Nassfeld – něco pro zimní i letní dovolenou

Jak jsem mohl denně pozorovat, je toto korutanské lyžařské středisko v Česku hodně známé a hojně Čechy navštěvované. Není divu, není to zas až tak daleko a návštěva stojí za to. Pokusím se těm, kdo tam ještě nebyli, ale hledají místo na svou příští zimní dovolenou (nebo letošní jarní) uvést několik rozhodujících bodů, proč by se pro Nassfeld mohli rozhodnout.

20180122_140928

  • Krásná příroda láká nejen v zimě, ale i v létě. Byl jsem překvapený, když mi česká číšnice Michaela řekla, že hotel Gartnerkofel má stejně plno v létě jako v zimě – to nebývá v takových střediscích obvyklé, protože žijí především ze zimní turistiky. Ale Nassfeld má skvělou polohu na hranici s Itálií (Passo Pramolo), leží v nadmořské výšce 1500 metrů nad mořem, což mu zabezpečuje stabilní sněhovou situaci po celou zimu, ale je i skvělým východiskem pro výstup na tři majestátní vrcholy, které se okolo něho tyčí, na Gartnerkofel, Rosskofel (Monte Cavallo)  a Trogkofel (Creta di Aips). Čili hory, jezera a do Villachu či do Tarvisia to taky není daleko.
  • V zimní sezóně je tu v provozu 40 vleků, z toho tři gondoly a 9 sedaček, nejdelší z gondol je Mileniumexpres, který jezdí až z Tröpolachu z nadmořské výšky 610 m.n.m, tady můžete mít na konci sezóny problém se sněhem. Ne vždy se podaří udržet sjezdovku číslo 80 „Carnia“ v provozu až do velikonoc. Což je škoda, zejména dolní strmý úsek, stojí zato. Tato gondola má vcelku délku 6000 metrů, celá sjezdovka pak víc než 7,5 kilometru. Nenechte se tím číslem 80 iritovat, ve skutečnosti je zde „jen“ 41 sjezdovek, výhoda je ale v rozloze střediska. Je tak velké, že se můžete pohybovat v určitých sektorech, (0-10, po 70 – 79) ovšem čísla začínající jedničkou nebo trojkou chybí, zřejmě se bude ještě dál rozbudovávat nebo se původní záměr nepodařilo beze zbytku realizovat.  Ale i tak to stojí za to. Můžete – a měli byste – měnit sjezdovky podle pohybu slunce na obloze. Některé z nich jsou totiž vždy na sluníčku, jiné ve stínu. Na ráno můžu doporučit sjezdovky s první číslicí 2 nebo 4 tedy okolo sedaček Madritschenbahn a Tröglbahn, nebo o jedno údolí dál čísla 6 a 7 u Rudniksattelbahn nebo Trogkofelbahn, potom je ale dobré se přesunout na čísla 5 okolo Sonleitnbahn nebo vzít přímo onu Carniu číslo 80 do údolí. Mileniumexpres je rozdělen na tři části, je možné vystoupit na každé z mezistanic. U té spodní se to i vyplatí, protože k údolní stanici je skvělá strmá a široká sjezdovka, na střední prosím i přes lákavou horskou chatu Tressdorfer Alm nevystupovat, zde je jen středisko pro začátečníky. A odpoledne, když už tyto sjezdovky buď změknou (jaro) nebo zledovatí (zima) je možné se přesunout Gartnerkofelbahnem na opačnou stranu, kde svítí slunce až odpoledne a díky skutečnosti, že zde byly sjezdovky celé dopoledne ve stínu, mají kvalitní sníh až do pozdního odpoledne.
  • 20180122_120150
  • V letní sezóně je možné zdolat všechny tři „Kofely“ tedy monumentální kopce nad střediskem, přičemž je možné použít i sedačky, aby se člověk dostal k cíli blíž. Většina ubytovatelů nabízí Nassfeld Card, která umožňuje vedle řady dalších výhod i bezplatné používání sedaček. Gartnerkofel a Rosskofel jsou poměrně snadnými výstupy, Trogkofel je označen jako těžký, musí se zde i trochu šplhat na jištěných skalních výstupech. Ale samozřejmě jsou zde i Ferraty pro ty, kdo něco takového milují. Ty jsou hlavně na kopci Winkelturm, ale i na všech třech „Kofelech“.
  • Rozbudovaná infrastruktura včetně letního koupání na Pressegersee, ale se spoustou hotelů a horských chat na pěkných slunečných místech. Ať už je to Rudnikalm s celoročním provozem (samoobsluha), Plattnerś Einkehr nebo Jokl´s Hütte, existuje i chata „U Slováka“ se zelňačkou a Pilsnerem Urquel. Ta je u spodní části sjezdovky číslo padesát, pokud se chcete najíst tady, je třeba si pospíšit, poměrně brzy tady zapadá slunce – v zimních měsících už okolo jedné odpoledne. Úžasná místa s výhledem jsou především okolo horní stanice lanovky Gartnerkofelbahn s Photopointem a barem Berghex a pak od horní stanice sedačky FIS-Bahn, odkud vidíte celý Nassfeld jako na dlani.
  • 20180122_141323

