Kniha hostů

Pro zájemce, kteří by se chtěli podívat na debatu o Ferdinandovi Tyrolském z ČT 24 z 26.ledna 2013, udávám následující link:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400003-ferdinand-tyrolsky/video

Comments: 44

  1. Petr Hojsák 16.1.2011 at 10.05 Reply

    Vážený pane doktore,

    jsem Vaším velkým obdivovatelem. Je neuvěřitelné, jakou poutavou formou dokážete popisovat zajímavé kapitoly z našich i světových dějin. Kvůli Vaší poslední knize Ctí otce svého, ale miluj ženu svou jsem téměř dvě noci za sebou nespal, jak jsem knihu musel co nejdříve přečíst. Vaše knihy spolu s knihami pana Wilbra Smithe (mám všechny, co kdy v Česku vyšly) považuji za nejlepší ve své knihovně.

    Bohužel už dlouhou dobu a stále marně se pokouším koupit Vaše knihy o slovanských věrozvěstech a také Stín Persepole. Pokud bych mohl dostat nějaký typ, kde obě knihy koupit, byl bych Vám velmi vděčný.

    Přeji Vám vše dobré po celý nový rok 2011 a s napětím budu očekávat nějaký nový přírůstek z Vašich knih

    Ing. Petr Hojsák

    • A.P. 16.1.2011 at 19.07 Reply

      Vážený pane inženýre!
      Děkuji za váš komentář, samozřejmě, že mi udělal radost. Co se týká oněch dvou knih, které ještě nemáte, dají se koupit v internetových aktikvariátech, Stín Persepole nabízejí například na http://www.direto.cz za 125 Korun, Bratry ze Soluně na http://www.shioriantikvariat.cz nebo http://www.bazar-knih.cz. Takže by nemělo být těžké se k nim dostat. Přeji vám příjemné počtení. I když tyto knihy patří k pravěku mé literární tvorby, mám je obě rád a doufám, že se Vám budou líbit. Pokud jste z pražské oblasti nebo někde ze středních Čech, pak malé avízo, zřejmě 9.dubna se bude na zámku Březnice konat křest (trošku opožděný, ale v zimě mají zámky zavřeno) mé nejnovější knihy. Zdraví
      Antonín Polách

  2. Kateřina Braumová 22.1.2011 at 21.25 Reply

    Vážený pane doktore,
    Jen zcela náhodou jsem objevila tento Váš blog a ihned zajásala, že Vám konečně můžu napsat.
    Patřím k Vašim věrným čtenářkám – všechny knihy jsem četla jedním dechem. Čas od času chodím kontrolovat regály v knihkupectví, zda se náhodou neobjevila na pultech nějaká nová. Na sklonku minulého roku jsem se konečně dočkala a radostně si domů odnášela dokonce dvě – Cti otce svého i Odvrácenou tvář. Strávila jsem s nimi pár báječných vánočních večerů a chtěla bych Vám za ně moc poděkovat. A zároveň vyjádřit svůj obdiv. Psát takové skvělé historické knihy ze zájmu ve volném čase – na to myslím s úžasem vždy po celou dobu, co držím Vaši knihu v ruce. Ač jsem sama vystudovala historii, pracovní život mě zával úplně jinam a z dějin mi zbyla už jen jedna velká záliba – literatura faktu. Romány příliš nečtu – s výjimkou těch Vašich, ke kterým se pravidelně a s chutí vracím.
    Tedy všechny – o Stínu Persepole a Bratrech ze Soluně jsem se dozvěděla před chvílí zde – zkusím je sehnat podle Vaší rady v prvním komentáři, snad se mi to podaří.
    Ráda bych Vás poprosila o podrobnější informace k dubnovému křestu na Březnici. Předem děkuji za odpověď a přeji Vám mnoho štěstí a úspěchů. A nám ještě hodně nových knih!
    S pozdravem
    Kateřina Braumová

    • A.P. 23.1.2011 at 22.08 Reply

      Milá paní Braumová!
      Jsem moc rád, že jste mou webovou stránku našla. Doufám, že se k mým dvěma nejstarším knihám dostanete a přeji pěkné počtení. Co se týká oné akce v Březnici, podrobnosti ještě neznám, předběžně jsme s panem kastelánem Bartákem plánovali křest knihy na 9.duben. Určitě ale na své webové stránce podrobnosti v březnu zveřejním, jen co je budu znát. Takže bude stačit se sem někdy v průběhu března podívat.
      Zdraví
      Antonín Polách

