Tento článek jsem měl psát už v červenci, když uplynulo 200 let od narození tohoto génia, narozeného v Hynčicích na Novojičínsku. Podnětem, abych ho skutečně napsal, byl ovšem článek Petra Sichrovského, redaktora rakouského časopisu News, který Mendela označil za rakouského vědce pocházejícího z Rakouského Slezska tři hodiny jízdy autem od Vídně.

               Tak dost, řekl jsem si. Dobře Sigmunda Freuda, narozeného v Příboře,  si Rakušáci už zcela přivlastnili, s tím se člověk tak nějak musí smířit. Momentálně objevili Janáčka, narozeného v Hukvaldách a uvádějí ve velkém jeho opery, vloni měla premiéru Jenůfa v Grazu (Tak se v němčině jmenuje “Její pastorkyňa”, protože tento titul se v němčině prostě přeložit nedá) a vídeňská opera připravuje premiéru „Schlaues Füchslein“ za kterýmžto titulem hledejte „Příhody lišky Bystroušky“. Samozřejmě že je Janáček „reprezentantem rakouské moderny“ – i když byl fanatickým českým nacionalistou, který své manželce zakazoval doma hovořit a číst německy, ačkoliv to byla její rodná řeč. Ještě že Rakušáci nechávají na pokoji Palackého, narozeného v Hodslavicích, Komenského, působícího ve Fulneku nebo Karla Kryla, který se sice narodil v Kroměříži, kam se jeho rodiče po okupaci Sudet přestěhovali, ale své dětství a mládí prožil v Novém Jičíně. (Tomu rakouské občanství skutečně vnutit nemůžou) Okres Nový Jičín je očividně semeniště geniálních mozků, a tak jsem se rozhodl, že si Gregora Mendla ukrást nedáme – i když byl etnický Němec a němčina byla jeho rodným jazykem. Mimochodem Hynčice se německy jmenují Heinzendorf a národnostní poměry v dnešním okrese Nový Jičín byly před druhou světovou válkou víc než spletité, prakticky každá obec měla své menšiny a většiny a Hynčice byly tehdy většinově německé.

               Sám Georg Mendel se začal učit česky až během svého studia na filozofické fakultě v Olomouci. Když ho v roce 1843 doporučil profesor Franz augustiánskému opatovi Nappovi, zmínil se, že: „Nemá sice dostatečné znalosti češtiny, je ale připraven se v tomto jazyce zdokonalit.“

               Gregor Mendel se narodil manželskému sedláckému páru Antonovi a Rosině Mendelovým jako Johannes.

Mendlův rodný dům v Hynčicích

Jako jediný syn v rodině malorolníka musel pomáhat na poli a fascinovalo ho zejména roubování stromů. Už jako chlapec převzal do své péče otcův ovocný sad. Jenže v obecní škole v Hynčicích si místní učitel všiml, že malý Johannes předbíhá ve svých vědomostech i své mnohem starší spolužáky – tehdy existovaly jen takzvané jednotřídky, kdy se všechny děti bez ohledu na věk učily společně v jedné třídě. Přemluvil tedy Antona Mendla, aby poslal nadaného chlapce na gymnázium v Opavě.

               Jako šestnáctiletý gymnazista, který nemohl od rodičů očekávat prakticky žádnou finanční pomoc, se malý Johann v Opavě protloukal doučováním bohatých, ale méně nadaných dětí. Když se otec Anton zranil, byl tlak na Johanna, aby se vzdal studia a vrátil na statek, velký. Mendel se ale vzdal svého dědického podílu na statku a přenechal ho své sestře Tereze, takže statek převzal jeho švagr. Po maturitě začal studovat filozofii na univerzitě v Olomouci, když ho ovšem švagr se sestrou přestali finančně zcela podporovat, musel studium ukončit a vstoupil v roce 1843 pod řádovým jménem Gregor do kláštera svatého Tomáše v Brně.

               Tento klášter na dnešním Mendlově náměstí založila kdysi dávno v roce 1323 královna Eliška Rejčka jako klášter cisterciaček.

