Je to už nějaký čas, bylo to ještě vloni, když pan prezident Zeman vyčítal knížeti Schwarzenberkovi, že používá příliš často slovo „hovno“. Nehodlám v tomto příspěvku hodnotit, jak se liší slovník těchto pánů a zda je tento rozdíl jen marginální či zásadní, dovolím si jen osvětlit pozadí této knížecí slabosti. Pokud totiž člověk používá dva jazyky prakticky paralelně, stává se velmi často, že přeloží nějakou frázi doslovně a ne v pravém významu slova. To jsem poprvé naplno pochopil, když mi manželka jednou při odchodu z domu řekla, že „je už tak daleko“ v originále „Ich bin schon so weit“. Ve skutečnosti to znamenalo, že už byla připravená a oblečená a mohla tedy jít, čili správný překlad by byl „už jsem připravená, nebo „už jsem hotová“.

A to se zřejmě stává i našemu panu knížeti.

V Rakousku se používá slovo „Scheiße“ tedy „hovno“ skutečně neproporcionálně často. Je to tím, že Rakušanům chybí krásné české „do prdele“ s oním nádherným na jazyku rezonujícím „r“, které oni ani nedokážou vyslovit. Jejich hrdelní „r“ nemůže našemu konkurovat a proto by si ani nádheru naší nadávky neužili. (Už jsem popisoval nadšení mé instruktorky italštiny, když jsem jako jediný z kursu dokázal vyslovit „r“ podle jejích představ.) Když své „do prdele“ použiji během vizity, kývou Rakušáci hlavou, že rozumí, i když samozřejmě nerozumí, ale možná se jim toto naše jadrné zaklení líbí.

Čili slovo „Scheiße“ se v němčině používá jako nedokonalá náhražka našeho „do prdele“. (ostatně slovenské „do riti“ má taky něco do sebe).  Přitom ostřejší český výraz (Slováci jsou v tomto případě totožní)  „do p…i“ v němčině samozřejmě vůbec nemá ekvivalent. Pro mužské i ženské pohlavní orgány totiž Němci ani Rakušáci nemají žádné šťavnaté výrazy lidové mluvy (nebo možná mají, ale v každém údolí jiné a proto se nevžily) a používají suše výrazy latinské, tedy penis a vagina, pro nadávání tedy naprosto nepoužitelné.  Samozřejmě má němčina i výrazy jadrnější, tedy „Schwanz“ čili ocas pro penis a „Muschi“ pro ženský pohlavní orgán, zásadně jimi ale neoznačuje jiné osoby, a nepoužívá je tedy při nadávání. Jako nadávku dokážou používat v podstatě jediné slovo „Arschloch“, v překladu „Díra do prdele“. Když proti tomu postavíme možnosti češtiny, za poslední desetiletí ještě obohacené o výrazy převzaté z bratrské slovenštiny, porážíme Němce i Rakušany vysoko na body.

Jestliže tedy Rakušané používají pro výrazy „ je to na hovno“ a „je to v prdeli“ stejný výraz „es ist Scheiße“ logicky se frekvence tohoto slova zdvojnásobí. Tolik k prohřeškům bývalého českého ministra zahraničních věcí a prezidentského kandidáta.

Rakušané ovšem neumí být ani „v prdeli“, kam my se dostáváme z nejrůznějších důvodů a poměrně často, ostatně naše ekonomika i politika se tam nacházejí už dlouho a ani se nijak zvlášť nesnaží najít cestu ven. Rakušané si tak hluboko vůbec netroufají, používají místo toho „am arsch“ tedy „na prdeli“. Abych pravdu řekl, nejsem s touto německou variantou spokojen. Nevystihuje pravou podstatu věci, zejména, když mi při kolonoskopii začne krvácet rána po odstraněném polypu. Tady je česká varianta skutečně mnohem více na místě.

