Samozřejmě, že mě to zajímá. A mělo by to zajímat každého Čecha. Není to hyenismus, jak se snaží vnutit lidem mluvčí Ovčáček, ale legitimní zájem o zdravotní stav člověka, který je vrchním velitelem armády a brzy bude pověřovat určitého člověk sestavením vlády. Buď to bude vítěz voleb nebo to bude Andrej Babiš (v případě, že by nevyhrál). To už dal pan prezident na vědomí s předstihem. Pověřen bude dvakrát, podruhé na neomezenou dobu – takže bude moci vládnout v demisi (pokud koalice ANO, SPD a komunistů nezíská v parlamentu většinu) až do konce prezidentského mandátu.
Proto je zdravotní stav prezidenta pro budoucnost země klíčový. Pokud by byl na hradě člověk dodržující ústavu, nebylo by to až tak podstatné, věci by prostě běženy rutinně podle zákona. Ale u člověka, který si dělá z ústavy trhací kalendář a jedná podle vlastní libovůle, je rozhodující, jak na tom zdravotně je.
Jako lékař můžu posuzovat vývoj zdravotního stavu prezidenta jen z povzdálí, na základě filmů, fotografií a zpráv v tisku a v televizi. Pan Ovčáček se na mě bude zlobit, ale jeho hlášení vynechávám, nemají kvalitu ani informační ani literární, jsou naprosto zbytečná. Můžu poskytnout jen hypotézu, pravdu vědí – snad – ošetřující lékaři Ústřední vojenské nemocnice, ti se ale veřejně nevyjádří. Zdravotní dokumentace je samozřejmě důvěrný dokument, který se nevydává veřejnosti. Můžeme se tedy jen domnívat, ale toto právo nám nikdo nemůže vzít. I kdyby chtěl. Kdo četl mou knihu „Zločiny českých králů“ ví, že mě zkoumání zdravotního stavu vládců vždy zajímalo. Nejsem tedy osobní, pokračuji jen ve svých výzkumech a úvahách.
Pokusme se tedy shrnout fakta.
Zřejmě nesporná je jaterní cirhóza. Při Zemanově spotřebě alkoholu žádný div. O této chorobě svědčí jeho nažloutlá barva kůže, která je na posledních záběrech kamer nepřehlédnutelná. ČT zveřejnila lékařský nejmenovaný zdroj, který potvrdil vypouštění tekutiny z břišní dutiny. Jedná se o takzvaný ascites, který vzniká tím, že játra ztvrdnou a představují tak překážku pro odtok krve z oblasti střev. Tlak v cévách následkem toho stoupá a tekutina z nich vystupuje do břišní dutiny. Ovšem ascites se dá odstranit buď léky nebo punkcí, člověk ale není postižen mentálně, pokud nezačne stoupat v krvi hladina amoniaku. Amoniak je odpadový produkt metabolismu, který normálně odstraňují zdravá játra. Amoniak způsobuje stavy zmatenosti a může přejít i do kómatu, ovšem většinou se dá léky dobře dlouhodobě zvládnout a jsem přesvědčen, že lékaři v ÚVN tuto úlohu dokážou zvládnout bez větších problémů. Čili tato choroba by Zemana principálně neměla ve výkonu funkce podstatným způsobem omezovat. Tělo při ní chátrá, mozek ale trpí jen marginálně. Ale je zde zřejmě i jiný problém.
Už při své první volbě na prezidenta měl Miloš Zeman problémy s palcem na noze a s koordinací chůze – tehdy skoro vylétl oknem. Známá byla tehdy cukrovka (kterou si údajně vyléčil jezením sladkostí – já takovou léčbu sice neznám, ale budiž). Spolu s nemírným kouřením se nabízela jako příčina jeho problémů gangréna čili příznak ucpávání cév na nohou, což diabetes ještě umocňuje. V takovém případě by už ale zřejmě pan prezident o nohy dávno přišel, vzhledem na chybějící progresi se dá říct, že tuto diagnózu je možno vyloučit. Cigarety poškodily prezidentův stav méně, než by se dalo očekávat.
