Rád bych v následujícím článku zobrazil několik cest, jak se dá demokracie odstranit, aniž by člověk používal ozbrojenou sílu. Budeme mluvit o referendech, volbách, jejich zpochybňování a úloze ústavních soudů, koronaviru i o kanálu Labe-Odra-Dunaj. To vše jsou prostředky, jak se demokracie dá podkopat a nakonec i odstranit. Vojenský puč je totiž vždycky hodně problematická záležitost, protože zpochybňuje legalitu nové vlády a ztěžuje její komunikaci navenek, tedy k jiným státům. Je ale mnoho diskrétnějších způsobů, jak změnit demokracii v diktaturu a to dokonce i v zemích, kde je demokracie etablovaná jako základní kámen fungování společnosti. Tam zvlášť – protože tam si lidé myslí, že „se nemůže nic stát.“ Téměř všichni diktátoři se k moci dostali volbami, tedy legálně.
Nejjednodušší cestou je cesta lidových hlasování. Tu volil kdysi Adolf Hitler a dokázal získat lid, znechucený nefungující demokracií Weimarské republiky pro to, aby mu dal plné moci. Jak to dopadlo, víme všichni. I Muamar Kadáfí vládl prostřednictvím lidových hlasování. Stejnou cestu zvolil i Recep Tayyip Erdogan k odstranění demokracie Atatürkova typu v Turecku, stačilo lidi zastrašit po neúspěšném vojenském puči (který možná sám inicioval) a ovládnout sdělovací prostředky. Výsledky jsou hodně podobné těm německým – válka v Sýrii, teď v Náhorním Karabachu, vyhledávání konfrontace s Evropskou Unií – prostě diktátor válku potřebuje jako sůl, jednak aby se stavěl do role ochránce národa, jednak aby mohl lépe zakročit proti jinak smýšlejícím, protože ti v čase války ohrožují „národní bezpečnost.“
Koronavirus je také dobrý prostředek. Viktor Orbán, který demokracii se souhlasem většiny Maďarů už podkopal a udělal z ní karikaturu sebe sama, využil koronavirové krize k tomu, aby se stal absolutním diktátorem. Odstranění kontroly parlamentu a možnost vládnout prostřednictvím dekretů a to na neomezenou dobu znamená definitivní konec demokratických principů ve fungování maďarské společnosti. A většina národa ve strachu ze smrtícího viru a v důvěře v spasitele Viktora mlčí, ta nesouhlasící menšina pak je umlčena. A poslanci jeho strany hlasovali jednotně za okleštění vlastní moci a vzdání se kontroly vlády, protože v parlamentu stejně sedí jen aby brali plat, rozhodnutí přijímá Velký Viktor sám.
V Česku bezprostředně po senátních a krajských volbách schválila vláda investice do projektu průplavu Labe-Odra- Dunaj. Samozřejmě žádný normálně uvažující člověk si nemůže myslet, že je tento projekt realizovatelný – k tomu, aby průplavem mohly plout lodě, potřebujete totiž vodu. A odkud tuto vodu brát na horních tocích Odry, Bečvy, Moravy či Labe, tuto otázku nedokáže zodpovědět nikdo. I Odra je splavná pro nákladní lodě jen po Wroclaw, proto bylo toto město členem Hansy. Zde se zboží překládalo z lodí na povozy. Přesto vláda schválila vyhodit na tento nesmyslný projekt desítky miliard korun v čase, kdy by měla každou korunu obracet a používat ji na záchranu hroutící se ekonomiky v čase koronaviru.
Jenže tento projekt je milovaným dítkem stále více senilního a na Wernickeovu alkoholickou chorobu trpícího prezidenta Zemana. Trpí svou narcistickou poruchou osobnosti a zjistil, že po sobě, kromě chaosu a nenávisti, v Česku nic nezanechal. A on touží nechat se zapsat do historických knih (můžu ho uklidnit, tam si už vydobyl pevné místo – jako negativní příklad hlavy státu). Odkud brát vodu do kanálu je maličkost, která ho naprosto nezajímá. Jenže tento projekt je úlitbou jeho ješitnosti a tím si Andrej Babiš kupuje za peníze daňových poplatníků prezidentovu přízeň.
