Kdo tráví lidi v Sýrii sarinem?

Není to v této syrské válce poprvé, kdy se podobná zvěrstva dějí. Ale poprvé se mi skutečně zatajil dech, když jsem o tom slyšel.

Onen plynový útok před několika lety byl vcelku průhlednou provokací protiassadovských povstalců, kteří chtěli vyprovokovat zásah tehdejší Obamovy administrativy a doufali, že s pomocí USA dokážou Assada porazit. V té době jim totiž už teklo do bot, Assad získával převahu a bylo zřejmé, že bez cizí pomoci ho neporazí. Že byl tehdy plyn proti civilnímu obyvatelstvu použit s pomocí primitivních na koleně vyrobených bomb, se sice sdělovací prostředky západních zemí snažily zamlčet, ovšem před CIA to zamlčet nemohly. USA se už i tak příliš angažovaly při podpoře jednotek blízkých Al Kajdě a al Nusře a vyprovokovat se nedaly.

Tentokrát se zdá, že je ale vše jinak. Plyn byl svržen s největší pravděpodobností z letadel. A letadla mají k dispozici v této oblasti jen vládní Assadovy jednotky – a Rusové.

Nabízí se tedy několik hypotéz:

• Plyn použil Assad. Aniž by se poradil se svými spojenci, tedy putinovými Rusy. Samozřejmě to může být jeho manifestace moci, pocit, že se mu nemůže nic stát, že si pod ruskou ochranou může dovolit úplně všechno. Vyslanci takzvané „umírněné“ opozice – myšlena tedy i Al Kajda a Al-Nusra, tedy vše, co nepatří k Islámskému státu, odmítají houževnatě vyjednávat přímo s vyslanci Assadovy vlády. Assad tedy krátce před použitím bojového plynu vyhlásil, že neexistuje mírové řešení ale jen vítězství. Použití bojového plynu Sarinu by pak bylo jen demonstrací, že se při dosažení tohoto cíle tedy úplného vítězství bez potřeby rozdělit Sýrii nezastaví před ničím. Nicméně bych takovou hloupou provokaci od člověka nesmírně inteligentního s vysokým vzděláním, jako Assad má, (přece jen vystudoval medicínu a roky působil jako úspěšný dětský lékař v Londýně) nečekal.
• Plyn použil Assad po poradě s Rusy. To je o něco pravděpodobnější. Ti mu slíbili podržet záda, kdyby bylo nejhůř a slíbili, že nejhůř nebude. Zbytek je totožný s bodem jedna. Demonstrace moci a odhodlání, že při snaze o vítězství se syrské ozbrojené síly nezastaví před ničím.. Tedy snaha zlomit nepřítele psychicky, stejně jako to udělali Američané svržením atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki.
• Plyn použil Assad na ruský příkaz. Možná nerad, ale naučil se být poslušný. Otázka je, co by tím Putin sledoval. Samozřejmě otevřenou provokaci vůči Trumpovi. Chtěl si vyzkoušet, jak bude nový americký prezident reagovat? Zda skutečně zůstane věrný svému sloganu „America first“ a že se tedy zdrží jakýchkoliv reakcí a ponechá Rusům na předním východě volné ruce. Pokud si chtěl Putin Trumpa vyzkoušet, kde jinde to měl udělat? Putin je z Trumpa mocně zklamaný. Pomohl mu k zvolení prezidentem, spoléhal na to, že tak získá jeho přátelství. A s tím i Krym, východní Ukrajinu a mocenský vliv na předním východě a ve východní Evropě. To se nesplnilo.  Trump se ve svém chování v podstatě neliší od svého předchůdce, je totiž tlačen americkým politickým systémem i bojem o přízeň voličů ke krokům, které se mu osobně možná nelíbí, ale které se jeho poradcům zdají být nevyhnutnými. Moc amerického prezidenta je totiž kontrolována parlamentním i soudním systémem a ten uštědřil Trumpovi v poslední době několik bolestivých políčků. To Putin nikdy nepochopí. Stejně jako nepochopil, že Tony Blair nemohl jedním telefonátem zvrátit rozhodnutí soudu, který odmítl vydat do Ruska Berezovského. Putin chápe vztah mezi hlavami státu pouze osobně, sám už ve své zemi jakékoliv kontrolní systémy zlikvidoval a systému západní demokracie nikdy neporozuměl a už ani neporozumí. Fakt, že Trump náhle stejně jako Obama žádá vrácení Krymu Ukrajině je pro Putina projevem zrady a nevděčnosti  – v nejlepším případě slabosti amerického prezidenta, který zradí osobní přátelství, jen aby udržel smír se svými kongresmany. Pak byla samozřejmě taková provokace dobrým testem. Trump zareagoval, vystřelil několik Tomahavků, moc škody s nimi nenadělal. Novou situaci je třeba politicky zanalyzovat, Rusko může profitovat z toho, že se Trump stává předvídatelnějším, zaujal určitou pozici, s kterou se dá v budoucnosti spekulovat. Rusové mají v takové praxi tradici. Stejně to zkoušel Nikita Chruščov s Johnem Kennedym. Když jej po osobním setkání ocenil jako slabého hochštaplera, dal stavět berlínskou zeď a když Kennedy nezareagoval, dal poté umístit atomové rakety na Kubě. Tam se přepočítal. Kennedy ukázal odhodlání, s které ruský vůdce neočekával. Musel se stáhnout a kubánské dobrodružství ho stálo o rok později jeho mocenskou pozici. Putin je ovšem mnohem chytřejší než byl Chruščov. Nedá se očekávat, že by zašel za své možnosti. Jeho moc je také mnohem pevnější, než byla Chruščovova.Ten se musel ptát politbyra, Putin se nemusí ptát na souhlas nikoho.
• Plyn použili přímo Rusové. Protože americkou reakci chtěli vyvolat. Rusové mají v Sýrii protiraketové systémy, které nemají kde vyzkoušet v praxi. Americké rakety se jako pokusný objekt výborně hodí, zejména nad cizí zemí, čili bez nebezpečí pro ruské civilní obyvatelstvo. Z této možnosti mi běhá mráz po zádech, a právě proto se mi při této zprávě zarazil dech. Protože taková možnost by byla bezprostředním předstupněm válečné konfrontace. Zatím zástupné, ve vzdálené zemi, ale pokud by se ruské zbrojní systémy osvědčily, nebylo by problémem použít je i jinde. Třeba v Estonsku nebo Lotyšsku. Pokud by Rusové prokázali v Sýrii svou technologickou převahu…
• Nezbývá než doufat, že jsou všechny tyto hypotézy falešné a že se jedná opět jednou o provokaci mudžahedínů bojujících proti Assadovi. Video, které dokumentuje onen útok jedovatým plynem, ukazuje tři výbuchy za postiženou vesnicí. Nic víc. Žádná letadla na videu nejsou. Logiku by takový čin měl, takzvané opozici teče do bot, pod tlakem syrských armádních jednotek, iránských dobrovolníků, bojovníků Hizboláhu a ruského letectva se pomalu rozpouštějí, kontrolují už jen malou oblast jižně od Damašku v provincii Nawa a severozápadní provincii Idlib. Svou provokací by sice mohli získat víc americké podpory, ta jim bude ale stejně málo platná. V Sýrii mají hlavní slovo Rusové a ani Trump to nebude moci změnit.

