Zelená planeta nebo zelené šílenství?

               Ona je ta naše planeta tedy ještě pořád modrá, ale jako by ji zachvátilo nějaké zelené šílenství. Rozbuškou bylo sedmnáctileté švédské děvče, které díky své zarputilosti a patřičné skvěle organizované PR probudilo zájem o ekologii.

               Přiznám se, že nejsem, na rozdíl například od mého syna, žádný velký fanoušek Grety Thunberg. Její řeč před Spojenými národy v New Yorku mi šla hodně proti srsti a způsob, jakým ji přednesla, zanechal pachuť nacvičeného vzteku. Ale dobrá, pokud šlo o to předat poselství, pak se jí to podařilo. Teď by se měla stáhnout. Pokud nechce sdílet osud Johanky z Arku. Kdyby Johanka po vítězství u Orleánsu nebo nejpozději po korunovaci Karla VI. odešla zpět do rodné vesnice, nic by se jí nestalo – ovšem bez mučednické koruny by zřejmě nebyla tak slavná, jak je. Greta ž svoji bitvu u Orleánsu vybojovala. Stala se symbolem, je vidět že jí to samotné vadí, už několikrát se musela při diskusních pořadech ohradit, proti jí přisuzovaným výrokům ale tuhle lavinu nezastaví. Bude se na ni odvolávat kdekdo, zejména fanatici, kterým dojdou argumenty.  

               Stále není zodpovězena otázka, nakolik je oteplování planety přirozeným procesem (v jedenáctém století bylo například tepleji než dnes) a nakolik se na něm podílí člověk. Problémem není ani tak samotné oteplování, ale jeho rychlost, přinášející přírodní katastrofy a podporující hypotézu, že lidský podíl na tomto procesu je podstatný.

Do rakouské vlády přivedl efekt Grety Thunberg stranu zelených – poprvé v historii. Minimálně v Rakousku se tedy modrá barva politického spektra změnila v zelenou. Kvitujeme to s povděkem, protože zelení nezpochybňují demokracii a demokratické instituce a nehodlají zavádět policejní stát. Aspoň zatím. U moci ještě nikdy nebyli, musí svou schopnost vládnout dokázat. Zelení jsou mladí a proto radikální, mají tmavě zelené křídlo levicových radikálů, kteří hledají snadná řešení. Jako kdysi tmavočervené křídlo sociálních demokratů, než se odštěpilo a vytvořilo komunistickou stranu. Zdaleka ne všichni zelení mají dostatečné vzdělání, aby problém chápali a proto tíhnou k symbolům a k dogmatům. Což bylo vždycky v minulosti nebezpečné. Ovšem na druhé straně jakákoliv zmínka o ekologii je pro všechny, kteří se považují za pravičáky, projevem levicového extremismu. Jakmile se problém posune do ideologické pozice, je už racionálně neřešitelný. Místo rozumu totiž vládnou emoce.

               Greta strhla mládež – a nasměrovala ekologické hnutí špatným směrem. Proti autům, letadlům a lodím. Samozřejmě, z jejích fanoušků má málokdo řidičský průkaz, vozí se vlakem či na zadním sedadle rodičů, proto je toto poselství tak nadšeně přijato: ostatně tomu rozumí každý, netřeba připomínat, že ve městech zamořených popojíždějícími auty se dá sotva dýchat. Ale auta, letadla a lodě na celém světě jsou zodpovědné za necelých pět procent emisí (přesně, pokud se nemýlím, je to 4,8 procenta). Je to tedy okrajová záležitost. Mimochodem útok na diesly je ještě paradoxnější, tato vozidla produkují méně CO2 než benzínové motory – zato víc NO a jemného prachu, který sice škodí plicím, ne ale klimatu.

               Ještě směšnější je obviňovat z oteplování klimatu zemědělce. V Nizozemí chtějí dát chovatelům krav vyšší daně – ony ty krávy – to byste nevěřili – prdí a produkují metan. Bylo by je třeba vyhubit a ve stravování přejít globálně na vegánství. Zemědělci to mají těžké. Nejsou dost bohatí, aby měli dostatečně silnou politickou lobby, která by vysvětlila politikům, jaká je to blbost. Proto bylo předávání zlatých glóbů i Oskarů oproštěno od konzumace masa a propaguje se – naprosto nezdravá – vegánská strava. Prostě v Americe se tradičně blbne o něco víc.

               Nepoměrně větší množství CO2 chrlí do vzduchu průmysl – například tepelné elektrárny. Víme, jak vypadaly severní Čechy v době elektráren, vyrábějících proud spalováním hnědého uhlí. Polsko nebo například Izrael jsou ale na tepelné elektřině skoro stoprocentně závislé. Jistě, Izrael si atomovou elektrárnu opravdu nemůže dovolit – byl by to příliš lákavý cíl pro rakety Hamásu i Hizbolláhu, ale slunce jim tam svítí skoro celý rok a od moře vane vítr prakticky bez přestání (a to dokonce i když je zataženo). Atomová elektřina je ekologicky (co se týká produkce CO2) neškodná. Rakouská antiatomová hysterie je naprosto kontraproduktivní, ale odpor proti atomové energii se zde stal po lidovém hlasování o atomové elektrárně v Zettendorfu dogmatem, o němž se nesmí diskutovat. Rakušané v roce 1978 odhlasovali 50,47 procenta hlasů (při volební účasti 64,1 procent), že už postavená elektrárna nemá být spuštěna do provozu. Pak se nesměle kousali do rtů a ptali se sami sebe, zda neudělali hloupost (podobně jako Britové po hlasování o Brexitu v roce 2016). A pak pro ně přišlo v roce 1986 vysvobození – vybuchl Černobyl. Vzali to jako potvrzení, že se rozhodli správně a od toho okamžiku je tady každá podpora atomové energie zločinem. I když dovážejí – zejména v zimě – až 30 procent elektrické energie – mimo jiné z Česka a z Francie – která je z velké části atomová – ale na hranici se dá koupit certifikát, že jde o nezávadnou energii z obnovitelných zdrojů a je to. Samozřejmě je to falešná hra, ale co už naděláte? Co stále nechápu, je problém odstraňování atomového odpadu – hlavní argument odpůrců atomové energie, pokud stojí elektrárny v oblastech, kde nejsou ohrožovány zemětřesením jako japonská Fukušima. Proč není možné skladovat vyhořené palivové články v dávno opuštěných uranových dolech, jejichž štoly jsou kilometr pod zemským povrchem a kde je stejně radioaktivního záření víc než dost, mi zatím nikdo nevysvětlil. Na tyto otázky jsem vždy dostal jen vyhýbavou odpověď – kdyby to bylo tak snadné, tak by to všichni dělali. Pokud někdo z mých čtenářů zná odpověď na tuto otázku, budu vděčný, když mi ji sdělí.

