Naši páni prezidenti

Tak si popovídali. Zavzpomínali, kupodivu ani moc výjimečně nenadávali na svého předchůdce. Pan prezident Zeman se domníval, že ke svržení komunismu došlo vlastně omylem nebo možná cílenou provokací, protože masakr na Národní třídě byl vlastně úplně normálním zásahem proti rebelujícím občanům. Ostatně tito dva pánové si vždycky dobře rozuměli, už když podepisovali opoziční smlouvu, něco v demokratické společnosti nevídaného – jen proto, aby mohli lépe rozkrást republiku. Že ostatně oba s demokracií jako takovou mají nemalý problém, není žádné tajemství, a to i když oba stojí – podle zažitých schémat – na opačných pólech politického spektra – jeden extrémně vpravo a druhý extrémně vlevo. Je to div, nebo zákonitost?
Pan Klaus navštívil tento týden společnost extrémně pravicových stran evropského parlamentu. Byl přivítán paní Marine Le Pen a pány Strachem a Wildersem. Tyto strany sice představují extrémní pravici, mají ale naprosto rozdílné priority a proto se nějak nemohou shodnout na vytvoření společné frakce v evropském parlamentu. Zatímco ve Francii je hlavním cílem Front national zastavení islamizace už ohrožené francouzské kultury, což se do jisté míry dá pochopit, Wilders chce omezit jakékoliv přistěhovalectví do „přelidněného“ Holandska a rakouská Stracheho strana se utápí v sentimentálních vzpomínkách na zlaté Hitlerovy časy. Shodují se jen v tom, že chtějí roztrhat evropskou unii, „národní zájmy“ se dají nejlépe obhajovat diktátorským způsobem a diktatury jsou v Evropské unii nežádané (i když ne zakázané, jak vidíme na příkladě Maďarska) Návštěva prominentního „Euroskeptika“ Václava Klause v tomto jinak přehlíženém hloučku, byla tedy víc než vítaná, zvlášť když je vyzval, aby „zrušili EU stejně jako komunismus“. Pan bývalý prezident chtěl být prostě zase jednou vidět, a co měl děla, když ho jinak nikam nezvou. Ostatně s přibývajícím věkem je jeho zatvrzelost a posun doprava víc než zřejmý, už i ODS mu byla příliš liberální. Asi lituje, že už neexistuje Sládkova strana, určitě by v ní rád převzal předsednictví.
Pan Zeman zastává zase pozice zcela vlevo. Přátelí se s komunisty v Číně, kteří neváhali v roce 1989 válcovat protestující studenty na Náměstí nebeského pokoje tanky. Možná proto se mu zdál policejní zásah v Praze naprosto v pořádku, vždyť po Národní třídě přece tanky nejezdily a jak vidět, panu prezidentovi dokonce ani ty tanky až tak nevadí – minimálně podporuje naprosto politiku Číny i Ruska vůči jejich sousedům.
Zda je ovšem ruská politika levicová, o tom bych si dokázal zapochybovat, prostě jen není demokratická. Naprosté ovládání sdělovacích prostředků, vraždění režimu kritických novinářů, zatýkání demonstrantů a zakazování demonstrací asi tak moc demokratické nebude. V tom mi snad dají zapravdu i početní a stále početnější čeští a slovenští Putinovi fanouškové. Putin vystupuje totiž výhradně nacionalisticky, tedy v politickém zažitém kontextu krajně pravicově. I když byl vychován v komunistické KGB? Je to rozpor? Zřejmě ne. Komunismus se snažil zrušit demokracii a zavést diktaturu proletariátu na celém světě, nacionalisté ruší demokracii a právo svobodného projevu jen v jednom státě – pod záminkou ochrany národních zájmů. Jak komunisté, tak fašisté mají jen jednoho společného nepřítele – demokracii, svobodné volby. Tak velký obrat to tedy není. Ostatně i přesvědčený komunista Benito Mussolili se v roce 1919 stal z jednoho dne na druhý z komunisty fašistou, protože zjistil, že ho to přivede k moci rychleji.