V jiném bodě jsou Němci až příliš radikální. Naše „polib mi prdel“, což se dá ještě snést bez toho, aby člověka natáhlo na zvracení, nahrazují „leck mich am arsch“, čili lízej mě na prdeli, česky používáme spíše variantu „vyliž mi prdel“, což je mnohem nechutnější než český polibek. Němci dokonce vědí, kdo tento nechutný výraz použil jako první.  Autorem německé varianty má být legendární vůdce selských povstalců ze selské války v roce 1525 Götz von Berlichingen, který si tím zasloužil dokonce zpracování svých životních osudů od velkého Goetha. Loupežný rytíř Götz byl ovšem svou nekonvenčností znám a jeho doba si na estetiku příliš nepotrpěla.

Co se týká označení lidí, které nemáme rádi a lezou nám na nervy, je čeština nepoměrně vynalézavější a já skutečně už 20 let trpím chudobou německých výrazů.

Už jen člověka s omezeným intelektem může čeština označovat celou medicínskou terminologií jako „debila“, imbecila“ či „idiota“. (medicínsky to znamená člověka s IQ 60-80, 60-40 a pod 40 bodů).

Němčina zní pouze slovo „idiot“ eventuálně „vollidiot“ tedy úplný idiot, jakoby idiot mohl být i neúplný. Tady má tedy jazyk našich sousedů značné deficity.

Místo našeho „lumpa, hňupa, grázla, gaunera, hajzla, atd. (pro úplnost českého slovníku si dovoluji odkázat na knihu „devatero pohádek“ od Karla Čapka, konkrétně na „Druhou loupežnickou pohádku“, kde jsou všechna označení neoblíbených osob, jimiž čeština disponuje, seřazena v abecedním pořádku na dvou stranách textu) se Němci zmůžou s bídou tak na slovo „Schurke“, které mi připadá hodně staromódní a jak sami určitě cítíte, chybí mu jakákoliv šťáva. Eventuálně rozumí ještě, co je to „gauner“. Je to prostě bída.

O něco romantičtěji vyzní slovo „Scheißkerl“ čili v otrockém překladu „hovnohoch“ zřejmě nejblíže tomuto výrazu bude „zasranec“. Ale jak vidno, Němci ani Rakušáci si bez oné „Scheiße“ prostě neporadí.

Samozřejmě budu rád, pokud se na dané téma rozvine debata, která by mé jazykové znalosti rozšířila, člověk nikdy neví, co a kdy bude potřebovat. V časech jako jsou ty dnešní, je třeba být vyzbrojen.

7 comments on “Malý česko rakouský slovník nekonvenčních výrazů.”

  1. Milý pane doktore, moc hezky jsem se Vaším článkem pobavila. Vzhledem k dlouhodobému pobytu v zahraničí a používání různých jazyků jsem se nad touto tematikou taky zamýšlela. Bohužel, německy se umím zeptat akorát na vlak z Prahy nebo co to stojí, pár nadávek znám snad ze Svejka.Proto nemohu v tomto směru diskusi nijak obohatit.
    Ona ta srovnání jsou vůbec zajímavá, nejenom pokud jde o nadávky, ale třeba i lichotky.
    Oblíbenou českou “kočku”, “kost” “buchtu” či “frajera” by asi v překladu leckde nepochopili.
    V Mexiku se pro pěknou holku používá slovo “pollita, což je mladá slepička. Polla je ovšem také pánský orgán, nikoliv však nadávka. V Kolumbii se zase mladé sexy ženy označují jako “mamacita”-maminečka, což by u nás asi mladé bezdětné ženě nepolichotilo. Skoro to zavání incestem.Naši “krávu” by také leckde nepochopili a doslechla jsem se, že ve Švýcarsku to je, nebo alespoň mezi venkovany byla spíše lichotka. Proč ne, kráva je užitečné zvíře s krásnýma očima. Jedna známá se ovšem moc nezavděčila svému arab. příteli, když mu po svém zvyku z předchozích vztahů měla stále tendenci říkat “pejsánku”.
    Chudák je ovšem prase, které si berou do úst i ti, kteří jeho maso tradičně s nadšením konzumují. Tak moc děkuji za článek, který mě v tom pošmurném sobotním ránu úsměvně naladil.