               V Česku je pohled na problém obnovitelných zdrojů elektřiny a proudu atomového právě opačný. Zejména politická katastrofa okolo solárních baronů a jejich dotovaných slunečních elektráren, na které doplácí Česká republika ještě stále, vzbudil odůvodněnou nedůvěru k obnovitelným zdrojům elektřiny. A přiznejme si, jak větrné tak sluneční elektrárny vyrábějí elektrický proud velmi draze. Přesto je Francie ochotna financovat postavení největší sluneční elektrárny v Tunisu na Sahaře (slunce je tam víc než dost, člověk musí jen oprašovat z panelů písek) a vést proud kabelem po dně Středozemního moře do jižní Francie.

               O největším neštěstí pro klima se nikdo ani nezmíní  – o stavebním průmyslu. Ten se podílí na ekologické zátěži bezmála padesáti procenty. Už dávno se nestaví z obvyklých materiálů – z cihel nebo ze dřeva. Dnes si banky, firmy, burzy, staví paláce z betonu a ze skla. Nejen, že tyto budovy reflektují sluneční svit zpět do atmosféry, ale výroba betonu a skla se provádí pomocí nesmírně vysokých teplot (zejména cement), které samozřejmě zatěžují atmosféru obrovskými množstvími CO2. A takto vyrobeným betonem se pokrývají obrovské plochy, na nichž byly louky a lesy. Ani beton nepohlcuje sluneční paprsky, ale odráží je zpět. Proto je v létě ve městech nesnesitelné vedro. Na jihu už na to přišli, ve městech v Černé Hoře či Albánii jsou všude parky a stromořadí kolem cest – místní to nedělají z ekologických pohnutek, ale prostě by jinak v teplotách, které tam panují, nepřežili. Stromy mají dvojí účinek – pohlcují sluneční záření a nevracejí ho do atmosféry. Navíc spotřebovávají CO2 a přeměňují ho na kyslík. Nám je to zatím jedno – betonujeme a betonujeme.

               Obávám se, že všechna opatření (zdražení dieslu a následně benzínu) daň z CO2, zdražení letenek (už teď rozhodla rakouská vláda o zvláštní dani ve výši 12 euro na každý vnitroevropský let) atd. atd. postihnou zase jen obyčejné občany. Samozřejmě pro stát je to velmi dobře, protože vybere mnohem víc peněz na daních, ale pomůže to skutečně klimatu? A skuteční ropáci zůstanou ušetřeni.

               Proto, pokud chceme pro naši planetu opravdu něco udělat a nejen si na to hrát, pak sázejme stromy všude, kde se to dá – odstraňme nějak šíleného Bolsonara, který ničí poslední velké plíce planety v Amazonii. Přestaňme betonovat plochy, doporučuji zákaz nadzemních parkovišť, parkování patří do podzemních garáží pod zem. A každé nové náměstí by mělo mít povinně zelený lem či dokonce kombinaci se zelenými plochami. A nechme krávy prdět.

               Co kdyby někdo konečně sebral odvahu a řekl Číňanům, kteří produkují třetinu všech exhalací na této planetě, aby s tím přestali. Nebo o tom přesvědčil Trumpa, jehož USA jsou zodpovědné za čtvrtinu exhalací. Arogantním Číňanům se to nikdo ani neodváží říct, (aby se proboha zase jednou neurazili!) Trumpovi to občas někdo řekne a on na to prdí (ať už bez nebo s produkcí metanu). To je ostatně jediný rozdíl mezi diktátorem vzešlým z lůna totalitní komunistické strany a diktátorem demokraticky zvoleným.

               Co kdyby se například začalo zase stavět z tradičních materiálů? Cihly a dřevo zatíží životní prostředí nepoměrně méně, než beton a sklo. Dokáže to někdo ve stavební branži prosadit? Bude mít vůbec někdo vůli k takovému činu?

               Mohlo by to snížit zisky stavebním firmám, nebo prodražit stavbu těchto paláců finančních gigantů. Možná by jejich ředitelství ani nevypadala tak monumentálně. Sídla bank mají ohromit dnešního člověka stejně, jako ho měly v minulosti do kolen tlačit katedrály katolické církve. Peníze se staly totiž novým náboženstvím a jejich majitelé si s arogancí představitelů církve v patnáctém a šestnáctém století určitě nezadají.

               Možná by bylo třeba vysvětlit právě těmto miliardářům, kteří stále ještě tancují na horní palubě potápějící se lodi, že záchranné čluny nejsou a nebudou. A nedají se koupit.