Život s respirátorem

               Aby bylo jasno hned na začátku. Chápu a souhlasím s tím, že je to věc otravná a nepříjemná. A taky souhlasím s názorem, že po zmatcích, která vláda za poslední rok nadělala, je obtížné jí věřit, že vymyslela jednou něco rozumného. Důvěra v ni je logicky hodně nízko, někde v neviditelném podzemí a nezapomeňme že Češi jsou mistři světa v jedné disciplíně – v obcházení nařízení. Pokud má Čech pocit, že s vládou „vyčúral“, bude šťastný, i kdyby ho to mělo stát život. To je věc, kterou se Češi naučili za čtyři sta let pod habsburskou nadvládou a během devatenáctého století dovedli do absolutní dokonalosti. Pak ještě přišel intenzivní čtyřicetiletý trénink, o který se postarali profesionální trenéři komunisté a téměř dokonalý výrobek je na světě.

               Možná teď své čtenáře vyděsím konstatováním, že tentokrát stojím na straně vládní moci – tedy skoro, ten dodatek o dvou rouškách na sobě je opět důkazem nedostatečné inteligence a schopnosti něco chápat, ale to samozřejmě už nikoho nepřekvapí.

Teď jde ale o ony respirátory třídy FFP2. Proč v ně věřím? Protože je už rok nosím na odděleních s kovidovými pacienty při vizitách, a dokonce i na intenzivní jednotce při intubacích a za celý rok jsem se nenakazil. V současnosti sice m2n9me masky na JIPkách z FFP2 na FFP3, ale dlouho jsme používali FFP2, zejména v ambulancích a na odděleních s Covidovými pacienty bez potřeby intenzivní péče. Dobrá, někteří řeknou, že jsem měl štěstí a že mám krevní skupinu nula, která prokazatelně před infekcí chrání, ale štěstí může mít člověk jednou či dvakrát ale ne stokrát a ta krevní skupina taky nechrání stoprocentně. A strávil jsem celý týden několik hodin denně v bezprostřední blízkosti nakažených sester (které poté dost vážně onemocněly) protože jsem s nimi dělal vizitu. A nic!

Dost nešťastně je ona ochrana formulována na příbalovém letáku. Tady je u masky FFP2 uvedeno, že chrání před nanočásticemi o velikosti nad 0,6 mikrometru a má ochranný účinek minimálně 95 procent pro škodlivé prachy, mlhy a kouře. Filtr pak před pevnými a tekutými částicemi.

U masky FFP3 je pak uvedeno, že chrání rovněž před částicemi o velikosti nad 0,6 mikrometru, ale zde jsou vyjmenovány i aerosoly, viry, bakterie, houby a jiné spory.

Samozřejmě že to vyvolává otázku, proč se nepoužívají přímo FFP3. Jenže velkost částic, před kterými respirátory chrání je stejný 0,6 mikrometru. Koronavirus má sice velikost 0,16 mikrometru, je ale prakticky vždycky „zabalen“ do kapiček tekutiny a tím pádem podstatně větší.

Uznávám, že je těžké si na ni zvyknout. První dny jsem hledal někde kousek místa, kde bych ji mohl aspoň na pár minut sejmout a „nadýchat se čerstvého vzduchu“, nosit ji osm hodin v kuse bylo nepředstavitelné – a teprve po oněch osmi hodinách nastupoval člověk – přidušený – do noční služby trvající dalších sedmnáct hodin. Člověk si prý zvykne i na šibenici, zvykl jsem si, ale přiznávám, že nemám tu masku na tváři osm hodin bez přestání, to by ani nešlo. Jsou pauzy na pití a na jídlo a občas se zašiju do pracovny, kde jsem sám a můžu si ji na chvíli sundat. Ale dá se to.

Samozřejmě, že v běžném životě je to navýsost otravné. Zejména pro nosiče brýlí. A především v zimě, kdy jsou rozdíly teplot venku a vevnitř v budově velké. Vejdete do jakékoliv místnosti a v ten moment oslepnete. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Na lyžích je to taky legrace. Při jízdě samozřejmě masku sundám, jinak se brzy promočí a je na nic. Takhle to vypadá následovně: Příjezd k vleku. Zastavit, rukavice dole, přilbu dole. Respirátor z kapsy, nasadit, utěsnit nad nosem, přilbu nasadit, rukavice obléct, pak se nechat vyvést na kopec. Tam zastavit, rukavice dole, přilbu dole, masku sundat a dát do kapsy – kapsu nezapomenout zapnout. Přilbu nasadit, rukavice obléct a jet z kopce dolů. Mnoho lidí to řeší prostým stažením respirátoru pod bradu, nakolik se při tom během dne vytahají závěsy na uši natolik, že maska pak už netěsní, nedokážu odhadnout.