  3. Petr Hojsák 6.2.2011 at 13.16 Reply

    Dobré odpoledne,

    chtěl jsem Vám velmi poděkovat za radu a již si čtu Váš román Stín Persepole. Určitě bych se rád s Vámi na Březnici potkal (uděláme si tam výlet s celou rodinou). Jen pár krátkých informací o mé osobě. Pracuji v oboru financí a i přes mé jednoznačně ekonomické vzdělání byla a je historie mou velkou vášní. Vždy jsem měl rád fakta (ve škole měl rád nejraději statistiku, čímž dodnes překvapuji řadu lidí), ale podle mé teorie je historie a statistika spojená nádoba. Přiznám se, že jsem si překontroloval i takový detail z Vaší poslední knihy, kdy byl jmenován Andreas kardinálem a musím uznat, že Vaše informace plně koresponduje s vatikánským seznamem kardinálů (na tehdejší konsistoři byl jmenován jako jediný církevní kníže). Jinak se musím pochlubit, že v posledních dvou letech jsem se starší dcerou projel Izrael, Jordánsko, Sýrii a tak i práce o Herodovi jsou pro mne snázeji uchopitelné (osobně spíše preferuji Lucemburky, Přemyslovce a zejména Habsburky). Už kdysi jsem veřejně ve škole prohlásil, že považuji za největšího Lucemburka Zikmunda, za což jsem však nezískal pochvalu od tehdejší “soudružky učitelky”. Věřím, že se s Vámi budu moci na Březnici osobně setkat. Přeji Vám jen dobré. V úctě Petr Hojsák

  4. Karel Souček 1.4.2011 at 9.34 Reply

    Vážený pane Poláchu, zdravím Vás ze Sedlčan. Rád bych do Příbramského deníku napsal pozvánku na Vaši březnickou besedu. Mohu Vám poslat nějaké otázky? Pokud ano, na jakou mailovou adresu? Děkuji a těším se na další spolupráci. Karel Souček

    • A.P. 2.4.2011 at 12.37 Reply

      Vážený pane Souček!
      Samozřejmě Vám na Vaše otázky rád odpovím. POšlete mi je na adresu antoninpolach@yahoo.de.
      Příští dny jsem sice dost na cestách, ale určitě se někde k internetu dostanu.
      Zdraví
      Polách

  5. Milena Bigasová 6.9.2013 at 17.57 Reply

    Dobrý den,
    já jsem Vaše knihy objevila teprve nedávno. Před pár dny mi jednu z nich (Richenzu) doporučila knihovnice. Ale už teď vím, že jste jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Možná hlavně proto, že píšete jako muž. Kdyby podobné téma zpracovala žena, mnohem více by rozebírala její city a pocity. Ty jsou z Vaší knihy samozřejmě taky cítit, je jasné, že měla těžší život, než si dnes umíme představit. Každá žena, která to čte, ví, že těch těžkých chvil a slz bylo mnohem víc. Ale kdybych měla možnost Vaši Richenzu potkat, řekla bych jí, že svést Jacquese byla chyba.

    Děkuju za Vaše Knihy s velkým K. Kéž by Vám Bůh dal ještě dlouhé roky života, trpělivosti hledat v kronikách a síly psát další knihy.

    Přeju hezký večer

    Milena Bigasová

    Na mě na nočním stolku čeká Filipína Welserová.

  6. Jana Staňková 14.2.2014 at 5.03 Reply

    Vážený pane doktore,náhodou se mi dostala do ruky Vaše kniha Richenza. Opravdu se Vám podařilo skvěle seznámit čtenáře s historii a zároveň vytvořir poutavý román .Řekla bych,že by Vaše knihy měly být zařazeny jako doplňková četba na školách.Myslím,že by potom výklad historie byl i pro žáky zajímavější. Víte, já jsem člověk ,který má knížky jako drogu,čtu skoro všechno,ale takovéto historiské romány ráda vlastním,a proto mi není líto si je koupit a obohatit knihovnu. Teď už na mě čeká další Vaše kniha Ať zemře král. S Chutí si ji přečtu.

