Dá se svět koupit?

Otázka, která by ještě před několika lety byla ignorována pohoršeným zavrtěním hlavy dostává v poslední době zcela nový význam. Na scénu přicházejí multimiliardáři, kteří tuto ambici očividně mají. Jejich motivace je jednoduchá. Se svou spoustou peněz se cítí být povzneseni nad ostatní smrtelníky a nehodlají tedy hrát podle stejných pravidel jako oni. Mohou manipulovat kurzy měn, můžou přivést kterýkoliv z menších států k bankrotu. Časem si troufnou i na státy větší. Mají obrovskou moc v mediálním prostoru, kterou můžou manipulovat občany a tím i voliče. A jsou díky svým penězům nezranitelní, či minimálně nezničitelní.

Odkdy francouzští revolucionáři v ústavodárném shromáždění vyslovili a zapsali větu „Všichni lidé jsou si rovni“ a tato věta našla pak cestu i do americké ústavy, byly vytvořeny zákony, které – aspoň formálně – platí pro všechny stejně. Samozřejmě jen formálně, protože ti bohatí si vždycky najdou cestičky, jak zákon obejít nebo jak si najmout tak dobré advokáty, že tito vždycky dokážou zabránit tomu, aby byl boháč potrestán. Jenže těm nejbohatším se už nechce hrát ani tuto hru na strážníky a zloděje. Snaží se najít jinou cestu čili přepsat zákony podle vlastních představ. Vstupují tedy do politiky. Většinou nepřímo prostřednictvím zaplacených politiků – oni sami se musí starat o business, nemají tedy na politiku čas. Pokud do ní skutečně vstoupí, jako se o to pokusil Andrej Babiš, končí to špatně až tragicky. Pro multimiliardáře samého, jakož i pro stát, který se rozhodl řídit.

Ovšem Andrej Babiš hraje v této globální hře o moc přinejlepším jen druhou ligu (spíš jen okresní přebor). Dění světa se nerozhoduje v Praze, ale ve Washingtonu. Tady se demokracie třese v základech, podminována miliardami dolarů mužů, kteří nejsou ochotni platit daně. Jak to řekl Elon Musk, momentálně nejbohatší muž světa: „Proč bych měl ze svých peněz, které jsem vydělal svými schopnostmi, platit neschopné.“

Tak tomu rozumí on. Že tím platí policii, armádu, zdravotnictví a úředníky udržující v chodu státní aparát je mu jedno. On to všechno nepotřebuje, může si to koupit podle potřeby. Od lékařské péče, přes bodyguardy až po soukromou armádu. O letech do vesmíru nemluvě. Ty jsou už realitou.

To, co nahání strach, je skutečnost, že současní nejbohatší lidé na světě jsou všichni psychičtí devianti. Možná je to dokonce předpokladem pro bohatství v současném světě, který penězům obětoval morálku.

Kdo je například Elon Musk, momentálně s 214 miliardami dolarů nejbohatší člověk na světě? Musk se narodil v roce 1971 v Jižní Africe. Rodiče se rozešli, Musk se svým Aspergerovým syndromem byl ve škole outsider. Byl tyranizován spolužáky, minimálně jednou byl i brutálně zbit. Několik let po rozvodu rodičů se Elon se svým mladším bratrem Kimbalem přestěhovali k otci, kde byli vystaveni několik let psychickému teroru. Kimbal jednou později řekl: „Otec má určitě nějaký těžký problém s mozkovou chemií a já jsem si jistý, že jsme to s Elonem zdědili. Bylo to emocionálně velmi těžké dospívání, ale udělalo z nás to, co teď jsme.“

Tedy bohaté psychopaty.

Musk začal svou kariéru založením první Start-Up firmy v Silicon Valey v roce 1995. Pracoval ve dne v noci, v kanceláři vedle počítače i spal.  Jeho biograf Ashlee Vance o něm napsal: „Je to velmi inteligentní, ale štvaný člověk s obrovským egem.“  Musk sám o sobě kdysi napsal: Jsem od přírody obsesivně nutkavý typ. Co se týká otázky, zda jsem  – zde použil Musk těžko přeložitelné slovo Arshole (díra do prdele je nejvulgárnější slovo, které se v anglosaské jazykové oblasti používá) – nebo podělám nějakou věc, nesu stejnou vinu jako každý jiný a díky tlusté vrstvě jizevní tkáně mám v tomto ohledu tlustou kůži. O co mi jde, je vyhrát a vyhrát ne v malém rozměru. Bůh ví, proč tomu tak je. Možná je příčina v rušivé psychoanalytické černé díře nebo v neuronálním zkratu.“

Muskovo bohatství přesahuje několikanásobně roční rozpočet České republiky a ztráta 20 miliard dolarů, tedy více než 400 miliard korun díky chybné investici do Bitcoinu ho nezničila ale ani nepřipravila o místo nejbohatšího muže světa! Co by v Česku vedlo k hospodářskému bankrotu, stálo mu jen za pokrčení ramen – chyby se holt stávají.

