Už jsem si před několika měsíci slíbil, že se tím virem zabývat nebudu. Nepamatuju, v jaké věci jsem se tolikrát spletl, jako při hodnocení toho neřáda. Ostatně v tom nejsem sám. Mýlila se i viroložka Soňa Peková, když předpovídala, že virus v létě zmizí, nápadně často byli vedle i epidemiologové Primula a Maďar (Primula častěji, ale měl lepší PR a tak je za hrdinu a Maďar za padoucha). Ministr Vojtěch není epidemiolog- není ani lékař a o medicíně a virech nemá ani páru, takže měl právo být vedle permanentně. Proto jsem se rozhodl držet se zpátky. Jenže teď mi to nedá. Vlády, jak česká tak rakouská mi dávají víc než dost podnětů, abych přestal mlčet. Protože mi svým chováním lezou dost na nervy. I když ne zas tolik jako náckové útočící v Berlíně pod záminkou odporu proti koronavirovým opatřením s hitlerovskými znaky na Reichstag. Je zajímavé, jak se dokážou spojit extrémní pravičáci s extrémními levičáky, kteří by se jinak nejraději vzájemně pozabíjeli, když jde o stejnou blbost – jako je “přirozené právo na nákazu”.
Češi se místo toho zase jednou trošku pobavili, ostatně ministr Vojtěch je jako komik k nenahrazení. Zřejmě ho baví, že se mu lidé smějí, jinak by se už na tu svoji práci, o níž nemá ani páru, už dávno vykašlal. Politik by už na svoji funkci dávno rezignoval, komik si ji užívá. Popřejme mu, aby mu jeho vystoupení ještě dlouho vydrželo a aby byl na smích, který budí, patřičně hrdý. Rozesmát celý národ, to je fuška. Ono je přece jen něco jiného zpívat v Superstar a něco jiného je zajišťovat zdraví obyvatelstva republiky v čase krize.
V té Superstar to bylo jednodušší, tam měl text svého vystoupení dopředu napsaný a odsouhlasený. Teď mu jeho šéf, předsedající komisi, o jejíž činnosti ale i přes osobní přítomnost neměl tušení (že by řešil daňové úniky Agrofertu, zatímco se hovořilo o zavedení roušek?) dá do ruky text a když ho nešťastný Adam odříká, řekne se mu, že to bylo všechno špatně, že ho podvedli jeho podřízení, o nichž milý ministr ani neví, nebo byli zrovna na dovolené, a otočí jeho nařízení o sto osmdesát stupňů.
V podstatě by to bylo veselé, kdyby to nebylo smutné a kdyby to neohrožovalo zdraví obyvatelstva – totiž hloupá nařízení jsou horší než žádná.
Přiznám se, že jsem zastáncem nošení roušek. Možná mě teď někteří z mých čtenářů proklejí a opustí mou stránku, ale pokusím se to zdůvodnit – takže mějte aspoň trošku trpělivosti a dočtěte článek do konce.
Hlavním argumentem odpůrců nošení roušek je tvrzení, že rouška vás před infekcí neochrání. To je pravda. Rouška nechrání toho, kdo ji nosí, ale jeho okolí. Kapénky, které rouškou projdou, jsou podstatně menší – ty velké zůstanou v roušce trčet – a padají rychleji k zemi.
Jistí „epidemiologové“ tvrdí, že roušky škodí, protože zadržují infekční materiál v bezprostřední blízkosti úst a tím zvyšují koncentraci viru. Ano, v blízkosti nakaženého člověka viry rouška skutečně zadržuje – ovšem v jeho ústech a dýchacích cestách je koncentrace nepoměrně vyšší – a jde o ochranu ostatních, o ochranu před šířením infekce, ne o její léčbu.
Nosit roušku venku je skutečně poněkud nesmyslené. V Česku to tak původně zavedli, mělo to samozřejmě hlavně symbolický efekt, ovšem přiznám, že jsem tím řešením nebyl nadšený, nošení roušek v uzavřených prostorách mi připadalo mnohem efektivnější. Pokud totiž roušku nosíte hned poté, co opustíte byt nebo dům, než dojdete do obchodu, je už promočená a zachycuje mnohem méně kapének a ztrácí tím účinnost.
Podporoval jsem myšlenku zavedení roušek v obchodech a veřejné dopravě, šlo mi především o ochranu prodávajícího personálu a řidičů autobusů a taxíků.
A teď se najednou ukazuje, že jsme tím možná nepodchytili hlavní zdroje šíření infekce. Epidemiologové (skuteční ne ti hobby, kteří všemu rozumí líp) zjistili, že v městské hromadné dopravě a v samoobsluhách nejsou téměř žádné clustry – tedy zdroje malých epidemií. Přesněji v městské hromadné dopravě žádné, v obchodech minimální. Jednoho takového pacienta jsem léčil. Ten skutečně byl jen doma, kde se staral o svou manželku a chodil nakupovat do nedaleké Billy. Koronavirus ho postihl pořádně, skončil na ventilátoru a dokonce byl i resuscitován. Přežil, s jakými následky ještě stále nevíme.
Co se týká autobusů, hovořím o MHD. Při dlouhých jízdách je to něco jiného, stačí jeden kašlající spolujezdec a po několika hodinách je virus rozšířený v celém vozidle. Před několika dny se do Hartbergu vrátil autobusový zájezd z Chorvatska, bylo v něm patnáct nakažených.
Ale kde jsou hlavní zdroje nových infekcí? Masokombináty. Kostely. Bary.