    Ješte jednou děkuji a přeji hodně zdraví,aby naše literatura byla i nadále obohacována Vašimi knížkami.
    Jana Staňková

    • A.P. 14.2.2014 at 17.00 Reply

      Děkuji za váš komentář, samozřejmě mi udělal radost. Nevím jak je to s četbou na školách. Mám sice pocit, že mladí už kvůli počítačům, facebooku a hlavně mobilům na čtení vůbec nemají čas. Přesto jsem vždy znova příjemně překvapen, když se se studenty setkám. Poznala jste správně můj druhý plán, tedy zpřístupnit čtenářům historii zajímavou formou. Ono se nezapře, že oba mí rodiče byli učitelé. Přeji pěkné počtení, i když Ať zemře král je hodně jiná kniha než Richenza. Až budete mít čas, zkuste “Mezi císařem a papežem.” Tu knihu mám z těch mých nejradši. Bohužel je už ale k dostání jen v elektronické formě pro čtečky.
      Srdečně zdravím

  7. hana bartosova 20.2.2014 at 10.27 Reply

    Hezky den,Pane Spisovateli,timto vam chci podekovat za krasne romany ,ktere jsou tak poucne,poutave,napinave,uzasne a tak nakazlive,ze se nemohu dockat dalsich.Povidky a prispevky take.Jen jedna vytka,vasi vinnou trpi ma rodina.Pri cteni vasich knih nemaji matku,zenu ani kucharku.Dekuji Vam tesim se na vse co napisete.H.

    • A.P. 20.2.2014 at 18.00 Reply

      Milá paní Hano! Děkuji za váš příspěvek, samozřejmě že mi udělal radost. Právě kvůli lidem jako jste vy píšu a snažím se jim zprostředkovat trochu historie formou příběhů, jež mě zaujaly (zajímavé je, že v němčině se historie a příběh řeknou stejně – Geschichte) a odvést je na chvíli ze stresového života pryč, aby mohli aspoň na chvilku vypnout a snít. Snad mi to vaše rodina odpustí.

  8. Katarína Gavláková 6.3.2014 at 10.42 Reply

    Dobrý den pane doktore, dnes jsem vytáhla ze schránky noviny “Pre mesto” a ejhle, tam rozhovor s Vámi! Už se na mne nebudete pamatovat, ale byla jsem členkou ČK v Popradě, který jste zakládal a na který mám moc hezké vzpomínky. Jsem ráda, že jsem tam ten kousek života strávila, protože tam byli velmi vzdělaní lidé a dost jsem se tam při našich besedách naučila. Doufám, že se Vám daří dobře a nic jiného Vám nepřeji. Vzpomínají na Vás také naši přátele, kteří k Vám chodili na nefrologiii a Vy jste jim zachránil syna Majka. Jsou rádi, že Vás potkali a poznali pana Doktora. Mějte se co nejlépe a těším se na další Vaše knížky. Srdečně zdraví Katarína Gavláková

    • A.P. 6.3.2014 at 16.10 Reply

      Milá paní Gavláková! Díky za váš příspěvek. Teď to začíná být zajímavé, protože to číslo novin ještě není na internetu, takže vlastně ani nevím, co jsem v tom rozhovoru řekl – tedy co z mých odpovědí bylo zveřejněno. Ale nic špatného jsem neřekl a ani říct nemohl. S Popradem mě svazují stále krásné vzpomínky a řada dobrých přátel. Zůstane už navždy pevnou součástí mého života a doufám, že ho dokážu aspoň v ročním taktu navštěvovat. Mrzelo by mě, kdybych to nezvládal. Je tam u vás krásně a mám tam očividně stále ještě minimáně jeden kořen, který nechci vytrhnout.

  9. Marek Strnad 13.4.2014 at 20.50 Reply

    Vážený pane doktore,
    dočetl jsem Vaši novou knihu, moc se mi líbila.
    Na více místech v knize píšete o pití čaje. Pokud tedy čajem myslíte nápoj připravený spařením sušených neoxidovaných, částečně oxidovaných nebo plně oxidovaných lístků čajovníku čínského (Camellia sinensis var. sinensis, Camellia sinensis var. assamica), protože čajem se v našich zeměpisných šířkách a délkách označují i nejrůznější výluhy z bylin a ovoce.
    Čaj piji rád, snad něco vím i o správné přípravě jeho druhů a historii čajové kultury. Výkonnost středověkého, hlavně arabského dálkového obchodu rozhodně nechci zpochybňovat (údajně první zmínka o čaji mimo Čínu je z poloviny devátého století u Arabů) , ale pití čaje na evropském pobřeží Středomoří v polovině 13. století mi prostě nesedí, nepřijde možné. Tedy:
    Mohl si Alessandro Bardone dát s Araby čaj?
    S pozdravem
    Marek Strnad

