Hrobaři demokracie

               Je jich pět. A nejsou to Babiš, Schillerová, Havlíček Okamura a Rajchl, ale naše milá vládnoucí pětikoalice. Jako by se z ničeho nepoučili, zejména pak ne z vývoje na sousedním Slovensku. Opakují skoro do detailu stejné chyby, jako Matovičova vláda tam.

               Poslední volby byly tak trochu zázrakem. Že nakonec koalice „Spolu“ o pár desetin procenta předběhla Babišovo ANO, že se většina stran, s nimiž by Babiš mohl vytvořit vládu, zůstala těsně před prahem parlamentu a jejich hlasy propadly, to vše byla neuvěřitelná náhoda. Pětikoalice, i když nedostala většinu odevzdaných hlasů, tak získala pohodlnou většinu v parlamentu. Stačilo začít vládnout – a hlavně plnit co, co před volbami slíbili. Byla to možná poslední šance, kterou česká demokracie dostala, Pánbůh ještě jednou ukázal svou milostivou ruku, když takto rozdělil volební hlasy a parlamentní mandáty. A prezident Zeman dostal jaterní delirium právě v den po volbách, kdy chtěl vyjmenovat Andreje Babiše navzdory jeho volební porážce za premiéra bez důvěry parlamentu na dobu neurčitou. Co víc si mohli čeští demokrati přát?

               Ale jako by si neuvědomovali, že takový zázrak se stává jen jednou. Že je to jejich poslední šance.

               Hlavním úkolem bylo uspokojit své voliče, udělat to, kvůli čemu tito voliči strany pětikoalice volili. Jenže když se podívají na bilanci posledních dvou let, je to hodně tristní.

               Co čekal volič demokratických stran?

