Tak jsme si v Rakousku zase jednou zavolili (máme v tom praxi, volíme do parlamentu teď každé dva roky a abychom se nenudili, volili jsme si nadvakrát prezidenta a ve Štýrsku právě hejtman rozstřelil koalici se sociálními demokraty a vypsal nové volby protože se mu zdá, že by mohl získat hlasy (a zřejmě se nemýlí). To, co se v Itálii nepodařilo panu Salvinimu, zvládl pan Schützenhofer ve Štýrsku s rutinou.

               Volby do rakouského parlamentu skončily a teď jsou všichni zvědaví, co bude.

               Samozřejmě vyhrál náš krásný mladý Sebastián Kurz. O tom nikdo nepochyboval, překvapila jen výška tohoto vítězství. Profitoval z toho, že volby byly orientovány spíše na emoce a obsahy volebních programů bezmála nikoho nezajímaly. Kurz se prezentoval jako krásný mladý a energický – prostě ideální zeť – a to zabralo. Ženy, zejména ty starší, ho volily masově a jedna z nejslavnějších rakouských hereček Christiane Hörbiger v emocionálním videu označila všechny, kdo pana Kurze nemilují (tedy i mně) za blbce. Utěšuji se tím, že paní Hörbiger  je koneckonců už osmdesát a její rodina byla velmi úzce spojena s nacistickým režimem, (otec Paul byl v nacistických časech předsedou hereckého svazu) což nesvědčí přímo o spolehlivé politické orientaci staré dámy ( zejména, když se kdysi stejně emocionálně angažovala za SPÖ čili sociální demokraty). Samozřejmě že ten mládenec, tedy Sebastian Kurz, má mimořádně vyvinutý politický čich, ve svém mládí udělal několik geniálních rozhodnutí – poprvé, když přerušil studium práv (a nikdy  v něm už nepokračoval) aby se mohl stát státní sekretářem pro intergraci. Tam si udělal jméno a stal se ministrem zahraničních věcí. Jako první pochopil, že vítací politika Angely Merkelové je katastrovou pro Evropu a její kulturu (možná nebyl první, kdo to pochopil, ale první, kdo si to dovolil otevřeně říct. Ustál následnou kritiku a stal se národním hrdinou

               Pak díky takto získané popularitě rozstřelili v roce 2017 koalici se sociálními demokraty, právě když začala fungovat, protože v té době byl už tváří lidovců a oni za něj neměli náhradu. Vícepremiéra Mittelehnera se zbavil dost nevybíravým způsobem, což tento člověk psychicky nezvládl (Mitttellehner byl slušný člověk, který se namáhal prospívat Rakousku a naprosto přehlédl, že jeho ministrovi zahraničí jde o osobní moc a že mu v tom on překáží). Mittelehner o tom napsal knihu, kterou ale skoro nikdo nečetl, protože mezitím jsou už všichni do nové tváře strany zamilovaní. Kurz využil svého monopolu na sympatie v černé straně a udělal v ní puč, s kterým staří grandi nepočítali. Jestliže si mysleli, že všechno zůstane při starém a ÖVP bude dále fungovat jako diffúzní zastoupení různých zájmových organizací a zemských stranických skupin, tak se přepočítali. Kurz obrátil stranu na hlavu, získal v ní absolutní moc a navíc ji k úžasu všech přebarvil, když si za barvu „své“ nové strany zvolil místo tradiční (od roku 1918 !!!) černé barvy barvu tyrkysovou.