    • A.P. 20.4.2014 at 15.54 Reply

      Vážený pane Strnad!
      Když jsem knihu psal, kladl jsem si stejnou otázku. Ovšem – ve středověku lidé prakticky nepili vodu – byla zdrojem nákaz a epidemií. V křesťanském světě se tento problém řešil tím, že šlechta a bohatí lidé pili víno, zbytek obyvatelstva pivo – tedy vodu svařenou. Praktick akždý měšťanský dům měl doma varnou pánev a sedláci byli dokonce povinni! odebírat pivo od své vrchnosti. Muslimové tuto možnost oficiálně neměli, Mohamed jim požívání alkoholu zakázal, museli hledat alternativu. Proto arabský svět přešel na pití čaje poměrně brzy – jak píšete, zmínky o čaji v arabských pramenech jsou už v devátém století. Sicílie pak byla nejen po celá staletí arabská ale byla i hlavním překladištěm tehdejšího světového obchodu. Otázku, zda se jednalo opravdu o čaj čínský či o čaj ovocný z jiných bylin, jsem nechal a ponechám i nadále otevřenou. Ale něco abstinenti pít museli a voda byla skutečně hodně nepopulární (Arabi byli na rozdíl od křesťanů známí mnohem větším smyslem pro hygienu a například mnohem nižším počtem epidemií u svých armád. Proto se mi toto vysvětlení jeví jako logické, důkazy samozřejmě nemám.

  10. PhDr. Dagmar Přinosilová 14.5.2014 at 14.07 Reply

    Vážený pane doktore,
    na přebalu Vaší knihy Ať zemře král, kterou teď dočítám, jsem našla na Vás tento kontakt a osměluji se, abych Vám vyjádřila svůj obdiv a úctu. Kromě Stínu Persepole a Herodese mám všechny Vaše knihy. Jako první jsem četla Richenzu a ta mě dostala! Vždy jsem tuto královnu obdivovala a znala ji z knih Františka Neužila, Jiřího Mařánka, což jsou už starší autoři, kteří psali o její době. Bydlím v Brně, chrám Panny Marie Sněžné na Mendlově náměstí i Klášter vidím téměř denně. Je to jedna z velkých památek, kterou Brno jejím přičiněním má.
    Vás obdivuji pro široký rozhled a současně hluboký ponor jdoucí do detailních nuancí historie daného tématu. Je z toho patrný nejen Váš obrovský potenciál, ale především lidský zájem, který jde za hranice většinové populace. Při Vaší profesi lékaře je obdivuhodné jak dokážete tyto své dva světy skloubit. Vaše knihy jsou propracované, myšlenkově bohaté a jazykově kvalitní. To se mi také na Vaší tvorbě líbí. Nechrlíte knihy jak na běžícím pásu, ale je na nich znát Vaše pokora před historickou látkou, kterou jste si vybral za námět. Promiňte mi, prosím, brněnský výraz pro uznání ” Jste borec!”
    Srdečně Vás zdravím a těším se, že za nějaký čas opět obohatíte mou knihovnu něčím
    pěkným. Hodně zdraví a síly Vám upřímně přeje Dagmar Přinosilová

    • A.P. 17.5.2014 at 6.11 Reply

      Milá paní Přinosilová! Komentáře jako ten váš, vždy potěší. Už proto, že cítím, že se mé knihy dostaly zase jednou k člověku patřící k jejich cílové skupině. Tedy ne k obvyklému konzumentovi, ale skutečně k člověku, jež má chuť a odvahu ponořit se hlouběji pod povrch příběhu. Věřím, že právě lidi jako vy dokáží mé příběhy opravdu obohatit a to je vlastně důvod, proč píšu. Děkuji tedy za další motivaci, abych se šel poprat s dalším tématem. Zdravím vás do Brna, kam jezdím rád – už i kvůli oné Alžbětě Rejčce.

  11. Myslič 17.7.2014 at 9.56 Reply

    Zdravím 🙂 Občanským jménem se jmenuji Milan Mysliveček (nejsem ten známý heraldik .-) ) a jako kluk jsem měl moc rád Vaši knihu “Stín Persepole”. Tehdy moc historických románů nevycházelo, snad ještě Alexej Pludek. Chtěl bych se zeptat: Nechystáte se napsat také román o Chetitech?

    • A.P. 20.7.2014 at 13.31 Reply

      Pane Mysliveček, děkuji za Váš komentář. Stín Persepole má pro mne už tak trochu nostalgický nádech, hříchy z mládí máme nejraději. Jsem rád, že se vám líbil, je to vlastně moje jediná literární vazba na prostředí, v němž jsem vyrostl, protože román byl koncipován jako analogie k tehdejšímu vládnoucímu režimu. Jsem rád, že se dá číst i dnes.

