Tak jen na okraj rakouských parlamentních voleb. Výsledek je dost deprimující, ale dal se očekávat. Od koronavirové pandemie, ze které strana Svobodných neboli „Freiheitliche Partei Österreich – FPÖ)jako antivaxerská a covid popírající strana vytloukla kapitál, byla stále na prvním místě v průzkumech, její vítězství tedy nebylo žádným překvapením. O dějinách této strany jsem už psal v článku o nových Babišových kamarádech, takže jen krátce o jejich politických cílech.
- Do svého znaku si dala boj proti imigraci. Tím získává body, protože nekontrolovaná imigrace z Afriky a Asie je skutečně problém a demokratické instituce si s ní neví pořádně rady. Na jedné straně neví, co s částečně neintegrovatelnými přistěhovalci dělat, na druhé straně je dost těžké odmítnou politický azyl uprchlíkům, kteří prchají před brutálními diktaturami, které z velké části zavedli zejména v sahelské Africe s pomocí ruských soukromých vojsk suroví diktátoři. Svobodní hlásají „Festung Österreich“, i když ví, že si s tím problémem zřejmě stejně neporadí. Ostatně teroristy nutně potřebují, aby dostávali hlasy od vystrašeného obyvatelstva, nežádaní jsou spíš integrovaní přistěhovalci, protože osobní kontakt s nimi strach obyvatelstva snižuje, a to může stát hlasy ve volbách. Ve Vídni, kde je podíl imigrantů nejvyšší, například nevyhráli, ve Štýrsku získali nejvíc hlasů ve vesnici Sankt Andrä, kde ještě nikdy žádného imigranta neviděli. Proto taky zatím byli odsouváni vždy jen integrovaní lidé, kteří posílali své děti do školy a chodili do práce. Proč? Protože se dají snadněji najít než asociálové, žijící jako ponorky.
- Aby mohli postupovat dostatečně ostře proti přistěhovalcům ale i proti vlastní opozici potřebují, aby v Rakousku neplatila charta o lidských právech. Toho se dá dosáhnout pouze vystoupením z Evropské Unie, o což tato strana už dlouhodobě usiluje. Jejím maximálním cílem je dosažení úplného rozpuštění EU, vystoupení Rakouska je přirozeně jen náhradní a podstatně menší cíl.
- Rakousko je vojensky oficiálně neutrální stát. Jeho neutralitu garantují teoreticky země, které v roce 1955 zemi opustily a dovolily poválečnému Rakousku vůbec vzniknout. To byly USA, Velká Británie, Francie a Sovětský Svaz. Nakolik se Rusko, jako následnický stát Sovětského Svazu, cítí být touto smlouvou z roku 1955 vázáno, není jasné, Svobodní prosazují ale orientaci na Rusko místo na EU. Byla to ostatně rakouská ministryně zahraničí Karin Kneissl, která pozvala Vladimíra Putina na svou svatbu v jihoštýrském Gamlitzu v roce 2018. (Mezitím je už rozvedená, prohlásila se za politicky pronásledovanou a žije v Rusku ve vesnici Petruševo u Sankt Petersburgu). FPÖ má od roku 2016 (dva roky po anexi Krymu!) smlouvu o spolupráci s Putinovou stranou „Jednotné Rusko“, která je finančně podporovala a zřejmě podle velkolepé volební kampaně, kterou vedli, i podporuje (tato smlouva sice nebyla prodloužena ale ani vypovězena) a pro předsedu strany Herberta Kickla je běloruský model vlády určitě velmi přitažlivý. Ví, že absolutní moc v zemi zřejmě nikdy nezíská, i získání ústavní většiny, aby mohl přepsat ústavu je skoro nemožné. Přesto by rád Rakousko „orbanizoval“. Viktor Orbán je jeho velký vzor a Kickl se tím netají.
- Jak prezident Van den Bellen, tak premiér Karl Nehammer Kickla označili za bezpečnostní hrozbu pro Rakousko. Zaprvé je proti účasti Rakouska na společné evropské protiraketové obraně (těžko říct proč, zřejmě na tom trvá Moskva. On sám to zdůvodňuje rakouskou neutralitou, já to paroduji, že proti přátelským, tedy ruským raketám, je neslušné se bránit). Zadruhé v době, kdy byl ministrem vnitra, poslal speciální jednotku, aby zkonfiskovala materiály kontrarozvědky, kterou tím rozbil. Když ústavní soud jeho zákrok označil za protiústavní a přikázal mu zabrané materiály vrátit, část se už nenašla. Kde jsou, nikdo neví, není vyloučeno, že jsou v Moskvě. Zjistilo se totiž, že Kickl zřejmě jednal z popudu ruského agenta Egista Otta, který mu podstrčil falešnou informaci.
