Problém střetu kultur ve zdravotnictví

Jednou vám nervy prostě povolí. Jednou, dvakrát to zkousnete, ale pak si řeknete, proč vlastně?

Nechci vypadat jako rasista a myslím, že jsem to svými články, ale nejen nimi dostatečně dokázal. Mezi mými přáteli je celá řada Iránců. Jsem pro to, aby se pomáhalo lidem, kteří to opravdu potřebují. Ale těm, kteří za to dokážou říci „děkuji.“ A kteří jsou ochotni se chovat podle zažitých pravidel. Prostě, abych to řekl egoisticky, kteří neruší mé kruhy. Máme v práci stresu víc než dost, nevíme, kam dřív skočit. A teď se objevila nová skupina lidí, kteří znamenají obrovskou přídatnou zátěž jak organizační, tak i psychickou.

Orientálci.

Teď nehovořím ani o Arabech, ani o muslimech. Jsou to prostě lidé z předního a středníhoo východu, kteří mají zcela odlišnou mentalitu, zcela odlišnou představu o tom, na co mají nárok a co jim jsme schopni nabídnout. A zcela jiné chování při vyšetřeních, než na jaké jsme zvyklí a nastavení.

Jsou samozřejmě výjimky víc než čestné. Zažil jsem Syřanku, která při koloskopii (endoskopické vyšetření tlustého střeva), kterou vlastně ani nepotřebovala (ale neuměla se domluvit s obvodním lékařem a proto ji tento k vyšetření poslal, přestože ji měla před rokem v Sýrii) a která celá opradu těžké vyšetření přečkala bez toho, že by jednou zanaříkala. Vyšetřoval jsem mého Iránského kolegu, který byl tak zdvořilý a trpělivý, že se do něj okamžitě zamilovaly všechny sestřičky z endoskopie a žádaly, aby k nám okamžitě přišel pracovat. Nic na světě není černé a bílé, nic není 100 procent proti nule. Jenže případy, které mě dohánějí na pokraj zoufalství, se množí a množí.

Říkali jsme tomu dříve „Morbus Balkán“, teď je to „Morbus Orient“. Ten je mnohem horší.

Gruzínec, tedy křesťan a Indoevropan – to abych znova zdůraznil, že se nejedná ani o rasu, ani o náboženství –  byl prvním, kdo mě přivedl na hranu šílenství. Má Crohnovu chorobu, je tedy opravdu vážně nemocný a potřebuje pomoc. Ale abych mu jen pro rektální vyšetření musel píchnout 130 miligramů Propofolu (normální dávka pro celou koloskopii se pohybuje mezi 30 a 50 miligramů – on potřeboval na celé vyšetření 350 miligramů!), to je už přece jen příliš. Jinak se mu ale prst do konečníku prostě zavést nedal. Ječel, jako by ho napichovali na rožeň, tloukl okolo sebe, kopal a snažil se utéct z lehátka.

Minulý pátek přišla na vyšetření mladá žena, podle jména zřejmě Iránka. Problém byl už v tom, že neuměla ani slovo německy či anglicky, informovaný souhlas se musel získat s pomocí tlumočníka, kterého zaplatila samozřejmě nemocnice (350 Euro). Ale dobrá, když je to potřebné, proč ne?  Měla těžkou chudokrevnost, vyšetření žaludku je tedy opravdu potřebné. Normálně stačí na poklidné provedení gastroskopie 2,5 až 5 miligramů Midazolamu. Někteří rakouští pacienti dokonce injekci odmítají, protože přijeli autem a chtějí jím zase odjet domů, nebo jen proto, že je nějaký šlauch v hrdle nedokáže rozházet. Protože jsem viděl v očích pacientky už při vstupu do vyšetřovací místnosti panickou hrůzu, píchl jsem hned 5 miligramů. Ovšem intubace, tedy zavedení gastroskopu do žaludku, nepřipadalo v úvahu. Bránila se zuby nehty. Přidal jsem jí tedy k tomu až 50 miligramů Propofolu. Poté se podařilo zavést gastroskop až do dvanáctníku. Právě ve chvíli, kdy jsem chtěl odebrat vzorek tkáně, se ale náhle probrala, začala okolo sebe mlátit rukama, kopat, pak uchopila přístroj a vytrhla si ho úst – chválabohu, že jsem ještě nekousl kleštičkami do sliznice, mohla z toho být i smrtelná komplikace. Prostě vyšetření nemožné, snad jen v narkóze s anesteziologem, jak jsem napsal lékaři, který tuto ženu na vyšetření poslal.