Nicméně chůze prezidenta se nadále horšila, jednak v důsledku neuropatie čili necitlivosti nohou v důsledku poškození periferních nervů v nohách – člověk necítí chodidla, a tedy vlastně neví, zda už stojí nebo ještě ne. A přidala se i ataxie, tedy porucha koordinace pohybu – v minulém roce to skončilo pádem a zlomeninou paže. Poruchy hybnosti skončily nakonec usazením prezidenta republiky na invalidní vozík – výše popsané choroby progredovaly do podoby, která učinila další chůzi nemožnou.
V minulém roce se přidala i ztráta váhy ústící až do kachexie, kdy byl prezident jednoznačně podvyživený. Po infuzní léčbě a přestavení stravy se jeho stav zlepšil, měl dokonce nadváhu. Tvrdil, že to způsobily „výživné jogurty“. Nicméně poslední hospitalizace v důsledku „dehydratace“ tedy odvodnění organismu svědčí o problémech s příjmem tekutin. Staří lidé sice nepociťují žízeň, a proto se do stavu dehydratace můžou dostat i když polykat můžou, nedovedu si ale představit, že by k takovému zanedbání péče došlo u hlavy státu, okolo které se točí desítky lidí personálu včetně zdravotního. Čili s největší pravděpodobností došlo znovu k zhoršení polykacího reflexu.
U této poruchy bych se rád zastavil. Polykací reflex je jeden z nejsložitějších reflexů našeho těla. Podílejí se na něm až čtyři hlavové nervy – trigeminus, vagus, hypoglossus a glossopharyngeus a celá řada svalů: svalstvo měkkého patra, musculus palatopharyngeus, hlasivkové vazy, suprahyoidní svalstvo a horní jícnový svěrač. Ten proces je velmi komplexní, protože musí zabránit, aby strava či tekutiny vnikly do dýchacích cest, kde nemají co dělat a způsobují tam takzvané aspirační záněty plic. Víckrát jsem si už položil otázku, proč Stvořitel vytvořil právě tuto funkci, která je pro život člověka naprosto esenciální, tak složitě. Možná chtěl právě takto limitovat délku lidského života. Když už je tělo unavené, začnou vynechávat životní funkce. Napřed ty nejsložitější. Pamatujete si, jak umírali lidé v minulosti? Přestali jíst a pít, lehli si do postele a usnuli. Říkalo se tomu, že umřeli stářím.
Zajímavé na této poruše je, že napřed vzniknou problémy s polykáním pevné stravy, potom je to problém s polykáním tekutin, nejdéle zůstane schopnost polykání kašovité stravy nebo zahuštěných tekutin či krémů. Pacienti s poruchou polykacího reflexu (dysphagií) dostávají od nás tedy sondovou stravu, krémovou s vysokým obsahem kalorií, aby dostali dostatek výživy i při relativně malém množství pozřené stravy. Můžeme takové sondové stravě klidně říkat i „výživný jogurt“.
V okamžiku, kdy člověk nemůže polykat vodu (ta se mu dostává při poruše polykacího reflexu místo do jícnu do plic) je situace vážná. Jedinou možností je pak polykací reflex obejít, buď zavedením nasogastrální sondy, kdy je sonda zavedena do žaludku přes nos, což může být jen krátkodobé řešení nebo implantací takzvané PEG Sondy (perkutánní endoskopické gastrostomie) kdy je sonda zavedena do žaludku přes břišní stěnu a výživa i tekutiny je možno podávat takovým způsobem. Zákrok je to poměrně jednoduchý a rutinní, sám jsem ho dělal už mnohokrát. Naštěstí se už neprovádí u lidi s terminální demencí, kde není naděje na zlepšení. Po mozkové příhodě, u psychických onemocnění spojených s akutním odmítání potravy nebo při operativních zákrocích či ozařování v oblasti hrtanu je to ale zákrok, který člověka nejen udrží při životě, ale poskytne mu i šanci na návrat k bývalé životní kvalitě. Při cirhóze jater s ascitem může ale vzniknout problém zavedení této sondy. Pokud totiž žaludeční stěna nenaléhá na stěnu břišní, ale je mezi nimi nějaká překážka, (například tekutina ascitu) je tento zákrok technicky nemožný.
Samozřejmě medicína není jen o odstraňování příznaků, ale i o hledání příčin. Diabetes jako příčinu je možno vyloučit, stejně tak nemá prezident žádné příznaky akutní mozkové příhody, která by polykání mohla ovlivnit (většinou se jedná o embolické příhody při poruchách srdečního rytmu, kdy se v srdci utvoří krevní sraženina, která je pak vystřelena do mozku). Netrpí ani demencí, která může v terminálním stádiu polykání znemožnit.
