Zase se přitvrzuje, zase se zpřísňují kontroly a zase planou emoce. Jedno ve které zemi, všude se vlády snaží získat více nebo méně ztracenou důvěru obyvatelstva a pohnout ho k očkování. Jenže nikde se na to nejde čestně a otevřeně. Restrikcemi pro neočkované se dosahuje jen právně těžko odůvodnitelné diskriminace. Nemocnice se plní neočkovanými lidmi a ti očkovaní a covid negativní marně čekají na léčbu, protože oddělení jsou obsazena lidmi s covidovými záněty plic. Argumentace odpůrců povinného očkování „tak je neléčte“ samozřejmě neobstojí. Dokud je očkování dobrovolné, jsme povinni léčit tyto lidi stejně jako každého jiného a pojišťovny jsou povinny proplácet s tím spojené náklady. Dosud je argumentace, že by se diskriminací neočkovaných otevřela Pandořina schránka, kdy by bylo v budoucnosti stejně možné postihovat kuřáky, či obézní lidi, pravdivá. To by se mohlo změnit jen vydáním příslušného zákona.
Jediným právně čistým opatřením by bylo povinné očkování. Zákonem přijatým parlamentem nebo vládní vyhláškou přijatou vládou. První způsob by byl samozřejmě čistější. Obavy, že by takový zákon porušoval ústavou už ústavní právníci vyvrátili. Určitá omezení osobních svobod jsou možná, slouží-li k odvrácení ohrožení celé společnosti. Co by se tímto právním řešením dosáhlo?
1) Zavedením povinného očkování by musel stát převzít i zodpovědnost za možné vedlejší účinky. Ty by musely být v zákoně přesně definovány, tedy jako závažné vedlejší účinky. V případě úmrtí očkovaného člověka či těžkého onemocnění (trombóza kavernózního sinu, plicní embolie, břišní trombózy, myokarditidy či perikarditidy, samozřejmě pokud by byly v přímé souvislosti s očkováním) by vznikl nárok na finanční kompenzaci. Jsem přesvědčen, že i s touto možnou zátěží by stát mohl finančně vyjít mnohem lépe než se současnými polovičatými řešeními. Samozřejmě by se muselo počítat s kverulanty, kteří by žalovali s tím, že je bolelo rameno či že jim očkování způsobilo impotenci či jiné problémy, které s očkováním nemají kauzálně nic společného.
2) Lidé, kteří by se očkovat nedali, by tím porušili zákon, případně vládní nařízení (podle toho, zda by bylo povinné očkování přijato parlamentem nebo vládou.) Tím by museli převzít za své konání osobní zodpovědnost. Zdravotní pojišťovně by se tím otevřela možnost odmítnout proplácení nákladů spojených s léčbou neočkovaných osob. Zaměstnavateli pak možnost neproplácet nemocným neočkovaným nemocenské dávky.
3) Na dobrovolnou bázi by se poté mohlo přesunout používání ochrany dýchacích cest. Stejně tak i kontroly v restauracích či na koncertech či v kinech. Jestliže se teď argumentuje ochranou neočkovaných tím, že je do společných prostorů prostě nevpustíme, je to licoměrné. Po vydání příslušného zákona by to bylo skutečně jejich osobní záležitostí – za kterou by ale museli nést i příslušnou zodpovědnost. Dnes to tak není. Odmítají opatření, které jim společnost DOPORUČUJE, následky toho, že oni toto doporučení neakceptují nese ale celá společnost. Jednak tím, že jejich léčbu platíme všichni, jednak tím, že není možné léčit pacienty nekovidové, kteří potřebují nutně jinou léčbu. Porušení PŘÍKAZU by celou situaci dostalo do zcela jiné právní roviny.
4) Štvaní proti epidemiologům a lékařům, kteří očkují, na sociálních sítích či na shromáždění antivaxerů, by naplnilo paragraf trestného činu veřejného ohrožení a je nezbytné, aby se proti těmto teroristům vyhrožujícím fyzickou likvidací prezidentovi lékařské komory Kubekovi či epidemiologovi Maďarovi, postupovalo tvrdě a podle k tomu účelu přijatého zákona. Snahou o zastrašení podporovatelů vakcinace se totiž nejedná jen o výhružky jednotlivým osobám, ale o maření zdravotního programu a ohrožování zdraví celé populace. Že by tito lidé nebyli na facebooku dohledatelní, je pouhá výmluva exekutivy, která se tímto problémem není ochotna zabývat. I když je centrálního významu. V okamžiku ztráty anonymity, která štváčům poskytuje pocit bezpečí, se dá s poklesem intenzity těchto útoků počítat s jistotou. Nejsou to hrdinové, už proto, že se tak hrozně bojí injekční jehly, stateční jsou pouze v davu, kde se domnívají, že nebudou odhaleni.