Jen o den později dorazil v noci do ambulance mladý Syřan. Mluvil lámaně německy, což jsem mu ihned připočetl k dobru. Stěžoval si na nesnesitelné bolesti břicha. Nechal si břicho prohmatat, dokonce akceptoval i ultrazvuk, i když tady už protestoval, že gel, který se při vyšetření používá, je příliš studený. Ale odebrat krev? Nemožné! V okamžiku, kdy mu ji sestra Gerda chtěla odebrat, zahnal se po ní a chtěl ji bít. Když jsme mu v tom zabránili, zuřil a stále vykřikoval, že ho bolí břicho a ne paže, takže proč ho chceme píchat do té paže? Že ke stanovení diagnózy potřebujeme krev, mu nebylo možné vysvětlit. Od ženy, tedy sestry Gerdy, pak vůbec nebyl ochoten cokoliv akceptovat. Když jsme mu kanylu konečně společným úsilím zavedli a krev odebrali, vytrhl si ji, hodil nám ji pod nohy na zem a utekl z ambulance. Výsledky krevních testů ukázaly, že měl těžký zánět slinivky břišní. Ale jak jsme ho měli najít? Ovšem pokud na chorobu umře (což je u této choroby naprosto dobře možné), neseme samozřejmě zodpovědnost za to, že jsme ho neadekvátně léčili (tedy vlastně neléčili) nebo že jsme mu nedokázali „na jeho intelektuální úrovni“ vysvětlit závažnost jeho choroby. Jak jsme to ale měli udělat?

Takových případů je stále víc a víc. Jestliže minulý rok byli příchozí skromní a vděční, letos se karta obrací. Chovají se jako doma (rozuměj u nich doma) a navíc jsou frustrovaní a tím pádem agresivní. Ano, naše společnosti jim neposkytla dům, práci a školu, jak jim slibovali pašeráci. V jejich očích ale nejsou na vině oni pašeráci, ale my.

A k tomu přichází i jejich mentalita, panický strach z jakékoliv i nejmenší bolesti a chybění jakéhokoliv ovládání emocí. Pamatuji si, jak jsem před několika lety vyšetřoval jednu vzdělanou ženu z Orientu. Měla vysokoškolský diplom, mluvila velmi dobře německy, byla hudebně vzdělaná, nesmírně příjemná žena. Dokud neucítila v krku gastroskop – a to přesto že dostala dvojitou dávku sedativa. Pak začalo peklo, drželi ji dva chlapi, než se podařilo vyšetření provést. Zpocení jsme byli všichni, tedy kromě ní. My na křik, kopání a plivání při vyšetření prostě nejsme zvyklí, navíc máme právní normy zřejmě mnohem přísněji nastavené, než je tomu v jejich domovinách a jsme povinni chránit jejich život za jakýchkoliv okolností. K tomu přistupuje problém komunikace.

A také, že nejsou schopni pochopit náš zdravotní systém. K obvodnímu lékaři v obci, kde žijí ani nejdou. Možná ani nevědí, že tam nějaký je. Jakmile mají sebemenší zdravotní problém, utíkají do zařízení, které je snadno nalezitelné – do nemocniční ambulance.

Chápu, že Afgánec, který má čtyřicet a méně let, vyrostl jen ve stavu občanské války, nic jiného než válku nezažil a jeho nastavení je takové, že co nezíská násilím, nedostane vůbec. Ovšem v Evropě to je nepřijatelný fenomén. Jak mu ale vysvětlit, že se musí změnit? A je takové změny vůbec schopen?

Samozřejmě, jak jsem řekl, nelze paušalizovat. Jenže podobné problémy při zdravotním zabezpečení dělá velká část z nich. Příliš velká, než aby se nad tím dalo mávnout rukou.A samozřejmě si neuvědomují, že svým chováním ohrožují náš způsob života, ohrožují demokracii a svobodu. Protože každý takový výstup nahání nové a nové voliče populistům a pravicovým radikálům (což je u nás vlastně totéž), kteří mají jen jeden cíl – odbourání demokracie a nastolení vlády typu Putina či Erdogana (Orbána, Kaczynského, doplňte podle libosti) – čili diktaturu. Samozřejmě, že taková vláda postihne i ony uprchlíky a to i ty, kteří jsou v tom nevinně.  Ale nejvíc postihne nás, lidi, kteří chtějí mít svobodu, chtějí si být jisti životem, majetkem a svobodou projevu, protože to je právě to, co nám demokracie zajišťuje. Nic víc ale ani nic míň. To vše je díky těmto lidem v ohrožení. Samozřejmě že to nechápou a ani chápat nemohou. Můžu jen apelovat na jejich krajany, kteří jsou jiní a kteří se adaptovat chtějí. Vysvětlete to těmto kulturně cizím elementům, že pokud se nezmění, doplatí na to.  Ale bohužel nejen oni! Doplatíme na to všichni.