               Následně vyhrál volby a stal se premiérem, když se spojil s pravicovými populisty FPÖ. Skvěle si spolu rozuměli, protože jejich programy byly už skoro identické. Ne nadarmo označil jistý německý politolog Kurze za „nejsladší pokušení, odkdy existuje populismus“. (To byla parafráze na tehdejší reklamu na čokoládu Milku, která byla „nejsladším pokušením, odkdy existuje čokoláda.“

               FPÖ, čili strana svobodných, není tak úplně bezproblémová. Vznikla po válce z pohrobků NSDAP a důstojníků SS a svým obdivem k nacismu se tajila jen velmi nedokonale. Protože to ale v Rakousku není žádný velký problém, přivedl ji její předseda Strache (dědeček pocházel z Liberce, čili z Reichenbergu) až k 26 procentům hlasů. To, že jistí funkcionáři strany zpívali hymnu Buršenšaftu: „pojďme staří Germáni, zplynujme ještě šestý milión,“ považovali rakouští voliči za folklór. Kde by člověk dnes sehnal v Rakousku milion Židů na zplynování, že? To i různé další podobné výstřelky přecházel kancléř Kurz mlčením, až si vysloužil přezdívku „Mlčící kancléř 2,0“ s narážkou na mlčícího Wolfganga Schüssela v první černomodré koalici 2000 – 2006.

               Jenže pak začal ministr vnitra Herbert Kickl vyhazovat úředníky z ministerstva vnitra a policejní ředitele a nahrazovat je svými lidmi. Svou snahu zavést v Rakousku policejní stát dal najevo už přepadem kontrarozvědky krátce po uvedení do úřadu. To mu Kurz ještě odpustil, ale teď ho začala tlačit ke zdi vlastní strana. Naprostá většina vyhozených úředníků ministerstva a policejních ředitelů byla totiž z lidovecké strany. A tak se náhle objevilo video z Ibizy, které ukázalo předsedu strany  FPÖ Stracheho jako korupčníka, ochotného za osobní moc prodat cokoliv, třeba i celé Rakousko. Odkud se video vzalo a kdo si ho objednal, se nepodařilo prokázat, zajímavé je jen to, že v souvislosti se začátkem vyšetřování dal Kurz sešrotovat několik pevných disků ze svých počítačů. Na to by se ani nepřišlo, kdyby jeho úředník nenechal ony disky sešrotovat pod falešným jménem. Udal ovšem správné telefonní číslo a zapomněl za službu zaplatit, takže ho vypátrali. Ani to ovšem popularitu „ideálního zetě“ nemohlo ohrozit. Jeho snaha podsunout Ibizu sociálním demokratům rozpálila tyto opravdu do ruda a připomněla jim, jakým způsobem je Kurz odstavil v roce 2017.

               Takže teď máme odvoleno a jsme zvědavi, cos tím Bastík udělá. Ideální ženich se vydává na hledání nevěsty. (Slováci na to mají nádherný termín „ísť na ohľady) A celé Rakousko jeho námluvy sleduje s napětím. Nebude to mít jednoduché, i když má hned několik možností. Bohužel, ta, o kterou stál nejvíc, mu nevyšla. Zřejmě si nepřál nic jiného než koalici s NEOS, stranou růžové barvy, rakouskou liberální stranou. Ta vznikla v podstatě z dorostu lidovců, když ještě netušili, že by tuto zkostnatělou stranu bylo možné reformovat. Jistý rakouský politolog je nazval „lidovci pro pijáky Campari-Soda“. Kdyby byli věděli, že jednou přijde krásný Sebastián a všechny staré grandy vyhodí, zřejmě by raději počkali a ze strany neodcházeli. NEOS ovšem získali jen 8,1 procenta hlasů a to prostě s Kurzovými 37,5 procenta nevyjde, aby měli v parlamentu většinu. Tahle nevěsta, jedno jak pohledná a milá, je ještě nezletilá. Hodila by se sice jako druhá žena do trojkoalice, ale na to je Rakousko a Kurz příliš katolické. Dvě ženy, co by to proboha připomínalo…?

