Katastrofa jménem Windows 10

Možná si Bill Gates své miliardy opravdu zasloužil. Měl prostě správný nápad ve správný okamžik. Tehdy byl ovšem mladý, patřil ke generaci, která měla před ostatními náskok – fotku zakladatelů firmy Microsoft v jejich zelených letech jsem mohl vidět v muzeu komunikace v Bernu ve Švýcarsku a skutečně mě pobavila. Působila sympaticky rozevlátě, jak už to v sedmdesátých letech bylo normální. Přesto mě v posledních týdnech sžírá myšlenka, že si ty peníze možná zas až tak nezaslouží. Ta pochybnost se jmenuje Windows 10.

Měl by si zřejmě na svou firmu dávat pozor. VĚTŠÍ POZOR! Protože nad svými programátory ztratil kontrolu. A co je ještě horší – jeho programátoři ztratili nad sebou kontrolu. Důkazem je právě onen paskvil jménem Windows 10.

Roky jsem používal Windows sedmičku a byl jsem ochoten se s ní skamarádit. Ti, kdo mě  znají, vědí  že to není jednoduché.Počítače mě nemají rády a já jsem ochoten jim jejich antipatii  vracet. Nicméně jsem se se sedmičkou nejdříve smířil, pak seznámil a pak skoro skamarádil. Pochopila očividně, kde jsou moje možnosti a nenapínala je k prasknutí.

A pak najednou přišla nabídka, že bych měl Windows updatovat na desítku. Ve slabé chvilce jsem souhlasil, ostatně to nabízeli bezplatně. Od té chvíle se můj život změnil ve zlý sen. Asi po dvou dnech mi přestal fungovat internet, zmizel přístup na externí disk atd. atd. Syn se rozhodl situaci vyřešit návratem  k sedmičce (poté, co mi vynadal za tak šílený nápad jako je update windowsu). V rámci tohoto zpětného reupdate se počítač definitivně zhroutil. Zemřel, zčernal, odmítal s námi jakkoliv komunikovat. Podařilo se jej vypnout pouze vyjmutím akumulátoru, poté se synovi nějak v hektické dva dny trvající akci podařilo zachránit soubory, které jsem na počítači měl. Poté krok po kroku obnovoval funkce, které při všech těchto operacích zmizely. Začal jsem se znovu pomalu cítit jako člověk a internet vnímat jako službu člověku.

Pak se znovu objevila nabídka update na Windows 10. Odmítl jsem rozhodně a spokojeně jsem se usmíval, že na podobnou blbost podruhé nenaletím. Nabídka se objevila ještě několikrát, vždy jsem ji s dobrým pocitem poslal někam.

A pak jsem jednou při návštěvě Brna v hotelovém pokoji zapnul můj počítač – k mé obhajobě musím udat, že jsem potřeboval napsat několik mailů. Uprostřed jednoho takového mailu se počítač najednou zhroutil. Zčernal a poté mi oznámil, že nahrává Windows 10. Na nic se mě už neptal, mé mínění ho nezajímalo, prostě se tak rozhodl a nehodlal se mnou už diskutovat. Možnost odmítnout jsem prostě neměl.

Zpočátku vypadalo všechno v pořádku. Změnil se jen image a nenašel jsem opět přístup na externí disk. To se ale dá obejít, tím, že člověk prostě klikne na složku, kterou chce kopírovat a pak zvolí funkci „Tento počítač“. Občas se sice soubor okopíruje jinam, než by člověk chtěl nebo čekal, ale s tímto deficitem životní kvality jsem byl ochoten se smířit. Jak vidíte nejsem kverulant a jsem ochoten i k ústupkům. Mír trval přesně čtyři dny. Poté jsem se nedostal na internet a při pokusech opravit kontakt s mým HUI přístrojem, čili domácím internetem mi můj milovaný počítač napsal, že mu chybí NEJMÉNĚ jedna funkce, aby mohl můj počítač s internetem spojit. Pochopil, že je zle a současně jsem si uvědomil, jak je člověk na internetu závislý. Samozřejmě je to denní pošta, pozvánky na vzdělávání, sociální sítě. Účty za telefon i vyúčtování kreditní karty dostávám taky už jen elektronicky. Ale je to i internetové bankovnictví, které samozřejmě člověk potřebuje nejvíc, když  nefunguje. Pak je to ebay, zprávy, program kin atd. atd. Odhlédnouc od mé webové stránky. A to vše bylo pryč.

A naskýtala se rozhodující otázka – kdo mě zachrání? Protože reinstalaci bylo očividně potřebné provést u mně doma a syn se nacházel právě v Londýně.

