Takže máme po volbách. Dopadlo to v podstatě tak, jak se dalo čekat. Vlastně bych měl mít škodolibou radost, protože se – zase jednou – potvrdily mé předpovědi a ukázalo se, že se nejednalo o můj vrozený pesimismus, jak mi předhazuje má žena, ale jen o realistický odhad situace. Stejně tak, jako když jsem kdysi v létě roku 1991 předpověděl v městské radě v Popradu rozpad československé federace na 1. leden 1993. Ostatně – jak víme – optimista se od pesimisty odlišuje jen nedostatkem informací.
Vládnoucí koalice sociálních demokratů a lidovců ztratila v celém Rakousku, nikde ale ne tak hodně jako ve Štýrsku. Zatímco v Rakousku udrželi červení nebo černí v jednotlivých zemích těsnou většinu, Štýrsko zmodralo – zde vyhráli svobodní se svým lídrem Heinzem-Christianem Strachem. Jak už jsem psal, jeho dědeček se opravdu jmenoval Strach a pocházel z Liberce, Hanz Christian se sice poněmčil a píše se Strache, přesto zůstává věrný heslu, že nomen est omen. Ve Štýrsku získal 25,10 procenta hlasů a je nejsilnější stranou. Jen o chlup mu uteklo hlavní město země Graz čili Štýrský Hradec, kde mu vítězství vzali jen o pár hlasů a to jen díky volebním kartám zelení.
Předsedové poražených stran Franz Voves (sociální demokrat) a Hermann Schützenhofer (lidovec) interpretují svou porážku skutečně kuriózně. Oni prý udělali všechno správně, oni začali reformu státní správy a zdravotnictví, začali opravdu šetřit a byli přitom úspěšní, ale protože selhala centrální vláda ve Vídni, ztratili paradoxně hlasy, které by jim lidé jinak dali. Oči se před pravdou dají zavírat skutečně na spoustu způsobů. Vůbec je neoslovilo, že v žádné jiné spolkové zem i neztratily tyto dvě strany tolik hlasů jako právě ve Štýrsku.
Ono totiž není rozhodující, zda člověk dělá reformu, ale JAK JI DĚLÁ! A v tom byli naši reformátoři opravdu naprosto nekompetentní. Reformy dělané od zeleného stolu bez komunikace s lidmi nemůžou zůstat bez trestu. Parádním příkladem bylo právě zavření našeho oddělení v tradičně černém (lidoveckém) okrese Murau. Paní landesrätin se nenamáhala ani jednou přijít skutečně do nemocnice a podívat se, co to vlastně zavírá. Asi se bála, že by to pak neudělala. Když jí chtěl ředitel nemocnice předložit bilanci výkonů oddělení, řekla, že ji to nezajímá. Když se jí zeptali, jaké úspory si od tohoto zavření očekává, odpověděla, že finanční kalkulace nebyly součástí reformy. Dá se reformovat ještě nekompentněji? Důvod mi vysvětlil jeden černý (tedy lidovecký) politik. Pravil, že oddělení se právě v Murau zavírá proto, že tam „budou lidi volit černé, i kdyby jim politici srali na hlavu“ (konec citátu). Spletl se. Okres Murau zmodral, Strache zde získal většinu hlasů.
V nemocici ve Wagně (okres Leibnitz) zavřeli porodnici. Dobrá, možná opravdu bylo třeba počet porodnic při klesajících počtech porodů redukovat. Jenže zavřeli porodnici právě v centru oblasti a přesunuli ji do Deutschlandsbergu v kopcích blízko korutanské hranice. Samozřejmě že tam rodičky nejezdí. Ve své politické neuvědomělosti jedou, hned když dostanou porodní stahy, do nemocnice, která se dá pohodlně dosáhnout po dálnici – tedy do Grazu. Grazská porodnice praská ve švech, v Deutschlandsbergu si mohou točit palečky. Samozřejmě že jsou lidé patřičně naštvaní – a okres Leibnitz také zmodral. Stejně tak zavřeli porodnici ve Voitsbergu. Mám prozradit, jakou barvu má okres Voitsberg po volbách?
Ne fuze obcí, kterou zemská vláda taky prováděla a slučování okresů, ale právě nekometentně provedená zdravotní refmorma byla podle mého soudu důvodem porážky vládnoucích stran. Když lidé nenajdou svou nemocnici, obyčejně je to totiž naštve.
Skutečně pozoruhodné bylo naprosté odloučení prezentovaného mínění sdělovacími prostředky a mínění obyvatelstva. Po celou dobu všechny sdělovací prostředky od novin, přes rádio až po televizi reformu chválily a předháněly se chválou na oba reformátory Vovese a Schützenhofera. Ze štýrské ministryně pro zdravotnictví Edlinger-Ploder udělala média dokonce nejoblíběnější političku. Výsledky voleb ukázaly, že to lidé vidí úplně jinak než novináři. Jak to?