      • Myslič 20.7.2014 at 17.13 Reply

        Ještě jednou děkuji, no, tu “vazbu” na bolševika jsem v tom ve svých třinácti letech asi vážně nenašel, dnes už možná ano 🙂

  12. Eva 23.2.2015 at 21.21 Reply

    Ahoj Tondo.

    Vzpomínám si na naši poslední rozmluvu. Zrovna letos slavíme 600 let od upálení Jana Husa.

    Proto vás ujišťuji, ctihodný pane rektore, že se nikdy netrápím kvůli těžkostem a pronásledování, ale kvůli svým hříchům a nekázni Božího lidu. Neboť co mi může ublížit, pokud ztratím světské bohatství, které není nic jiného než odpadky; ztratím-li světskou přízeň a uznání, které odvádí od Kristovy cesty? Zdali potupa, která je pokorně přijímána, neočišťuje a nerozjasňuje Boží syny, aby zářili jako slunce v království svého Otce? Zdali nenalezne skutečný život ten, kdo zde život, který není než umírání, ztratí a tak ztratí smrt? Ale tomu nerozumí lidé, kteří jsou zaslepeni pýchou, ctižádostivostí a lakomstvím a pak též ti, kdo se odvrátili ze strachu od pravdy i tam, kde nebyl důvod ke strachu. Takoví jsou bez lásky a ctností, chřadnou a jsou zmateni kvůli tomu, že na ně z jedné strany doléhá poznaná pravda a z druhé strany obava, aby neztratili svou pověst a aby jejich hynoucí tělo nebylo vydáno smrti. Já však doufám v Pána Ježíše, že s pomocí jeho milosrdenství své tělo vydám, protože nechci žít v tomto bídném světě, kdybych nemohl sebe i druhé povzbuzovat k pokání podle Boží vůle.

    List rektoru pražské univerzity M. Křišťanovi z Prachatic roku 1412

    Posílám něco pro inspiraci, jsou to filmy, které o reformaci natočili v uplynulých letech čeští filmaři.

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266609443-hrabe-zinzendorf-sila-presvedceni/

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10391170572-pod-ochranou-zerotinu/

    http://www.ceskatelevize.cz/hledani/?q=apo%C5%A1tol+indi%C3%A1n%C5%AF&cx=000499866030418304096%3Aukbowjvrr7u

    Jedeme příští týden lyžovat do Nassfeldu, tak jsem si na Tebe vzpomněla, možná tam jezdíš lyžovat :-).

    • A.P. 24.2.2015 at 21.23 Reply

      Evi! V Nassfeldu jsem byl zatím jenom jednou, je to na jednodenní lyžování přece jen trochu daleko. Je tam pěkně, jenom mají letos dost málo sněhu. Ale přeji přesto pěknou lyžovačku. V mém novém románu, který by se měl objevit letos (snad až tolik neprozradím) říká rabi Löw: “Smrt není v boji s lidským utrpením náš protivník, nýbrž spojenec.” Z mé zkušenosti vím, že nejvíc se smrti bojí lidé, kteří nežili dobrý život. A moci umřít klidně bez pocitu viny a strachu z trestu na onom světě je velký dar. Ale dar, který si člověk musí zasloužit. Poselství Petra Chelčického přece bylo, že největším lidským úkolem je boj proti zlu a to v první řadě proti zlu v nás samotných.

  13. Eva 24.2.2015 at 22.08 Reply

    Asi by bylo lépe si popovídat někde osobně, nestarám se až tak o smrt a život….přesto ti rozumím, také se snažím žít nejlépe jak umím, uvědomuji si zároveň, že bez Boha nejsem nic, můžu se snažit sebevíc….

  14. MUDr. Vlastimil Hřeben 4.3.2015 at 21.39 Reply

    Ahoj Tondo,
    leta jsme se neviděli, setkávám se občas s Oldou Ryšavým, Zitou Kettnerovou, Josefem Tenorou, ale s tebou jsem v kontaktu často přes tvoje knížky. Těším se zase na další.
    Velmi rád bych se s tebou někdy potkal a podebatil
    Bydlím stále v Jihlavě, pracoval jsem na neurolog. odd. v Jihlavě a nyní již 11. rok jsem v privátu. Pokud budeš mít čas a chuť ozvi se.
    Srdečně zdravím Vlasta Hřeben

