Mefistův rukopis -nový román

Dovolím si mým čtenářům představit mou nejnovější knihu, která se právě dostala na pulty knihkupectví. Samozřejmě s přáním, aby jim zpříjemnila dobu předvánoční, vánoční či povánoční.

Za svůj vznik vděčí velkolepému daru pana Iva Purše, který mi kdysi daroval úžasnou knihu Alchymie a Rudolf II., jejímž byl editorem a autorem řady kapitol. Kapitolu, která rozhodla o vzniku mého románu ale nenapsal on, nýbrž René Zandbergen a Rafal T.Prinke (pan Purš se podílel aspoň na jejím překladu z angličtiny).  Právě článek těchté autorů mi nabídl téma, které mě nenechalo klidným. Trvalo poměrně dlouho, než se v mé hlavě vytvořil příběh, pomohlo tomu i zranění mého kolena minulého roku (zlomenina a zaklesnutí menisku vyžadovalo akutní operaci a následně pracovní neschopnost, během které jsem si mohl dát dohromady osnovu příběhu, který  mě pronásledoval.) Teď, tedy něco o rok později, mohu představit výsledek mé práce, který nakonec dostal jméno: „Mefistův rukopis“.

Musím za vznik této knihy poděkovat především panu Puršovi, který mi poskytl nejen inspiraci ke knize, ale i zkontroloval a korigoval můj výtvor, aby odpovídal historickým skutečnostem.Jak je mým zvykem, snažil jsem se neprovinit proti historickým skutečnostem, všechny postavy mého příběhu skutečně existovaly a snažil jsem se jejich život a jejich povahy poznat tak dobře, jak se jen dalo. Bylo třeba ponořit se i do atmosféry rudolfínské Prahy žijící alchymií a astrologií a do složitých politických poměrů začátku sedmnáctého století, keré se vznikem Protestantské Unie a Katolické ligy začaly radikalizovat a směřovaly pomalu k rozpoutání třicetileté války. Samozřejmě by ta kniha nevznikla bez nezištné pomoci dalších přátel a odborníků, kteří mi pomáhali s překlady textů do polštiny, maďarštiny či dokonce velštiny. Když jsem totiž sumarizoval postavy mého románu, zjistil jsem s úžasem, že prakticky ani jedna z nich neměla za svůj rodný jazyk češtinu, i když všechny žily v Praze. Tak rozmanitě pestrá byla společnost rudolfínské Prahy.

Sám císař sice češtinu samozřejmě ovládal, jeho rodnou řečí byla ale němčina a vyrostl ve Španělsku. Michal Sendivoj, hlavní postava románu, byl Polák, Johann Kepler Němec stejně jako Oswald Croll. Básnířka Westonie byla původem Angličanka, stejně jako její otec, slavný alchymista Edward Kelly. Císařův sekretář Jan Barvitius byl Němec a rabi Löw Žid. Jan Bocatius pak byl sice košickým rychtářem a žil tedy v tehdejším Uhersku, pocházel ale z Wetschau v Horní Lužici – zda byla jeho rodným jazykem němčina či lužická srbština se mi nepodařilo zjistit. Snad jen Jakub Horčický z Tepence a doktor Matěj Borbonius mohli považovat češtinu za svůj rodný jazyk. Všichni tito lidé hledali své štěstí v tehdejší hlavní evropské metropoli Praze, která hraje v mé knize také významnou roli.

Praha byla v roce 1608 totiž hlavním městem Římské říše a sídlem císaře Rudolfa II., nebyla ale městem bezpečným ani skutečně lákavým. K městu právě táhlo vojsko arcivévody Matyáše, aby sesadilo císaře z trůnu, císař Rudolf sám propadl zase silnému záchvatu melancholie, jeho dvůr byl prosáklý korupcí a intrikářstvím, nad městem se vznášel stín nebezpečí války a hrozícího zániku.

Přesto se ale v jeho zdech právě v této době zdržoval výkvět tehdejších vzdělanců a vědců. Johan Kepler právě vypočítal oběžné dráhy planet a definitivně potvrdil platnost Koperníkova heliocentrického systému. (kniha „Astronomia nova“ vyšla v roce 1609 u vydavatele Gottharda Vögelina ve Frankfurtu nad Mohanem)Nejznámější alchymista té doby Oswald Croll připravoval k vydání budoucí bibli lékárníků Basilica chymica (i tato kniha vyšla tiskem v roce 1609)a rabbi Löw tvořil za hradbami židovského ghetta svého Golema. (Rabbi v roce 1609 zemřel)

A právě v tuto chvíli se do města po čtyřech letech nepřítomnosti vrací slavný polský alchymista Michal Sendivoj, považovaný všeobecně za mrtvého. Ale copak mág a eskamotér umírá jen jednou? Proč se ale vrací v tak nebezpečnou dobu, zejména, když musel před čtyřmi roky utíkat z císařova vězení a ještě nenabyl císařské milosti? Jaký může mít k tak nebezpečnému podniku důvod? Však jej taky hned po příchodu do města dostihnou intriky císařského dvora, marně před nimi hledá bezpečí u dcery své někdejší družky Joan Kellyové a slavného alchymisty Edwarda Kellyho Alžběty, známé ve světě básníků pod svým uměleckým jménem Westonie.

Ví Sendivoj, co dělá? Není zcela pánem svých činů, je hnán nočními setkáními s ďáblem, který mu ukazuje cestu k cíli, po němž slavný alchymista touží. Ďáblem, který zná Sendivojovu temnou minulost a dokáže využívat jeho slabostí.

Všichni přítomní nezávisle na sobě pátrají po určitém tajemství, které má změnit chod světa, které má rozhodnout věčný boj mezi dobrem a zlem, mezi Bohem a ďáblem. Po tajemství, které se nachází v Praze, nebo si to aspoň všichni zúčastnění myslí. Tajemství lidské nesmrtelnosti, které má být zakódováno v tajemné knize. Kromě vědců a tajemné sekty Rosekruciánů se na této honbě podílí i mnoho dalších mužů, od bezvýznamného úředníčka Jakuba Horčického z Tepence, přes všemocného sekretáře Barvitia až po samotného císaře. V zápase o jeho získání jsou ochotni používat jakékoliv prostředky, od podplácení, vyhrožování a únosů až po vraždu. Polévku si ze stejného důvodu přihřívá polská ale i anglická tajná služba, jež jsou také připraveny používat i ty nejvybíravější prostředky, aby uspokojily své pány, krále Zikmunda a Jakuba.

Podaří se některému z nich dosáhnout svého cíle? Dokáže někdo odhalit ono tajemství, najít cestu k tomu, aby mohl změnit svět tak, aby přestaly platit pradávné zákony přírody a zákony Boží? Zdá se, že není síly, která by jim v tom dokázala zabránit. Anebo přece…?