Už jsem měl vážně obavy. Tři dny na lyžích v rakouském horském středisku a neslyšet ani jedno české slovo? Znepokojilo mě to natolik, že jsem začal aktivně hledat auta s českou poznávací značkou. Marně. Našel jsem jedno se značkou Čadce, což je tedy skoro, ale právě jen skoro v Česku, jinak nic. Začal jsem si myslet, že Češi tohle středisko úplně zasklili a rozhodl jsem se jim ho přiblížit tímto článkem.
Poté, co jsem tuto ideu v hlavě zpracoval, vyjel jsem ještě poslední den na kopec Hartkaiser nad Ellmau a uslyšel výkřiky „DPH, DPH“. Překvapilo mě to a prověřil jsem, zda tu skutečně někdo vykřikuje bojové heslo české vlády, a skutečně to byli Češi! Proč volali právě toto magické slovíčko, jsem se neodvážil zeptat. Nicméně jsem se rozhodl svůj úmysl o tomto regionu napsat uskutečnit, i když právě když náš autobus odjížděl od našeho hotelu, přijelo sem auto s pražskou poznávací značkou. Takže jsou už i tady. Chválabohu!
Pokud tedy oblast Wilder Kaiser (tedy Divokého Císaře, pro uklidnění jsou tu i hory se jmény Sanfter Kaiser, tedy Jemný císař i Hartkaiser, tedy Tvrdý císař, není tu tedy až tak divoko, jak by nasvědčovalo jméno pohoří) neznáte, tak vás ubezpečím, že znáte. Tedy pokud jste se dívali aspoň na jeden díl rakouského seriálu „Doktor z hor“. Tento seriál, těžící ze své přírodní kulisy a oplývající neskutečnými medicínskými nesmysly (jméno poradce se mi nepodařilo zjistit), se točí totiž právě tady.
Ellmau se jmenuje místo působiště tohoto zázračně nadaného a všehoschopného lékaře doktora Martina Grubera a ve vesnici toho jména jsou na tuto skutečnost patřičně hrdí – s „Bergdoktorem“ se tu potkáte na každém kroku. Existuje dokonce značená „Bergdoktorrunde“ tedy značkovaný okruh, zahrnující jeho dům, Muzeum, golfové hřiště (jsou zde dokonce dvě golfová hřiště, jedno s 9 a jedno dokonce s 27 jamkami, okruh vás zavede samozřejmě k tomu většímu – golfovému hřišti s názvem Wilder Kaiser) a samozřejmě vede okruh centrem městečka, kde po místním doktorovi touží číšnice místní hospody. Samotný dům, v němž Martin Gruber vykonává svou praxi, byl na počátku filmování prázdný, protože zde žijící rodina právě v obci otevřela nový penzion Dům leží nad obcí a poskytuje opravdu úžasný výhled na krajinu. Ovšem kostel a obecní úřad jakož i hospodu s Gruberovou švagrovou byste v Ellmau hledali marně, ty se nacházejí v nedalekém Goingu.
Mimochodem těch hospod je tu nepočítaně a některé z nich i velmi slavné. Jako například Stanglwirt v nedaleké obci Going. Je to takzvaný Bio- a Wellnesshotel, je zde možno dokonce i jezdit na koni, ale hlavní sláva této hospody spočívá v tom, že zde obvykle chodí večeřet celá společenská elita v čase závodů v nedalekém Kitzbühlu, když se zde jezdí Hannenkam.
Kromě golfu nabízí Ellmau i koupaliště Kaiserbad, ale i ferratu, tedy jištěný lezecký výstup Klamml, s obtížností „D“ v horní části, čili daleko nad mými schopnostmi lézt po horách. Samotný Wilder Kaiser se dá zdolat i cestou Ellmauské brány (Ellmauertor), ovšem je to jen s jištěním – není to túra pro turisty, ale spíše pro horolezce. Doporučuje se rozhodně vzít si průvodce.
Největší atrakcí je ale SkiWelt Wilder Kaiser-Brixental. Ten nabízí 90 lanovek (v detailu 37 šleprů, 35 sedaček, 15 gondol a 3 pomy) , 284 kilometrů sjezdovek a 77 restaurací a horských chat. Spojuje několik hor Astberg nach Goingem, Hartkaiser nad Ellmau, Eiberg, Zinsberg a Hohe Salve nad Scheffau a Hopfgarten, přes Brixenské údolí se pak dostanete do další velké oblasti Gampelkogelu. Za celou dobu si musíte vyzout lyže a přejít několik kroků přes cestu jen z Astbergu na Hartkaiser, (ne ale v opačném směru) jinak je všude spojení bezprostřední.
Samozřejmě jsem měl štěstí, protože bylo zrovna úžasné počasí, ale z kopců lyžařského střediska jsou úžasné výhledy na celé Tyrolsko od Kufsteinu až po Großglockner, Kitzbühl je v bezprostřední blízkosti. Z vrcholu Astbergu se zdá být Kitzbüheler Horn doslova na dosah. Vrcholy lyžařského centra nejsou příliš vysoké, jen mezi 1267 (Astberg) a 1829 metry (Hole Salve), je z nich ale přímo panoramatický výhled na celé okolí. Na vrcholu Hohe Salve to využili k tomu, že restaurace má otočnou terasu a než se naobědváte a vypijete svůj nápoj, otočí se s vámi okolo osy, takže máte všechny výhledy, aniž byste se museli zdvihnout od stolu. Sjezdovky mají přesto až několik kilometrů, protože údolí je v nadmořské výšce mezi 620 m (Hopfgarten) až 794m (Brixen in Thale), při sjezdu z Hohe Salve do Hopfgartenu překonáváte na jedné sjezdovce výšku 1200 metrů. Což stojí za to.
Přiznám se, že jsme s těch sjezdovek na tři dny zvládli jen asi dvě třetiny, vleků sotva polovinu a co se týká oněch hospod, tam jsme naprosto selhali, navštívili jsme jich jen sedm, což je slabých deset procent, čili máme ještě co dohánět.
A nejlepší zpráva nakonec. V porovnání s okolními středisky není Wilder Kaiser drahý. Denní lístek stojí 47 Eur pro dospělého a 23,50 Eur pro dítě. Najít v Tyrolsku centrum s porovnatelnou velikostí za cenu pod 50 Eur je skutečně výjimečné.
A vzdálenost taky není nijak nezvládnutelná. Buď přes Linz a Salzburg a pak, pokud se chcete vyhnout německému mýtu, přes Bad Reichenhall, Lofer a St. Johann in Tyrol (kde je místní okresní nemocnice) nebo přes Německo do Kufsteinu, odtud je to už co by kamenem dohodil. V každém případě je to blíž a levněji než do Kitzbühlu – i když, samozřejmě, Kitzbühl je Kitzbühl!
Takže pro ty, kteří „Divokého císaře“ ještě neznají – možná by se to dalo zkusit!
