Když se setkávám s mými kolegy v Čechách a na Moravě, láteří na připravovanou zdravotnickou reformu a vyjadřují závist, že se mne to netýká. Takže proto tento článek, aby závidět přestali. I v Rakousku se reformuje. Ono se totiž reformuje všude. Neexistuje stát, jenž by si myslel, že si poskytovanou zdravotní péči může dovolit. V Německu reformovali za posledních dvacet let už třináctkrát, pokaždé bylo potom zdravotnictví horší a dražší. Na Slovensku potřebovali na kompletnní zničení péče reformu jen jednu. Zdravotnictví je opravdu levnější, deficit ve státním rozpočtu se tím ale nezmenšil, Zdravotnictví totiž opravdu stojí stát peníze, ovšem je i významných hospodářsým faktorem. Zajišťuje pracovní místa personálu a tím jejich kupní sílu, nakupuje přístroje a spotřební materiál, což zase popohání prosperitu průmyslu a na nemocnice jsou samozřejmě navázáni i dodávatelé potravin, prádla, služeb atd atd. Jenže to politici vidět nechtějí, Lékař byl, je a bude nepřítelem ministra financí, protože stojí spoustu peněz a navíc svým působením pridukuje a udržuje na životě další důchodce požadující starobní důchod. Ministr financí požaduje od řadového občana (samozřejmě ne od sebe), aby umřel v den odchodu do důchodu. Lékaři se pak nezodpovědně snaží tento národohospodářský záměr mařit.
V Rakousku je zdravotnictví v kompetenci jednotlivých zemí. Federalismus je v této zemi hluboce zakořeněn a jednotlivé země si tuto kompetenci nechtějí nechat vzít, i když na financování svého zdravotního systému dávno nemají. Poněkud komický nádech tomu všemu dává velikost oněch federálních celků, celé Rakousko je menší než většina německých spolkových zemí a zemičky jako Burgerland nebo Vorarlberg mají slabého čtvrt milionu obyvatel. K remormě zdravotnictví a nedostatku financí přistupují jednotlivé země rozdílně. Dolní Rakousko řeší přebytek nemocničních kapacit stavbou dalších nemocnic. Kde se místnímu faraonovi Erwinu Prölovi zdá, že by se ještě nějaká ta nemocnička vešla, už si půjčí dalších 350 milionů Eur, aby ji postavil. Je to taktika, jako když se řítíte v autě proti betonové zdi a přidáváte plyn. Srážka pak není bolestivá a když, tak jen krátce.
Salcburk o remormě uvažuje, chtěl redukovat lůžka například v onom Tamswegu, tam jim ale štýrská landesrätin vypila rybník. Vorarlberg se reformuje sám od sebe tím, že lékaři utíkají hromadně do blízkého Švýcarska, kde mnohem lépe vydělávají, takže v tomto nejzápadnějším cípu Rakouska staší jen zůstat na stávající mzdové úrovni a nemocnice se budou muset zavřít samy od sebe. Tyrolsko nějakou reformu moc nepotřebuje, protože Tyrolák jde do nemonice stejně jen, když už je víceméně mrtvý.
Vídeň jde na věc od lesa, ne nadarmo má skoro třetina místních obyvatel slovanský původ. Dlouhodobě se má dnešních dvacet nemocnic zredukovat na sedm, ale až v roce 2030, čili dnešní politiky z toho hlava nebolí. Zato platy lékařů byly zreformovány chytrým způsobem. Pracovní doba je totiž od sedmi ráno do jedné odpoledne, čili 6 hodin. Týdenní pracovní doba je ale hodin čtyřicet. Takže, aby splnili limit, musí vídeňští lékaři sloužit minimálně tři noční služby měsíčne – zadarmo. Úspora finančního fondu tedy značná, platy mizerné, zato ale každý oberartz má možnost poobědě sedět ve své soukromé praxi. Samozřejmě že smlouvy s pojišťovnami nemají a ani mít nebudou. Ale pokud se chcete v nemocnici nechat léčit od něho…
V Horním Rakousku se sešli lidé rozumní a zjistili, že je zbytečné, aby v Linci měli dva srdeční katetry a dvě laboratoře na elektrofyziologii a zredukovali to na poměr jedna : jedna. Funguje to, lékaři to akceptovali jako rozumné a obvodní doktoři a internisté vědí teď přesně, kam mají pacienty poslat. To jen jako příklad, že to snad jde i s rozumem. Když se chce.
Ne ovšem ve Štýrsku. Můžete si myslet, že jsem zaujatý, protože tato reforma zavřela právě oddělení, na němž jsem působil jako zástupce primáře, ale nechám to na posouzení vám. Naše oddělení mělo smůlu. Okres Murau je totiž zaklíněn mezi Korutany a Salsbursko, kde jsou nemocnice v Tamswegu (35km od Murau) a ve Friesachu (30 km). Protože nejbližší štýrská nemocnice v Knittelfeldu je vzdálená kilometrů 70 a k tomu po špatné a nebezpečné cestě, nepředpokládá samozřejmě nikdo, že by tam nějaký šílený pacient z Murau jel. Při financování chodu nemocnic je totiž deficit mezi skutečnými náklady a platbami od pojišťovny uhrazován zemí, VE KTERÉ JE PACIENT LÉČEN, ne tou zemí, z níž pochází. Tím pádem bude léčení štýrských pacientů z Murau platit Salcburk a Korutany a Štýrsko ušetří. Geniální ne? Aby to klaplo, redukuje se pro jistotu i počet lůžek v Knittelfeldu ze 120 na 97. Celý projekt se jmenuje „Přeložení interního oddělení Stolzape do Knittelfeldu“, oficiálně politicky nejde tedy v žádném případě o zrušení. Matematicky to pak vychází 120 + 46 = 97. V matematice asi naše landesrätin není nejsilnější. Možná ve druhé třídě základní školy, kde se učili rozdíl mezi sčítáním a odčítáním přes stovku, chyběla nebo byla nemocná.
Dovolím si jen naříkajícím českým pacientům připomenout, že v okrese Murau s 35 000 obyvateli je jeden, slovy JEDEN všeobecný internista, jenž má smlouvu s pojišťovnou. Žádný diabetolog, gastroenterolog, kardiolog či další specialista! Ne, jen jeden lékař pro vnnitřní lékařství, jemuž pojišťovna proplácí jednu gastroskopii a jeden ultrazvuk srdce denně. I tak má pojišťovna pocit, že je to moc a že by se tu dalo ušetřit.
Ale čert to ber, určitý záměr – tedy přesunutí pacientů do sousedních zemí – se na zdravotnické reformě v našem regionu vystopovat dá. Zajímavější je to ovšem v jižním Štýrsku. Tam totiž byla v okrese Leibnitz s 80 000 obyvateli zrušena gynekologie a porodnice. Spádovka byla dokonce trochu větší, protože služby tohoto oddělení využíval i třicetitisícový Bad Radkesburg. Tato porodnice byla přesunuta do 35 km vzdáleného a obtížně dostupného Deutschlandsbergu blízko korutanských hranic, protože tato porodnice měla dlouhodobě problémy s obložností. Nechci nikomu nic podsouvat, ale možná je za touto reformou přece jen tak trošku cítit skutečnost, že pan primář Stark, jenž ji psal, býval primářem v Deutschlandsbergu – to je ovšem jen má, naprosto nepodložená teorie.
Bohužel rodičky geniální reformu pana primáře nepochopily. Místo aby disciplinovaně jezdily po serpentinách přes kopce do jím doporučené porodnice, mažou si to, jen co dostanou porodní stahy, po dálnici do 40 kilometrů vzdáleného Grazu. Je to samozřejmě známka naprosté politické neuvědomělosti, jenom je otázka, zda může člověk politickou uvědomělost očekávat od rodičky, jejíž miminko si právě začalo razit cestu na svět. Nepomáhají zřejmě ani modlitby biskupa Capellariho, jehož je primář Stark osobním lékařem. Možná se nemodlí dost nebo ho Duch svatý prostě ignoruje a odmítá vstoupit k oněm rodičkám, aby je přesvědčil o změně směru na cestě k porodnici. Grazká klinika má problém, protože další stotisícovou spádovku není schopna zvládnout a bude se muset mnohamilionovým nákladem rozšířovat, zatímco Deutschlandsberg má stejně mizernou vytíženost jako předtím.
V dalším kroku se má koncem roku 2014 zavírat v Leibnitzu i chirurgie. I zde mají pacienti navštěvovat onen špatně dostupný Deutschlandsberg. Zda je o tom někdo přesvědčí, uvidíme. Nechci být špatným prorokem, domnívám se ale, že to dopadne podobně jako s gynekologií. Jediný rozdíl je, že zatímco grazká gynekologie se začala hroutit až po reformě, chirurgie je zhroucená už teď.
Zemská vláda ale nepodléhá panice a plánuje nové řešení. Namísto všech oněch zrušených oddělení a nemocnic v okolí Grazu se má půlmiliardovým nákladem vybudovat nový nemonice v hlavním štýrském městě. Šetřit se tedy musí opravdu bez ohledu na to, co to stojí.
Jen na okraj, současně se má zavřít další velká zemská nemonice na severu města. On ji tam totiž opravdu nikdy nikdo nepotřeboval, protože je až pod kopcem na konci města a těžko se tam dá dostat, ale v devadesátých letech se na peníze až tak nekoukalo, pan štýrský landesrat, tedy něco jako ministr zdravotnictví, chtěl svůj památník a volný pozemek byl zrovna právě tam.
Takže pokud se vám na čele tváří v tvář české zdravotní reformě dělají vrásky, nezoufejte – třeba ta vaše není úplně ta nejhorší.