To lyžování baví s respirátorem skutečně méně než bez něho. Ovšem ten pocit, že chrání, mi nikdo nevezme. Jedno, co stojí na přiloženém letáčku – že chrání před prachem ale ne před viry. Zapomněli je tam připsat nebo se v naší juristické společnosti budou bát, že kdyby se někdo přece jen nakazil, bude výrobce žalován? Možné je všechno.

Odpůrci respirátorů mají celou řadu argumentů.

1. Že zadržuje baktérie a viry v dýchacích cestách. Ano, ale vaše vlastní bakterie a viry. Takže brání výměně s jinými lidmi. V případě, že virus už máte v sobě, nenadýcháte ho na někoho jiného a v případě, že ho má někdo jiný, nepřenese ho na vás. Pokud si někdo myslí, že se viru, usídleného už na sliznicích, zbaví intenzivním dýcháním, je vedle.
2. Že zhoršuje plicní funkci. Nevím, jak by to dělal. Samozřejmě, že je dýchání s respirátorem namáhavější než bez něho. V prvních měsících, kdy jsme ho museli nosit celý den, mi bylo nápadné, jak unavený jsem chodil domů. Napřed jsem to přikládal zvýšenému stresu při expozici virem, ale pak jsem přišel na to, že za tím je ten respirátor. Totiž zvýšená svalová námaha při dýchání, protože respirátor klade pochopitelně proudu vzduchu odpor. Ovšem když jsem byl na konci léta v Tyrolsku, byl jsem překvapen, že moje kondice byla lepší než kdykoliv předtím – a to přesto, že jsem po celý rok na horách nebyl. Možná, že část tohoto zlepšení výkonu připadá na betablokátor, který zabraňoval nadměrnému zvýšení pulsové frekvence, ale část i na zesílené dýchací svalstvo – vytrénované respirátorem. Aspoň si to myslím. Plicní funkce se mi za celý ten rok nezhoršila, nemám žádné příznaky obstrukce – moje žena je plicní lékařka.
3. Že nechrání a způsobuje vdechování vláken, které způsobují alergii. Respirátor nechrání, pokud není dobře nasazený a pokud je vlhký. Tu kovovou sponku na jeho horním okraji je tedy vždy znova přitlačit na kořen nosu. A zajistit brýlemi, pokud je nosíte. Sám vidím problém i v tom, že si lidi respirátor dávají pod bradu a pak zase nasazují. Je to pohodlné, ale závěsy za uši se tím časem vytahají a maska pak nemusí těsnit. Proto je třeba ho nosit jen tak krátce, jak je možné. Že je respirátor vlhký a nedostatečně funkční, pozná člověk právě podle toho, že se na vnitřní straně začnou uvolňovat vlákna, která člověk při dýchání cítí. Pak je třeba ho dát dolů nebo vyměnit za čerstvý. Principálně je třeba ho nosit tak krátce jak je jen možné, ale tak dlouho, jak je nezbytně potřebné. O nic déle.

Samozřejmě že jsou lidé, kteří masku nezvládnou. Pacienti s pokročilým COPD (obstruktivní plicní chorobou), kteří i bez masky dýchají tak tak, tu dodatečnou námahu svalově prostě nezvládnou. Pak jsou lidé se skutečnou klaustrofobií, kteří dostávají pod maskou záchvaty paniky. To jsou relativně malé skupiny. Ovšem absolutní většina těch, kteří se domáhají „osvobození od nošení respirátoru“ se prostě jen nechtějí vzdát svého pohodlí. Ať to stojí, co to stojí. I kdyby je to mělo stát život. Ten pocit vítězství na úřady, pocit výjimečnosti v davu je k nezaplacení. Tak dobře dělá egu těchto lidí|! Jenže pokud onemocní, je přece na vině doktor, který jim to potvrzení dal, ne oni!

Jsou i zvláštní exoti. Do praxe mé ženy přišla pacientka, která měla respirátor na ústech rozstřižený. Když žena nechápala, vysvětlila jí, že to má proto, že má obstrukční chorobu plicní a kdyby neměla vystřižený ten otvor, nemohla by inhalovat Berodual ani by nemohla kouřit. A ona musí dělat obojí. Pročež potřebuje potvrzení, že masku nemůže nosit. Když jí to žena odmítla, byla hodně neurvalá.

