znamenalo prezidentství Andreje Babiše pro Českou republiku? Těžko říct, zda může dělat ještě větší ostudu než Miloš Zeman.

Ale přímá prezidentská volba má symbolickou hodnotu – je charakteristikou národa. Vážnost, kterou si Česká republika získala v čase svého předsednictví EU v minulém půlroce, může tedy velmi rychle zase ztratit.

Mimochodem, Petr Pavel by si měl najít pořádného doktora. Že kvůli nachlazení ztratil hlas právě v rozhodující fázi kampaně? Dvě tabletky kortisonu tedy 50 miligramů, mi hlas vždycky spolehlivě vrátilo – hlasivky totiž odpuchnou. A Kortison jeden dva či dokonce tři dny ještě nikoho nezabil!