Krajské a senátní volby nejsou pro poliltický vývoj v zemi možná zrovna rozhodující, jsou ale lakmusovým papírkem, vypovídajícím o náladě obyvatelstva a o spokojenosti s vládou, jež mu právě vládne.  Volby do krajských zastupitelství a do senátu vystavily vládnoucí koalici zdrcující vysvědčení, nejvíc byla bita ODS. Pokud se předseda takto zničujícím způsobem poražené strany nedokáže podívat pravdě do očí ani v dané situaci, pak zřejmě není člověkem na svém místě.

Premiér Nečas pochopil výsledky volby jako trest za „dobré vládnutí“, za odvahu provádět reformy, jež nejsou pro obyvatelstvo nepohodlné. Jinými slovy sse snaží danou situaci vysvětlit, že národ je příliš hloupý pro jeho chytrou vládu, nic nechápe a v podstatě si ani tak šikovnou vládu nezaslouží. Je to výsměch občanovi jako takovému. Problém je totiž někde úplně jinde. Jak to, že jediným skutečně úspěšným politikem ODS, jenž svou stranu dokáLIdézal dovést k vítězství, je Jan Pospíšil v Západočeském kraji? Právě politik, jehož se Nečas narychlo zbavil, když se naivně pokoušel rozplést gordický uzel korupce, jež dusí nejen ODS, ale celou naší společnost. Lidé ocenili právě tuto snahu mladého politika a potrestali ty, kteří se snaží korupci a zlodějnu krýt za každou cenu. Tedy Nečase a jeho společníky. Problém, jež celou společnost a nejen tu českou v posledních letech sužuje, je korupce. Politika je bez ní už sotva myslitelná, vstupují do ní už převážně jen lidé za cílem osobního obohacení. Stalo se to takovou samozřejmostí, že když někdo nehraje podle těchto zažitých pravidel, jako někdejší ministr vnitra Pospíšil nebo prezident policejního sboru Lessy, jsou okamžitě odstraněni, odvolání.

A lidé z čirého zoufalství volí komunisty, či dokonce starého Čubu, někdejšího předsedu JZD Slušovice, onoho komunistického ekonomického zázraku.  Nevidí totiž východisko. Jak můžou volit ODS nebo její tiché spojence? Buď tedy nejdou k volbám vůbec nebo hodí do urny protestní hlas – se jménem komunistické strany. Dobrá, zatím se jednalo o volby do krajů, nejde tedy zase o tolik. Ovšem otevře se tak prostor, aby komunisté získávali v krjských zastupitelstvích další body pro svou stranu. Stranu, jež by vlastně měla dávno patřit na politické smetiště. Proč tam není? Protože ji oživují právě takoví lidé jako Bém, Janoušek a samozřejmě i Kalousek či Nečas. Bez nich by byli komunisté možná už mimo parlament, maximálně na obecní úrovni a pomalu odsouzeni do zapomnění.  Jenže stačí, aby nabízeli jako program boj proti korupci – tahle generace komunistických politiků zřejmě opravdu zkorumpovaná není, jednoduše proto, že neměli žádný vliv, aby se jim vyplatilo něco strkat a neseděli na místech, kde by se dostali „k lizu“ – a už jim stoupají preference. Lidé prostě CHTĚJÍ věřit, že se jedná o alternativu. Paměť je tak krátká, za komunismu bez politického klientelismu nešlo přece vůbec nic! ODS pod současným vedením už nikdo nevěří, že by byla ochotna se s korupcí opravdu poprat, postavila se přece s veškerou vehemencí na ochranu podvodníků! TOP 9 se stala mlčenlivým společníkem (mlčenlivým jen v symbolickém významu, jinak je skutečný vůdce této strany Kalousek až příliš hlučný), a Věci Veřejné byla strana na jedno použítí, jež už vlastně neexistuje.

Korupce může běžet jako vládní program podle různých modelů. Slovenský byl takový, že právníci finanční skupiny PENTA psali přímo zákony a vládní koalice, zejména pak křesťanští demokrati pana Dzurindy, je nechávala přijímat v nezměnené formě v zákonodárném sboru. Krást se dalo tedy legálně, zákony byly naformulovány tak, aby podvody ve velkém, přinášející miliardy, nebyly trestné. Když se ta skutečnost prolákla a vznikla aféra Gorila, zlomilo to Dzurindově straně vaz.

V Čechách jsou zákony víceméně v pořádku – jsou samozřejmě výjimky, jež se „zájmovým skupinám“ podaří vždy znovu prosadit – ale v principu znění zákonů není tak pokroucené jako na Slovensku, jejich porušování se ale NESMÍ vyšetřovat! Vyšetřování je trestné, politická vládní koalice dbá, aby toto tabu nebylo porušeno, minimálně na politické úrovni musí nést každý, kdo se o to pokusí, politickou zodpovědnost – je poslán do…