Předpokladem je samozřejmě, aby se jednalo o respirátory certifikované. A tady je hlavní malér. Jako při každé katastrofě, ať je to válka, nebo pandemie, se najdou existence, které chtějí na utrpení jiných zbohatnout. A dodávají šmejd.

Když jsme si konečně zvykli na naše respirátory, objevily se nové. Dozvěděli jsme, se, že ty původní už nemocnice kupovat nebude a že budou k dispozici jen tyto nové. Problém byl v tom, že tyto nové měly o centimetr kratší závěsy na uši. Po pěti minutách nošení měl člověk pocit, že mu ty uši každou chvíli utrhnou, po hodině měli ti nejvytrvalejší – a nejdisciplinovanější – za ušima krvavé rány. Sestřičky jsou vynalézavé, a tak vymyslely různé systémy upevnění respirátorů na tvář, od komplikovaných a sofistikovaných kovových úponů (které způsobovaly bolesti porovnatelné se samotnými respirátory) až po fixování respirátorů v záhlaví obvazy. Na otázku, proč nemůžeme mít ty původní s delšími úchyty, které nebolely, jsme se dozvěděli, že se u těch nových jedná o rakouský výrobek firmy Palmers.

       Takže jsme sklapli. Když můžeme sebetrýzněním podpořit rakouský průmysl, není co namítat. Že Palmers, známý výrobou sexy spodního prádla, přešel na respirátory, se dalo hodnotit pozitivně. Že jsou respirátory menší se tím taky dalo vysvětlit, Palmers vždycky šetřil materiálem a nám (tedy hlavně mužům) se to celé roky líbilo. Takže nebyl důvod remcat.

       Až jsme se dozvěděli, že všechno je jinak. Firma Hygiena Österreich, pověřená distribucí a prodejem respirátorů, nakupovala nejlevnější respirátory v Číně, ve svém provozu ve Vídni je po nocích nelegální pracovníci přeetiketovali a vydávali za výrobky Palmersu. Když na ně vletěla policie, napřed všechno „co nejrozhodněji popřeli“. Poté přiznali, že masky jsou sice z Číny, ale byly certifikovány ve Švýcarsku a odpovídají tedy kvalitě předepsané Evropskou Unií. Když vyšetřovatelé zjistili, že ona certifikační značka pochází z Budapešti, pozměnili výpověď, že respirátory byly sice prověřeny ve Švýcarsku, ale razítko dostaly v Maďarsku.

Jak vidíte, nejste v Česku sami, ze kterých se zodpovědní činovníci snaží udělat úplné idioty. Důsledky jejich jednání jsou jim ukradené, hlavní je okamžitý zisk. Pak se zjistilo že majitelem firmy je švagr vysoké pracovnice kanceláře kancléře Kurze. Od té chvíle má prokuratura co dělat s útoky ze strany vládnoucí strany. Tedy ne od té chvíle, už předtím se provinila, když provedla domovní prohlídku u ministra financí a kancléřova nejbližšího spolupracovníka Blümela. Pan ministr zavedl vyšetřovatele do svého bytu sám, jeho žena ale nebyla doma a nebyl tam ani jeho hledaný laptop. O kterém on tvrdil, že ho nikdy neměl. Nakonec se ten počítač přece jen našel. Manželka s ním byla na procházce, asi ho musela vyvenčit. Co měla dělat, když ten počítač tak nutně musel…?

Nejde jen o respirátory. Na každé katastrofě, ať je to válka nebo pandemie, se budou snažit určití bezcharakterní jedinci obohatit. Pokud navíc panuje nouzový stav, jako v Česku a zakázky se nemusí vypisovat veřejně ale přidělovat firmám spřáteleným s ministry a úředníky, je to pro takové lidi pravý sen.

A to se rozdýchává hůř než respirátor FF2. A bude mít mnohem horší následky.

Takže – remcejte, koneckonců to duši pomáhá – ale dávejte na sebe pozor.

Já mám teď dovolenou. Mažu si uši Pantenolem. Abych vydržel i ten padělaný Palmers. Pochybuji, že by nemocnice – i po těchto odhaleních – nakupovala jiné, poněkud dražší respirátory. O peníze jde při léčení lidí přece vždy až na úplně prvním místě.