Popíšu obraz jednoho onemocnění, popsaného německým neurologem Carlem Wernickem (dalším z celé řady slavných absolventů Wroclawské univerzity), které po něm dostalo jméno Wernickeova encephalopatie. Netvrdím, že ji pan prezident má, (nejsem při svých hypotézách tak odvážný jako paní doktorka Džamila Stehlíková), ale možná nezaškodí porovnat to, co píšou knihy s tím, co vidíme denně v realitě. Posouzení ponechám na čtenáři samotném.
Příčinou tohoto poškození mozku je nedostatek vitamínu B1 – Thiaminu. Postiženi jsou především alkoholici a lidé s chybnými stravovacími návyky. (Sám Wernicke popsal tento syndrom a s ním spojené anatomické změny v mozku v roce 1881 u tří alkoholiků). Thiamin totiž tvoří s alkoholem nerozpustnou sloučeninu, která se ze střeva nemůže vstřebávat. Thiamin je nesmírně důležitý urychlovač metabolismu cukru v pyruvátovém cyklu, při jeho extrémním nedostatku vzniká choroba beri – beri, kterou ovšem můžeme dnes vidět maximálně u bezdomovců, jejichž jedinou potravou je alkohol. (Nedávno jsem jednoho takového pacienta, starého 36 let, ošetřoval)
Klasická trias příznaků onemocnění je:
- Organický psychosyndrom spojený se změnami chování, ztrátou sociálního myšlení, ztrátou paměti, psychózou, dezorientací a konfabulacemi. Tato porucha může progredovat do takzvané Korsakovovy psychózy, K obrazu choroby patří i takzvaná polyneuropathie, tedy poškození periferních nervů.
- Ataxie – čili poruchy chůze a nejistota při stání.
- Poruchy pohybu očí při obrně svalů, zodpovědných za pohyb očních bulbů. Často je přitom dvojité vidění.
Zákeřné je, že jen velmi zřídka jsou vyvinuty všechny tři tyto příznaky, proto bývá choroba diagnostikována poměrně pozdě. Pomocným kritériem je pak podvýživa pacienta nebo nemírné požívání alkoholu, které tuto trias doplňují na čtyři body. Podezření na diagnózu vzniká při pozitivitě dvou z těchto čtyř bodů.
Při další progresi onemocnění nastupuje spavost, narušení jemné motoriky, poruchy výslovnosti a polykání. V terminální fázi onemocnění přichází nízký krevní tlak, nízká tělesní teplota a nadměrné pocení a konečně selhání krevního oběhu.
Léčbou je podávání Thiaminu v infuzích, tato léčba může progresi choroby zpomalit nebo – při změně životního stylu s abstinencí a správnou výživou – i zastavit.
Pokud by tedy prezident Zeman touto chorobou trpěl, (což bez znalosti zdravotní dokumentace nemůžu s jistotou tvrdit), nacházel by se ve velmi pokročilém stádiu choroby. Zřejmě už ani infuze s vitamínem B1 (nepochybuji, že by je od svých ošetřujících lékařů dostával v míře svrchované) nestačí. Že by prezident v posledních letech změnil svou životosprávu, o tom mi není nic známo. Jaterní cirhóza samozřejmě k stabilizaci stavu taky nepřispívá.
Při tak vážné diagnóze či jen při podezření na ni by měl být národ informován. Korsakovova psychóza je duševní onemocnění, které zodpovědné vykonávání jakékoliv funkce znemožňuje. O to víc by mělo být jasné, kdo vlastně vyjmenuje budoucího premiéra. Bude to prezident Zeman, jeho kancléř Mynář, jeho poradce Nejedlý nebo někdo úplně jiný?
Doufejme jen, že to nedopadne jako v případě komunistického ministra obrany Martina Dzúra, který „vykonával“ svou funkci na přelomu let 1984/1985 na jednotce intenzivní péče napojen na umělé dýchání a další život prodlužující systémy. Už jen ta myšlenka je velmi, velmi znepokojující.
Každopádně držím pro volby v následujících dvou dnech palce. Ať to dopadne tak, že Česko zůstane v rodině civilizovaných států. Moc si to přeji. A vy asi taky!