V Rakousku jsou zákony také víceméně v pořádku, dokonce i prokuratura dělá svou práci a pokud policie vyšetřuje korupční kauzy, nevede to nutně k odvolání policejního prezidenta. Obžalovaní ovšem zase mají dost peněz i drzosti, aby si najali ty nejlepší advokáty, znající slabiny právního systému a dokážou procesy natahovat na desetiletí či jejich pokračování vůbec zmařit. Jestliže vydrží dostatečně dlouho proces zpomalovat, mohou pak po několika letech sami žalovat rakouský stát, že jejich klientovi neposkytl jeho ústavní právo na spravedlivý a VČASNÝ proces. A vyhrají miliony odškodného. V rakouském parlamentu existoval vyšetřovací výbor pro korupční kauzy. Všechno fungovalo, dokud se vyšetřovaly malé ryby, zejména ze stran, jež dnes už nejsou v parlamentu zastoupeny nebo byli vyšetřováni lidé, kteří jsou mimo politiku a k žádné ze současných stran nemají přímý vztah. Předsedkyní výboru byla zelená poslankyně Moser – zelení mají stejnou výhodu jako čeští komunisté – nikdy zatím nebyli u moci a proto nejsou zkorumpovaní. Pak ale přišel na řadu případ současného premiéra Faymana. V podstatě prkotina, v čase, kdy se ze státního rozpočtu kradly miliardy, nechal si on od rakouských drah jakožto ministr zaplatit za pár desítek tisíc eur rubriku v Kleine Zeitung, kde odpovídal na dotazy čtenářů. Kupoval si tak politickou popularitu.  Stačilo předstoupit před výbor, říct o.k.,  stalo se, z dnešního pohledu to byla chyba já ji nemám v úmyslu opakovat. Myslím si, že by lidé nad tím mávli rukou, tohle je opravdu až tak nežere. Jenže zástupce jeho strany – Sociální demokracie – ve výboru se postavii proti jeho předvolání, koaliční lidovci se chopili šance, že by mohli takto koaličního partnera zkompromitovat a přidali se k blokádě. Předsedkyně výboru byla přinucena pod zoufale průhlednými záminkami k rezignaci a výbor poté rozpuštěn. Předseda vlády s výrazem nevinného dítěte vysvětloval, jak by on rád před onen výbor šel a vše vysvětlil, ale nedostává žádné předvolání, zatímco jeho „straničtí spolubojovníci“ ve výboru nezaváhali před použítím i těch nešpinavějších prostředků, aby jeho předvolání zabránili. Nepokrytý výsměch občanovi, jenž stejně nemá v podstatě koho volit.

Takže jedno kde, zda na Slovensku, v Čechách nebo v Rakousku, političtí podvodníci dokáží zabránit „formálnímu“ odsouzení a odsouzení morální ze strany občanů a tedy voličů  je jim prostě ukradené. Dokáží takto vést své strany k zániku, jen aby se oni a jejich nejbližší kamarádi ještě aspoň pár měsíců – nebo přinejmenším pár týdnů, dokázali nabalit.

To je největší vina premiéra Nečase. Ničí stranu, již česká společnost nutně potřebuje. Každá společnost, každý národ potřebuje mít volbu mezi programy, mezi programem přerozdělování – tedy socialistickým – a programem egoistickým, tedy pravicovým, jenž musí dbát na to, aby ono přerozdělování nezašlo příliš daleko a dokázal je v pravý čas korigovat. Předpokladem je, že takovíto nositelé ideologie musí mít u obyvatelstva důvěru a důvěra se nedá získat hesly na plakátech. Důvěra je pocit, jež se buduje dlouho a těžko. Pokud  neexistuje důvěra, pak jsou hlásáná slova prázdná, nikoho neosloví. Ekonomická hesla bez obsahu, totiž bez s nimi spojené morálky, jsou pouze cestou do pekla. Ekonomika zredukovaná na matematiku bez morálního obsahu vede dlouhodobě do  záhuby. ODS ztrácí díky svému předsedovi, ochotnému bránit všemi prostředky oněch několik zlodějů ve stranické špičce, oprávnění k další existenci a to by byla pro celou Českou republiku katastrofa. Naděje, že by stranu mohl zachránit starý pan profesor Klaus, je stejně lichá, jako naděje, že by se Nečas mohl natolik změnit, že by měl ještě šanci důvěryhodně oslovit občany. Byl to přece právě Klaus, jenž „vyčistil“ stranu ode všech schopných lidí, protože chytré lidi prostě nesnášel a ponechal v ní jen patolízače a ty, kdož byli ochotni ohýbat hřbet v naději na osobní obohacení. Ale co takhle pustit do strany nový vítr, třeba v podobě onoho mladého, možná trochu naivního, ale nezkorumpovaného Pospíšila? Obyvatelé v Západních Čechách mu dali svou důvěru najevo, PŘESTO, že zastupoval ODS!

Což takhle pustit do čela jeho? Možná jediného, jehož by mohli ještě budoucí voliči považovat za důvěryhodného? Že by to bylo pro Nečase a jeho kliku vyhlášení politického bankrotu? No a co???

Pane Nečas, probuďte se, nebo možná ještě lépe, seberte si svých pět švestek a opusťte vedení strany dřív, než se vám rozpadne pod rukama. Dzurinda na Slovensku dosáhl v posledních volbách právě na 6 procent hlasů a byl rád, že se vůbec dostal do parlamentu. Pokud vám tenhle osud není dostatečným varováním, pak opravdu nemáte v politice do hledat.

1 Comment on Pane Nečas probuďte se nebo odejděte

  1. Mluvíte mi z duše! Když se kličkuje je vše špatně.Dodržet slovo je NUTNOST !!!!!!!

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.