Babiš po volbách do krajů a senátu zjistil, že je v háji. Na to opravdu nepotřebuje složitou matematiku. ANO sice obhájilo svá procenta hlasů, nezískalo ale nic od opozice, ta naopak podstatně posílila. ANO vyluxovalo své spojence – sociální demokracii a komunisty – mají totiž stejný pool voličů, zejména důchodce bojící se pravicové vlády a krácení důchodů. Předchozí vlády ODS a jejích spojenců se totiž opravdu o tuto skupinu nestaraly a teď sice oprávněně poukazují na nesmyslné rozhazování peněz současnou vládou dárky pro důchodce, jenže to budí u této skupiny voličů jen temné obavy ze změny. Ovšem člověk nemusí být matematický génius, aby si nespočítal, že po příštích volbách, i kdyby ANO hned získalo svých 30 procent, za předpokladu že sociální demokraté a komunisté vypadnou z parlamentu, nevytvoří vládu ani s Okamurou (jediným dalším, který by do toho s Andrejem zřejmě šel.)
Jenže prezident pověří vítěze voleb (a to Babiš navzdory své neschopnosti bude) sestavením vlády. Tomuto postupu se nedá nic vyčíst, tak to běží všude na světě. Zeman se už dal slyšet, že dá Babišovi dvě šance. Teď by měli ale všichni našpicovat uši. Co to znamená – dvě šance?
Babiš představí parlamentu menšinovou vládu (jedno zda jen z hnutí ANO nebo s nějakými malými přívěsky – pokud by se sociální demokracie přece jen do parlamentu proplazila) a ta nedostane od parlamentu důvěru. V normální demokracii taková vláda hned podá demisi a prezident sestavením nové vlády toho, kdo se ve volbách umístil na druhém místě. To se v Česku nestane. Zeman pověří Babiše sestavením vlády podruhé. Ten podá se svou vládou demisi a bude vládnout nadále „v demisi“. Protože nedostane žádný časový limit na sestavení nové většinové vlády, která by v parlamentu mohla získat důvěru, bude vládnout dál. Samozřejmě nebude moci parlamentem protlačit žádné zákony, ale může vládnout prostřednictvím vládních vyhlášek. Že takový stav může trvat dlouho, si vyzkoušela už vláda Rusnokova. Tento stav může trvat až do konce Zemanova prezidentského mandátu a Zeman si patřičně vychutná, že vláda visí na nitce jeho kalhot a bude diktovat. A bude se hledat kandidát na prezidenta, který by takový stav nadále podporoval – buď někdo ze Zemanova okolí, nebo Andrej sám. Pokud by se totiž stal prezidentem, zajistí mu to naprostou beztrestnost a nemůže být stíhán za nic, co vykonal nebo ještě vykoná. Pod ochranou české ústavy by Agrofert mohl zneužívat peníze daňových poplatníků ještě nestoudněji. Pokud by pod smlouvami byl podpis člověka ve funkci prezidenta, nebylo by možné ho stíhat. Tato úchylka české ústavy mě šokovala, když jsem psal knihu „Odvrácená tvář moci“. Český prezident nemůže být trestně stíhán, ani kdyby chodil po Václavském náměstí a střílel do lidí. Má naprostou imunitu. Tuto úchylku chtěl korigovat už Václav Havel, ale nikdy se to nepodařilo, platí stále.
Že vám tato představa nechává vyrážet studený pot na čele? Připravte si ručníky a kapesníky, protože tato varianta politické situace je skoro jistá – tedy za předpokladu, že Babiš a jeho ANO opravdu obsadí ve volbách příští rok první místo. Proto onen kanál Labe-Odra-Dunaj, ať to stojí co to stojí!
