Já nevím, nakolik to unavuje vás, mě už pořádně. Každý večer se prezentují v televizi experti z oborů epidemiologie, infektologie, virologie, mikrobiologie, imunologie a dalších ..logií a zažívají svou hvězdnou hodinu. Ono je už samo o sobě už dost zlé, že každý prezentuje jiný názor, o mnoho horší je, že i ten samý epidemiolog zastává každých pár dní naprosto odlišný názor, čili tvrdí něco diametrálně odlišného, než tvrdil ještě před několika dny. Německý epidemiolog Drosten už přivedl Angelu Merkelovou skoro k slzám, nakonec se rozhodla jeho další doporučení neposlouchat a přikročit k rozvolňování omezení bez ohledu na varování svých expertů. Rozhodnutí musí totiž nakonec vždycky přijmout politik i se vší – minimálně politickou – zodpovědností.
Epidemiologové mezitím tančí své rituální tanečky – promořovat/nepromořovat, imunizovat/neimunizovat, otvírat/neotvírat, zavírat/nezavírat a tak dál. Samozřejmě že raději hovoří jako Sibylla a mají strach cokoliv doporučit, protože se bojí zodpovědnosti. Když udělám chybu v nemocnici já, může to stát život jednoho člověka. Když udělá chybu epidemiolog, který je navíc nešťastnou náhodou v krizovém štábu a pokud má smůlu a vláda jeho země se řídí jeho doporučeními, může to mít za následek smrt tisíců eventuálně i desetitisíců.
A že to nemá takový epidemiolog snadné, to je jasné. Máme co do činění se zcela novou chorobou, jejích průběh a chování nedokáže správně odhadnout nikdo, protože k tomu neexistují žádné modely a marně bychom hledali porovnatelné situace v minulosti.
Přiznávám, že jsem se taky několikrát v mých článcích mýlil, obávám se, že častěji, než bývá mým zvykem, přesto mám neodolatelné nutkání zase jednou vypustit páru a sdělit svůj názor. Nejsem epidemiolog, ani virolog, jsem prostě lékař a člověk, který se snaží používat zdravý rozum. Tedy právě to, co v kontaktu s koronavirem ve stech procentech případů nenávratně umírá.
Nejvíc mě rozčiluje ta teorie promořování, tedy vytváření kolektivní imunity. Jak ten pokus dopadl v Británii, víme všichni. Pozor, Švédsko nepromořuje, jen prostě spoléhá na to, že jsou jeho občané natolik disciplinovaní, že jim stačí něco doporučit a nemusí se jim nic zakazovat. I v disciplinovaném Švédsku taková taktika působí jen částečně, zejména pak ne v předměstích Stockholmu a jiných velkých měst, kde málokdo rozumí švédsky. Aby se dosáhla dostatečná promořenost, která by zabránila šíření viru, muselo by se jím v populaci nakazit okolo 60 procent obyvatelstva. Což je v Česku 6 milionů obyvatel. I při minimální úmrtnosti jednoho procenta by to znamenalo 60 000 mrtvých. To je o 60 000 víc, než je potřeba. Momentálně je promořenost v řádu promile a doufejme, že to tak i zůstane. Pro vytvoření kolektivní imunity jsou to naprosto nerelevantní čísla.
Máme prý čekat na lék nebo na očkovací látku a pak už budeme moci žít normálně, a možná nám i otevřou hranice bez karantény. (Pan prezident Zeman je ochoten hranice milosrdně otevřít už za rok).
Napřed k léku. Samozřejmě, že všechny farmaceutické koncerny momentálně jedou ve výzkumu na plné obrátky, aby vyvinuly lék, který by dokázal koronavirus z těla odstranit. Cítí miliardové obchody. Výsledky jsou velmi skromné. Jako ostatně u téměř všech virostatik, tedy léků proti virům. V podstatě jediný virus, který se zatím podařilo skutečně vyléčit, je virus hepatitidy C. Tam virostatika skutečně působí a tento precedens naplňuje farmaceutické firmy nadějí, že by mohly vydělat miliardy, pokud by se jim něco takového podařilo s koronavirem. Jsem v tom ohledu hodně skeptický. U všech ostatních virů zatím léčba selhává, v nejlepším případě se podaří aktivitu viru potlačit ( jako u HIV nebo Hepatitídy B) případně se podaří omezit jeho množení a jeho vstup do buňky (Tamiflu u chřipky). Hodně chválený Remdesivir (původně vyvinutý k léčbě Eboly) blokuje RNA-polymerázu viru a tedy jeho množení, neumí ale virus zabít ani odstranit z napadených buněk. Studie ještě běží, zdá se, že tento lék dokáže zkrátit délku choroby, očekávaný zázrak to ale asi nebude.
Hydrocholoroquin, používaný k léčbě malárie, umí zabránit vstupu viru do buněk – působí tedy jen v samém začátku choroby a u lehkých případů, u těžkých případů se ukázal neúčinný, zapáleným plicím už nepomůže.
Kombinace virostatik, používaná proti HIV Ritonavir/Lopinavir se ukázala jako neúčinná, i když v Itálii patřila tato kombinace k základnímu léčebnému schématu – přes masivní vedlejší účinky této léčby.
Japonský Favipiravir (Avigan) prokázal v Japonsku a Číně pozitivní účinky – u mírných průběhů nemoci.
To by bylo asi tak všechno a na dlouhou dobu to tak i zůstane.
Mluví se hodně o vakcíně – tedy o imunizaci nebo očkování.
V podstatě jsou dvě možnosti – pasivní imunizace protilátkami, které se dají získat ze séra lidí, kteří infekci prodělali. Tato imunizace je relativně bezpečná a jednoduchá (i když alergické reakce nebo nesnášenlivost séra se samozřejmě mohou projevit), problém je, že takové protilátky po nějaké době z krve zmizí a je po ochraně.
Očkování je samozřejmě lepší cestou, protože tělo vytváří v tomto případě protilátky samo a ty pak v těle zůstanou podstatně déle – případně navždy. (Ne, není to úklad Billa Gatese, který chce vyvraždit očkováním lidstvo, při těchhle fake teoriích se mi dělá zle). Existují dva druhy očkování – mrtvou a živou vakcínou. Živá vakcína, tedy očkování oslabenými živými původci choroby je lepší (a starší, s očkováním proti černým neštovicím začínala u nás už Marie Terezie – když se některá šlechtická rodina nechala naočkovat, měla pobyt „all inklusiv“ v císařském zámku Hof na celý víkend) – vytváří silnější imunitu, používá se například u žluté horečky, pásového oparu, spalniček, příušnic, zarděnek, u rotaviru nebo planých neštovic. Mrtvé očkovací látky, kdy jsou do těla vpraveny mrtvé bakterie nebo viry s očekáváním, že tělo proti antigenu vytvoří protilátky pro případ, až se setká se stejným antigenem v živé formě, jsou například očkování proti choleře, záškrtu, klíšťové encefalitidě, meningokokům, pneumokokům, dětské obrně, tetanu, tyfu, vzteklině či i proti sezónní chřipce. Co mají tato očkování mrtvou vakcínou společného? Jedná se o velmi nebezpečné virulentní původce chorob, kdy nikdo neriskuje vpravit je do těla živé, jedno jak oslabené.
Dá se tedy předpokládat, že v případě koronaviru by vědci pracovali s mrtvou vakcínou, strach z této choroby totiž překonal všechny racionální hranice. Podobné vakcíny se už začaly zkoušet. Jenže – v první fázi jsou tyto očkovací vakcíny zkoušeny jen na jejich bezpečnost – tedy zda nevyvolávají vedlejší účinky a jak jsou dobrovolníky všeobecně snášeny. To je jen první krok. V druhém, mnohem důležitějším, je nutné dokázat, že ona vakcína skutečně před chorobou chrání. Jinak by mohla poskytovat falešný pocit bezpečí, což by mohlo být fatální. A to samozřejmě trvá. Musí se kontrolovat počet nakažených v očkované a neočkované skupině – pokud možno velké a při současné pravděpodobnosti nákazy (v Česku 7.5.2020 34 případů, v Rakousku 28) je mise skoro nemožná. Čili těšit se na účinnou očkovací látku může trvat hodně – hodně dlouho.
Jenže při tak nízkých číslech nakažených je opět možné testovat kontakty nakažených, izolovat pozitivní přenašeče a tím virus dále omezit v jeho možnostech přežívat a šířit se.