- FPÖ pod vedením Kickla popírala Covid, opatření proti němu označovala za porušení svobody občanů a demokracie. Kickl se na svých tiskových konferencích stal odborníkem na léčbu, doporučoval vitamin B a vitamin C a samozřejmě Ivermektin. Nijak ho v tom nezastavila skutečnost, že se na jeho oslavě narozenin nakazil hudebník tam vystupující, který na infekci následně zemřel. Velmi ostře vystupovala proti očkování, Kicklova pravá ruka Dagmar Belakovitsch (mimochodem lékařka a Kicklova sousedka, bydlí ve stejné vesnici), která se proslavila výrokem na demonstraci, kdy tvrdila, že v nemocnici neleží ani jeden pacient nemocný na covid, ale že jsou nemocnice plné pacientů s vedlejšími účinky očkování. To vedlo k útokům zfanatizovaných příznivců na nemocnice. Když ji následně pozvali do televize, aby svůj výrok vysvětlila, nepřišla. V případě účasti na vládě se tedy zřejmě pokusí omezit očkovací programy, zřejmě ne zákazem ale omezením jejich proplácení. Odpůrci očkování by ale v případě účasti FPÖ ve vládě dostali křídla. Zejména, pokud by se paní doktorka Belakowitsch stala ministryní zdravotnictví.
- Byla to Belakowitsch, která se nechala slyšet i co se týká představy o postavení žen ve společnosti. FPÖ je principiálně proti zaměstnanosti žen, jejím modelem je jejich návrat k plotně, slibují si od toho vyšší porodnost. Že pokud budou rakouské ženy zavřené doma stejně jako ženy muslimské, budou i stejně rodit. Diskuse jako v Rusku o tom, že by se ženám mělo zakázat studium na univerzitách se ale nevede. Aspoň zatím.
- Hospodářsky by se strana po vystoupení z EU logicky orientovala na Rusko. Mohlo by to být dokonce i výhodné. Rakousko má ostatně smlouvu o dodávkách ruského plynu až do roku 2040 a pro diverzifikaci dodávek neudělalo zatím prakticky nic. A Rusko, které není samo schopno vyrobit ani hřebíky, by samozřejmě rádo dováželo rakouské zboží. Pro Rakousko by to znamenalo o hodně nižší konkurenci než na trhu západním. FPÖ taky od samého začátku vystupuje ostře proti protiruským sankcím.
- Vztah k Česku je určitě dost problematický. FPÖ vždy požadovala zrušení Benešových dekretů a odškodnění vyhnaných Němců. Taky vystupovala ostře proti českým atomovým elektrárnám a hrozila vetem k přistoupení Česka k EU. Pro tuto kampaň ale nezískala souhlas svého tehdejšího koaličního partnera, rakouských lidovců – v letech 2000–2006 byla totiž vládní stranou. V té době i ministryně dopravy Monika Forstinger (která se proslavila hlavně zákazem nošení minisukní úřednicím svého ministerstva) blokovala výstavbu dálnice ve směru na Drassenhofen, tedy na jižní Moravu. Nyní je ovšem FPÖ spojencem hnutí ANO, zda se tím její vztah k severnímu sousedovi změní, nedokážu odhadnout.
- Cílem strany je ovládnout sdělovací prostředky stejně jako se to podařilo Viktorovi Orbánovi v Maďarsku (jak už jsem psal Orbán je pro Kickla velký vzor). Nový zákon o rakouské televizi (podobný tomu novému slovenskému) mají v šuplíku už dobrých deset let, ale nikdy zatím pro něho nezískali koaličního partnera – což byli vždycky rakouští lidovci. S tiskem to může být složitější. Bývalý předseda Strache skončil právě na tom, když ho nachytali, jak s údajnou neteří ruského oligarchy vyjednával převzetí novin Kronen Zeitung – tedy novin s největším dosahem. Nicméně protože je Rakousko plátcem, a ne příjemcem peněz z EZU nemůže využít tyto peníze k likvidaci tisku, jako to udělal Orbán. Ten prostě rozděloval EU peníze výhradně firmám, které neinzerovaly v opozičním tisku. Kdo tam zainzeroval, neměl nárok, A noviny zašly na úbytě. Kickl ale dokázal za svého působení jako ministr vnitra obsadit řadu policejních okresních ředitelství svými lidmi, členy strany nebo se stranou sympatizujícími. Proto se taky lékařka Kelermayr v Horním Rakousku nedočkala ochrany, když ji terorizovali odpůrci očkování a dohnali ji až k sebevraždě. Policejním ředitelem v daném okrese byl člen Kicklovy strany. Kickl tedy dělal něco podobného jako komunisté v poválečném Československu v letech 1946–1947.