Rusko a Rusové nikdy nechápali Sovětský svaz jako svaz rovnoprávných republik, ale jako své koloniální impérium. V podstatě to byla území, která dobyla v minulosti carská vojska a bolševická vláda se jich (s výjimkou Finska) nebyla ochotna vzdát. Rozpad Impéria způsobil velké části ruského obyvatelstva těžkou frustraci přirovnatelnou k frustraci německé po prohrané první světové válce. (Stačí si přečíst knihu Solženicyna „Rusko v troskách“)
Expanzivní politika současného ruského vedení, snažící se toto impérium obnovit, padla tedy na úrodnou půdu (stejně jako Hitlerovy projevy v mnichovské Hofbrauerei).
Jestliže ale někdo chce expandovat, musí si najít nepřítele. Každý diktátor vedoucí válku se vždy „brání“ nebo „brání národní zájmy“ nebo „brání ohrožované menšiny“. Dnes prakticky nikde neexistuje ministerstvo války či dokonce ministerstvo pro útok či agresi (to neexistovalo nikdy), všude jsou ministerstva obrany. Zní to lépe, obyvatelstvu se to lépe prodává. My jsme se například v komunistických časech učili na mapě obranu vodního toku na východním břehu Rýna (protože toto bojiště připadalo v středoevropském prostoru jako nejpravděpodobnější, jak nám vysvětlili naši důstojníci). Bránit se dá tedy kdekoliv, nejlépe se stejně brání na cizím území, protože přitom nevznikají škody vlastnímu obyvatelstvu a vlastní infrastruktuře.
Hitler přece připojil Sudety k Německu jen, aby ochránil zájmy německé národnostní menšiny, která byla utlačována Československým státem. Západní velmoci mu to dokonce rády uvěřily a podepsaly Mnichov. I obsazení zbytku Česka 15. března 1939 bylo zdůvodněno terorem proti místní německé menšině. Sice si jí kromě Hitlera samotného nikdo nevšiml, ale koho už to zajímalo – Hitler měl přece svého Goebbelse a ten dokázal zdůvodnit vše (a to ještě neměl k dispozici internet).
Putin tedy chrání zájmy ruské národnostní menšiny na Ukrajině, v Gruzii, brzy možná i v Kazachstánu, momentálně ale na Ukrajině. Jestliže ho v prvním náporu zastavili ruští obyvatelé Mariopolu, hloubící protitankové příkopy proti ruským „osvoboditelům“ v posledních dnech vyrazil do nového náporu. Jeho cílem bylo a stále je obsazení celého jižního území Ukrajiny až po Dněstr – takzvaného Nového Ruska. V podstatě se tím netají.
Když mu ve Valdaji položili otázku, zda uznává Ukrajinu jako suverénní a nezávislý stát, odpověděl, že samozřejmě ano, otevřená otázka je ovšem ve věci ukrajinského území. Okolí Kyjeva je ukrajinské, to je nesporné, oblast Lvova byla k Ukrajině připojena po druhé světové válce – to není Putinova věc –( na Podkarpatskou Ukrajinu, odtrženou od Československa, ve svém projevu zapomněl) ale celý Jih tedy tzv. „Nové Rusko“ bylo podle něho připojeno k Ukrajině jen rozhodnutím bolševické vlády, aby obyvatelstvo průmyslových měst na jihu tvořilo protipól proti selskému obyvatelstvu Ukrajiny, protože sedláci byli bolševismu v principu nepřátelští. Jinými slovy, na toto území nemá Ukrajina historický nárok. Že toto území bylo Ukrajinou, která se uchýlila před bolševickou agresí pod německou ochranu v roce 1918, o tom taktně pomlčel. Nevěřím, že to neví, ale fakta se dají modifikovat podle vlastního uvážení. Ať už to byla německá STASI, naše Státní bezpečnost nebo ruské KGB – myslíte, že tam byl někdo vychováván k pravdomluvnosti? Nejlépe je fakta překroutit zcela a obvinit protistranu z vlastních pochybných činů. Jestliže tedy Putin provádí fašistickou politiku, nazývá fašisty Ukrajince (jak už jsem řekl, v ukrajinskou demokracii nevěřím, ale to, co o kyjevském parlamentu a kyjevských událostech píše proruský tisk, je úplný nesmysl), jestliže jeho chráněnci na východě Ukrajiny sestřelí omylem dopravní letadlo, obviní z toho ukrajinskou vládu. Ono se to vyplatí. Čím nesmyslnější obvinění, tím hůř se vyvrací, tím spíš jsou lidé dychtící po senzacích jí uvěřit. Jen se musí dostatečně často opakovat. Poprvé vypadá takový žvást k smíchu, když ho ale člověk slyší posté, začne si myslet, že na tom nějaký kus pravdy být musí.