1. Deagrofertizaci společnosti. Nestalo se nic. Dotace dále proudí do Agrofertu, který zvyšuje své zisky a šroubováním cen hnojiv, kde má monopol a potravin, kde se může spojit s jinými oligarchy a i tady diktovat ceny vydělává desítky miliard. Vláda nečinně přihlíží, jak její soupeř sílí a nabírá síly k dalšímu útoku na křehkou demokracii. Orbanizace našeho státu hrozí stále akutněji.
2. Vyšetření a potrestání hradní kamarily okolo Zemana, Mynáře a Nejedlého, kteří si z kanceláře pražského hradu udělali soukromý byznys a drze se celé společnosti vysmívali do tváře. A pokud už policie něco vyšetřila a soud někoho potrestal, jako správce lánské obory Baláka, dal tomu odsouzenému prezident Zeman ihned milost. Voliči vládnoucích stran očekávali, že tyto osoby zmizí buď ve vězení nebo aspoň z veřejného života. Místo toho se dozvěděli, že ruský lobbyista Nejedlý je nejlepší kamarád s ministrem spravedlnosti Blažkem. Takže o nějakém vyšetřování nebo dokonce potrestání nemůže být řeč. Ruka ruku myje.
3. Korenspondeční volbu. To bylo před volbami velké téma, mezi Čechy žijícími v zahraničí se angažoval především poslanec Czernin. Stačilo ale jedno kolo obstrukcí stran ANO a SPD a koaliční poslanci snahu o prosazení této volební metody samozřejmé ve všech vyspělých demokraciích rychle vzdali. Prý se k tomu vrátí. Samozřejmě přijde další hysterická blokáda ze strany politických sil, jejichž voliči neumí moc psát a odeslat obálku s volebním hlasem je pro ně intelektuálně těžko zvládnutelné. Ale zklamání v zahraničí je velké, i kdyby teď tato změna volebního systému prošla, účast v zahraničí bude určitě podstatně nižší, než by byla, kdy by se korenspondeční volba prosadila hned na začátku, tedy jako priorita. Tak jak to bylo slibováno. Ale sliby chyby.
4. Změna v dozorčích radách televize a rádia. Možná by to bylo těžké, ale sedí tam stále lidé, které tam dosadilo ANO s komunisty a sociálními demokraty, je zde mnoho obskurních figur. Ředitele televize Petra Dvořáka už vyměnili, od prvního října nastoupí do funkce Jan Souček. Co se dá od něho očekávat, je těžké odhadnout, je ale pravda, že Dvořák se snažil nepodléhat tlaku Babišovy vlády, aby změnil českou televizi v propagandistickou hlásnou troubu a vysloužil si za to nenávist jak Babiše, tak i radních dosazených ANO a SPD. Koalici se ho nepodařilo udržet ve funkci, co se bude dít po prvním říjnu je těžké odhadnout. Prvním znamením může být, zda zůstane v hlavním programu Jakub Železný. Či Václav Moravec Už dnes je ale zpravodajství těžko stravitelné, ve zprávách se ve snaze o „objektivitu“ objevují především Schillerová a Havlíček, kteří se vyjadřují úplně ke všemu. Rozumnému člověku sice jejich blábolení leze silně na nervy, na voliče ANO ale genialita Alenky a Karla působí. Ale televize se řídí principem: „pět minut Hitler, pět minut Žid“. Říká tomu vyváženost zpráv. Jak to bylo s onou ruskou firmou z Petrohradu, která měla sídlit v domě nového ředitele televize, se zřejmě nedozvíme. Už jsme zvyklí na to, že se vždy všechno popře, ostatně i děkan Ševčík jde po Václavském náměstí při proruských demonstracích vždy jen „náhodou okolo“ a vládne na ekonomické fakultě klidně dál – s podporou „svého“ akademického senátu. Aroganci určitých lidí se nepodařilo zkrotit.
5. Samozřejmě dostala vláda stát v katastrofální rozpočtové situaci a k tomu přišla válka na Ukrajině, s ní spojený růst cen energií a poté masivní inflace. Ale vláda se rozhodně neukázala jako energický manager. Energie sice nakonec zastropovala, v potravinách trpí oligarchizací české ekonomiky, ale zásahy mohly být hodně energičtější. Lidé byli samozřejmě znepokojeni, jen menšina rozuměla tomu, že inflace je důsledkem rozhazování peněz Babišovy vlády a že chytrý (nebo vychytralý) Andrej rozdával ze státního, aby pak ony peníze převedl prostřednictvím zvýšených cen do vlastní kapsy. Vláda působila bezradně a přiznejme si, že ministři Válek či Stanjura nepůsobí příliš kompetentně. Ani Vít Rakušan nedělá nejlepší figuru, jedno, zda zašifrovaný telefon používal nebo ne.
6. Předseda vlády Petr Fiala samozřejmě mluví mnohem spisovněji a kultivovaněji než jeho předchůdce. Jenže jeho uhlazené řeči většina národa nerozumí. Nevím, jaké má poradce, ale ty projevy musí být mnohem údernější a jednodušší. A hlavně artikulace – troška rétorického cvičení by nebyla k zahození, aby člověk neměl při tiskovkách vlády potřebu usnout. Navíc je zřejmé, že Fiala není ve vlastní straně skutečný boss. Aféra s Blažkem, kdy se sklonil a velmi snadno kapituloval, jeho image nenapravitelně poškodila. Ukázalo se, že ODS prostě v době po Nečasovi, kdy se pohybovala na hranici zvolitelnosti, potřebovala ukázat slušný a nezkorumpovaný obličej. Ale že Fiala je pouze kulisa a za ní se ve straně hýbou temné proudy, z velké části dědictví „otce zakladatele“ Václava Klause. Skutečnost, že Fiala nemá vlastní členy jako Blažka, Zahradila nebo Vondru pod kontrolou, podkopává jeho pozici a snižuje důvěru v celou vládu.
7. Je jasné, že se v pětikoalici špatně vládne. Musí se hledat vždy minimální styčná plocha a tu pak prosadit, což je při pěti stranách s hodně rozdílným zaměřením extrémně těžké. Jenže pět strana ve vládě znamená i potíž s rozdělováním postů. Prostě čím víc stran vládne, tím víc „koryt“ se musí pro ně vytvořit. Vláda je logicky těžkopádná, ovšem pokud se chtějí Piráti zcela zesměšnit návrhem na odvolání ministra Blažka, který logicky neprojde, protože ODS ho zamítne, otřese to důvěrou ve fungování této vlády ještě víc. Nehledě k tomu, že Piráti začali vyhrabávat starou křivdu s kroužkováním, díky které mají všeho všudy jen čtyři poslance v parlamentu a kterou Rakušanovi stále nezapomněli. Rozštěpit koalici, vyvolat v ní spory a vynutit si předčasné volby, to je taktika Babiše a Okamury a koalice příliš kompaktně a vůči této taktice odolně nepůsobí.
8. Ukázalo se, že „demokratická pětikoalice“ má silné vazby na „nedemokratické síly“ a že se ani nestydí to ukazovat. Nejde jen o ono setkání Blažka s Nejedlým a jeho následné vysvětlení, že on s Nejedlým dojednal vyjmenování Fialy premiérem u Zemana (což dokonce může být pravda, a to by byla definitivně tragédie pro českou politickou kulturu). Že si za to dali pětihodinový pohovor u piva (jak dlouho trvala ta hrozná bouřka, na kterou se Blažek vymlouval?) Jeho argumentace byla výsměchem svým voličům a projevem neskutečné arogance. A stála hlasy.
9. Ostatně ochotu spolupracovat s „nedemokraty“ ukázaly strany pětikoalice i na komunální a krajské úrovni. Koalice s ANO nebyly žádným problémem a nejexaktněji se to ukázalo při odvolání hejtmana Vondráka v Ostravě, kde ODS ukázala velkou ochotu účastnit se na mstivém tažení Andreje Babiše proti neposlušnému členovi jeho hnutí. Když z toho něco kápne, jdou principy stranou. A voličům se obrací žaludek.
10. Úspěchy na mezinárodním poli Čechy neosloví. Jsou ve své podstatě xenofobní a kverulanti. Jakékoliv uznání na mezinárodní scéně tedy hodnotí s nedůvěrou jako příznak podlézání cizí – a tím aicky nepřátelské – moci. A šplhouny nemáme z principu rádi.