V Německu tisíce a v Rakousku desítky nakažených pracovníků masokombinátů. Skoro všechno pracovníci pocházející z Rumunska a Bulharska, kteří se vrátili od návštěv rodin a bydlí natlačení po několika v malých pokojíčcích.
Kostely v Horním i Dolním Rakousku, zejména kostely protestantské – kde se při mši hodně a nadšeně zpívá.
Bary – v Jižní Koreji dokázal jeden mladý muž nakazit na jednu noc 19 lidí.
Koronavirus se přenáší nejvíc na místech, kde je hlučno,koronavirus je tedy slyšet!
V městské dopravě sedí lidi vedle sebe a koukají do mobilních telefonů – nemluví. V samoobsluhách přebírají zboží v regálech – nemluví. Na zastávkách autobusů či vlaků vyhlížejí přijíždějící dopravní prostředek – nemluví.
Dokonce i divadla a kina jsou v podstatě bezproblémová, tady je v publiku dokonce mluvit zakázáno. Tleskat se dá i bez hlasitého volání „Bravo“. Herci to pochopí. Opera je úplně bezproblémová, tam by lidé měli poslouchat dokonce se zatajeným dechem a máte-li zatajený dech, virus si ani neškrtne. Trošku problematičtější jsou komedie, když se člověk směje, aerosol z jeho úst se do okolí šíří. Takže se smějte, ale pěkně do masky!
V kostelech se zpívá. V barech hraje hlučná hudba – pokud lidé spolu chtějí komunikovat, musí to dělat zblízka a nahlas – kapénky při hlasité mluvě překonávají nepoměrně delší vzdálenost než při mluvě tiché. Má-li tiše mluvící člověk navíc na ústech roušku, prakticky se dostanou jen na vzdálenost 10 až 15 centimetrů.
Důsledkem je, že se zcela změnila struktura nakažených – v Rakousku je momentálně přes 60 procent ve věkové kategorii 15 – 25 let – tedy návštěvníci diskoték, párty a barů.
Čili pokud se bojíte nákazy, nemusí se bát vlaků nebo autobusů, ale barům s hlučnou hudbou byte se rozhodně měli vyhnout.
Něco jiného jsou kašlající lidé: Ti by neměli ani chodit do obchodů ani jezdit autobusem, pokud nemají příslušný test, který infekci koronavirem vyloučí. A k takovému si rozhodně v autobuse nesedejte. I kdyby nezpíval! Ti by měli k obvoďákovi jezdit po vlastní ose, a pokud nemohou, pak raději pozvat lékaře k sobě na návštěvu.
Říká se, že virus zeslábl. Je pravda, že průběhy jsou mnohem lehčí než v zimě a na jaře, v Rakousku je ze současných 3466 nakažených jen 116 v nemocnicích a 20 na jednotce intenzivní péče – to jsou promilová čísla, budící pocit bezpečí. Jsou nižší než u sezónní chřipky. Jenže pozor! V současnosti není ani jeden nemocný chřipkou tím méně leží takový pacient v nemocnici. Takže přece jen to porovnání s chřipkou, jakkoliv lákavé, pokulhává. Úmrtnost na virus skutečně klesla a představuje momentálně méně než 0,25 procenta. Ovšem nevěřím, že to tak i zůstane. Virus nezeslábl – má jen ztížené podmínky existence.
- V létě mají lidé, kteří se pohybují na čerstvém vzduchu a na sluníčku podstatně vyšší hladiny vitamínu D než v zimě – a ten hraje v imunitní odpovědi klíčovou úlohu. Od října klesne slunce v našich zeměpisných výškách tak nízko, že se patřičné ultrafialové paprsky přes atmosféru vůbec nedostanou – proto máme v zimě všichni nedostatek vitamínu D – a proto se chřipkové epidemie vyskytují výhradně v zimě. Proto prosím od října 5 kapek vitamínu D denně – nebo 30 kapek jednou týdně, to je jedno, jen při týdenní dávce člověk nesmí zapomenout, který den má kapky brát – navrhuji neděli.
- Jak už jsem zmínil, zcela se změnila struktura nakažené populace, Jestliže na jaře byl věkový průměr nakažených 44 let, dnes je to 32 a jak už jsem zmínil více než 60 procent je mladších 25 let a ti mají většinou bezpříznakový průběh (i když jsou i ojedinělé smrtelné případy). Oni sami tedy ohroženi nejsou, jsou jen nebezpečím pro ostatní, zejména staré lidi zejména pak ty, kteří se na sluníčko nedostanou. Takže není jedno, zda se nakazili nebo ne.
- Chci tomu věřit, že se kontakty mezi lidmi přece jen omezily, že se dodržují o něco větší odstupy zejména při hovoru, že je méně polibků mezi neznámými lidmi při představování – a tím pádem menší expozice viru. Není totiž jedno, zda se vám do organismu dostane virů deset anebo deset miliard. To by byla i ona správná cesta – expozice minimálním množstvím virů a tím vytvoření přirozené imunity.
Snad se tedy podaří zabránit novému lock downu, který by už ekonomika žádné země nevydržela. Udržujte odstup, myjte si ruce. Provozovatelé barů – ztlumte hudbu, i když je to pro vás těžko představitelné, ale hudba se dá poslouchat a užívat, i když netrhá bubínky.
Buďte k sobě ohleduplní – potom takovou blbost, jako roušku v restauraci, kterou si smíte sundat jen při konzumaci rozhodně potřebovat, nebudete.
PS: slibuji, že se polepším a příští týden se zasmějete víc.