V poslední době se stále častěji setkávám s fenoménem, se kterým jsem opravdu nepočítal. Nenávist vůči zdravotníkům na internetu, nadávky vyhrůžky. Jsme nazýváni koronavirovými lháři, zaprodanci či zrádci Hippokratovy přísahy.
Odhlédnouc od toho, že nám nadávají hlavně ti, kdo nemají ani tušení, kdo byl Hippokrates a samozřejmě nevědí, že se dnes už nepřísahá na Hippokrata, ale že byla jeho přísaha přece jen modernizována a přizpůsobena současným požadavkům medicíny a v současnosti přísahají lékaři na Ženevskou deklaraci světového lékařského svazu, je to nový fenomén, který mnou stále ještě otřásá, když se s ním setkám.
Ale není to jen na internetu. Naše sestřičky z JIPky byly atakovány v Gamlitzu od nějakých mladých mužů za to, ře rozšiřují „koronavirové lži“. Když s úžasem odpověděly, že ony ty pacienty v kritickém stavu, za které v umělém spánku dýchají mašiny, osobně ošetřují, dostalo se jim odpovědi „jasně, o tom víme taky. Máte příkaz od vašeho ředitelství tyhle nesmysly tvrdit. Kdo by tvrdil něco jiného bude na hodinu propuštěn.“
Čili zastánci konspirativních teorií se zabezpečují i proti takovým alternativám. Kolegyně se zase při nákupu ptala jedna její sousedka, zda jsme už otevřeli nemocnici pro veřejnost. Že už by nás to nicnedělání pod záminkou, že máme oddělení obsazené kovidovými pacienty, mohlo přestat bavit.
Užaslou kolegyni neschopnou odpovědi pak s opovržlivým úsměškem opustila.
Ještě jsme chválabohu nezažili případ popisovaný paní doktorkou Jindřiškou Martínkovou z Nemocnice na Bulovce. Když oznámila synovi zemřelého, že jeho otec zemřel na koronavirus, odpověděl syn, že koronavirus neexistuje, lékaři otce zabili a sejde se s nimi u soudu. Samozřejmě, že lékař strach z takového soudu a případného rozsudku mít nemusí, ovšem dojít k němu může. Jsou advokáti, kteří jdou i do dopředu ztracených procesů – koneckonců žalující strana jim za jejich práci platí.
Přiznám jsem že jsem počítal se vším, ale s nenávistí ne. Kam až mohou zajít „fake news“, nakolik dokážou ovlivnit lidské myšlení. I ta největší pitomost najde dnes dostatek zastánců. Jsou profesoři molekulární biologie, (přesněji jeden profesor na grazské klinice), kteří jsou VELMI SKEPTIČTÍ k očkování mRNA, protože pokud se jednou ta RNA dostane do našeho genetického materiálu, nedosteneme ji už nikdy ven. Nechápu, jak to, že habilitovaný profesor molekulární biologie neví, že lidská genetická informace se neskládá z RNA (ribonukleové kysliny) ale DNA (dezoxyribonukleové kyseliny). Že je RNA výsadou virů, všechny ostatní živé organismy kódují svou genetickou informaci v DNA. A že se pan profesor nepozastaví nad otázkou, proč tedy nejsou všichni ti, kdo už koronavirus měli a dostali tedy do svého těla CELOU RNA tohoto viru, ne jen jeden malý úsek, obsažený v očkovací látce a zodpovědný za tvorbu virového povrchového tzv. „spike“ proteinu, proč všichni tito lidé už nejsou mutanty. Což by se ostatně mělo týkat i všech, co někdy prodělali chřipku, protože RNA chřipkového viru už v těle měli taky. Ale pan profesor káže své přemoudřelé nesmysly, laborantky na něho zbožně hledí (o to mu ostatně při jeho projevu šlo) a už vědí, že se NIKDY nenechají očkovat. Když to pan profesor, kterého bych nejraději nakopal do pr…., řekl. Zkuste pak tvrdit opak! Určitě vás platí nějaká farmakologická firma!!!
Samozřejmě k naší ochraně nepřispělo vyjádření našeho pana Landesrata, který mínil, že aspoň zdravotníci se mohli vzdát letošního zvýšení platů o 1,45 procent (je to pod hranicí inflace, ale tolik vyjednal odborový svaz pro všechny státní zaměstsnance, od učitelů přes úředníky, policisty až po zdravotníky) a to jako výraz solidarity. Že ještě nikdy nebylo zmražení platů tak dobře zdůvodnitelné jako letos. Kdo čte mezi řádky, řekne si – aha, i ten jejich „ministr“ ví, že nic nedělají a ještě by chtěli dostat přidáno. Dokonce stejně jako chudáci učitelé, policisté, či úředníci!