Setkal jsem se o víkendu s kamarády. Všichni, pokud vím, volili strany pětikoalice. Dnes projevili ochotu volit tyto strany dva z nich. Většina je natolik znechucená, že nehodlá k volbám vůbec jít. A očividně už působí i agitace proruských dezinformátorů a demonstrací pana Rajchla. Rusové a Ukrajinci jsou prý „stejná pakáž“ a není třeba se do jejich konfliktu míchat. A hned několik z mých známých by bylo ochotno hlasovat za vystoupení Česka z Evropské Unie. Aby nám do naší politiky „nikdo nekecal“.  Odjel jsem dost šokován, demokratická veřejnost očividně eroduje a eroduje velmi rychle. A současná vláda má na této erozi lví podíl. ANO a SPD své voliče nezklame. Andrej Babiš může vykládat co chce (poslední jeho projevy jsou podezřelé z pomalého nástupu poměrně časné demence). Jeho voliči jsou náboženská sekta, která svého spasitele neopustí, i kdyby vraždil veřejně na ulici.

Vládní strany měly vrhnout všechno úsilí na to, aby udržely svůj vlastní volební potenciál, protože od „opozice“ dokážou sotva nějaký hlas získat. To je emocích a šířené nenávisti. Kde vládnou emoce, rozumnými argumenty nic nedokážete, pane premiére. Tak dochází k velmi podobné situaci jako na Slovensku, jen v horším provedení. Tam se preference Roberta Fica pohybují pod dvacetiprocentní hranicí a fašistická Republika má zhruba deset procent. U nás má Babiš pohodlné preference nad třiceti procenty a fašistické SPD přidává zhruba stejný potenciál jako Republika na Slovensku.

