Možné důvody extrémně vysoké úmrtnosti na SARS – 2 (Covid 19) v Itálii
Byla to právě děsivá čísla z Itálie, která nám všem nahnala strach. Masové umírání až skoro 800 lidí za jeden jediný den muselo logicky vyvolat paniku. Panika není zdravá, ale pomohla aspoň k tomu, že lidé berou omezení potřebná k potlačení infekce vážně.
Ta italská čísla mi už dlouho ležela v hlavě a snažil jsem se pochopit, proč tomu tak je. Proč zde umírá více než 8 procent nakažených Covidem 19 – nebo, pokud chcete podle nové terminologie SARS – 2. Zde nabízím krátce několik podnětů, které ukazují, že v našich podmínkách by k takové katastrofě v žádném případě nemělo dojít. Přesto to není v ŽÁDNÉM případě důvod polevit v opatrnosti, protože jedině blokáda šíření viru je cestou k ochraně společnosti. Virus se nedokáže množit ve volné přírodě, potřebuje k tomu nositele, tedy člověka. Pokud tedy není přenesen z jednoho jedince (který se mezitím vyléčil vytvořením protilátek nebo zemřel) na dalšího, zemře a zmizí.
Tady tedy těch několik úvah, které by měly pomoci vysvětlit hrozná italská čísla:
- V severní Itálii existuje přestárlá populace s mnohými komorbiditami – tedy dalšími chorobami. Itálie vykazuje už po celá desetiletí nejnižší porodnost ze všech evropských zemí s výjimkou Maďarska, „bambini“ jsou sice kult, ale zřídkavý zjev. Vysoký tlak a jeho léčba můžou u starých lidí hrát rozhodující roli, protože téměř všichni pacienti přes 80 let mají vysoký tlak nebo diastolickou srdeční nedostatečnost a skoro všichni berou ACE Blokátory nebo Sartany, které usnadňují vstup viru do plic a můžou zhoršovat průběh choroby.
- Vybavenost intenzivních oddělení, zejména co se týká přístrojů na umělou ventilaci, byla bohužel nedostatečná. Jestliže tento počet je v Itálii zhruba 10/100 000 obyvatel, dá se očekávat, že celá Lombardie měla k dispozici zhruba 1000 přístrojů, (pro porovnání Štýrsko má k dispozici 28 přístrojů/100 000 obyvatel – Velká Británie 6,6/100 000 obyvatel, česká čísla neznám), což očividně nestačilo pokrýt potřebu a tak nebyli staří pacienti vůbec intubováni – takzvaná triáž. Zejména pak koncentrace případů v provinciích Cremona a Bergamo, které mají vlastně k dispozici jen relativně malé „okresní“ nemocnice, nemohla nával těžce nemocných pacientů vůbec zvládnout.
- Stupeň závažnosti infekce je očividně závislý od množství virové zátěže – viz zubní lékař, toho času uměle dýchaný u svaté Anny v Brně. Zubní lékaři vzhledem k tomu, že pracují přímo v ústech pacienta, kde přicházejí do bezprostředního styku s jeho slinami, sekrety, jsou pak vysoce ohrožení – jako tom bylo v Číně na začátku infekce, kdy umírali i mladí lékaři a sestry – zřejmě v důsledku intubace nakažených pacientů bez ochranných pomůcek. V Itálii existuje jednak úzký kontakt ve vícegeneračních rodinách, kde žijí i tři generace společně na malém prostoru – v normálních časech to není problém, protože Italové žijí stejně spíše na ulici a domů chodí jen spát, v čase izolace ale tento intenzivní kontakt s možnými nakaženými může být fatální. Navíc jsou pacienti s infekcí Covidem 19 hospitalizovaní na odděleních a v provizorních nemocnicích společně a tím pádem je zde pokračující zátěž viry od pacientů na vedlejším lůžku nebo ve stejné místnosti – v uzavřených prostorech dokáže virus přežít déle a lépe se šířit. Zdá se, že taktika českého zdravotnictví léčit pacienty pokud možno doma v individuální izolaci je mnohem lepší – další zátěž virem od dalších nakažených osob se tím minimalizuje.
- Stupeň testování. Čím míň se testuje, tím víc uniká případů, které nemají žádné nebo jen mírné příznaky a tím pádem se – falešně – zvyšuje úmrtnost, protože jsou zachyceny jen vážné případy onemocnění. Dostat se v Itálii k testům bylo pro mladé lidi téměř nemožné, ti prostě nebyli testováni – dá se tedy očekávat, že skutečný počet nakažených je nepoměrně vyšší, než je udávané číslo – a tím proporcionálně i úmrtnost nižší.
Ne že by tímto vysvětlením byla čísla, přicházející z Itálie méně děsivá, ale můžou mít pozitivní vliv na země, postižené později a méně masivně, aby zvolily správnou taktiku v boji s touto infekcí. Zdá se, že to funguje, úmrtnost v zemích jako Německo, Rakousko nebo Česká republika je s čísly z Itálie neporovnatelná – stejně tomu bylo v Jižní Korei, kde zůstala pod jedním procentem – i díky plošnému testování a tím pádem zachycení asymptomatických případů.
Hypotéza, že se diktatura, jako například čínský komunistický režim, dokáže bránit epidemii lépe než demokracie, je právě na případech Jižní Koreje nebo Japonska vyvrácena – právě naopak, protože v těchto zemích se nezamlžovalo a do informačního toku nevstupovala ideologie, vyrovnaly se s infekcí úspěšněji a rychleji než pevninská Čína. Je to o disciplině obyvatelstva a ta je v asijských zemích tradičně podstatně vyšší než v Evropě, příliš už rozmazlené „lidskými právy“ a blahobytem.
Demokracie není totiž jen svoboda, ale i ZODPOVĚDNOST a právě toto jako by si občané v Evropě neuvědomovali. Přechod do diktatury, jako se to právě děje v Maďarsku, není řešením a bude mít velmi vážné a dlouhodobé důsledky na chápání základních lidských práv a svobod. Žádný „neomylný“ vůdce nemůže vést národ lépe než tým odborníků. To se ukázalo v Česku po zřízení krizového štábu, kterému se předseda vlády Babiš tak dlouho bránil, protože měl také pocit „neomylného“ vůdce.
Do budoucna může být evropská společnost ohrožena více tím, že se určití lidé chopí příležitosti na uchopení moci a hospodářských výhod, než samotným koronavirem.