Putinům vojenský poradce Sergej Markov při své návštěvě Švédska otevřeně hrozil pobaltským státům zničením. Podle jeho soudu je tam utlačována ruská menšina a „pokud dojde k velké válce, nezbude z těchto států nic“ – konec citátu. Citlivé je, že východní část Estonska okolo Narvy je skutečně téměř kompaktně obydlena ruským obyvatelstvem – stačilo by tam poslat několik provokatérů se samopaly, zastřelit několik policistů nebo úředníků, a vyšetřování těchto vražd pak vysvětlit jako národně orientovanou diskriminaci. A pobaltské státy jsou členy NATO, tedy našimi spojenci! Určitě je to pro mnohé Čechy a Slováky důvod z NATO rychle vystoupit. Košile bližší než kabát! Přece si nebudeme pálit prsty kvůli nějakým Estoncům nebo Lotyšům, a pokud by tito požádali o pomoc Američany, budou lidé nadávat, co si to Američané zase dovolují. Bombardovat ruská vojska na území někdejšího Sovětského svazu?! To je přece jasné vměšování do vnitřních záležitostí východní velmoci.
Francouzi byli na začátku roku 1940 ostatně velmi znechuceni, že se vyhlásila po přepadení Polska Německem Německu válka a ptali se, proč se bojuje a co s tím má Francie společného? Proč se Hitlerovi nenechá volná ruka na východě, když je to stejně „německá sféra zájmů“? Probudili se, až když Hitler projížděl po Champs Elyssee. Historie se ráda opakuje a zvláštní je jen to, že se lidé nejsou ochotni a schopni z historie poučit.
A tím se vracím k našim pánům prezidentům. Podporou protidemokratických režimů a stran se vyřazuji z demokratické společnosti. A v podstatě jim to vůbec nevadí. Oba by rádi vládli jako Putin tedy bez demokratické kontroly. Tato kontrola, které jsou nebo byli v Česku vystaveni, jim leze pořádně na nervy. Ani jeden nevycházel dobře s parlamentem, který je kontrolním orgánem politickým, ani s novináři, kteří mají kontrolní funkci společenskou (bez ohledu na to, jak ji někdy dělají). Zprávy tisku nám někdy můžou lézt na nervy, až když je ale tento tisk dán pod politickou kontrolu, jak tomu bylo na komunismu nebo jak tomu je v Číně, v Rusku či v Iránu, až pak zjišťujeme, že něco není v pořádku. Pak může tisk pod státním diktátem lhát, jak mu bylo poručeno a je za to dobře placen. Jak už jsem psal, nevím, kolik Rusko investuje do kampaně v tisících článcích na internetu, ale jsou to dobře investované peníze. Ovlivnění veřejného mínění se daří. Dostal jsem článek o tom, že Němci trestají své tiskoviny tím, že je nekupují. Údajně je mají bojkotovat za to, že tak otevřeně kritizují Rusko a Putina a slouží tak americkým zájmům. V Německu o tom sice nikdo neví (měl jsem možnost si to přes spolehlivé lidi ověřit, kolik lidí ale takovou možnost má? V Rusku určitě nikdo a i v Čechách je očividně taková možnost omezena, když se takové články šíří a když se jim věří. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, říkal nacistický ideolog Goebels a díky internetu se dá lež opakovat ne stokrát, ale milionkrát. Internet je pro dezinformace úžasné médium, protože nepodléhá žádné kontrole. A stačí na vylhaný článek pár tisíckrát kliknout, aby se dostal do popředí na internetových sítích a četlo ho o to víc lidí skutečně.