    • A.P. 6.3.2015 at 14.41 Reply

      Ahoj Vlasto!Tak to je překvapení, samozřejmě milé! Škoda, že jsem nevěděl, kde působíš ještě když jsem do Jihlavy občas jezdíval, teď už jsem tam nebyl řadu let. A času je tak zoufale málo! Ale třeba pojedeš na dovolenou k moři okolo Grazu, pak se ozvi. Mimochodem asi nevíš, že tě poměrně často v mých vzpomínkách cituji. Šlo o to, že jsme se gynekologii na fakultě učili ze slovenské učebnice a já nezapomenu na tvůj zoufalý výkřik: “Může mi někdo vysvětlit, co je to “ostatný driekový stavec?” Tehdy jsem zapochyboval, zda jsou naše bratrské jazyky opravdu až tak těsně zpřízněné. Pro ty, kteří to nevědí – ty už to určitě víš – je to poslední bederní obratel.
      Zdravím do Jihlavy a snad se někdy opravdu uvidíme.
      Tonda

  15. Eva 14.3.2015 at 20.37 Reply

    Ahoj Tondo,
    v Nassfeldu bylo krásně, sněhu dost, výborně jsme si zalyžovali. Cestou tam jsme si prohlédli Graz, pěkné město. Až budete v ČR, ozvi se, Eva

  16. Martin Gerstner 21.3.2015 at 14.09 Reply

    Vážený pane doktore,

    můj otec četl Vaši knihu Zločiny českých králů a byl jí velmi nadšen. Rád by Vám zaslal poštou dopis (s internetem nepracuje), v němž by vznesl otázku týkající se textu darovací listiny z r. 1306 (str. 78) a přiložil vysvětlující článek, který by dotaz blíže objasnil. Mohl bych Vás proto prosím požádat o poštovní adresu, na kterou by bylo možné dopis zaslat?

    Předem děkuji
    Martin Gerstner

    • A.P. 23.3.2015 at 16.37 Reply

      Vážený pane Gerstner!
      Samozřejmě mi váš otec své otázky může poslat. Pokud budu schopen, pokusím se je samozřejmě zodpovědět. Protože od vydání knihy uplynulo už 7 let, mohl jsem možná určité detaily zapomenout, ale podstatné věci určitě ne.
      Má adresa je: Dr.Antonin Polach, Schulstrasse 13a, 8077 Dörfla-Gössendorf, Rakousko.
      Budu se na dopis vašeho pana otce těšit.

  17. Martin Gerstner 23.3.2015 at 12.45 Reply

    Vážený pane doktore,
    můj otec četl Vaši knihu Odvrácená tvář moci a byl jí velmi nadšen. Chtěl by se zeptat na několik detailů (avšak celkem obšírně). Jelikož otec nepracuje s internetem, chtěl bych Vás touto cestou požádat, zda by bylo možné dostat poštovní adresu, na kterou by mohl zaslat dopis.

    Předem děkuji.
    M. G.

  18. Miloš Gerstner 14.6.2015 at 13.49 Reply

    Vážený pane doktore,
    začátkem května jsem Vám poslal dopis, sice jen obyčejně, ale nemám jistotu, zda jste jej obdržel. Pokud ne, dejte mi prosíím zprávu, abych Vám případně poslal dopis znovu.
    Děkuji
    S pozdravem
    Miloš Gerstner

    • A.P. 15.6.2015 at 10.04 Reply

      Vážený pane doktore!
      Váš dopis jsem dostal i se všemi zajímavými přílohami. Neměl jsem čas hned odpovědět a pak ten dopis zapadal dalšími papíry, které se mi kupí na stole. Díky, že jste se připomněl, vaše hypotéza o Husovi a jeho zdravotích potížích je určitě zajímavá, musím se na určitě detaily ale ještě podívat a ověřit si je – bohužel má člověk na takové zajímavé věci tak zoufale málo času.
      Zdraví
      Antonín Polách

  19. J. Novák 9.11.2015 at 13.09 Reply

    Vážený pane doktore,

    na Vašich knihách obdivuju jejich propracovanost a zároveň čtivost. Nechtěl byste se pustit do zpracování příběhu Záviše z Falkenštejna? Věřím, že ve Vašem podání by to byla opět dechberoucí četba.