V samotném centru Nassfeld-Sonnenalpe je pak množství hotelů. Wulfenia, Falkensteiner-Sonnenalpe s obrovským wellnes s vnitřním i zevním bazénem, všemi druhy sauny a vířivkou (pozor při objednávání přes internet – Falkensteiner má i jeden hotel dole v Tröpolachu, tady může v jarních měsících chybět sníh, i když Milenium Expres jezdí celý rok) nebo Gartnerkofel. Co v tomto posledně jmenovaném hotelu jeho majitel Wallner vystavěl, je přímo neuvěřitelné. Pokud jedete na dovolenou s dětmi a nemáte příliš hluboko do kapsy, pak se pobyt v tomto hotelu opravdu vyplatí. V zimě i v létě. Na šesti poschodích je vybudovaný pravý ráj pro děti, které zde můžete každý den odevzdat, a určitě se tu nebudou nudit. Jedno poschodí je jako normální mateřská školka, na jiném je dětská sauna, bazén, na jiném zase Casa Crawallo, jejíž název už sugeruje, oč zde jde. Děti se tu můžou opravdu vyřádit do sytosti, jsou zde nejrůznější dobrodružné prolézačky a prostory pro šplhání a dokonce i cvičná stěna. Vše s instruktory a pečovatelkami. Aby se děti nenudily, organizuje pro ně pan Wallner jednou týdně dokonce i kouzelníka. Přiznám se, že jsem něco takového ještě nikde neviděl, jen tento dětský „koutek“ prý stál hoteliéra 10 milionů Euro. Pro ty, kdo hledají něco levnějšího, jsou zde samozřejmě i apartmány buď v Almhotelu Kärtnen, přímo na sjezdovce číslo 4 (ale dostupný autem), nebo u dolní stanice Madritscherbahn pensiony Sölle. A konečně, kdo chce bydlet v českém hotelu, pak existuje „Ski and Bike Nassfeld apartements“  inženýra Bouši  v Obervellachu mezi Presseggersee a Hermagorem s vlastní lyžařskou školou. K Mileniuexpres je to odtud pár kilometrů autem.

  • Korutanská kuchyně stojí taky za to, je hodně podobná slovenské. Nezapře, že Korutanci jsou v podstatě germanizovaní Slované (ale prosím, žádnému Korutanci to neříkejte, pokud si z něj nechcete udělat smrtelného nepřítele). Noky a pirohy s nejrůznější náplní (korutansky se pirohy jmenují „Nudel“), ale samozřejmě i milovníci masa si nepřijdou zkrátka. A není třeba zapomenout, že Nassfeld je přímo na hranici s Itálií, takže cudou spokojeni i milovníci pizzy a italské kuchyně.  Ostatně jak Gatnerkofel tak Falkensteiner se v kvalitě jídla doslova předhánějí, těžko říct, kde se jí lépe, možná je to i tím, že mají vedle italských a maďarských i české kuchaře. Jediné, co mě iritovalo, byla skutečnost, že si zde bezmála monopolní postavení zabezpečil pivovar Göser z Leobenu a tohle pivo, které chutná jako alkoholická voda – tedy vlastně nijak, opravdu nemusím. Ale u Plattnera mají i Putinghamer z Grazu, který je podstatně pitnější a pak je tu samozřejmě i ona chata „U Slováka“ s Pilsnerem.
  • Nezapomeňme na počasí. Může to být tím, že mám prostě štěstí, ale v Nassfeldu jsem byl už třikrát a nezažil jsem tu ani jeden zamračený den nebo den, kdy by sněžilo. Středisko má údajně největší počet slunečných hodin v Rakousku, které jsou pečlivě počítány u restaurace Kofelalm-Madritscher Cafe-Bar Panorama nad slunečními hodinami. Jak to místo přišlo ke svému jménu Nassfeld, čili „Mokré pole“ mi zůstává stále ještě záhadou.
  • A konečně ceny lyžařských lístků. Zatímco se už prakticky všude v Rakousku ceny denních lístků přehouply přes magickou hranici 50 Euro, v Nassfeldu se ještě pořád dá lyžovat za 47 Euro za den a lístek do 13 hodin, což v březnu úplně stačí, pak stojí 41 Euro.
  • 20180121_110819

 

Takže pod ještě hledáte destinaci, kde byste chtěli prožít pár pěkných chvil, podívejte se na nassfeldské nabídky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *