Kluci a holky, neserte mě! Zdvihněte zadky a jděte k volebním urnám. Bylo by hezké si konečně jednou uvědomit, že se jedná o VAŠI budoucnost. A vy necháte za sebe rozhodovat staroušky, kteří žádnou budoucnost nemají – a vědí o tom.
Já vím, že chodit volit není „cool“. Lepší je tvářit se, že vás to nezajímá, že je to všechno podvod, že se na to můžete…
Nemůžete. Jinak se probudíte ve světě, který nebudete chtít. Jako mladí Britové. Když se konalo hlasování o Brexitu, hlasovalo pro vystoupení z EU jen 20 procent lidí pod třicet let. Jenže jich přišlo k volbám jen 27 procent! Ostatní si mysleli, že to nějak dopadne. Dopadlo! Potom šli demonstrovat proti vystoupení z EU. Bylo pozdě. Demonstracemi se v demokracii nic nezmění. Jen volbami.
Když bylo v Rakousku referendum o zachování povinné vojenské služby, hlasovalo ve věkové kategorii do 35 let (tedy mezi těmi, kterých se to týká), jen 30 procent pro její zachování. Mezi lidmi nad sedmdesát let ale 80 procent! A k volbám jich přišlo víc. Mladé přehlasovali, povinná vojenská služba zůstala.
Já chápu, že jste se narodili po roce 1989 a neumíte si ani představit, jak vypadal svět před tímto rokem. Pokud vám to někdo vypráví, ani radši neposloucháte, protože to považujete za něco naprosto imaginárního a irelevantního. Narodili jste se v demokracii a jste přesvědčeni, že ta tady zůstane navěky i bez vašeho přičinění. Totéž si možná mysleli mladí Němci v roce 1932. V podstatě ani nevnímáte, co všechno ve vašem životě s demokracií přímo či nepřímo souvisí. Co všechno by mohlo zmizet, kdyby padla.
Demokracie není samozřejmostí. Je to křehká věc, která se lehce rozbije. A ta, ve které žijete, je už pořádně nakřáplá. Ještě máte v obchodech zboží ze všech koutů světa. Ještě můžete cestovat po celém světě, jak se vám zlíbí. Ještě můžete využívat program Erasmus a jít studovat do ciziny, abyste si osvojili jazyk a určité postupy, které doma neuvidíte. A nechcete vnímat, jak strašně tento fakt nasírá dědky typu Václava Klause nebo ruské agenty typu Tomia Okamury. A že tito jsou ochotni udělat cokoliv, aby tomu zabránili. Klaus členství v EU nenávidí a argumentuje, že EU odsává ze země nejlepší mozky. Může mít do jisté míry pravdu. Ty mozky jste vy. Ale je skutečně správnou metodou volat po opětovném uzavření hranic? Chcete skutečně poměry jako jsou v Rusku či Bělorusku? Myslíte si, že to není možné? To si mysleli oni mladí Němci v roce 1932 taky. Myslíte, že si některý Žid v Německu v třicátých letech dokázal představit, že mu zakážou pracovat, nakupovat, chodit do divadla, a nakonec ho zabijí? Ani náhodou! Možná ani k volbám onoho roku 1932 nešel. Mysleli si, že stejně nebylo koho volit! Jako vy dnes!
Demokracie je zodpovědnost. Tu nemá nikdo moc rád a mládež už vůbec ne. Život má být prostě jen zábava a volby zábavné nejsou. Máte pravdu. Ale pokud si chcete tu zábavu udržet i nadále, musíte se odhodlat pro to i něco udělat. Věta, že „nějak bylo a nějak bude“ tu rozhodně není na místě. Nejde o to, aby bylo „nějak“. Jde o to, aby bylo „dobře“. Tedy VÁM dobře. Myslíte si, že penzisti skutečně vědí, co od života očekáváte a že jsou ochotni tato přání svými hlasy naplnit? Pokud to nevezmete do vlastních rukou, bude se rozhodovat „O vás bez vás“. Jako v Mnichově v září 1938. Všichni víme, jak to dopadlo.
Ale nejen to. Podívejte se jen do Lán, kdo vás reprezentuje před tváří celého světa. Ne, on nereprezentuje jen své voliče, ale všechny Čechy, tedy i vás. S toho se prostě nevyzujete! Starý zlostný nenávistný muž, který se propil a prokouřil do stavu, kdy ho nohy nenosí a mozek ani polykací reflexy mu neslouží. Říká se tomu Wernickeova neuropatie. Nenávidět a mstít se ovšem uměl už předtím. Takový se narodil. Je legálně zvolen v demokratických volbách. Volilo ho 2 853 390 občanů. Tedy něco přes 25 procent obyvatel. Protože celým 33,7 procentům lidí bylo jedno, kdo na hradě sedí. Možná jim to teď už jedno není. Ale už s tím nic nenadělají. Bylo by stačilo 153 000 lidí, kterým by to jedno nebylo a mohlo to v Česku vypadat úplně jinak. Nepoklonkovali bychom oficiálně diktaturám v Moskvě a v Pekingu, a ve světě, ve kterém chcete žít vy, by si nás vážili. Neváží si nás a můžeme si za to sami. Že ten zlodědek není jako vy? Jak to chcete někomu vysvětlit?