Bude ale možné skutečně na místě objektivně vyšetřit, kdo ony plynové bomby odpálil? Samozřejmě že se jejich zbytky dají nalézt a prozkoumat a tím je možné i zjistit pachatele. Letecká bomba se od na koleně vyrobené rakety dá spolehlivě rozeznat.  Ale kdo se k nim dostane? Komu to bude dovoleno?

Zatím na sebe Američané a Rusové nestřílejí. Rusové jen zkonstatovali, že posílí svou protiraketovou obranu v Sýrii a Trump pohrozil dalšími raketovými útoky. Je to taktizování a napínání nervů. Našich nervů.

Tento útok jedovatým plynem nemá žádný strategický význam. Zabití 48 civilistů, z toho z velké části dětí, nemůže pohnout frontou ani o metr. Jedná se tedy jen o gesto, o provokaci. Jiné bylo, když Saddam  Husejn dal plynem povraždit 5000 lidí v kurdských městech na severu Iráku. Takovým útokem kurdský odpor opravdu zlomil – a taky se neváhal k tomuto útoku přihlásit.

K útoku v Sýrii se nikdo přihlásit nechce, všichni popírají, že by za ním stáli. Podivné politické hrátky, jenže za takové hrátky, při nichž umírají hrozným způsobem děti, by se měli ti, kdo je hrají, smažit v pekle. A to co nejdřív.