Obrátil jsem se na kolegu, který je „digital native“ s prosbou o pomoc. Byl skvělý, přijel a zdálo se, že rozumí tomu, co dělá. Na internetu si našel diskusi podobně postižených, kterým Windows 10 zrušil přístup k internetu. K mému údivu jich nebylo málo – až do té chvíle jsem trpěl paranoidní představou, že se počítače a jejich nástroj jménem Windows 10 zaměřily pouze na moji osobní likvidaci. Tam se kolega dozvěděl, které funkce Windows v rámci updatu odbourává. Tím pádem věděl, co by měl stáhnout, aby můj internet zase fungoval.Problém byl jen v tom, že ty funkce samozřejmě stáhnout nemohl, protože můj internet nefungoval. Tedy přesněji internet ano, ale můj počítač k němu neuměl najít spojení. Na svém mobilním telefonu zřídil hotspot – (neptejte se mě, co to je), tam stáhl dané funkce z internetu a pak je přenesl na můj počítač. Vysvětlil mi, že napřed smazal všechny adaptéry pro síť z počítače , pak je znovu nastartoval a něco k tomu stáhl – (to už jsem nerozuměl, co) K mému úžasu začal internet zase běhat. Oznámil jsem kolegovi, že ho miluju a pozval jsem ho na večeři – pozvánku zatím nepřijal. Věděl zřejmě proč.

Má euforie trvala přesně tři dny. Ještě že jsem měl tušení a ráno v šest hodin jsem vyřídil to nejnutnější. Protože ve čtyři odpoledne už internet zase nefungoval – psal mi totéž co poprvé, že chybí nejméně jedna funkce ke kontaktu s internetem. Windows 10 očividně opět provedl jednou update aniž by se mě ptal na svolení (NEDOSTAL BY HO!) a v rámci toho odmontoval zase ony funkce, které jsme pracně nahráli.

Řekněte mi, kdo může přijít na tak idiotský program, který lidem bez jejich vědomí v rámci updatu ruší kontakt s internetem? Odpověď mám. Je to Microsoft – firma Billa Gatese. Firma, která ztratila kontakt s realitou. Samozřejmě – pro digital natives – a tedy i pro ony programátory je nahrání funkcí spojení s internetem přes hotspot na mobilním telefonu hračka a nestojí za řeč. Proč by to člověk nemohl každé dva či tři dny dělat? PROTOŽE TO NEUMÍ, milí programátoři. Ano, budete se divit, ale existují skutečně lidé, kteří to neumí a když se jim zhroutí počítač, jsou v koncích. Je možné, že vás tito lidé nezajímají. Ostatně stejně jednou vymřou.

Pane Gates, chci vás jen upozornit, že patříte spíše k naší generaci než ke generaci vašich programátorů. Dejte na ně pozor, nebo se vám stane, že ani vy nebudete mír přístup na internet. Dobrá,máte na to, abyste si držel permanentně specialistu,který vám zrušené funkce kdykoliv znovu nahraje. Ale je spousta lidí, kteří takového specialistu doma nemají, žádného takového neznají a nemůžou si ho dovolit. Chcete je opravdu všechny nasírat? Já vím síla monopolu je síla monopolu, co se vám už může stát, když stejně ovládáte skoro bez výjimky celý trh. Ale naštvaní lidé jsou přece jen naštvaní lidé. A pokud nebude internet fungovat stále více lidem, možná přece jen budou hledat alternativu k vaší nadvládě nad jejich životy…

Minimálně v okamžiku, až vy sám budete potřebovat člověka, který by vám instaloval internet, který váš vlastní program odbourává, měl byste se zamyslet, že něco možná není v pořádku. Že patříte také ke generaci, kterou vaši mladí žraloci-programátoři odsoudili k životu off line, čili k neexistenci.

Ne počítače za to opravdu nemůžou, můžou za to lidé,kteří je programují.

Prozatímní happy end – můj kolega poslal mému synovi mail s informacemi, které funkce je třeba nahrát a ten to provedl. Poté se pokusil zablokovat update Windows 10, doufám, že se mu to podařilo. Nebudu tedy tento nejnovější výkřik softwarové techniky mít na nejnovější úrovni – a je mi to vážení opravdu „u prdele.“ Jen mě ruší myšlenka, k čemu je takový program vlastně dobrý.

Prý by stačilo koupit si nový počítač, protože prý ten můj 4 roky starý by mohl být s Windows 10 inkompatibilní. Možná to přece jen vše dává smysl. Jak dlouho má současný počítač vůbec fungovat. Než Windows vymyslí další nový program?

Aha, možná vás bude zajímat,proč mě vlastně taková lapálie jako Windows 10 tak rozčílila, koneckonců strýček Choleva vždycky říkal, že když nejde o život jde o ho…

1) je to pocit bezmocnosti, pocit vydání na milost a nemilost – tedy spíš na nemilost – bez možnosti obrany.

2) je to ztráta samostatnosti, osobní autonomie, pocitu, že člověk může žít sám bez cizí pomoci a zvládne to. Jde tedy vlastně už o jakousi přípravu na život v domově důchodců a to mě psychicky zatěžuje.

3) nevím, jak najít někoho, kdo by mi s podobnými problémy, třeba i za poplatek, kdykoliv podle potřeby ale hlavně rychle pomohl.

4) nevím, komu mám vynadat – tedy kdo za to může, na koho tedy můžu vypustit své negativní emoce, vynadat mu, ztlouct ho nebo ho odstřelit. Na to vše je počítačový program, nahrávající se uprostřed psaní mailu příliš abstraktní. A negativní emoce, které člověk nemá jak vyventilovat, zabíjejí jeho duši.

Možná bych těch důvodů našel víc, ale už jen tyhle čtyři stačí na to, abych k programu Windows 10 cítil …. řekněme to diplomaticky – silnou antipatii.