A tento člověk kupuje Twitter, nejpoužívanější diskusní platformu na světě s cílem, zrušit zákaz používání Twitteru pro Donalda Trumpa, protože Musk považuje Twitter za „přeregulovaný“. Čili bylo by opět možné psát tam cokoliv bez jakékoliv kontroly.

Zda tím Musk sleduje konkrétně návrat Trumpa do Bílého donu je těžko říct. Určitě by proti tomu nic neměl, protože republikáni jsou momentálně se svou politikou jednoznačně na straně superbohatých. Musk sám se o politiku nikdy nezajímal, což se ovšem nedá říct o jeho dobrém příteli (pokud tito lidé vůbec přátele mají) Petru Thielovi. Tento miliardář se sice nemůže Muskovi rovnat svým bohatstvím, o to víc ho ale převyšuje svým politickým vlivem. Je osobním poradcem Donalda Trumpa, podporuje finančně všechny kandidáty v senátorních volbách, kteří nastoupí proti oněm sedmi republikánům, kteří si dovolili odsoudit útok Trumpových příznivců na Kapitol – „a považuje demokratické uspořádání společnosti za anachronismus, který není slučitelný s osobní svobodou člověka.“

Rozuměj se svobodou miliardáře, který nechce být vázán stejnými zákony jako nějaký bezdomovec a který hlavně nechce platit daně. Obecné pravidlo je, že podnikatelé, zejména pak ti úspěšní, nejsou demokrati ale autoritativní osobnosti – jinak by nemohli být úspěšní. Že to tedy s demokracií nemyslí vážně, že ji právě naopak nesnášení a nejraději by ji zrušili, o tom se mohli přesvědčit čeští občané v posledních čtyřech letech pod vládou oligarchy Babiše. I on chtěl řídit stát autoritativně, psychicky je určitě i on jako konfident STB narušený, ovšem ani zdaleka nedosahuje inteligence Elona Muska.

Musk s Thielem tvoří dvojku, která je pro demokracii v USA smrtelně nebezpečná, nezapomínejme, že se republikánská strana pod vlivem bratří Kochů (rovněž multimiliardářů) proměnila na stranu extrémní pravice, když vedení strany ovládlo hnutí „Tea party“.  A prezident USA má moc srovnatelnou s mocí Vladimíra Putina v Rusku, koneckonců byla ruská ústava po roce 1990 psána podle amerického vzoru. Existuje zde sice víc kontrolních mechanismů jako senát, sněmovna reprezentantů či nejvyšší soudní dvůr, tedy vše, co v Rusku nefunguje, ovšem Trump ukázal při svém prvním mandátu, jak lze tyto kontrolní mechanismy oslabit, získat na svou stranu, či vyřadit z funkce.

Thiel je rovněž zajímavá postava, taky psychicky narušená, i když s jiným pozadím než Musk. Narozen je v roce 1967 ve Franfurtu nad Mohanem, když mu byl jeden rok, vystěhovali se ale rodiče do Ameriky. Thiel byl v mládí nadějný šachista, v roce 1998 založil s partnerem Maxem Levchinem platební službu Pay Pal a dál se věnoval už jen vydělávání peněz. 2007 se přiznal ke své homosexualitě a žije v manželském svazku se svým partnerem Mattem Danzeisenem. Je zvláštní, že právě on podporuje politiku rasistických heterosexuálů, ale očividně je díky svým štědrým sponzorským darům (jen do prezidentské Trumpovy kampaně v roce 2016 investoval 1,25 milionu dolarů) od až bigotně nábožensky založených republikánů akceptován. Udržet zde rovnováhu není určitě jednoduché, ale účel světí prostředky.