Nejhorší je tedy nejistota, kterou vlády, ať už rakouská, česká či slovenská projevují. Útoky odpůrců očkování a nošení roušek eskalují zejména na Slovensku. Pokud nepřijmou vlády a parlamenty právně čistá opatření, bude se situace nadále zhoršovat. Pokud k tomu nemají odvahu, protože se bojí o voliče v dalších volbách, můžu je ujistit, že tito lidé budou volit pravicové či levicové extremisty bez ohledu na opatření, která vlády přijmou.
Zavedení očkovací povinnosti pro určitá povolání může vést jen k odchodu odpůrců očkování z těchto povolání (zejména ve zdravotnictví může dojít ke kritické redukci personálu, která by byla zase kontraproduktivní). Povinné testování nikam nevede, už proto, že nejsou všude k dispozici testovací linky 24 hodin denně a na výsledek PCR testu se musí čekat 24 hodin. V pondělí by tedy nemohla nastoupit prakticky žádná neočkovaná sestra do služby. A staniční sestra raději nebude své sestry kontrolovat, aby nemusela přestavovat plán služeb. V případě zákona o povinném očkování nic kontrolovat nemusí. Pokud pak sestra či lékař onemocní a nebyl očkován, platí pro něj totéž, co pro každého normálního občana. Jeho zdravotní pojištění mu může odmítnou uhradit náklady na léčbu a zaměstnavatel nemocenské dávky.
Jsem přesvědčen, že pro příslušnou právní úpravu může vzniknout konsens velké většiny obyvatelstva. Jen je třeba mít konečně odvahu – prostě mít koule.
Zatím je nikdo nemá.
2 Comments on Povinné očkování?
Leave a Reply
This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.
Milý Toníku, musím říct, že s Tebou v tomto zásadně nesouhlasím.
Nemůžeš lidem přikázat se očkovat experimentální vakcínou, o které nic nevíš. Očkovat ohrožené- to určitě ano, ale dobrovolně, očkovat děti??? (66 případů myokardidity/1 milion dávek- více než přirozený výskyt), očkovat těhotné??? (my staří si pamatujeme Thalidomid)… nevím, jak je to v Rakousku, ale v Česku je na JIP třetina očkovaných po druhé dávce. ECDC vydala nové pokyny pro COVID pandemii- shrnutí (dr. Zelená): Zpráva obsahuje následující klíčová sdělení:
Dosavadní nouzový dozor zaměřený na Covid-19 by měl být nahrazen rutinním dohledem zahrnujícím rovněž chřipku a další respirační patogeny, které pravděpodobně společně cirkulují v populaci.
Z důvodu srovnatelnosti ECDC doporučuje, aby do systému sledování byly zahrnuty pouze symptomatické osoby, které byly testovány kvůli symptomům kompatibilním s COVID-19. Dohled by se měl opírat o údaje pocházející od poskytovatelů zdravotní péče.
Doporučena je sentinelová surveillance založená na syndromovém dozoru, podobně jako je tomu u sledování sezónní chřipky.
Je důležité zajistit, aby se indikace pro testování nelišily mezi očkovanými a neočkovanými jedinci.
Pro účely sledování je stanovena nová definice případu Covid-19. Jako potvrzený případ je definována osoba splňující klinická kritéria, kterými jsou akutní respirační infekce (ARI) nebo onemocnění podobné chřipce (ILI) a laboratorní kritéria, kterými jsou detekce nukleové kyseliny nebo antigenu SARS-CoV-2 v klinickém vzorku.
Měla by být sekvenována reprezentativní podskupina SARS-CoV-2 pozitivních vzorků.
Všechny případy závažných akutních respiračních infekcí (SARI) by měly být testovány na SARS-CoV-2 a na chřipku, přednostně pomocí PCR. Multiplexní testy RT-PCR lze použít k současnému testování na SARS-CoV-2, chřipku a další respirační viry.
Monitorování účinnosti vakcíny by mělo být začleněno do systému dohledu.
Pro monitorování úrovně imunity v populaci jsou doporučeny séroprevalenční studie. Použití testů cílených na protilátky proti nukleoproteinu (N) a spike proteinu (S) pomůže rozlišit přirozeně získanou imunitu od imunity navozené vakcínou, která indukuje pouze protilátky proti S proteinu.
Hlášení úmrtí na Covid-19 je požadováno každý týden. Covid-19 úmrtí je definováno jako smrt v důsledku klinicky kompatibilního onemocnění u pravděpodobného nebo potvrzeného případu, neexistuje-li jasná alternativní příčina smrti. Zároveň je důležité sledovat nadměrnou úmrtnost ze všech příčin. ECDC vybízí všechny země EU k účasti v EuroMOMO (https://www.euromomo.eu/).