Demokracie má jednu nevýhodu. Neumí se bránit. Neumí zakazovat, neumí lidem zavírat hubu. To je totiž její samotný princip, proti kterému prostě nemůže jít. Dokonce podporuje ty, kdo ji chtějí zničit, platí jim diety a poslanecké platy. Jak pravil Göring ve své první řeči v Reichstagu: „My jsme nepřišli demokracii budovat ani podporovat. My jsme přišli ji zničit. Jestliže je demokracie tak pitomá, že nás za to ještě platí, je to jen a jen její věc.“
Demokracie se může spolehnout jen na jedinou věc, na podporu obyvatelstva. Dokud je tato většinová, tak výrazně většinová, že nedá stranám a osobám toužícím po jejím zničení ani tolik moci, aby se mohli pokusit o nedemokratický puč, jsou tito tzv. populisté jen folklórem na okraji politického spektra. Ale dostane-li se jim dostatečné podpory, stanou se pravým ohrožením. Jako se do podařilo NSDAP v Německu či komunistické straně v Československu – ani jedna z nich nikdy nezískala v žádných demokratických volbách nadpoloviční většinu hlasů, ale dostala jich dost, aby se moci mohla zmocnit násilím. A lidé mají krátkou paměť. Někdy až příliš krátkou. A podobnosti politických procesů buď nevidí nebo vidět nechtějí.
Díky přistěhovalectví a části přistěhovalců, která je opravdu nepřizpůsobivá a chce žít v Evropě stejně jako ve svém někdejším domově v Africe či Asii, díky velké části romské populace, která parazituje na státním blahobytu, vzniká atmosféra, která přeje odpůrcům demokracie. Nahrává populistům, kteří slibují udělat s nepřizpůsobivými pořádek. Taková kampaň je může skutečně přivést k moci, jako Viktora Orbána v Maďarsku. Svou kampaň postavil na rómském problému. Udělal snad pak s oněmi Rómy pořádek? Kdeže, obrátil se proti intelektuálům a opozici. A tak je to vždy. Diktátoři si nevšímají těch, kteří ohrožují společnost, ale těch, kteří ohrožují je a jejich moc. A jinak to ani nebude.
Volání po vládě silné ruky, volání po odstranění demokracie, denunciační kampaň proti těm, kdo se přičinili o pád komunismu u nás v roce 1989, se ozývá jak zprava tak zleva. Jak od Klause tak od Zemana.
Politické spektrum očividně není přímka ale kruh, kde spolu extrémní levice a extrémní pravice v podstatě sousedí. Společné je jim totiž volání po diktatuře a rušení demokracie. Rozumí si dobře, dokud společně bourají demokratické principy. Potom ale, když začne jít o moc, jdou si nelítostně po krku. Tak to bylo vždycky a tak to asi už zůstane.
Zatím si páni Zeman a Klaus leží v náručí. A svět se jim směje. Směje se ale jen proto, že je Česko tak malé, jako je. Putinovi se nikdo nesměje, z toho mrazí.
Zdeněk Mlynář napsal kdysi knihu „Mráz přichází z Kremlu“. Jakoby ten text znova nabýval na aktuálnosti.