               Samozřejmě nejraději by měl Kurz novou koalici s modrými, čili s FPÖ. Tahle nevěsta mu dělala po celou volební kampaň pěkné oči, podle hesla „Nikde nenajdeš krásnější než mně,“ což Bastík stejně věděl. Ani mu nemusel nový předseda strany tak okatě nadbíhat, až si z něho v satirickém programu „Vzpomínky politiků na školní roky“ dělali legraci: „Bastíku, můžu ti nosit do školy tašku? Bastíku, já ti ji nosím hrozně rád.“ Jenže FPÖ utrpěla ve volbách drtivou porážku. Ani ne tak kvůli Ibize, tu Rakušáci strávili bez problémů, ovšem těsně před volbami vyšlo najevo, že předseda strany Strache bral vedle platu poslance i 10 000 euro měsíčně ze stranické kasy na „náklady“, kromě toho mu strana platila 2500 Euro měsíčně na pronájem domu a i to mu bylo málo a tak falšoval účty, aby vytáhl ze strany ještě o něco víc. To už FPÖ voliči, kterými jsou hlavně málo kvalifikovaní dělníci žijící z měsíčního latu okolo 1500 euro hrubého měsíčně, neudýchali a nešli k volbám anebo volili Bastíka. FPÖ následně oznámila, že se necítí být povolána k tvoření vlády (cítila se okradená o věno, které přinesla do sňatku z lásky, který Kurz tak brutálně rozvedl na základě oné ibizské lapálie) a odchází do opozice. Že si musí udělat ve straně pořádek. Což je pravda, Strache bil kolem sebe jako šílený, obvinil z porážky ve volbách svého nástupce a teprve předevčírem se aspoň oficiálně stáhl z politiky. Nový předseda Hofer si koneckonců nechal ze stranické kasy postavit plot okolo svého domu v Pinkafeldu v Burgerlandu. I když Kurze srdce k této nevěstě stále táhne nejvíc, bude mít nejspíš strach přiženit se do takové rozhádané rodiny.

               Koalice by vyšla bez problému i s červenými, čili sociálními demokraty, ovšem se současným vedením je to prakticky nemožné. Osobní nenávist je příliš silná. Svatba z lásky nepřipadá v úvahu a i svatba z rozumu je skoro nemožná. Nová předsedkyně strany Pamela Rendi-Wagner ve volební kampani dokázala svou nezkušenost – a to, i když měla po boku posledního myslícího sociálního demokrata Drozsdu, který teď po volbách ovšem hodil do ringu ručník a odešel do ústraní. Její vystupování v televizních debatách bylo příliš emocionální, a pokud chtěla získat voliče, kteří odpadli od FPÖ, i amatérské. Ostatně, jak správně poznamenal jeden z červených funkcionářů – žádný volič FPÖ (typická macho-společnost hospodských Stammtischů) nebude volit ženu s dvojitým příjmením (známka ženské emancipace). Kurz s Rendi-Wagner jsou jako pes a kočka, vidět je spolu ve vládě je i pro prostého Rakušáka prostě nepředstavitelné. Ovšem červení mají tajnou zbraň a tu několikrát připomenul i Kurz (zřejmě aby na ni červení funkcionáři nezapomněli) a ta zbraň se jmenuje Hans-Petr Doskozil a je to burgenlandský hejtman. Ten ani tak moc červený není, ostatně je v koalici s modrými na zemské úrovni, takže je spíš tak trochu fialový. Kurzovi by vyhovoval. Kupodivu si tento muž právě teď začátkem října nechává operovat hlasivky, čili je logické, že se nemůže zúčastnit možných koaličních rozhovorů. Bez operovaných hlasivek by tam totiž mohl říct něco, co by mu v budoucnosti mohli hodit na hlavu buď Kurzovi tyrkysoví, nebo jeho vlastní červení, zejména intrikánská vídeňská organizace  v čele s vídeňským starostou Ludwigem.  Doskozil se zřejmě stáhl, aby byl k dispozici, až přijde vhodný čas. Jak vidno, intrikuje se až do sebeobětování.