    • Díky za obohacení diskuse, příjemně jsem se poučil. Otázka – žila jste v Jižní Americe nebo tam ještě žijete?

  2. A ještě jednou neodolám, pane doktore, a když už jsem na těchto stránkách, napíšu o věci se kterou bych se s Vámi chtěla podělit.
    Velmi jsem si vychutnala mj. Vaše články o Habsburské monarchii a známých i pro mne ještě neznámých členech této dynastie..
    Včera jsem na internetu našla hraný dokument CT o Karlu Sabinovi. Dokument k němu nebyl nijak milosrdný, vycházel zřejmě s doložených skutečností a zamýšlel se nad důvody, proč se stal konfidentem. No ono osm let vězení a následná bída a nemožnost publikovat jistě sehrál svou roli, omluvit ho však lze pouze částečně. Film ovšem uznává i zásluhy Sabiny o českou kulturu a zajímavou literární tvorbu. Mě ale na celém dokumentu nejvíce zaujalo to, že když byl Sabina odhalen a donucen opustit Prahu, poškození literáti dost pochopitelně nedodrželi slib a brzy o jeho udavačství informovali v novinách včetně odpudivých karikatur. Možná jsem to špatně pochopila, ale jednalo se o tisk legální, tedy podléhající cenzuře. Jak mohla vyjít informace, že jistá osoba udávala “živly” se sklony tropit nekalou činnost proti Rakousku a pomáhala tím vlastně vládě své země?. Těžko si dovedu představit, že by za války vyšel článek o udavačích gestapa nebo později o donašecích STB. To podobnému článku nemohla tehdejší cenzura zabránit? Nebo nechtěla? Co se tedy ve stařičkem mocnářství smělo a co ne ? Moc děkuji za Váš případný názor. Jana L

    • O Karlu Sabinovi jsem četl knihu Maxe Broda “Die verkaufte Braut” s podtitulkem “”Der abenteuerlich Lebensromon des Texdichters Karel Sabina”. Nevím, zda ta kniha vyšla i v češtině, ale Max Brod se zabývá stejnou otázkou kterou si kladete i vy. Jak to, že rakouská tajná policie nechránila svého konfidenta? Rakouský tisk byl totiž opravdu cenzurovaný, ale jen co se týká článků proti panovníkovi a monarchii, nějaký Sabina byl censuře zřemě úplně ukradený. Zřejmě nebyla jeho spolupráce natolik efektivní, aby stál státním orgánům za ochranu. A tak ho nechali zlikvidovat skupinou českých spisovatelů, kteří nedodrželi slovo, které Sabinovi dali, že když se stáhne z veřejného života, budou o jeho spolupráci s policií mlčet. Nemlčeli, české charaktery mají prostě své slabosti.Oficiální Rakousko přihlíželo a mnulo si ruce, že jeden z úhlavních nepřítel monarchie hyne.

  3. V dětství jsem žila s rodiči na Kubě, Mexiku a Ekvádoru, později jsme s manzelem projeli Peru, Bolivii a kousek Brazílie. Byl to pravý ráj pro milovníky předkolumbovských kultur, památek a muzeí. Váš článek o Maximiliánovi mi připomněl dávnou návštěvu Querétara, kde mi tatínek u jeho portrétu vyprávěl, jak šel hrdinně před popravčí četu. Tehdy už Maximiliána nebrali jako nepřítele mexické nezávislosti , stal se romantickou atrakcí pro turisty.
    Moc děkuji za vysvětlení k Sabinovi. On se vůbec pohled na Rakousko-Uhersko mění, občas někdo v solidním článku poukáže na to, že ne vše bylo tak, jak se učilo ve škole a psalo ve vlastenecky laděných románech. Když nahlédnu na spory mezi historiky ve Španělsku tak vidím, že náš národ není jediný, který se snaží dodat si důležitosti určitými interpretacemi historie ve svůj prospěch a neváhá “vyhrabat” i nějaké ty Rukopisy.
    J.L.

  4. Taky ještě Rakušáci používají Fotze, což je celkem oblíbené slovíčko našeho pana prezidenta, tedy k…a 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.