Odkud se ta nenávist bere?
Myslím, že je ten fenomén docela dobře zdůvodnitelný. Žijeme ve společnosti, která si zvykla na blahobyt. Zvykla si v ničem se neomezovat, cestovat, slavit, nakupovat. Celá desetiletí se lidem káže konzum jako všelék na všechny negativní společenské jevy. Konzum, který je hnací silou společnosti, který zajišťuje hospodářský růst, zaměstnanost a společenskou stabilitu. Lidé si zvykli na pocit neohrozitelnosti, bezmála nesmrtelnosti, život začali brát jako pojištěný s absolutním ručením a bez spoluúčasti. A teď najednou přišla omezení.
Najednou lidé nemůžou slavit, nemůžou jít na pivo ani nakupovat, nemůžou cestovat, vlastně celý jejich hodnotový žebříček se rozpadl, nevědí kudy kam. Posledních třicet let vývoje společnosti byl kázán egoismus bez omezení jako metoda vedoucí k společenskému úspěchu, k bohatství a k uznání. Solidaritou bylo spíš opovrhováno, byl to způsob života slabých, odsouzených k neúspěchu. Nejvyšší kněžkou tohoto způsobu myšlení byla Margaret Thatcherová, ale našlo se víc než dost kazatelů, kteří ji následovali, jako například někdejší prezident Václav Klaus.
Není náhodou, že proti všem omezujícím opatřením nejhlasitěji křičí politici z pravého okraje politického spektra – Okamura, Klaus či v Rakousku Kickl. Právě tyto strany se zaměřily nejvíc na egoistické chápání fungování společnosti, sugerují svým příznivcům pocit nadřazenosti, mimo jiné i tím, že jim dávají pocit, že oni jediní prohlédli strašnou společenskou lež zvanou koronavirus. Jsou tedy vyvolení, protože chápou víc než nemyslící masa ostatních.
A do toho přijdou zdravotníci a vyprávějí o těžce nemocných na intenzivních stanicích, o umírajících lidech. Většinou sice starých a nemocných, ale není to pravidlem. Staří lidé, odkázání na pečovatelskou službu, neleží na jednotkách intenzivní péče, ti umírají. Na ventilátorech leží lidé, kteří byli předtím zdraví nebo aspoň měli dobrou životní kvalitu. Konkrétně u nás ve věkovém rozpětí 45 až 70 let). To samozřejmě nechtějí tito „vyvolení“ slyšet. Tento obrázek odporuje jejich chápání světa, jejich pocitu nadřazenosti „vědoucích“. Protože nemůžou připustit, že by se mýlili, mají jedinou možnost – nosiče oněch zpráv, které jim nepasují do jejich náhledu na svět, označit za lháře, případně i žalovat. A nikdo přece nelže zadarmo, to znamená že jsou zdravotníci, referující o stavu v nemocnicích. koupení. Kým?
To už je jedno. Je tu tolik možností! Farmakologický průmysl, světové sionistické hnutí, Bill Gates a když už je nejhůř, nikdy nezklame George Sörös.
Kladu si otázku, zda lidé jako Okamura, Klaus či Kickl opravdu na koronavirus nevěří nebo zda je to prostě jen kalkulace a lov hlasů v těchto vodách, o které zatím nikdo neprojevil opravdový zájem. Ty hlasy jsou lehce získatelné a zajišťují dobré posty v parlamentu a při troše štěstí i ve vládě. Stačí jim jen říct, co chtějí slyšet a potvrdit jim jejich pocit vyvolenosti. Zda kvůli tomu pár lidí zemře, to nikoho z těchto politiků nezajímá. Potěšilo mě, že byla tvrzení pana Klause ministerstvem zdravotnictví označena za možný zdroj dezinformací a je mi jedno, že ho to přivedlo do stavu zuřivosti. Lidé, kteří mají vliv na určitou část veřejnosti, by měli zvažovat svá slova mnohem uvážlivěji než ti, kteří jenom nadávají s kamarády u piva.
