To, co se děje v České republice
je natolik šokující, že určitě přitáhne i pozornost zahraničních médií. Jde totiž o zatím nevídaný precedens války zkorumpovaných politiků s tzv „nezávislou“ soudní mocí. Ono se krade všude na světě. Zejména v posledních dvaceti letech se korupce mezi politiky a ilegální financování politických stran rozmohly natolik, že se staly prakticky standartem. Do afér podobného typu byl namočen Helmut Kohl, Francois Mitterand, jeho nástupce Jacques Chirac, v Rakousku pak celá černomodrá vláda z let 1999 – 2006. Všude se ale korupčníci v podstatě bojí odhalení, bojí se, že se jim zavěsí na paty policie a vyšetřovací soudce a že můžou skončit na mřížemi, v lepším případě pak na smetišti vyhozených a zapomenutých politiků. Německý prezident Wolf si dovolil vzít jen výhodný úvěr a přece to vedlo k jeho politickému pádu! Protože v Německu se politici ještě bojí o to, aby neztratili důvěru svých voličů, důvěru národa.
V České republice je to jinak. Zde s naopak musí třást hrůzou každý, kdo se roozhodne korupci odhalovat. Pokusil se o to ministr Pospíšil a stačila hodina, jedna schůzka premiéra Nečase s prezidentem Klausem a ministr byl pryč. A teď postiihla nenávist politicků a strach z odhalení jejich nečistých praktik policejního prezidenta Lessyho. Oficiálně udávaný důvod odvolání nemůže spolknout ani pětileté dítě, každému musí být jasné, že jde o důvod zástupný. Že Lessyho politici chtěli odstranit za každou cenu, i za cenu, že se zcela znemožní. Politicky se zesměšnit je pořád ještě lepší, než skončit za mřížemi.
Co vlastně Lessy udělal? Vyzval své podřízené, aby nepodléhali politickým tlakům a vyšetřovali bez ohledu na ně. Tečka. Nic víc. Reakce premiéra a ministra Kalouska byly hysterické ne-li přímo šílené. Obvinili jej z politického aktivismu – ví někdo, co to je? Žádali jeho odstoupení, hledali možnosti, jak se nepohodlného policejního ředitele zbavit. Nakonec důvod našli, i když tak přitažený za vlasy, až každému trochu uvažujícímu občanu ty vlasy musí vstávat hrůzou. Volání po nezávislosti policie na politice je tedy v Česku zločinem – jinak se Nečasovo jednání hodnotit nedá – ministr Kubice je jen nastrčená figurka, jež koná podle příkazů shora. V tom sice nejsme sami, ale státy, kde to funguje podobně, tedy Ukrajina, Rusko, či Bělorusko by možná neměly být vzorem pro politiky, kteří se nazývají demokraty. Nebo už o to označení ani nestojí? Nezvítězily náhodou strany současné vlády ve volbách pod heslem potírání korupce? Po událostech posledních týdnů to zní jako nepodařená satira. Zloděj kříči: „Chyťte zloděje.“ A národ se buď směje nebo pláče. Pláčou ti, kdož ještě doufali, smějí se ti, kdo už svou naději na zlepšení společnosti dávno vzdali.
Samozřejmě není náhoda, že policie stojí pod politickým vlivem pouze v některých zemích bývalého
východního bloku – za komunismu byla policie politická, stíhala politické protivníky a podléhala rozkazům politbyra. Věděla přesně, koho stíhat má a koho stíhat nesmí. Jedno, co dělá. Tak jak je tomu dnes například v Číně. Bylato pro politiky velmi výhodná praxe a očividně dělá tento příklad školu. Někteří, jako současné vedení ODS nepochopilo, že se časy změnily. (Anebo se nezměnily?) Nečas byl se skřípáním zubů nakonec pod tlakem veřejnosti přinucen vyjmenovat pražskou vrchní prokurátorkou nepohodlnou Bradáčovou, Lessyho se ale dokázal zbavit a nahradit poslušným Červíčkem (pokud bude zlobit ten, dostane to vyžrat hned doma). Vláda ODS se rozhodla hrát vabank. Prostě zabránit policejnímu vyšetřování korupce v České republice i za cenu politické sebevraždy. To samo o sobě nahání husí kůži. Jak hluboké jsou propasti, které
se nesmí odkrýt? Za žádnu cenu odkrýt? Co by mohlo vyjít najevo, kdyby vyšetřující soudce položil nějakému podezřelému stejně nepříjemné otázky jako ten korutanský doktoru Birnbachovi a ten by začal mluvit? V Korutanech jde jen o tři a půl miliardy euro zpronevěry, jež odtekly někam do neznáma kanály, jež ovládal vývalý landeshauptman Haider. Birnbach dostal jen šest miliónů, z nichž sám mohl stejně podržet jen dva, o ostatní se musel rozdělit s politiky modré (později oranžové) a černé partaje. Příliš málo, než aby si za to mohl koupit beztrestnost. Mimochodem, korutanská prokuratura stíhání v té věci dvakrát zastavila. Pak se ale vložila do věci prokuratura vídeňská a na tu už Birnbach očividně neměl ani patřičné kontakty ani dost peněz. Momentálně mají prokurátora na krku už tři špičkoví korutanští politici, proti dvěma už byla podána žaloba a soudu se nevyhnou.
Ono platí všude na světě – pokud jsi dokázal ukrást sumy ve výšce sta milionů Eur, už se nemusíš ničeho bát, dokážeš si koupit beztrestnost. Očividně kradli naši politici málo, aby si troufali na tuto konfrontaci se zákonem – anebo je jim těch výloh za právníky a úplatky pro soudce a prokurátory líto. A tak používají metodu přímé politické kontroly soudů a policie – metody, jak už jsem napsal, udomácněné v zemích někdejšího Sovětského svazu.
Máme tedy vůbec naději, že se něco může změnit, že budou zločinci potrestáni, či že se vůbec aspoň začnou bát a tím pádem krást trochu méně? Pane kníže! Vaše Jasnosti! Možná by bylo třeba se konečně probudit! Praštit do stolu a říci, v téhle vládě zůstávat je hanba, jež je neslučitelná s mou ctí šlechtice. A samozřemě taky se ctí občana, jež má k sobě ještě jakous takous sebeúctu a nechce ztratit poslední zbytky úcty veřejnosti. Jinak než odchodem z vlády bojující se sebevražedným zápalem proti odhalování zločinnosti, se už čest zachránit nedá. Nečasovi, Kubicemu, ale i Kalouskovi je třeba ukázat záda. Nesouhlasit, ale zůstat je fatální chybou. Zůstávat v této vládě je stejně beznadějné gesto, jako když Jan Masaryk odmítl opustit vládu v únoru 1948. Jedno, jaké k tomu měl pohnutky, vedlo to
nakonec nejen k jeho osobní tragédii, ale i tragédii celého národa. Pokud zůstanete, budou se lidi ptát, proč jste zůstal. A nevysvětlíte to!
Mnoho naděje už normálnímu občanovi nezbývá. Pokud současný politický útok na policii a její nezávislost
nebude potrestán, ztratí ji úplně. Možná je třeba zase vyjít do ulic. A zvonit klíči.