Pod tímto tajuplným a jazyk lámajícím názvem se skrývá krční, nosní a ušní lékařství, tedy obor zabývající se částmi těla, které jinak nikoho nezajímají. Pracují tam obvykle lékaři, kteří chtěli či chtějí být chirurgy, nemají ale dost ostré lokty k tomu, aby se prorvali k operačnímu stolu a sázeli pacientům nové kyčle, či z nich vybírali žlučníky a žaludky. Krční, nosní a ušní je malý obor a chirurg, jenž netouží po slávě, se v něm dostatečně vyřádí, ať už při vybírání mandlí, či korekturách nosní přepážky. V oboru tedy pracují někdy poněkud obskurní typy (toho není ušetřen v principu ale žádný medicínský obor). Měli jsme na fakultě asistenta Tesaříka. Znám byl tím, že chodil zásadně bez ponožek a zastával teorii, že pokud bude v noční službě probuzen a poté promluví, už znova neusne. Když tedy v noci dorazil k pacientovi, ukázal jen rukama složenýma v podobě otevřené škeble, že má otevřít ústa. Pak nahlédl dovnitř, vytáhl rybí kost nebo v případě hnisavé angíny ukázal sestřičce na prstech, kolik penicilínu má píchnout. Pacienti byli tak kosnternováni, že si nikdo na mlčenlivého doktora nestěžoval.
Já jsem poznal tento obor na fakultě spíše z jeho vědecké stránky. V Olomouci na fakultě získali totiž helioneonový laser a zkoumali jeho působení na hojení ran. Zkoumali jsme jeho účinek na králičím uchu. Totiž do obou uší králíka jsme udělali malý řez skalpelem, pak jsme jednu stranu denně ozařovali laserem. Po několika týdnech pak byl králíkům odebrán vzorek a zkoumán pod mikroskopem, jak pokročilo hojení. Hlavním problémem bylo najít prakticiý modus provedení pokusu. Jakmile jsme totiž začali králíkovi ozařovat ucho a on ucítil teplo, začal močit. Protože pokusy probíhaly v ambulanci, kde byl laser instalován, a kde byli jinak ošetřováni normání pacienti, znamenalo to po každém pokusu poutírat podlahu a lehátko. Protože králíků nebylo málo, dostali jsme se díky tomuto fenoménu na hranici proveditelnosti pokusu. Pak jsme ale přišli na to, že když je králík ozařován hned ráno, kdy se právě v rámci ranní toalety vyčural, podobný problém nehrozí. Na druhé straně byly ovšem právě ranní hodiny v ambulanci často využívány na ozařování pacientů. Když jednoho krásného dne vrazil na ambulanci docent Hubáček s mladou pacientkou po vybrání mandlí, vzal mi z ruky sondu, na níž se lepilo několik králičích chlupů a strčil ji dívce nekompromisně do krku, pouvažoval jsem, zda dělám skutečně něco dobrého a užitečného.
Krční, ušní, nosní je, jak už jsem řekl, malý obor a pracuje tím pádem i s malými čísly, téměř výhradně s milimetry. Měli jsme na studiích kolegyni, jež chodila na praktika vždy velmi dobře připravena, nicméně jí to příliš nemyslelo. Tento deficit kompenzovala pracovitostí a ta stačilo k tomu, aby studium medicíny úspěšně dokončila. Tak padla jednou na praktiku otázka, jak dlouhý je zevní zvukovod. Okamžitě vztyčila ruku, protože se na praktika, jak už jsem řekl, patřičně teoreticky připravila. Když byla vyvolána, oznámila, že je to třicet centimetrů (zaměnila centimetry za milimetry, tato maličkost jí při učení nazpaměť prostě unikla). Asistent Tesařík zůstal mírně konsternován a pak ji upozornil na fakt, že hlava nemá v příčném průměru takovou velikost a že by tedy zvukovod musel vést z jedné strany hlavy na druhou. Kolegyně potlačila slzy zklamání, nicméně na dalším praktiku o týden později se znovu statečně hlásila. Tentokrát šlo o to popsat nález vyšetřovaného pacienta. Zrcátko měl pacient už v krku, zkušený krčař v něm vidí vše, nezkušený student nic. Kolegyně se touto skutečností nedala znejistit. Měla nastudovány hlasivky a proto ji nezarazila skutečnost, že zrcátko směřuje nahoru, tedy do oblasti nosních choan. Poté, co hlasivky perfektně popsala a očekávala pochvalu, pravil opět mírně konsternovaný asistent Tesařík. „Ale paní kolegyně, vy jste se dívala do nosu. Tam hlasivky nejsou.“ Když si všiml, jak se jí roztřásla brada, chtěl ji uchlácholit a dodal. „Nic si z toho nedělejte. Stanou se horší věci. Minulý týden tady byla taky jedna, a ta tvrdila – přestavte si – že zevní zvukovod má třicet centimetrů.“
Poté se už proud slz naší milé kolegyně nedal ničím zastavit.