Při této hrozbě se člověk musí ohlížet po nějaké alternativě. Může politika, která je na penězích zoufale závislá – zejména pak ta americká, která se bez sponzorských darů prostě neobejde – vzdorovat síle Muska a Thiela?

Může to být zřejmě jedině opět člověk s obrovským finančním potenciálem, který s Muskem soupeří o první místo na slunci, a proto mu ve všech směrech vytváří konkurenci. Je takovým mužem Jeff Bezos, majitel Amazonu? Může jím vůbec být?

Bezos je o sedm let starší než Musk, narodil se 12.ledna 1964, jeho rodiče se podobně jako Muskovi rozvedli, když byly malému Jeffovi čtyři roky. Později se matka znovu vdala za exilového Kubánce, po němž má Bezos své příjmení. V roce 1994 založil internetový obchod Amazon, poté se zbavil svého společníka Shawa. V roce 2014 byl zvolen za „nejhoršího šéfa na světě“, o rok později popsal New York Times katastrofální pracovní podmínky v Amazonu. Ani rekordní zisky, které Amazon měl díky koronavirové pandemii nepřiměly Bezose, aby svým pracovníkům zvýšil platy nebo zlepšil pracovní podmínky. V honbě za penězi je stejně nenasytný jako Musk a sociální cítění je mu stejně cizí. I on chce vyhrávat. Jenom vyhrávat. A proto logicky musí skončit na opačné straně fronty i v politice.

Nejen že spolu oba muži soupeří v boji o vesmír. Proti Bezosovu projektu „Blue Origin“, který vynesl do výšky 100 kilometrů už čtyřikrát turisty ochotné si za výlet zaplatit, vsadil Musk na spolupráci s NASA. Jeho firma SpaceX dostala kontrakt s americkou kosmickou agenturou a vyváží turisty jakož i kosmonauty k Mezinárodní vesmírné stanici ISS. V Elektromobilitě má samozřejmě Musk se svou Teslou náskok, Bezos se ale nově rozhodl investovat do konkurenta Tesly, do výrobce elektroaut Rivian.

Jenže oba bojují i v politickém a informačním ringu.

Bezos se angažuje i politicky.  V roce 2020 vyčlenil deset miliard dolarů pro boj se změnami klimatu. V roce 2021 podpořil návrh ministryně financí Bidenovy vlády Janett Yellerové na „minimální zdanění firem“, což by znemožnilo daňové úniky prostřednictvím falšovaných „investic“, kterými firmy můžou opticky snižovat své zisky a tím unikat zdanění. Plán, který přivedl Trumpa či Muska na barikády. Nejnověji nabídl ženám, které si nebudou moci dovolit potrat ve svém státě (očekává se masívní zpřísnění protipotratových zákonů v republikány ovládaných státech), že jim zaplatí cestu k lékaři do jiného státu. Ne, že by byl tak útlocitný, to by se musel chovat zcela jinak ke svým zaměstnancům, ale kope prostě za opačnou stranu. Nemá jinou možnost.

V mediální oblasti má Bezos zatím jasnou převahu. V roce 2013 koupil noviny Washington Post, který je teď vlajkovou lodí jeho mediálního impéria, obsahujícího i internetové platformy Amazon Prime, Amazon Music a Twitch. Bezosovy tiskoviny nemají právě pozitivní vztah k Donaldu Trumpovi a jeho oddaným republikánům. Možná i proto se Musk rozhodl koupit Twitter, aby převahu protistrany vyrovnal, či dokonce s 217 miliony denních uživatelů Twitteru získal převahu. Boj se tedy vede na všech frontách a jeho výsledek je nejasný a v nedohlednu.

Je dost zarážející, že se politický boj odehrává někde, kde bychom ho vůbec nečekali, tedy mezi miliardáři, kteří si chtějí přizpůsobit svět svým potřebám a představám. Už proto, že se zřejmě jedná o asociální psychopaty. Filantropové typu Billa Gatese vyklízejí prostor – ostatně proti nim a ne proti Muskovi či Bezosovi se vede ve světě nenávistná kampaň – právě proto, že si lidé nedokážou představit, že by se miliardář byl ochoten jen tak vzdát části svého majetku pro dobročinné účely. Muskovi i Bezosovi lidé rozumí – v dalším důsledku i politikům, které tito muži platí, aby hájili jejich zájmy.

Ve světe, kde se bezohlednost cení víc, než sociální cítění,  je demokracie nutně v ohrožení. Ale takový svět si budujeme už nejméně třicet let!