Ovšem podkopání demokracie v Česku či Maďarsku vyvolá u politiků ve světě jen unavený úsměv. Nebezpečí je jinde – nebezpečí je v USA. Americký prezident je stále ještě nejmocnějším mužem světa, může vést války proti zemím, které se mu znelíbily, může postihovat země, které mu nejsou sympatické sankcemi, může ruinovat světový obchod i ekologii planety. Sami Američané věří, že je u nich demokracie tak silně etablovaná, že můžou prezidenta, který zklamal, kdykoliv odvolit. V listopadu se ukáže, zda tomu tak skutečně je. Podle mého soudu je i tam demokracie křehká, výměna moci totiž předpokládá čestnost a morálku – dvě věci, o nichž současný prezident zřejmě nikdy ani neslyšel.
Trump se na udržení moci po příštích volbách systematicky připravuje. Že by mohl v těchto volbách vyhrát, věří už jen jeho nejoddanější příznivci, kteří v něm vidí vůdce sekty a spasitele, ale očividně už ani on sám. V klíčových státech všude ztrácí a to bez ohledu na to, že se Demokrati nezmohli na schopnějšího kandidáta, než je stařeček Biden. Nejde totiž o volbu v pravém slova smyslu ale o referendum o Trumpovi. V Pensylvánii (Bidenovo rodiště, kde ovšem posledně vyhrál Trump) leží o 12 procentních bodů pozadu a dokonce i na Floridě ztrácí tři procenta). Je prvním republikánským kandidátem na amerického prezidenta, který nemá jasnou většinu u důchodců – i taky podle posledních výzkumů vede Biden i když jen o jedno procento. Je snílek by mohl ještě věřit v rozhodující zvrat. Většina voličů je už totiž pevně rozhodnuta, koho volit, a miliony už svůj hlas odevzdaly.
Trump se tedy připravuje na udržení se u moci i v případě, že volby prohraje. Nikdy na veřejnosti neřekl, že bude výsledek voleb akceptovat (tedy řekl, že ho akceptovat bude, ale jen v případě, že vyhraje). A je zřejmé, že k zpochybnění výsledku voleb zneužije volby poštou.
Zdánlivě nesmyslná výzva svým voličům, aby volili dvakrát, jednou poštou a jednou osobně, má jasný dodatek. Pokud se dokáže jen jeden případ, že volič, který odvolil volební kartou, bude připuštěn i k osobní volbě (a to se při milionech a milionech volebních karet určitě stane), dá to Trumpovi do rukou trumf k zpochybnění voleb. I americký volební systém totiž počítá s morálkou voličů a nepředpokládá, že by někdo, kdo odvolil poštou, přišel k volbám i osobně. Pokud se tedy přihlásí volič – jedno zda demokrat nebo republikán (bude to republikán), že volil dvakrát a volební komise mu to dovolila, Trump výsledek voleb neuzná. A předá to nejvyššímu soudu. Ten má vždy poslední slovo. Bylo to i při volbě George W.Bushe juniora, kdy Supreme Court zastavil sčítání hlasů na Floridě, když už měl Bush většinu pouhých několika desítek hlasů a bylo zřejmé, že po přepočítání dalších okresů v tomto klíčovém státě prohraje. Al Gore ukázal tehdy čestnost, která se od politika očekává a toto sporné rozhodnutí nejvyššího soudu (v němž tehdy sedělo 5 republikánů a 4 demokrati a hlasování o zastavení sčítání hlasů dopadlo 5:4) uznal. Stejně jako kdysi dávno v roce 1960 Richard Nixon poté, co prohrál s J.F. Kennedym a v Kalifornii byly výsledky velmi sporné.