SMIS taky publikovala teze: kde jsou autoři 4 lékaři a 1 biolog:
https://smis-lab.cz/2021/10/26/teze-o-sars-cov-2-a-covid-19-a-doporucena-opatreni/
Zkus si je přečíst a pak komentovat, co nesouhlasí s posledními poznatky světové vědy.
P.S.. předseda ČLK není Koubek, ale Kubek, stejná osoba, která nedopustila povinné očkování očkování proti prasečí chřipce před lety a za co mu děkuji.
Milá Eliško!
Jsem hodně citlivý na slovo experimentální (případně neověřená) vakcína. Už jen použitím toho slovního spojení žene člověk vodu na mlýn odpůrcům očkování případně se řadí k nim. Ta vakcína byla podána v průběhu posledního roku stovkám milionů lidí, existují tedy velmi dobré real life studie a vedlejší účinky jsou velmi dobře zdokumentované. Nepopírám, že jsem od očkování očekával víc, ale i to, co poskytuje, není málo.
Zřejmě se shodneme v tom, že se nacházíme v neobyčejné situaci a ta vyžaduje neobyčejná opatření. Nemocnice totiž nejsou schopny vykonávat svou práci, když jsou oddělení založena covidovými pacienty. Jen ve Štýrsku se vykonalo v roce 2020 o 150 kororanoangiografií méně než v roce 2019, přibylo ale 120 náhlých srdečních úmrtí. Doba od začátku příznaků srdečního infarktu k uložení na vyšetřovací stůl se prodloužila ze 160 minut na 264. V naší nemocnici museli chirurgové zastavit rutinní operační program – na jejich lůžkách totiž leží kovidoví pacienti. K boji proti společnému nepříteli – viru – by měli přispět všichni, kdo můžou. Nevím, jak by to dopadlo v roce 1938, kdyby tehdy vyhlásili: “Němci stojí na hranici, kdo má chuť ať se přihlásí v nejbližších kasárnách a vybere si tam zbraň.”
Že očkování nezabrání přenosu viru, se dalo očekávat, zabraňuje ale v drtivé většině případů těžkým průběhům nemoci a to je to podstatné. Pokud bude mít pacient s kovidem jen rýmu, budu moci léčit srdeční infarkty a selhání ledvin normálně. Teď nemůžu. Čili kdyby byli naočkováni všichni, neměl by náš zdravotní systém problém, který má. Z hospitalizovaných pacientů s covidem jsou u nás tři plně naočkovaní, všichni tu ale leží s jinými zdravotními problémy a covid je jen náhodnou vedlejší diagnózou. Kdybychom je ale podle doporučení doktorky Zelené položili mezi jiné pacienty (protože bychom je netestovali) nakazili by je . už jsme takovou situaci zažili – dva takto nakažení pacienti pak zemřeli.
Proti papíru SIMS nemůžu nic namítat. Snad jen, že kdyby se epidemie vyhlašovala až při 1600 – 1800 NEMOCNÝCH na 100 000 obyvatel, zkolaboval by zdravotní systém mnohem rychleji. Momentálně kolabuje už při 700/100 000 a to jsou zahrnuti i asymptomatičtí lidé. Porovnávat kovid s chřipkou mě dokáže vždy spolehlivě vytočit – všiml si někdo, že v minulé sezóně chřipka zcela vymizela? Opatření proti kovidu nedala tomu ubohému viru šanci, kovid ale nezastavila.
V SIMS hovoří teoreticky o možném kolapsu zdravotnického systému – ten stav už ale nastává. Samozřejmě že se epidemiologové nemůžou zabývat skutečností, že zdravotní sestry podávají hromadně výpovědi, protože už prostě nemůžou a důsledkem je redukce lůžek a zavírání oddělení. Ale s virem nemůžeme jen “prostě žít”, musíme proti němu bojovat. Jinak nás zničí.
Byl jsem stejně jako doktor Kubek proti očkování proti prasečí chřipce a stejně jako on jsem pro očkování proti kovidu. To mě potěšilo.
Abychom si rozuměli. Vadí mi licoměrnost politických opatření. Neočkovaným se zakazuje pod záminkou jejich ochrany návštěva restaurací, koncertů či sjezdovek. Všichni ale cítí, že je to trest. Něco jako když zakážeš dítěti televizi, protože zlobilo. To není řešení, které by společnost mohla přijmout, odhlédnouc od namáhavosti a kofliktnosti kontrol. Povinné očkování by bylo právně čistým řešením.
Mimochodem, odpůrci očkování byli vždycky a vždycky budou. V roce 1912 zaútočili ve Vídni na parlament, který přijal zákon o povinném očkování proti černým neštovicím. Zpětně viděno myslím není pochyb, že to rozhodnutí vídeňského parlamentu bylo tehdy správné.