Starobrněnský klášter

Ten byl ale v roce 1782 císařem Josefem II. zrušen a o rok později dostali jeho budovy do správy Augustiáni, kterým císař vyvlastnil jejich budovy v centru města u kostela svatého Tomáše. Mimochodem v tomto klášteře požíval své hudební vzdělání z thunovské hudební nadace už vzpomenutý Leoš Janáček a z klášterního pivovaru vznikl pivovar Starobrno – produkující k mému úžasu nejpopulárnější české pivo v Rakousku – dostanete ho na mnoha místech v Korutanech, v Grazu například v hospodě Eschenlaube. Janáčkovu hudbu jsme si poslechli při návštěvě Mendlova muzea, které se v bývalém klášteře nachází. Podbarvuje symbolicky prohlídku muzea.

               Vstup do kláštera měl pro nemajetného mladíka několik výhod. Jednak střechu nad hlavou a pravidelnou stravu. Zadruhé obrovskou knihovnu, která nakupovala nová díla a neštítila se ani knih, které církevní ideologii přímo odporovaly, jako byla například díla Charlese Darwina „O vzniku druhů“. Tato kniha byla vydána v roce 1859 a do němčiny přeložena o rok později. Darwin (1809–1882) a Mendel (1822–1883) byli současníci. To, že se v klášterní knihovně nacházela i moderní literatura přímo odporující učení církve, nebyla náhoda, ale zásluha opata Cyrilla Franze Nappa.

Tento pokrokový kněz se zasloužil o rozkvět kláštera na poli kulturním i vědeckém. Sám byl profesorem na bohosloveckém učilišti, ředitel moravských i slezských gymnázií a funkcionář mnoha spolků a institucí. Mendel měl prostě vedle svého nesmírného talentu i velké štěstí.

               Mendel byl na pochopení Darwinových děl připraven. V roce 1857 dostal kněžské svěcení, ovšem brzy přišel opat na to, že je jako kněz prostě nepoužitelný. Místo, aby se koncentroval na Písmo svaté, experimentoval v klášterní zahradě s rostlinami. Poslali ho tedy jako učitele na gymnázium ve Znojmě. Propadl ovšem při přijímacích zkouškách a nebyl přijat ani ke studiu na vídeňskou univerzitu. Teprve díky Nappově intervenci mohl Mendel v letech 1851–1853 jako stipendista studovat biologii a fyziku ve Vídni, ale při závěrečných zkouškách, které by mu umožnily působit jako učitel v těchto oborech, znovu propadl. To bylo zřejmě jak pro Mendela, tak i pro světovou vědu největší štěstí. Ve Vídni měl ovšem možnost navštěvovat kurzy Franze Ungera, zastánce vývojové teorie, který vydal v roce 1851 knihu „Die Urwelt in ihren verschiedenen Bildungsperioden“ čili „Pravěký svět v jeho různých fázích tvoření“. Půda pro budoucí pionýrskou Mendelovu práci byla tedy připravena.

               Mendel Darwina četl, jeho učení ale v některých důležitých bodech korigoval. Zda znal Darwin Mendelovy práce je dodnes otázkou sporu. Jisté je, že Mendelovy práce nebyly natolik populární, aby se do Anglie k poněkud nedůtklivému Darwinovi dostaly. V Mendelově muzeu v Brně se ale traduje, že Mendel svou knihu Darwinovi osobně donesl během svého pobytu v Londýně v roce 1862, kdy se tam zúčastnil velké hospodářské výstavy. a to dokonce s věnováním. Darwin jeho práci ale  nečetl a pokud ji četl, pak genialitu Mendelových zákonů nepochopil. Což nebyl žádný div. Mendelova kniha je prý napsána tak složitě, že naše průvodkyně po muzeu, sama studující genetiku, přiznala, že tomu textu nerozuměla. Mendel nebyl pedagog, ne náhodou u učitelských zkoušek vícekrát propadl. Darwin se navíc zabýval komplexním vývojem přírody a domníval se, že jsou to vlivy okolí, které mění vývoj jedince prostřednictvím miniaturních částic, tzv „gemmul“, která se vlivem prostředí mění. Při opylování rostlin pak podle Darwina byly bylo potřebné přenést množství různých gemmul, aby rostlina dosáhla optimálního vývoje. Mendel se zabýval jednou jedinou rostlinou, hrachem – a definoval dědičnost jako přenos celistvého prvku – genu. Dokázal, že je možné rostlinu opylit i jen jediným zrnkem pylu, aby vznikla plnohodnotná dceřina rostlina.

               Mendelovo stěžejní dílo, ve kterém definoval své zákony dědičnosti platné dodnes, bylo publikováno v roce 1866.

