Odstřel premiéra Nečase za sebou táhne vlny. Zřejmě takové, s jakými iniciátoři jeho pádu vůbec nepočítali. Možná ani počítat nemohli, situace je totiž zcela nová, v české demokracii nevyzkoušená a tedy nevypočitatelná. Že se prezident Zeman pokusí převzít moc do svých rukou, je v parlamentní demokracii překvapením. V České republice ale ani v Československé první republice se to nikdy nestalo a vlastně to ani nebylo možné. Prezidenti byli od Masaryka až po Klause voleni parlamentem, byli mu tedy poplatní a měli vlastně jen reprezentativní funkce. Skutečné boje o moc a o „rozdělení koryt“ se odehrávaly od roku 1918 vždy ve snemovně a hrad mohl jen přihlížet a eventuálně komentovat. Tak to dělával Tomáš Garrique Masaryk, tak to dělal i Václav Havel.
Zeman je první prezident zvolený přímo lidem a snaží se tak vytvořit novou legitimitu svého mocenského postavení. Zřejmě je to nechtěný efekt změny ústavy. Při poslední volbě Václava Klause (ale v menším i při druhé volbe Václava Havla) se děly věci, jež Českou republiku v celém světě dikreditovaly. Právě ony špinavé kšefty a dohody okolo druhé Klausovy volby byly podnětem, aby se změnil způsob volby prezidenta. V podstatě sice nebyl nový vládce hradu vybaven nějakými novými pravomocemi, má ale možnost opírat se o ústavu a její druhý článek, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. Tak aspoň píse na svém blogu Jiří Payne. Má to hlavu a patu. Není podstatné, že Zemana volilo jen něco okolo tří milionů lidí z deseti milionů obyvatel. Ti, kdo se volby nezúčastnili, vzdali se sami a dobrovolně oné výše jmenované funkce zdroje státní moci a nemají do současného dění co mluvit. Ti, kdo volili Karla Schwarzenberga sice mají právo naříkat, jenže prohráli a demokracie se s poraženými nemazlí. V tom je stejně krutá jako diktatura. Jsou teď vydání samolibému alkoholikovi, jenž nezná hranice politického chování a a z něho se odvíjející zodpovědnost a provolává v zahraničí „Alahu akbar“ jako by byl ve vesnické hospodě, aby pobavil osazenstvo u stolu.
Zeman využil příležitost a pokusil se převzít moc. Rusnokova vláda je jeho nástrojem, prezident ne nadarmo pokukuje tak rád do Moskvy a obdivuje tamější vládce. V Rusku je prezident opravdovým vládcem, když se to kdysi pokusil ruský parlament zpochybnit, nechal jej prezident Jelcin (jenž se ve světě proslavil stejně jako nás současný prezident svou láskou k alkoholu) rozstřílet. I v České republice je prezident podle ústavy vrchním velitelem branné moci, v podstatě by mu tedy v rozstřílení parlamentu nestálo nic v cestě. Rusnok a jeho figurky by se takovému řešení na odpor nepostavily, u obyvatelstva je pak parlament stejně krajně neoblíbený a má u lidí jen minimální důvěru. Proč tedy ne?
Tak daleko to zřejmě ale nedojde, na to jsme příliš ve středu Evropy a evropská politická kultura je přece jen jiná než ruská. Zeman ostatně ani nemá odvahu říci, že Rusnok a jeho vláda jsou vládou prezidentskou. Mluví o odbornících, je zřejmé, že v pozicích ministrů chce mít ale lidi ze své strany Zemanovců, kteří to při posledních volbách nezvládli do parlamentu. Pokud budou v příštích měsících hodně vidět, mohli by to v příštích volbách napravit a stát se tak jazýčkem na vahách v budoucím parlamentu a z toho vydatně těžit (a Zeman s nimi – při troše štěstí by pak sociláním demokratům, o jejichž vítězství v příštích volbách nikdo nepochybuje mohl diktovat on a ne komunisté). Zřejmě až teď pochopila toto nebezpečí i sociální demokracie. Ta tancovala se Zemanem zamilované tanečky v představě spolupráce s „levicově orientovaným“ prezidentem po příštích volbách (zapomněla už na to, že ji Zeman od poslední prezidentské volby, kdy jej SocDem nechala stát v dešti nenávidí a že on na skutečné i zdánlivé křivdy nezapomíná?)a spekulovala jen o tom, zda vládnout v menšinové vládě a nechat se vydírat od komunistů jako tichých společníků, či přece jen zkusit slepit vládní koalici s někým, kdo by jejich politické představy víceméně akceptoval. Teď najednou procitli a pochopili, že Zeman hraje svou vlastní hru. Už jsou ochotni převzít moc a vládnout do řádných voleb, obávám se ale, že jim to nikdo nenabídne.
To nesmutnější na celé té hře je historka s Miroslavou Němcovou. Vlastně skutečně jediná osoba, jež by byla pro české obyvatele přijatelná, vlastně bylo překvapující, že vůbec někdo takový, jenž nemá s korupcí v naší společnosti nic společného, mohl být nalezen. A právě takový člověk, přijatelný pro lidi, nebyl přijatelný ani pro jediného politika.
Pro prezidenta Zemana proto, že mu otevřeně řekla, že pije a dělá zemi ostudu.
Pro Kalouska proto, že by mohla svou autoritou posílit postavení ODS a vzít voliče TOP9.
Pro Sociální demokracii, protože by mohla ukázat, že v ODS jsou přece jen ještě nezkorumpované politické síly, jež byl mohly oslovit zfrustrované pravicové voličstvo a nalákat je k volebním urnám.
Pro ODS samotnou, protože by nová premiérka mohla posílit svou pozici uvnitř strany a skutečně se pokusit ve straně uklidit a zlomit vaz místním kmotrům.
Její nevyjmenování je tedy vlastně důkazem, jak daleko se politika od „vůle lidu“ ve skutečnosti vzdálila.
Německý prezident Gauk Zemana napomenul a připomněl mu úkol lid spojovat a nerozdělovat. Prokázal tak, že české politické scéně nerozumí. Ta rada nepadla na úrodnou půdu a ani nemohla, vždyť ani Zemanův předchůdce se o nějaké smíření v obyvatelstvu nesnažil. V Čechách se rozhořel boj o moc. Boj s nejasným koncem, protože se odehrává na nové, ještě neprozkoumané půdě.
Ale jen tak na okraj pro ty, kdo měnili způsob volby prezidenta, aniž by domysleli možné důsledky. Dovedli si představit, co by s takovou příležitostí udělal Václav Klaus? Přeběhl jim aspoň teď mráz po zádech? Ostatně Klaus se o post prezidenta může ucházet za pět let znova! Myslím, že je o čem přemýšlet.