Comments: 2

  1. MUDr. Jan Smékal 20.11.2016 at 18.10 Reply

    Ahoj Tondo,
    jako každoročně si pod stromeček nadělujeme Tvé knihy a tak jsem zabrousil i na Tvůj blok. Článek výše v nás vyvolal další vrstvu stresu a smutku, který zažíváme již druhým rokem po invazi “opuchlíků” , jak je nazývá dcerka od sestřičky. Vidíme, že jsi dospěl k poznání , že není možné použít demokracii a svobodu , kterou jsme získali letitým vývojem k pomoci těmto “potřebným “. My v Čechách a na Moravě jsme trochu jinak nastaveni ,než v liberálním Rakousku . Je to jen pár kilometrů, ale tyto problémy u nás nejsou. Tito lidé jsou u nás uzavřeni do hlídaných objektů za ostnatým drátem a jestliže odmítají lékařské zákroky, tak je v tomu nikdo nenutí. Myslíme, že neneseš takovou právní zodpovědnost za to , že poskytneš lékařskou péči proti vůli pacienta. Nenazýváme Orbána, Kaczynského populisty a pravicovými radikály , protože chápeme, že naše a jejich kultura je zcela neslučitelná. V podstatě chápeme jejich tlak na Evropu jen jako útěk do ráje, kde je vše samozřejmostí . Jsme pro radikální pomoc těm, kteří jsou postiženi válkou , ale v místě jejích území. Víme od známých , že i v Sýrii jsou území, která nejsou postižena válkou vůbec, o jiných zemích nemá cenu ani mluvit.
    Zajímavé jsou Tvé úvahy o rozdělení společnosti na intelektuální elitu a ostatní demokracii “zneužívající ” narůstající většinu. Je to problém určitě celosvětový a je to obrázek toho , že demokracie bez přívlastků má slabiny a je nedokonalá. Je to snad vlastnost člověka jako biologického druhu? Nebo najdeš v historii , kterou tak obdivuhodně ovládáš, vzorec k takovému chování ?
    Stále více vzpomínáme na krásné studijní roky v Olomouci. . Honza a Lída Smékalovi

    • A.P. 20.11.2016 at 18.33 Reply

      Ahojte Smékalovci!
      Jsem rád, že jsme se aspoň takovým způsobem zkontaktovali – v Olomouci jsem nebyl už celé roky a mrzí mě to.
      Dovolím si jen jednu korekturu, oni naši azylanti tu lékařskou péči vyžadují, jen ji pak netolerují. Ale jak jsem psal, zdaleko to nejsou všichni, ale je jich prostě příliš.
      Abychom si rozuměli a já jsem to napsal v posledním odstavci mého příspěvku. Mně běhá mráz po zádech spíš z toho, že se k moci dostávají lidé jako Orbán, Kacznynsky a zřejmě brzy i u nás Hofer. Oni se sice dostanou k moci díky hlásání ochrany “svého” lidu před uprchlíky, když se k moci dostanou, obrátí se napřed proti demokratům, proti společenským elitám. Nejzřejmější je tento vývoj v současnosti v Turecku, ale v podstatě žádný diktátor nesnáší vzdělané lidi a chce jen manipulovatelnou masu. Samozřejmě vedlejším efektem je možná vlna násilí – tak jak se někteří primitivové v Británii cítí být brexitem potvrzeni ve svém mínění a pronásledují a zabíjejí Poláky, musím i já počítat s tím, že až vyhraje Hofer a Strache budu konfrontován jako lékař s cizím přizvukem s agresivitou “místních” ne právě osvícených, ale o to víc hrdých na to, že teď vládnou “jejich” lidé. Každý člověk se chce cítit lepší než ti ostatní nebo aspoň lepší než někteří, všichni tito populisté probouzejí v lidech právě jejich temné stránky.
      Co se týká onoho odcizení elit od zbytku populace je to jen důsledek nesmyslného “volného” kapitalismu devatenáctého století, který se od roku 1990 provozuje – výraz egoistické společnosti. Ten zbytek bylo nutné zainteresovat na vývoji, dát jim “obolus” a pocit, že nejsou bez šancí. Že z vývoje taky profitují, jak tomu bylo v šedesátých až osmdesátých letech. To volný trh nedokáže – je orientován jen na okamžitý zisk a politický dopad svého chování není schopen domýšlet. O tom jsem ostatně už taky psal. Jak napsal Tomáš Sedláček “morálka byla po čtyři tisíce let nedílnou součástí ekonomiky. Mainstream ekonomové ale ekonomii zredukovali na matematiku – dlouhodobě vede takový vývoj do záhuby.” A ta se právě teď neodvolatelně blíží. Co zaseli pánové jako Klaus (který podporuje v rakouských volbách Hofera, i když tento žádá zrušení Benešových dekretů a vytvoření Velkého Německa!!!) sklidíme bohužel všichni.
      Ale hlavu nahoru, lidstvo to vždycky nějak přečká a snad i my s ním.
      Zdravím do Olomouce. Tonda

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *