Cizáci na pivu

„Nechceme, aby sem zase z celé Evropy chodili popíjet cizáci, potom je z toho velký problém.“

            Tenhle výrok předsedy české vlády mi tak trochu vyrazil dech. Hlavně nevím, vztahuje se to na mě nebo ne? Díky rakouským zákonům a panu Klausovi staršímu mi české občanství odebrali, když jsem se provinil tím, že jsem obdržel občanství rakouské.  Zřejmě je tedy má návštěva v české hospodě nebo baru z pohledu pana premiéra nežádoucí. Asi se to týká i tchána mého syna, který sice žije a pracuje v Praze, ale má rakouské občanství a mluví česky s cizím přízvukem. Jek velký je to malér z pohledu pana premiéra? Smí ředitel Raiffeisen Imobilien v Praze na pivo? On ho pije rád a chutná mu. Týká se to zřejmě i všech Britů (kteří se opravdu jezdili do Prahy opíjet, zejména zapíjení svobody bylo populární), Němců, kteří si zajíždějí do Chebu na oběd, protože to mají blízko a levněji. Zřejmě nejsou vítáni ani Rakušané nebo Američané, o Rusech a Číňanech je možno diskutovat. Ti jsou, minimálně z pohledu hradu „naši“.

            Andrej Babiš tak překonal i Tomia Okamuru. Ten jen nechce, aby tu žili, Babiš jim chce zakázat dokonce i jít na pivo. Je dojemné, jak Japonec (teď jsem samozřejmě zlý, Okamura je Čech a v Česku vyrostl, i když na to tak na první pohled nevypadá) se Slovákem bojují za to, aby místa štamgastů v českých hospodách neobsadil nějaký přišelec.

            Otázka je, jak to narafičit. Zákonem? Po zákonu o povinném podílu českých potravin v nákupním košíku v českých obchodech bych se tomu ani tak moc nedivil. ANO s SPD a komunisty by vstup cizáků do českých hospod mohlo pohodlně zákonem zakázat. Hlasů by na to měli dost. Sice by museli počítat se žalobou u evropského soudního dvora od naštvaných neobsloužených cizáků, ale takový proces se může tahat roky a aspoň po ty roky by měli čeští hosté v hospodách klid a nerušila by je nějaká cizí nesrozumitelná hatmatilka. Ale jak provádění takového zákona kontrolovat. Kontroly dokladů při vstupu do hospody? Bude na hospodské spolehnutí. Mohli by v zájmu mrzkého zisku zahraničním hostům i přes odmítavé stanovisko premiéra přece jen načepovat. Možná by to mohly kontrolovat úderky SPD, sympatizanti této strany jsou v hospodách hodně často, mohli by mít služby, třeba i placené. V deficitním českém rozpočtu by se na to peníze určitě našly. Zda už bude deficit 390 miliard nebo 400 miliard, není to jedno, když jde o dobrou věc? Hlavně aby se ti cizáci do hospod nedostali. Ostatně tomu napomáhá i nedávné vyhlášení ministra zdravotnictví Vojtěcha, že Česko nebude uznávat očkování z jiných zemí Evropské Unie. Kdo nebyl naočkován v Česku, bude mít smůlu.

            Česko opravdu není zemí „vítačů“. A svět si to očividně začíná uvědomovat. Když jsem se v neděli vracel z Moravy domů, poslouchal jsem rakouské dopravní informace. Na všech hranicích se čekalo, na slovenské hodinu a půl, na maďarské dokonce dvě hodiny, na italské hodinu, na německé čtyřicet minut až hodinu. Jen česko-rakouské hraniční přechody zívaly prázdnotou – na tom mém jsem byl sám.

            Ona to opravdu není legrace, člověk musí mít chuť Česko poznávat, ale i vůli, aby překonal všechny překážky, které mu jsou kladeny do cesty. Pozitivní bylo, že tentokrát byl automat na kupování dálničních nálepek na hranici už označen, a dokonce se k němu – na rozdíl od situace před měsícem – dalo zajet. Před měsícem byl ještě z obou stran uzavřen závorami. Ono sice jak v Maďarsku nebo na Slovensku se elektronická dálniční nálepka dá koupit jak on-line tak i v každé benzínové stanici. Prostě tam přijdete, udáte poznávací značku auta a Slovák či Maďar vám dá účet a můžete jet. To v Čechách možné není. Pokud jste si nekoupili dálniční nálepku doma na počítači, můžete mít smůlu. Můj bratr mi vysvětlil, že je mé remcání naprosto bezpředmětné. Přece si každý před cestou do ciziny prostuduje na počítači všechny problémy, které by ho v oné zemi mohly potkat. Můžu ujistit – a nejen jeho – že to většina lidí, tedy aspoň v Rakousku – nedělá. Už ta myšlenka, že by to každý, kdo chce poctít Českou republiku svou návštěvou, měl dělat, aby byl při překážkách vstupu do země „up to date“ mi připadá poněkud zvláštní. Možná, že jsem prostě beznadějně zaostalý, ale asi si na to nezvyknu.

            Když jsem jel za maminkou v květnu, ukradli mi hned za Mikulovem cestu. Kodrcal jsem se za třemi běloruskými kamiony po cestičkách určených pro vinařské traktory. Prostě tak nějak bylo návštěvníkovi dáváno najevo, že může navštívit noční klub Casanova nebo kasino Abbas, ale dál do Česka ať se necpe. Oba ty podniky byly ale z důvodu koronavirových opatření zavřené. O tomto víkendu už zase cestu vrátili na své místo, i ony dobrodružné objížďky zavřené hráze u Mušova přes Brod nad Dyjí po cestě na sever a přes Drnholec po cestě na jih (kde byla cesta sjízdnější tankem než osobním vozidlem) se už nekonaly.  Přesto zůstává Rakousko jedinou sousední zemí, která není s Českou republikou spojená dálnicí. A očividně není ani o takový projekt zájem, a to i když rakouská strana už své domácí úkoly zvládla a natáhla svůj úsek až po Drasenhofen.

            Zato na mně čekalo po cestě do Starojické Lhoty osm stavenišť s délkou až osm kilometrů. Vzhledem k tomu, že řada z nich byla na místech, kde byla už před dvěma či třemi lety, potom ne a teď zase, nemohou mít jiný důvod než znemožnit průjezd zemí žíznivým cizákům. Uvažoval jsem o tom, jít na oběd v Mikulově. Ale hlad nebyl ještě tak velký a tlak v močovém měchýři ještě akceptovatelný, a tak jsem se rozhodl, že pojedeme až k motorestu Podkova u Prostějova. Byl jsem tam už vícekrát a vždy to tam bylo skvělé. Jídlo i obsluha. Chyba lávky. Díky opravě dálnice byl příjezd k motorestu uzavřen. Čili jsem pokračoval dál s prázdným žaludkem a plným močovým měchýřem. Adrenalin mi kapal z nosu.

            To jsem ještě nevěděl, že se tímto způsobem snaží dálniční pracovníci plnit směrnici předsedy vlády, aby nepouštěli cizáky do hospod. Stejně tam chodili hlavně Poláci.

            Takže bude mít zřejmě i v budoucnosti host, který si objedná „two beers“, „zwei Beer“ nebo „dve pivá“ problémy. Anebo je budou mít hospodští, které se stejně Babišova vláda snažila víc než rok zlikvidovat. Možná i proto, aby se opuštěné lokály daly levně skoupit.

            Ovšem všechny, kteří mají opravdu z „cizáků“ takový strach, můžu uklidnit. Uzávěry příjezdů k hospodám, překážky na dálnicích a nenávistné projevy pánů Okamury a Babiše jsou zbytečné. Češi mají totiž jeden trumf, který každého vetřelce spolehlivě odradí, aby chtěl v Česku zůstat.

            Tím trumfem je čeština.

Existuje jen málo světových jazyků, které jsou pro cizince tak těžce naučitelné, jako je čeština. Obdivuji každého, kdo to dokáže. Ale ten, kdo to dokáže, určitě není hlupák, který by chtěl zatěžovat český sociální systém. Na to jsou angličtina, italština, španělština ale i němčina mnohem schůdnější.

Takže prosím vydechněte a odbourejte ty zábrany na dálnicích.

A neposlouchejte lidi, kteří vám chtějí nahnat strach. Ať už je to pan Okamura, Zeman nebo Babiš.