               Poslední Kurzova možnost jsou zelení. Ti slavili přímo epochální volební vítězství. V roce 2017 vypadli z parlamentu, teď se sem vrátili s 13,8 procenty hlasů a 26 poslaneckými mandáty. To na koalici s tyrkysovými (71 mandátů) pohodlně stačí, na většinu potřebují 92 mandátů. Svatba ne sice z lásky, ale z rozumu by bylo možná. Jenže…

Jenže tyhle strany dělí doslova světy a navíc jen 34 procent voličů zelených si dokáže představit, že by se jejich strany spojila s Kurzem. (U ÖVP chce se zelenými dokonce jen 20%, ale tady je láska k Sebastiánovi dostatečná, aby to spolkli) Nebylo by to sice nic tak nepředstavitelného, černo-zelené koalice pracují na zemské úrovni v Tyrolsku a Horním Rakousku a jsou v tom dost úspěšné, jenže jít do koalice s Kurzem je tak trochu sebevražedné komando. Kurz a ekologie? Kurz slouží velkokapitálu a dostává od něho štědré dary (samozřejmě ne najednou, jak vyšlo před volbami najevo, ale jistá milionářka posílá jeho straně v čtrnáctidenních splátkách po 49 900 Euro, protože dary od 50 000 Euro se musí hlásit finančnímu úřadu – přesto se strana topí v dluzích a je na hraně insolvence, takže se člověk  – tedy já, přivandrovalec, ne rakouský volič, ptá, co s těmi penězi vlastně dělají). Přistěhovalectví? Sociální stát? Ekologicky postavené daně? A vůbec – Kurz a kompromis? Vedení zelených projevilo nad možným návrhem na spolupráci velmi zdrženlivou a ukázněnou radost a oznámilo, že to bude tématem jednání v stranických grémiích, výsledek těchto jednání je ale hodně nejistý a oni nechtějí budit žádné předčasné naděje. Pokud by tedy k tomuto sňatku z rozumu došlo, pak jen s detailně rozpracovanou a právnicky ověřenou svatební smlouvou.

               Jsem jako všichni zvědavý, kdo nám tedy bude vládnout. Myslím, že to stejně nebude nadlouho. Pokud Sebastian Kurz uvidí, že mu stoupají preference, nebo že tyto stoupají FPÖ, vypoví i další koaliční spolupráci, pošle vládu k vodě a půjdeme zase volit. Zřejmě tak dlouho, až dosáhne absolutní většiny a bude moci vládnout sám. Má na to dost času, je mu 33 let a život má před sebou. Rakousko se ho určitě tak brzy nezbaví. Nikdo jiný se totiž v intrikování nevyzná tak dobře jako on. Dokud nezestárne a nepřestane se líbit stárnoucím dámám, má svou podporu jistou. Mimochodem, u voličů do 30 let až tak dobře nedopadl. Tam byla jeho strana dokonce těsně na druhém místě. Za zelenými, tedy přesně tady jsou voliči, kteří o něm nechtějí ani slyšet. I to musí zelení zvážit, pokud se do spolupráce s ním dají. Může se stát, že se k nim už po prvních vládních rozhodnutích jejich voliči obrátí zády.

               Je zvláštní, jak konstatoval jistý rakouský politolog, že lidé volí vlastně proti svým zájmům. Nevolí ty, kdo jim chtějí něco dát, ale ty, kteří jim berou. I to má ale svou logiku. Prakticky všechny sdělovací prostředky vlastní lidé, kteří patří ke kapitalistům. A kromě NEOS neexistuje žádná strana, která by podporovala vzdělání či dokonce vzdělanost. Protože nevzdělaný volič je manipulovatelný a tím pádem ideální volič. Dichant, majitel „Krone Zeitung“, novin s největším politickým vlivem, je sám miliardář. Samozřejmě, že své články formuje tak, aby sloužil své společenské vrstvě. Jako například Berlusconiho impérium v Itálii. Nebo… napadá vám ještě někdo…?

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.