Protože sdělovací prostředky v Rakousku dostávají od státu a země dotaci. Pokud píšou loajálně s režimem, dostanou peníze, pokud ne, peníze dostat nemusí. O rozdělování těchto finančních prostředků rozhodoval ostatně po celá léta otec paní Edlinger-Ploder. Ještě nějaký komentář? Prostě politici si s novináři lhali do kapsy a byli náramně spokojení. Zdá se ale, že ani volby, jediný způsob, jak naštvané obyvatelstvo mohlo ukázat svou skutečnou náladu, jim neotevřely oči. Místo někdejší politické censury z časů komunismu existuje tedy censura finanční. Peníze vládnou stejně nelítostně a diktátorsky jako vláda jedné strany. Od jistého insidera vím, že byl vydán novinám zákaz psát cokoliv negativního o zdravotní reformě. Proto se také naše demonstrace v Murau či Scheiflingu vůbec do novin či televize nedostaly, i když je televizní kamery snímaly.
Zvítězila tedy strana svobodných. Strana, která chce vystoupit z EU, zrušit Euro, zastavit jakékoliv přistěhovalectví a vystěhovat všechny imigranty (zatím jen ty, kteří ještě nemají státní občanství). Je pravda, že svou kampaň vedli skutečně dobře, věděli, kdo je jejich cílová skupina a dokázali ji oslovit. Místo nenávistných hesel, které ovládaly jejich minulé kampaně, byla tentokrát hlavním heslem „láska k bližnímu“ přičemž ovšem v podtextu nezapomněli připomenout, že jsou pro ně bližní pouze Rakušáci. Strana, ve které se angažují potomci důstojníků SS a funkcionářů NSDAP a která vlastně jakožto následník této hitlerovské strany v poválečném Rakousku vznikla. Strana, v níž je velká část funkcionářů a poslanců právoplatně odsouzena (většinou za šíření nenávisti), ovšem k trestům podmíněným, které jim umožňují dále vykonávat své poslanecké mandáty.
Jak je možné, že strana s takovým programem dokázala ve Štýrsku vyhrát? Samozřejmě není možné podceňovat nacistické podhoubí, které bylo už ve třicátých letech v jižních rakouských provinciích velmi silné. Graz měli nacisti pod kontrolou, ještě než Hitler překročil rakouské hranice. Ale to zřejmě nebude podstatné. Nemyslím si, že by zde žilo tolik obdivovatelů (i když třeba tajných) někdejšího hitlerovského režimu. Nemyslím si ani, že 4O procent Štýřanů chce okamžitě opustit EU a Euro ( dalších 10 procent tu totiž získala strana Franka Stronacha, která chce stejně jako Strache vystupovat z EU a rušit Euro).
Podstatná byla nasranost lidí nad zpackanou bezhlavou reformou a zelení nepředstavovali při svém levicovém radikalismu (velmi vtipně těsně před volbami udělali z Mariahilfestrasse ve Vídni pěší zónu a vyvolali tak v hlavním městě neskutečný dopravní chaos) ochranou přistěhovalců bez ohledu na jejich úmysly a ochotu se integrovat, návrhy na zdražení benzínu a omezení rychlosti na cestách ze 100 na 80 kilometrů žádnou skutečnou alternativu – i když na sebe nakonec přece jen strhli vítězství v hlavním městě. Stracheho volili převážně dělníci bez vzdělání, čím bylo vzdělání nižší, tím větší zisk hlasů svobodní měli. Při průzkumu na učilištích, kde byli chlapci z velké části přistěhovaleckého původu, většinou špatně ovládající němčinu, chtěla většina volit Stracheho. Na otázku proč, odpovídali: „protože je cool.“ Možná by inteligenční test přece jen měl být před volbami použit, aby vyselektoval aspoň ty největší ignoranty. Zajímavý byl ale ještě jeden fakt, který pravděpodobně souvisí s tím, co jsem psal ve svém článku „Pozdní doba.“ Zatímco u chlapců a mužů ve věku do 30 let získal Strache až 33 procent hlasů, u žen ve stejné věkové skupině to bylo jen slabých 19 procent. Zatímco ještě Hitler profitoval z volebních preferencí u žen a stejně tak ženy vynesly do premiérského křesla Mečiara na Slovensku, dnes už taková matematika neplatí. Ženy už nevolí podle vzhledu (Strache vypadá skutečně ze všech rakouských politiků nejvíc k světu, své české předky nezapře), ale podle programů. Vzdělanost mladé ženské generace se nepoměrně zvýšila a očividně přesahuje vzdělanost jejich mužských protějšků. Zatímco mladí muži jsou líní se učit, hrají počítačové hry a spoléhají se na to, že je uživí síla jejich paží, děvčata jsou učenlivější, zvládnou většinou aspoň maturitu a uplatňují se v životě lépe než chlapci. Mají proto i méně frustrací, jsou schopné vzít svůj osud do vlastních rukou a nespoléhají se na spasitele. Nicméně ani ony nedokáží obrátit kola dějin.
Mimochodem v okrese, kde žiji, Graz-Umgebung – vyhráli taky modří. V Gössendorfu, kde žiji, získali dokonce celých 32,9 procenta. Takže bych se možná neměl tolik ukazovat na ulici a dávat si pozor na jazyk. Každý třetí mne tu nevidí rád. Nezbývá než se spolehnout na ty ostatní dva ze tří.
Rakouskem obchází strašidlo pravicového radikalismu. Jejich kompletní nástup se podařilo ještě na pět let odložit. Ale těm, kdo vidí do budoucnosti, přechází po zádech mráz. Pokud se totiž nestane opravdu něco velkého a převratného, bude se příští rakouský premiér jmenovat Hans-Christian Strache.