               Jsou to zákony fenotypové (fenotyp je soubor zevních, tedy viditelných znaků)

  1. Zákon o uniformitě hybridů – křížíme-li dominantního homozygota s homozygotem recesivním, jsou všichni potomci stejní – mají znaky dominantního jedince

Jestliže tedy Mendel zkřížil hrách červenokvětý se žlutokvětým, měly všechny rostliny druhé generace červené květy

  • Zákon o štěpení v potomstvu hybridů – Při křížení heterozygotů je možno poměr vzniklých fenotypů vyjádřit poměrem malých čísel (3:1 nebo 1:2:1)

Když křížil rostliny druhé generace, měly tři ze čtyř květy červené a jeden květ žlutý, genetická informace tedy nezmizela, byla přenášena dále, i když ve fenotypu nebyla viditelná.

  • Zákon o nezávislosti dědičnosti znaků – různé vlastnosti rostlin jsou dědičné nezávisle na sobě, tedy každý znak je vázán na svůj vlastní gen

Zákony genotypové se zabývají přenosem genů a říkají:

  • Zákon o samostatnosti alel: Genotyp je soubor samostatných genů určujících znaky. Každý znak je určen dvojicí samostatných alel.
  • Zákon o segregaci alel: Dvojice samostatných alel se při zrání rozcházejí a do každé gamety přechází jedna z obou alel.
  • Zákon o nezávislé kombinaci alel

Mendel se nezabýval jen a pouze svým hrachem ale jeho práce na zahradě ho logicky přivedla i ke sledování počasí. Hlásil pravidelně lokální změny klimatu na „Centrální úřad pro meteorologii a zemský magnetismus“, založený v roce 1851 ve Vídni – od tohoto data máme měření teplot a srážek, s kterými se porovnáváme dodnes.

Mendel měl štěstí, že opat Cyrill Franz Napp jeho práce podporoval, i když mu muselo být zřejmé, že odporují církevním dogmatům. Když opat v roce 1867 zemřel, zvolili mniši jedenácti hlasy z dvanácti Gregora Mendela svým novým opatem. Mendel byl uznávaným odborníkem v oboru pěstování a šlechtění rostlin. I když jeho genetickou nauku nikdo v té době nepochopil, byl za své zásluhy v oboru zemědělského bádání vyznamenán v roce 1872 komturským křížem řádu Františka Josefa za zásluhy ve veřejném životě a církvi.

Mendel zemřel v roce 1884. Requiem v kostele Starobrněnského kláštera dirigoval Leoš Janáček. V témže roce dal jeho nástupce na klášterním dvoře všechny jeho práce veřejně spálit. Všechny jeho poznámky, deníky a nepublikované práce byly tak zničeny.

               Mendel zemřel nepochopen. V roce 1883 krátce před svou smrtí, prohlásil: „Mé vědecké práce mi přinesly mnoho uspokojení a jsem přesvědčen, že to nebude dlouho trvat, než celý svět uzná výsledky mé práce.“ 

Gregor Mendel

            Teprve okolo roku 1900 byly Mendelovy spisy znovu objeveny, pochopeny a uvedeny do praxe.

               Věděli jste, že řepkový olej byl původně odporně hořký a byl používán pouze jako svítidlo do lamp? Díky křížení rostlin řepky podle Mendelových zákonů se postupně podařilo vyvinout rostlinu produkující chutný olej, bez něhož si dnešní kuchyni sotva dokážeme představit.

               Uznání se géniovi z moravských (ne slezských, jak mylně tvrdí Peter Sichrovsky) Hynčic dostalo až po jeho smrti.

               V 2.října 1910 byla na „Klášterním náměstí v Brně postavena jeho socha a náměstí bylo přejmenováno na „Georg-Mendel Platz“, a tak se jmenuje – v české verzi – dodnes.

               V témže roce byla v Lundu ve Švédsku založena „Mendelska Sällskapet“ čili Mendelova společnost. Vysoká zemědělská škola v Brně, založená 35 let po Mendlově smrti, se jmenuje Mendlova univerzita. Od roku 1965 se uděluje „Medaile Gregora Mendla“ za výzkum na poli všeobecné biologie.  A hlavní budova „Universität für Bodenkultur“ ve Vídni nese jeho jméno. Ale to už jsme zase tam, kde jsme byli na začátku tohoto článku. Ale upřímně – Gregor Mendel byl skutečně mnohem víc občanem Rakousko-Uherské monarchie než Čechem.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.