Přesto se koalice ANO s SPD nebojím. Babiš bude hodně váhat spojit se s Okamurou a definitivně se tím vyloučit z evropské společnosti. Ale ODS už čeká na svou příležitost zůstat ve vládě. Ukázala už dostatečně, že nemá strach z kontaktu s Babišovým hnutím, že se nebojí nákazy. Samozřejmě bez Fialy, ten po příštích volbách s největší pravděpodobností skončí. Kdo to převezme, je otázka, zatím se v ODS nikdo z pravicového křídla jako možná alternativa neukázal. Zahradil či Vondra, kteří by se fašizace či orbanizace společnosti příliš nebáli, tam zřejmě dostatečně silnou pozici nemají. Uvidíme, koho vyčaruje Blažek z rukávu. Fakt, že Babiš zničil každou stranu, která se s ním spojila, je zřejmě nestraší. Jde o posty, aspoň na jedno volební období. A pak se uvidí.

Zda se bude hlasovat o vystoupení z EU, rozhodne právě ochota ODS jít do vlády s Babišem, který evropské dotace nutně potřebuje (i když mu budou stačit i dotace ze státního rozpočtu, když to nepůjde jinak, sám si je přidělí a ODS to odsouhlasí). Pokud bude budoucí koalice přece jen ANO s SPD, bude takové hlasování o vystoupení z EU zřejmě Okamurovou podmínkou vstupu do vlády. A v tomto hlasování jsem hodně skeptický. Nevůle obecně k Bruselu, či konkrétně k Ursule van den Leyen byla cíleně rozsévána, aby se všichni mohli prezentovat jako ochránci prostého lidu. Tenhle vlak, jak se jednou rozjede, se nedá zastavit. Přesvědčil se o tom britský premiér Cameron. Tak dlouho kritizoval EU a útočil na ni, až si odpůrci Evropské Unie vynutili referendum. Marně pak obrátil a agitovat za setrvání v Unii. Šlo už o emoce a ty zvítězily. Zdravý rozum zůstal nevyslyšen. Zda jsou Britové ze svého tehdejšího rozhodnutí nadšeni, si dovolím zpochybnit, ostatně o jejich skepsi hovoří i sociologické studie. S malým Českem by se Unie párala mnohem méně než s Velkou Británií. Investice by se zkrátily, životní úroveň propadla a fašistické síly by při přebírání moci ztratily poslední zábrany.

Jedno pozitivní by to ale mohlo přinést. Pokud pak budou Češi potřebovat do zemí EU víza, zejména pak ta pracovní, budou schopní lidé zůstávat víc doma.  Zřejmě to bude mít za následek i vystoupení (nebo vyloučení) z Programu Erasmus, který využívali čeští studenti k studijním pobytům v zahraničí a k zlepšování znalosti cizích jazyků. Ovšem když nebudou umět cizí jazyky, budou muset zůstat sedět doma, což velká část společnosti samozřejmě přivítá. Otázka je, zda zůstane u víz pracovních, nebo si je budou muset vyřizovat i turisté. Ale Maďarsko i Rusko a určitě i Turecko zůstanou takovému vystoupivšímu Česku určitě přátelsky nakloněné, možná ho Rusko po patřičné omluvě i vyškrtne ze seznamu nepřátelských zemí.

Sami tedy určitě nezůstaneme. Ovšem zda budeme i nadále svobodnou demokratickou zemí, o tom si dovolím pochybovat. Tedy pokud bude současná vláda pracovat jako doposud, vidím ten další vývoj hodně černě. Apatie a nedůvěra k demokracii jako takové je na postupu.