Můj kamarád z dětství nevěřícně zíral na obrazy z demonstrace v Praze, kdy jeden z jeho synovců – samozřejmě bez roušky – nesl transparent „Korona není!“. Kroutil hlavou a říkal: „Vždyť ten kluk přece není blbý, já ho znám.“
Hloupost není hlavním předpokladem, aby člověk uvěřil konspiračním teoriím. Je to víra, víra ve Spasitele jako je například Donald Trump, víra, že existuje snadné řešení problémů, které člověka zatěžují. Pravda, i když leží na dlani, se dá z vědomí vytěsnit. Poznal jsem spoustu lidí s neléčitelnou rakovinou, kteří tvrdohlavě odmítali připustit, že tuto chorobu mají. Když jsem se jim snažil vysvětlit, co jim je a jakou mají prognózu, byl jsem pro ně lhář a podvodník. Ale nemusí jít o rakovinu s neléčitelnou prognózou. Lidé odmítají v podstatě všechno, čeho se bojí nebo co by mohlo být nepříjemné. Proto ten zuřivý boj proti očkování. Není třeba přiznat zbabělost, je třeba z ní udělat světový názor. Nezapomenu na jednu osmdesátiletou babku, která tvrdohlavě odmítala implantaci kardiostimulátoru a tvrdila, že její srce je tak pomalé (30 za minutu), protože ona je takový sportovní typ a žádala nás dost agresívně, abychom pro její pocit slabosti našli jiný důvod. Tahle sportovní bábrle urazila s pomocí rolátoru maximálně dvacet metrů. Víra a vědění si mohou diametrálně odporovat, to věděli už scholastici ve středověku, kteří se tyto dvě věci zoufale snažili uvést v soulad. Nakonec to vyřešil Tomáš Aquinský, tím, že nadřadil víru rozumu a řekl, že kde rozum víře odporuje, musí se jí podřídit.
Fungovalo to tehdy a kupodivu to funguje i dnes v moderní společnosti, která prodělala osvícenství, sekularizaci a industrializaci. Víra rozum nezatěžuje, víra se opírá o emoce a ty dávají člověku sílu. Sílu přežít a být spokojen sám se sebou. K emocím patří láska ale i nenávist. I nenávist dodává sílu. Virus, který nikdo neviděl a kterému se nedá dát pár facek (navíc nečte nenávistné příspěvky na facebooku nebo twiteru), je dost problematické nenávidět. Jednak se to nedozví, a i kdyby, je mu to jedno, je na to zvyklý. Nenávist, kterou nemůžeme dát nenáviděnému objektu najevo, užírá svého nositele, je kontraproduktivní. Lidé potřebují pro své emoce náhradu, něco, co vidět je, něco, co můžou napadnout, vynadat mu nebo i zfackovat. Samozřejmě se nabízejí politici, oni přece vydávají zákazy a příkazy a omezují tak navyklé svobody jednotlivce. Ale politici nezapomenou vždy zdůraznit, že jednají na základě informací expertů – tedy lékařů. A s tímto přenesením zodpovědnosti dokážou ventilovat i nenávist od sebe pryč do jiných kanálů.
Zřejmě to tedy už jiné nebude, možná to bude dokonce horší. Musíme se na to připravit, že nás bude část obyvatelstva nenávidět – a my ji budeme přesto léčit, až ji infekce postihne. Že budou odmítat očkování pod nejrůznějšími záminkami a když pak onemocní, budou se snažit přesunout vinu za své onemocnění z vlastního svědomí na zdravotníky zaprodané farmakologickému průmyslu či Georgovi Sörösovi. Ti nás budou nenávidět nejvíc, protože jen málokdo je tak moudrý, aby byl schopen poznat vlastní selhání.
Ostatně i oni popírači korony a odpůrci očkování a testů vědí, že pokud by se náhodou přece jen mýlili a choroba by je postihla, jsou tu přece oni nenávidění zdravotníci a ti jsou povinní jim pomoci. Takže riskují poměrně málo. Něco ale přece. Jestliže dnes bereme pacienty s těžkým průběhem choroby jako nevinné oběti zákeřného viru a bojujeme o jejich životy i z našich posledních sil, budeme v budoucnosti neočkované jedince s touto chorobou právem hodnotit jako lidi, kteří si tuto cestu zvolili svobodně a sami a jsou tedy za své onemocnění a jeho průběh i sami spoluzodpovědní. Samozřejmě je budeme taky léčit, ale bez lítosti a sebeobětování. A na tom nezmění nic ani jejich nenávist.
Nevěřím na spiknutí několika geniálních supermozků, které chtějí ovládnout svět. Věřím na lidskou hloupost. Ta totiž ještě nikdy nezklamala.
Mimochodem – vídeňská pohřební služba nechala vyrobit roušky – černé s bílým nápisem: „Popírání korony zajišťuje pracovní místa.“
Možná trošku drsný humor. Takový rakouský…