Před volbami 1992 jsem působil na Slovensku. Pracoval jsem na dialýze. Moji pacienti horovali pro Mečiara. Všichni četli jeho plátek Slovenskou republiku a věřili v něho jako ve Spasitele. Stejně jako dnešní penzisti v Mesiáše Babiše. Snažil jsem se argumentovat. Nebylo to možné, protože ve víře se jedná o emocionální záležitost, kde rozumové důvody narážení na hluché uši nebo na nepochopení. Přiznám se, že jsem použil nakonec nečestné argumenty, dá se říct, že šlo o vydírání. Ale věděl jsem, že v případě Mečiarova vítězství budu muset Slovensko opustit. V roce 1989 jsem naštval příliš mnoho komunistů, kteří se teď soustředili v Mečiarově nacionalistickém táboře a toužili po pomstě. Čili jsem mým pacientů, vyjevil, že pokud Mečiar ty volby vyhraje, nebude se o ně mít kdo starat. Protože já budu muset odejít. Neposlouchali. Neodpovídali, dívali se do strany nebo do oněch novin. Volili Mečiara. Když jsem pak odcházel, žasli. „Kde idete, pán doktor? Kto sa o nás bude starať?“
„Vždy jsem vám jasně říkal, že pokud Mečiar vyhraje volby, budu muset odejít.“
„Ale my sme nevedeli, že to myslíte vážne.“
Odešel jsem. Někteří z těch, kteří nechtěli poslouchat mé argumenty, brzy nato zemřeli. Bylo mi jich líto jen v omezené míře. Svobodně se tak rozhodli ve svobodných volbách. Že nerozuměli důsledku svého hlasování? Demokracie umí být krutá.
Je třeba si uvědomit, že hlasem ve volbách člověk rozhoduje o své vlastní budoucnosti. Pokud k volbám nejde, demonstruje, že je mu jedno, co s ním bude. Je prostě nezralý rozhodovat sám a nechá za sebe rozhodnout dědečka s babičkou – oni se přece vyznají líp, mají tolik životních zkušeností, že?
Dejte si na to bacha!!!
Jejich zkušenosti jsou úplně jiné než vaše! Oni žili v čase, kdy existovala jen propaganda a jedny noviny vymývající mozek. Kdy byla země obehnána ostnatými dráty. Kdy se stály fronty v obchodech na kdejaké zboží – i na knihy. A mnoho knih se nesmělo vydávat a přepisovali jsme si je na stroji. Ale každý měl práci a nějaký plat, z něhož jakž takž vyžil. Kdy si mohl něco ukrást ze stavebního materiálu ve firmě nebo JZD, když stavěl vlastní domek svépomocí. Kdy se hrálo na kytaře, pilo a kdy ještě dnešní staří byli mladí a měli sex. Takže mají na ty doby i pozitivní vzpomínky. To negativní zapomněli, to pozitivní přisuzují tehdejší době, a ne svému biologickému mládí. Oni tehdy o své budoucnosti rozhodovat nemohli, volilo se na jednotnou kandidátku nadiktovanou komunistickou stranou shora. Po třiceti letech v jejich paměti zůstalo to pozitivní a přestali se bát i ruských tanků, které tehdy patřily k jejich každodenní realitě. Vždyť už jsou třicet let pryč!
Nechci vás strašit. Jen zdůrazňuji, že staříci mají jiné priority než vy, že vašemu životu nerozumí a nejraději by ho udělali takovým, jaký měli oni. Žijí jen pro dnešek, a proto těch několik set korun, které dostanou ze státního rozpočtu (aby je pak díky inflaci a rostoucím cenám potravin převedli na účet Agrofertu pana premiéra) je pro ně dostatečným argumentem, aby volili současnou vládní garnituru. Vy budete muset takto nakupené dluhy splácet! Vám hrozí, že dopadnete jako Řecko v roce 2008, kdy už nikdo vašemu státu nepůjčí a vy nebudete mít z čeho žít. Oni už budou z větší částí v té době spát věčným spánkem, spokojeni, že volili svého chlebodárce. Ten chleba dostávali z vašich kapes. Že jste si toho nevšimli? Tak se do nich podívejte!
Oni k volbám chodí. A proto o tom můžou rozhodnout. Nechcete jim tuhle moc už konečně vzít a začít o sobě a o své budoucnosti rozhodovat sami. Opravdu ne?
Možná některé z vás láká liberální chaos Evropské Unie, kde chtějí zůstat koalice Spolu a Piráti se Stan, jiné zase pořádky Putina nebo Lukašenka a budou tedy raději volit SPD, Komunisty nebo ANO. Do toho vám nechci mluvit, to si musí každý probrat sám. Ale později kňourat, že tam zavezli vaší rodiče a prarodiče, protože vám účast na volbách nebyla dost „cool“, nikomu nepomůže.
Uvědomte si konečně, že rozhodujete o svých budoucích životech. Abyste mohli žít spokojeně doma a nehledali později cestu k útěku. Prostě je třeba to vzít do vlastních rukou. Už 10. října 2021 může být pozdě.
Neradím vám, koho máte volit. Natolik vám už taky nerozumím. O tom musíte rozhodnout sami. Ale dejte o sobě vědět a ukažte těm starým, co vlastně chcete. A kam vlastně chcete. Jestli na východ do Moskvy a Pekingu nebo na západ do Říma, Paříže nebo Bruselu.
Ale hlavně – do prdele – jděte volit!