    Děkuji

    J. Novák

    • A.P. 9.11.2015 at 18.25 Reply

      Děkuji za projevenou důvěru. Jenže Záviš, to je tak trochu můj hřích z mládí. Když jsem ještě psát neuměl, snažil jsem se jeho osud zpracovat – v novele a dokonce i v básni. Jeho osud je opravdu fascinující, (a i proto mě v mých mladých letech tak fascinoval) jenže je na můj vkus už příliš často přežvýkaný spisovateli i filmaři (včetně například Ludmily Vaňkové, která si dokonce vymyslela jeho syna). Prostě se mi do toho už znovu nechce, bojím se, že bych tam neobjevil nic převratného, co už nenapsal někdo jiný. Když jedu přes Poysdorf na Graz, vždycky mi zabloudí pohled k zřícenině hradu Falkenštejna, který se tam vypíná nad pahorkatinou Dolního Rakouska. Závišem jsem se musel znovu zabývat, když jsem psal svou knihu o zločinech českých králů, protože jeho poprava byla justiční vraždou a jedním ze zločinů, které připisuji Václavovi II. I když z pohledu dějin zde vlastně jen v politickém boji vyhrál ten chytřejší a to byl neduživý mladíček jménem Václav.

  20. J. Novák 11.11.2015 at 10.12 Reply

    Zločiny jsem četl a doporučuji i ostatním. A co se týká Záviše, pusťte se do toho 🙂 Vzhledem k tomu, že se Záviš stal “nepřítelem státu”, vidím příležitost, jak se na celý jeho příběh podívat reálnýma očima znalce duší a očistit ho od nánosu pozdějších nátěrů. Už jeho mládí (a rodinné poměry mezi Vítkovci) muselo být zajímavé. Nehledě na to, že o tom, kde byl hrad Falkenstein (Sokolčí?), se mnozí přou dodnes. A samé další otázky – jaký byl vztah ke králi (to myslím dost vyplývá ještě ze starší historie, jak rod Vítkovců nabyl svůj velký majetek a privilegia). Kdypak začal pokukovat po královně Kunhutě, proč Kunhuta umřela tak brzo po svatbě? Proč si vybral další ženu v Uhrách? Jak chtěl žít vedle Václava, co plánoval? Provedl Václav odplatu důsledně a vyhubil celý rod? Prostoru pro příběh je spousty a Záviš z něj může vyjít jako vypočítavý ambiciózní sukničkář anebo to taky mohlo být trochu jinak. Myslím, že pořádně to nikdo nezpracoval.

    Jak se jmenuje Vaše novela, kdy vyšla?

    Děkuji a zdravím

    JN

    • A.P. 12.11.2015 at 10.01 Reply

      Ta novela samozřejmě nevyšla, jak jsem psal, jsou to hříchy mého mládí, kdy jsem ještě neuměl psát. I ten text je už dávno ztracený, stejně jako onen veršovaný epos. Záviš je určitě velmi zajímavá historická postava, nemám ho sice momentálně v plánu ale popřemýšlím. Jenže v podstatě nedávno (v roce 2007) vyšel román “Rytíř zelené růže” od Zuzany Koubkové, trh je tedy momentálně nasycený. Ale ještě se nechystám ani umřít ani skončit s psaním, takže uvidíme.

  21. MUDr.Polách Antonín 19.1.2016 at 11.04 Reply

    Zdravím pane kolego a přeji Vám mnoho úspěchů jak pracovních i “psacích”.
    Sleduji Vaši dráhu od dob , kdy jste pracoval v Popradě a mí spolužáci mi s nadšením
    referovali “aký fajný lekár tvojho mena s nami sa veselil”
    Vaše popularita u nás roste -cítím to tak 2-3 roky , několikrát jsem odmítl podepsat Vaše knihy /farmaceutiční reprezentanti jsou velmi sečtělí/ Vaše knihy jsem opakovaně daroval
    k narozeninám svému otci/rovněž Antonín/Knihy s naší rodině líbí a dle dcery /FF Olomouc obor historie a filosofie mají i velmi dobré historické zařazení.
    zdraví A.P. Svitavy

    • A.P. 19.1.2016 at 13.53 Reply

      Děkuji za příspěvek, mimořádně mě potěšil. Vždycky jsem si říkal, že ten můj jmenovec ze Svitav musí být na mne naštvaný, když se jeho pacienti musí na jeho webovou stránku probíjet přes nabídky různých knihkupectví. Jsem rád, že tomu tak není.
      Mimochodem, smím se na něco zeptat? Všichni Poláši, které znám, mají své kořeny na Valašsku. Včetně paní docentky Poláchové, která se mě kdysi na olomoucké fakultě trpělivě snažila naučit latinu. Pochází vaše rodina také odtamtud?