- Co se týká vztahu k nacismu a jednotkám SS, nikdy oficiálně nevyjádřili sympatie s Hitlerovým Německem. Na rozdíl od Kicklova předchůdce Haidra, který chválil Hitlerovu zaměstnaneckou politiku. Ale ty sympatie jsou sice skrývané, ale ne dostatečně. U předsedy strany v Dolním Rakousku Uda Lambauera našli zpěvník, ve kterém se zpívalo „vpřed staří Germáni, zplynujme ještě šestý milion“. Dva dny před letošními volbami zpívali v jednom z volebních štábů strany písně SS. Když jednotky SS chválil kandidát na poslance za AfD Maximilian Krah a ostatní pravicové evropské strany se od něho distancovaly, neudělala to jediná neněmecká strana – právě FPÖ. Není divu, vznikla v podstatě z bývalých členů SS a její první dva pováleční předsedové byli dokonce vysokými důstojníky těchto jednotek. Stejně tak se Kickl nikdy nedistancoval od hnutí takzvaných „Identitäre“, kteří popírají holocaust (prý za války zahynulo nejvýš 170 000 Židů) a prosazují onu remigraci – tedy odsun i lidí s německým či rakouským občanstvím do Afriky. V členstvu strany hrají taky významnou roli takzvané „buršenšafty“, proslulé šermováním šavlemi bez ochrany obličeje. Proto se „buršové“ vzájemně poznají podle jizev ve tváři. Tyto spolky sice vznikly kdysi v osmnáctém století jako studentské organizace s výrazně levicovým programem, v současnosti jsou ale základnou pravicových extrémistů. Úsměvnou tradicí je, že jejich ples, který každoročně pořádají ve Vídni, se stále ještě nazývá „Akademický ples“
Kickl to bude mít hodně těžké v hledání koaličního spojence. Je to totiž on, který stranu natolik zradikalizoval, že se stala skutečnou hrozbou pro demokracii, pro vnitřní i zevní bezpečnost i pro zdraví rakouského obyvatelstva. V Rakousku existuje zatím jakýsi „cordon sanitaire“, který považuje za spolupráci s tímto „enfant terrible“ rakouské politické scény za nežádoucí. Nakloněn mu není ani prezident Van den Bellen, kterého Kickl nazývá „mumií z Hofburgu“. (urazit takto hlavu státu, to se v Rakousku ještě nikdy nestalo, ale voliče FPÖ to neodrazuje, což svědčí o tom, že se politika výrazně zvulgarizovala nejen v Česku, ale i v Rakousku. A to i bez působení Miloše Zemana.
Ovšem Kickl se nevzdává. Chytrý je dost (psával původně projevy Jörgu Haidrovi, tahal za nitky i v době předsednictví H.C. Stracheho). Cílí samozřejmě na ÖVP, tedy lidovce, protože to je jediné slabé místo v onom „cordon sanitaire“. Prakticky nepřekonatelnou překážkou je ale současný předseda lidovců Karl Nehammer, který před volbami i po nich jasně řekl, že s Kicklem ve vládě v žádném případě nebude (nechal si sice otevřená zadní vrátka, že bez Kickla by to bylo jiné – ovšem Svobodní stojí za Kicklem jako jeden muž čili se nedá čekat, že by se ho vzdali). Kickl tedy doufá, že se lidovci vzdají Nehammera. U ÖVP je křídlo, které by proti spolupráci se Svobodnými nic nemělo. I když si tuto spolupráci přeje jen čtvrtina jejich voličů. Kickla jako premiéra ostatně odmítá 67 procent Rakušanů. To mu nebrání, aby se sám nazýval – po vzoru Adolfa Hitlera, i když ho v této souvislosti nikdy nevzpomenul – „Volkskanzler“, tedy lidový kancléř. Zda jím bude a nakolik by v tom případě předělal Rakousko na autoritářský stát po vzoru Maďarska a Slovenska, se rozhodne v příštích týdnech a měsících.