Kupujte japonské akcie

Země se třese, lidé umírají, obrovská vlna tsunami je splachuje do moře. Vybuchují reaktory atomových elektráren, radioaktivita se šíří po hrůzami strádané zemi. Obrazy utrpení, obrazy hrůzy, které by měly pohnout každého člověka k soucitu a snaze pomoci. Minimálně k poznání lidské bezvýznamnosti, vystavené zkouškám mnohem mocnější síly – přírody.
Jenže je tomu skutečně tak? Myslí tak skutečně všichni, kdo patří k lidskému plemeni? Jsem ochoten dát ruku do ohně, že tomu tak není. Japonské hospodářství se přece otřásá v základech, akcie padají v panice, vyvolané burzovními makléři. Je pravá příležitost se na neštěstí lidí obohatit! Jen ještě trošku počkat, až akcie padnou na dno, pak je rychle a šikovně koupit – japonská pracovitost a disciplina určitě nakonec vyhrají nad nepřízní osudu, budou se na tom dát vydělat miliardy!
Vydělat?
To slovo mi zní v této souvislosti naprosto nepřístojně. Lépe vystihuje podstatu slovo vyspekulovat, tedy v podstatě ukrást. Protože ty peníze budou někde chybět. To je ovšem finančním supům (či hyenám – označení ponechám čtenáři k svobodné volbě) úplně jedno. Bursa přece vládne. A vládne diktátorsky – diktátoři na stráty nehledí. Dělá to snad Kádáfí ve své snaze udržet si moc?
Budou to určitě špinavé peníze. Hodně špinavé, možná i ozářené. Ale copak jistý český politik před mnoha lety neprohlásil, že špinavé peníze nezná? Všechny peníze mají přece stejnou hodnotu, vytištěnou na bankovkách. Jedno, zda jsou vydělané nebo ukradené! Kdo není hloupý…
Ne, pro mne není soucit hloupost!
Proč nemá politika aspoň tolik odvahy, aby řekla, že po podobných příšerných katastrofách se akcie postižené oblasti obchodovat nebudou? Moratorium na měsíc, po měsící se podíváme, zda už je čas obchody povolit. Nakolik je situace přehledná? Nakolik se už dá věřit, že se neobohatí podvodníci? Byl by to zásah do svobodného obchodu? Byl by to zásah zdravého rozumu. Těm penězům by totiž bylo mnohem lépe v zemi, která je nutně potřebuje ke své obnově než v kapsách několika mála „podnikatelů“.
Jiný příklad? Inflace stoupá. Letos dosahuje už v eurozóně 2,4 procenta. To je samozřejmě na pováženou. President evropské centální banky se kdysi ve škole učil (bylo to už hrozně dávno, ale na něco si mezi partiemi golfu ještě dokáže vzpomenout), že inflace se musí zbrzdit zvýšením úroků. Tím se prý zabrání přístupu k levným penězům a inflace klesne. Kdyby na chvíli odložil golfovou hůl a podíval se na onu inflaci podrobněji, přišel by na to, že je z více než 90 procent způsobena zvýšením cen pohonných hmot. Opravdu si myslí, že může nárůst ceny ropy zastavit zvýšením úroků na kredity? Samozřejmě, že všichni zadlužení – a to je naprostá většina – budou platit za své kredity víc, tím pádem méně nakoupí a tím pádem dostane stát méně peněz z daně z přidané hodnoty. Ale bude to opravdu benzín, který přestanou kupovat? Do práce musí jezdit i nadále – málokdo nakupuje benzín jen tak pro zábavu.
A přitom je nárůst cen ropy a následně pohonných hmot výsledkem čisté spekulace. Ano, v Libyi řádí příšerná občanská válka. Těžba libyjské ropy poklesla z 1,6 milionu barelů denně na 500 000. Libye představuje 2,4 procenta světové těžby této strategické suroviny – vzestup cen o 2 procenta by byl tedy naprosto správný a nikoho by nemohl pobouřit. Ale ropa stoupla od začátku libyjského kofliktu o 20 procent! Stoupla tedy následkem čisté spekulace, která plní kapsy ropným magnátům Exon, Shell atd. atd. Bez ohledu na to, že tím brzdí konjunkturu, hospodářský růst a ohrožují tisíce, možná statisíce pracovních míst. To je jim jedno, ta válka, ve které hynou tisíce lidí, jim přináší miliardy.
Copak by nebylo možné strategické suroviny (ropu, zemní plyn) vyjmout z obchodování na burze? Aby o ceně rozhodovala opravdu jen nabídka a poptávka bez ohledu na chtivost burzovních makléřů a ropných koncernů? Věřím tomu, že kdyby světoví politici jen POHROZILI, že jsou to ochotni udělat, klesly by ceny ropy okamžitě ze dne na den MINIMÁLNĚ o oněch 20 procent. Proč to tedy neudělají? Nemohou nebo nechtějí? Jsou bezmocní nebo zkorumpovaní? Ví to někdo?
Kdo vládne tomuto světu? Oni, nebo ti, kdo řídí ceny na světových trzích?
A pokud jsou politici bezmocní, není čas, aby se začali bouřit lidé? Možná, že se teď zástupci volného obchodu vzrušili a nazvali mne komunistou. Ne, nejsem komunista a před dvaceti lety jsem se aktivně podílel na tom, aby komunismus z této planety zmizel (nepodařilo se to úplně, ale něco se přece jen podařilo). Ale sociální mír, spokojení a motivovaní lidé, které nežere frustrace z toho, že jsou bezmocně vydáni na pospas okrádání několika málo spekulanty, byl měl být cílem každého politického systému, každé politické strany. Jedno, zda se hlásí k pravici a levici (přičemž tyto historické pojmy, mající kořeny ještě ve francouzské revoluci už dávno ztratily svůj pravý význam.) Možná by je bylo třeba na to upozornit.