Republikáni si v posledních letech zajistili u Supreme Court pohodlnou většinu. Trump vyjmenoval do tohoto grémia dva republikány Neila Gorschuha a Bretta Kavanaugha. Když v roce 2016 zemřel demokrat Antonio Scalia, blokovali republikáni Baracka Obamu ve vyjmenování nového soudce (měli většinu v senátu, který nového soudce schvaluje) a tak bylo jedno místo prakticky rok neobsazeno. Až Donald Trump po svém nástupu do funkce vyjmenoval Neila Gorschuha. A teď naneštěstí těsně před volbami zemřela liberální soudkyně Ruth Bader Ginsburgová. Republikáni zcela zapomněli na to, že Obamovi celý rok vyprávěli, že vzhledem na brzký konec svého mandátu nemá právo vyjmenovat nového soudce (Obamovi chyběl tehdy do konce mandátu rok). Trump dostal oprávnění jmenovat novou soudkyni Amy Coney Baretovou. Republikáni by tak získali v tomto grémiu převahu 6:3 a to na desetiletí dopředu – soudci jsou jmenováni na doživotí.
V okamžiku, kdy tedy dá Trump posoudit výsledky voleb nejvyššímu soudu, rozhodne, zda se tito soudci budou cítit víc jako američtí občané nebo jako členové či příznivci republikánské strany. V druhém případě zůstane Trump u moci – jak by to bylo s opakováním voleb, nemám tušení, myslím, že americká ústava s něčím takovým ani nepočítá. Uzavřel by se tím kruh. Republikán by zůstal u moci jen díky rozhodnutí nejvyššího soudu ovládaným republikánskou většinou a jmenoval by do tohoto grémia další republikány.
Opozici by muselo být jasné, že se demokratickou cestou – tedy volbami – k moci už nikdy nedostane. A na obou stranách, jak u levice, tak u pravice existují už teď ozbrojené skupiny, připravené sáhnout ke zbraním. Občanské válce by se v současné extrémně napjaté situaci (na polarizaci společnosti a její rozeštvávání pracoval Trump – stejně jako Miloš Zeman – velmi důsledně a toto úsilí přineslo své plody, nějaká diskuse mezi oběma tábory jeho příznivců a odpůrců je prakticky nemožná) nedalo zabránit. Válce, která by USA jako stále nejsilnější motor světové ekonomiky uvrhla definitivně do chaosu a hospodářské krize a s ním by se začala hroutit ekonomika celého světa. Vedení ve světě by definitivně převzala Čína s nedemokratickým komunistickým režimem (a nezapomněla by využít slabosti USA a obsadit Tchajwan, který se drží samostatný a demokratický jen díky americké ochraně).
Výsledkem by bylo zcela nové uspořádání světa s nadvládou diktátorských režimů a hluboký hospodářský rozvrat. A války. Evropa by se bez americké vojenské ochrany musela podřídit ruskému diktátu a chodila se klanět do Moskvy. Svou východní část by zřejmě ruskému medvědovi raději dobrovolně postoupila, ostatně vládnoucí politici jako Viktor Orbán či Miloš Zeman by proti tomu nic nenamítali. Otázka je, zda si všechny tyto důsledky svého rozhodnutí oněch devět soudců nejvyššího soudu bude uvědomovat. Zřejmě bude i důležité, jakým rozdílem Biden volby vyhraje. Pokud bude rozdíl velký, nevěřím, že by soudci Supreme court tyto výsledky svým rozhodnutím zvrátili, jen aby udrželi u moci klauna typu Donalda Trumpa. Nezapomínejme, že všichni politici, pokud jsou znovuzvolení, vidí ve svém úspěchu potvrzení svého dosavadního politického kurzu a v druhém volebním období přitvrdí. Dokáže si někdo představit, jak by to vypadalo za „přitvrzeného“ Trumpa? Ovšem pokud budou výsledky těsné a celkový výsledek bude závislý na několika stovkách či tisících hlasů v jednom nebo dvou klíčových státech, může se v soudcích probudit republikánské přesvědčení a budou chtít chránit americký lid před „levicovým terorem“.
Skoro by si člověk myslel, že nejlepší by bylo, kdyby Trump opravdu vyhrál. Aspoň by byl klid – tedy chvíli po volbách. Co by se ale dělo poté, si raději nechci představovat…