Jen toto je totiž cesta, jak se viru zbavit – prostě přerušit jeho cestu rozšiřování – nedovolit mu se šířit. Virus totiž nedokáže přežívat ve volné přírodě, pokud ano, pak jen minuty nebo maximálně hodiny (virologové opět jednou nevědí). Potřebuje přenašeče – člověka. Jen v něm může existovat, jen v něm může přežívat a se množit. Pokud takového nenajde, je po něm v okamžiku, kdy ho imunita nakaženého zničí nebo když virus zničí svého přenašeče – efekt je v obou případech stejný, virus umře. Mutanti jsou všeobecně ve volné přírodě v nevýhodě a po čase se jich příroda zbaví. A tento mutant je zvlášť podivuhodný a do přírody možná vůbec nepatří.
Proč je možné nebo dokonce pravděpodobné, že vznikl ve wuchanské laboratoři?
- Ve Wuchanu taková laboratoř skutečně existuje a právě zde se virus objevil jako první.
- Je zatraceně podobný SARSU a jaký jiný virus by asi Číňané zkoumali, než ten, který jim způsobil největší problémy?
- Podle zprávy amerických tajných služeb nebyly ve wuchanské laboratoři dodržovány ani nejnutnější bezpečností předpisy. Únik viru byl tedy velmi pravděpodobný.
- Čína se snažila všemi prostředky zabránit rozšíření zprávy o tomto novém viru, což by sotva dělala, kdyby pocházel z přírodních zdrojů. A když pak přiznala prvních 27 (slovy dvacet sedm) zápalů plic způsobených tímto virem (v Číně – s 1,2 miliardami obyvatel) hned vyhlásila stav ohrožení. Čínští epidemiologové tedy museli vědět, že tady něco hodně ale hodně smrdí.
- Paní Peková říká, že virus je zmutovaný ve své části „velín“ tedy právě v té části, která zajišťuje jeho identitu a ve které ve volné přírodě viry nikdy nemutují. Mám velkou chuť jí věřit.
Jestli si tedy člověk zahrál na Boha a vytvořil něco, co jinak dělá stvořitel, je tento výrobek určitě mnohem méně kvalitní a v přímém souboji o životní prostor s viry originálními nemůže obstát.
Samozřejmě, že se nikdy NEDOKÁŽE, že virus pochází z wuchanské laboratoře. Stále se najdou vědci, kteří budou trvat na netopýrovi. A Čína nebude váhat pustit pár milionů dolarů, aby tyto teorie podpořila – raději korupcí než výzkumem. Ostatně prezident Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus je tak jako tak v čínských službách a je schopen takové teorie zadržet a nedovolit jejich prokázání. Čínu to vyjde mnohem levněji, než kdyby měla platit biliony dolarů za odškodné zemím, které virus přivedl ekonomicky na pokraj bankrotu. Po té stránce se nemá čínský komunistický režim čeho bát.
Epidemiologové straší prostý lid vidinou druhé vlny. Samozřejmě by si ji přáli, člověk nerad mizí z televizní obrazovky, (že, pane Primulo?) když se tam už jednou dostal. V Maďarsku bude ostatně vlna zřejmě jen jedna, zato bude trvat odhadem 5-6 let, Viktor Orbán není tak hloupý, aby vyhlásil konec pandemie a vzdal se tak mimořádných pravomocí, které si přidělil. Obavy jsou ze zimy, kdy se sníží intenzita ultrafialového záření (v zimě je slunce tak nízko, že toto záření nepronikne atmosférou), které virus dokáže eliminovat (zřejmě proto překvapivě nízké počty nakažených v Africe) a klesne hladina vitamínu D v krvi (ze stejného důvodu).
Přesto nemám strach z druhé vlny. Lidé se už naučili sžít s „novou normalitou“. Přeplněné „Apre ski“ bary jsou minulostí, momentálně i koncerty, fotbalové stadiony, divadla a nacpaná nákupní centra. Odstup a rouška, to je cesta k porážce tohoto viru. Samozřejmě jsou riziková místa – letadla, autobusy a klimatizovaná nákupní centra. Tady bude třeba postupovat velmi citlivě, už proto, aby letadla mohla znovu vzlétnout. Jednou se cesta přenášení Kvida 19 přeruší úplně a on zmizí – stejně jako jeho předchůdci SARS nebo MERS. Bude to obtížnější než u těchto dvou předchůdců, protože Covid 19 je podstatně infekčnější než jeho dva předchůdci, ale půjde to. Musí to jít.
MY HO TOTIŽ NEPOTŘEBUJEME, ON POTŘEBUJE NÁS.
Čili máme rozhodující výhodu na naší straně.