  22. MUDr.Polách Antonín 20.1.2016 at 9.25 Reply

    Pocházíme z Úsovska ,poslední verze zní- jak vyhořelo Lešno ,Lichensteinové pozvali
    katolíky osídlit své panství /včetně Mikulova a Olomoucka/ Od těch dob se traduje
    příjmení Polák,Polách.Jinak Jsem svého jména IV,až já jsem své syny ušetřil od této tradice.Vidím ,že jsme stejný ročník -já studoval v HK.Má praprababička údajně bydlela
    v Příboru a nyní tam bydlí můj bratr ,rovněž lékař. A.P

  23. Zuzana De Rosa 17.3.2016 at 12.52 Reply

    Dobrý den pane doktore,

    vlastně náhodou jsem Vás a Vaše knihy objevila na internetu a velmi ráda bych si jednu konkrétní přečetla. Mám na mysli knihu Mezi císařem a papežem. Četla jsem anotaci a jsem na ni velmi zvědavá. Sama žiji už několik let v italském Toskánsku a zajímá mě renesanční Itálie. Myslím, že Vaše kniha by pro mě byla přínosem a určitě i krásným zážitkem. Neobtěžovala bych Vás, ale na internetu tato kniha není dostupná. Pouze v elektronické podobě, a o tu nemám zájem, ničí mi to oči. Nemohl byste mi prosím poradit, kde bych tuto knihu sehnala, anebo nemáte doma jeden výtisk navíc, který byste mi mohl prodat?
    Děkuji Vám a těším se na odpověď.
    Ať se Vám daří

    Zuzana De Rosa

    • A.P. 17.3.2016 at 17.09 Reply

      Milá paní Zuzano!
      Váš zájem mě samozřejmě potěšil, knihu “Mezi císařem a papežem” považuji za jednu z mých nejlepších aspoň co se týká hloubky, se kterou jsem se věnoval tématu. Já sám mám jen jeden výtisk a ten je “trezorový” tedy nedám ho z ruky. Kniha se ale dá sehnat v antikvariátech, například na internetu v antikvariátu Anděl, kde ji nabízejí za 444 korun nebo v Turnově http://www.knihy-turnov.cz, kde stojí 125 korun. Určitě nebude problémem domluvit se s prodejcem na výši poštovného, aspoň v případě mé rakouské čtenářky paní Doubkové, která měla zájem o Richenzu to klaplo. Pokud se zajímáte o italskou renesanci, jejímž jsem taky velkým fanouškem, mohu vám doporučit i jinou knihu, kde jsem šel až ke vzniku tohoto proudu, totiž k císaři Fridrichovi II, jemuž jsem se věnoval v knize “Ať zemře král”. Tato kniha je ještě, pokud vím, v prodeji. Vznikem renesance jsem se zabýval na mém webu ve článku z 10.9.2015 Počátky renesance – zrození našeho dnešního světa. Možná by vás mohl zaujmout. Ostatně Graz, město v němž žiji bývá taky nazýváno “nejkrásnějším italským městem mimo Itálii” čemuž vděčí za spoustu italských renesančních staveb,které se zde nacházejí.
      Doufám, že se k mé knize dostanete a přeji pěkné počtení.
      Zdraví
      Antonín Polách

  24. Beata podholova hrubá 7.5.2016 at 6.03 Reply

    Dobry deň. Chcela by som tymto spősobom pozdraviť vašu ženu Janu.Sme spolužiačky zo ZŠ a gymnazia v Humennom.Janina mama bola moja učitelka v 1.triede a spolužiačka mojej mamy ….tak uznáte skoro rodina:))))
    Kontakt Mudr Podholova Beata Nepřevazka 131 Mlada Boleslav
    Email podholova@volny.cz
    Vďaka a prajem veĺa uspechov. Bea

    • A.P. 7.5.2016 at 16.55 Reply

      Jana má mailovou adresu jana.polachova@yahoo.de.
      Určitě se potěší, aspoň tak zareagovala, když jsem jí o vašem příspěvku informoval.

  25. marie 14.6.2016 at 14.35 Reply

    Mily Tondo,protoze prave v tyto dny menim pocitac, nemam v tom novem, na kteremprave pisi, zadnou ádresu. Adresy jsou v pocitaci starem a technik je neprevedl…tak jsem Ti vcera nemohla poprat k svatku a moc a moc podekovat za krasna slova v knize. Az dnes mne napadlo, ze mas blog. Moc dekuji za vse a preji krasne letni dny a chut do psani. My, Tvoji ctenari, Te potrebujeme, s dobrou knihou je svet krasnejsi!
    Srdecne pozdravuji za nas oba, Marie

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *